ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.23.2004
sp. zn. 3 Ads 23/2004 – 71
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce P. T.,
zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Plavcem se sídlem Rooseveltova 335, Chrudim IV,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 32 Ca 149/2002, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 1. 2004, č. j. 32
Ca 149/2002 – 34,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna ustanoveného zástupce žalobce, advokáta JUDr. Tomáše Plavce,
se u r č u je částkou 650 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 22. 1. 2004 č, j. 32 Ca 149/2002 - 34, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalované ze dne 1. 7. 2002 a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
Z odůvodnění rozsudku krajského soudu se podává, že shora uvedeným rozhodnutím
žalované byl žalobci podle §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), od 2. 8. 2002 odejmut částečný invalidní důchod,
protože podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Chrudimi (dále
jen „OSSZ“) ze dne 20. 6. 2002 žalobce již není částečně invalidní, neboť jeho zdravotní stav
není dlouhodobě nepříznivý.
V opravném prostředku žalobce vyjádřil nesouhlas s tímto rozhodnutím. Poukázal
na svůj zdravotní stav, který se nezlepšil. Po operaci keratokonu má stále 9 dioptrií
a minimálně dvakrát do roka má bloky v bederní páteři. Jelikož je nezaměstnaný, nepovažuje
za nutné s těmito stále stejnými problémy chodit k lékaři. Poukázal na to, že před dvěma lety
byl před posudkovou komisí MPSV v Ostravě jeho zdravotní stav ohodnocen na 40-50 %
poklesu pracovní způsobilosti. Žalobce se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí.
Krajský soud provedl důkaz posudkem lékařky OSSZ v Chrudimi ze dne 20. 6. 2002,
kdy byla u žalobce provedena kontrolní lékařská prohlídka. Z posudku zjistil, že se u žalobce
jedná o stav po keratoplastice levého oka, astigmatismus, anomální osobnost, stav
po suicidálním pokusu v roce 1995, kolísavý algický vertebrogenní syndrom L páteře
při skolióze a osteochondróze L5-SI a L4-5. Zdravotní stav žalobce byl zhodnocen tak,
že již není dlouhodobě nepříznivý. Podle posudkového výroku žalobce již není nadále
částečně invalidní podle §44 zákona č. 155/1995 Sb., není ani plně invalidní podle §39
zákona č. 155/1995 Sb.
Na žádost soudu byl ve věci dne 14. 11. 2002 vypracován posudek posudkovou komisí
MPSV v Hradci Králové. Tato posudková komise po vyhodnocení lékařské dokumentace,
kterou měla k dispozici, považovala za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce stav po plastice rohovky levého oka pro keratokonus s lehkým
snížením zrakové ostrosti. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stanovila podle kap. VII. odd. A, položky 11.1 přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 5 %.
Dolní hranici procentního rozpětí zvolila pro minimální a dlouhodobě příznivě stabilizovaný
oční nález. Uvedla, že postižení páteře s přiměřenými degenerativními změnami je posudkově
nevýznamné. Pro užití §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. nezjistila posudkově významné
skutečnosti. Posudková komise objasnila, že částečná invalidita žalobce byla posuzována
posudkovou komisí MPSV v Ostravě dne 15. 9. 2000 s tím, že zdravotní stav žalobce byl
posouzen jako těžká, léčení vzdorující forma jednostranného postižení oka se stanovením
míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 40 %. V tomto posudku
však byla zcela pominuta plně zachovaná funkce zdravého oka a úspěšné operativní zákroky;
psychiatrický stav včetně objektivně doloženého psychiatrického nálezu byl již normální.
Posudková komise MPSV v Hradci Králové v závěru uvedla, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí žalobce nebyl plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., nebyl
ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 téhož zákona.
Krajský soud provedl důkaz spisem sp.zn. 29 Ca 180/1999 téhož soudu, jehož součástí
je i shora uvedený posudek posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 15. 9. 2000, na jehož
základě byl žalobci zpětně od 30. 7. 1998 přiznán částečný invalidní důchod.
Vzhledem k výhradám žalobce proti posudku posudkové komise MPSV v Hradci
Králové ze dne 14. 11. 2002 byl na žádost soudu vypracován doplňující posudek této komise.
Komise setrvala na svém původním posudku.
Z důvodu objektivního posouzení zdravotního stavu žalobce byl k žádosti soudu
vypracován dne 30. 9. 2003 posudek posudkové komise MPSV v Ostravě. Tato komise
za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce k datu vydání
napadeného rozhodnutí považovala stav po dvou operacích levého oka pro keratokonus
s těžkou poruchou naturálního visu levého oka při zachované dobré zrakové funkci pravého
oka, který hodnotila podle kap. VII. odd. A, položky 7, písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb. s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 20 %. Dolní
hranici procentního rozpětí stanovila s ohledem na dostatečně dlouhou adaptaci vidění
po poslední operaci, když další odchylky zdravotního stavu podstatněji nesnižují pracovní
potenciál žalobce. Komise odůvodnila, že její posudkový závěr se liší jak od posudku lékaře
OSSZ, který zdravotní stav žalobce nepovažoval za dlouhodobě nepříznivý, tak od posudku
posudkové komise MPSV v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2002. Tento posudek podle názoru
posudkové komise v Ostravě nevzal v úvahu nesnesitelnost korekce optické vady levého oka
brýlemi (při rozdílu 10 dioptrií mezi oběma očima), pro kterou je nutno hodnotit žalobce
jako prakticky jednookého s dobrou funkcí pravého oka.
Tato komise se vyjádřila i k posudku posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne
15. 9. 2000, která žalobce uznala částečně invalidním podle kap. VII. Odd. A, položka 11.3.,
písm. a) vyhlášky č. 285/1995 Sb. se stanovením míry poklesu soustavné výdělečné činnosti
ve výši 40 %. Komise s tímto hodnocením vyjádřila nesouhlas, neboť v této době nešlo
o těžké, vleklé floridní onemocnění, které by vyžadovalo aktuální léčení nebo vzdorovalo
léčení. Komise vyslovila názor, že po druhé operaci oka byl již stav stabilní, avšak se
zanecháním závažné poruchy naturální zrakové funkce operovaného oka. Zdravotní stav
žalobce měl být hodnocen podle pol. 7, písm. a), kap. VII. Odd. A přílohy č. 2 vyhlášky
č. 285/1995 Sb. a proto uznání částečné invalidity považuje za posudkový omyl.
Krajský soud vycházel při svém rozhodování z provedených posudků. Obě posudkové
komise se shodly v posudkovém závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalobce
nebyl částečně invalidní; liší se však v hodnocení zdravotního postižení žalobce podle přílohy
č. 2 vyhlášky č. 285/1995 Sb. a ve stanovení míry poklesu schopnosti jeho výdělečné činnosti.
Soud se opřel o posudek posudkové komise MPSV Ostrava, jehož závěry jsou výše citovány.
Soud uvedl, že v případě odnětí dávky, kdy dochází k zásahu do ekonomické sféry účastníka,
je pak pro soud rozhodující řádné odůvodnění odnětí dávky, které je zpravidla dáno zlepšením
zdravotního stavu nebo jeho stabilizací. V projednávané věci posudková komise MPSV
v Ostravě uvedla a odůvodnila, že u žalobce byl v rozhodném období oční nález stabilizován
a jeho zdravotní stav neodpovídá částečné invaliditě.
Krajský soud vzal za prokázané, že žalobce v době vydání napadeného rozhodnutí
nesplňoval podmínky částečné invalidity a proto žalobu (původně ještě opravný prostředek)
zamítl.
V kasační stížnosti je tvrzeno, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, a že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem, a že pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl
soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit (§103 odst. 1
písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní – dále jen „s. ř. s.“).
Žalobce namítl, že i přes poměrně obsáhlé znalecké dokazování ani žalovaný, ani soud
v přezkumném řízení spolehlivě nezjistily jeho skutečný zdravotní stav. Krajský soud
nehodnotil dostatečně tu skutečnost, že od posledního rozhodnutí ve věci se zdravotní stav
žalobce nezměnil k lepšímu. Podle vyjádření posudkových komisí je tento zdravotní stav
stabilní, žalobce jej pociťuje spíše jako zhoršující se. Tvrzení, že při předchozím rozhodnutí
(věc sp.zn. 29 Ca 180/99 Krajského soudu v Hradci Králové) došlo k posudkovému omylu,
je ve skutečnosti nepřípustnou změnou dřívějšího pravomocného rozhodnutí.
Žalobce dále namítl, že soud sice měl vycházet z lékařských posudků, ale v jejich rámci
měl vlastní úvahou hodnotit jeho zdravotní stav. Soud se neměl spokojit s procentním
vyčíslením poklesu výdělečných schopností žalobce, jak to učinily posudkové komise, ale měl
na základě zjištění zdravotního stavu žalobce sám tuto okolnost posoudit.
Žalobce dále poukázal na to, že levém oku má 10 dioptrií, prakticky na něj nevidí, vadí
mu stres a zátěž. Je absolventem střední průmyslové školy strojnické, uplatnění v oboru
vyžaduje zdravé oči a možnost jejich namáhání. Právě vzhledem ke svému zdravotnímu
postižení není již dlouhodobě schopen vykonávat jakoukoli práci. Pokud by vůbec nějakou
práci našel, musel by vykonávat práci nekvalifikovanou, nenáročnou psychicky i fyzicky.
Tím je dán výrazný pokles jeho výdělečných schopností.
Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci krajskému soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.), dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Žalobce se mýlí, jestliže tvrdí, že ve věci bylo provedeno znalecké dokazování.
V řízení o přezkoumání rozhodnutí žalované o odnětí částečného invalidního důchodu,
tedy dávky důchodového pojištění podmíněné zdravotním stavem, si krajský soud vyžádal
posouzení zdravotního stavu žalobce od Ministerstva práce a sociálních věcí, které jej učinilo
prostřednictvím svých orgánů – posudkových komisí se sídlem v Hradci Králové a v Ostravě.
Krajský soud tedy postupoval podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení.
Soud nemá odborné znalosti potřebné k tomu, aby v rámci podaných posudků sám,
vlastní úvahou, hodnotil zdravotní stav žalobce, či aby na základě zjištění zdravotního stavu
žalobce sám posoudil procentní vyčíslení poklesu jeho výdělečných schopností.
Soud podané posudky hodnotí jednotlivě i v souhrnu s ostatními důkazy a ve svém
rozhodnutí vyjde ze skutkového a právního stavu takto zjištěného (§77 odst. 2 věta druhá
s. ř. s.). Krajský soud tak učinil a pokud se přiklonil k posudku posudkové komise MPSV
v Ostravě a tento závěr řádně odůvodnil, postupoval v souladu se zákonem. Lze uzavřít,
že zdravotní stav žalobce byl v řízení objektivně zjištěn.
Nutno vzít v úvahu, že podle §44 odst. 1 věta první zákona č. 155/1995 Sb., pojištěnec
je částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla
jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 %. Z obou posudků, které byly
v řízení provedeny, je nepochybné, že žalobcův pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti se ani zdaleka neblížil požadovaným nejméně 33 %.
Nejvyšší správní soud nemá důvod žalobci nevěřit, pokud tvrdí obtíže se získáním
zaměstnání. Tato situace je však způsobena stavem na trhu práce v České republice.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost proto jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1 věta
druhá s. ř. s.).
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. Žalobce neměl
ve věci úspěch a proto mu právo na náhradu nákladů řízení nelze přiznat. Žalované náhrada
nákladů řízení nepřísluší ze zákona.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 3. 2004 č. j. 32 Ca 149/2002 -
55 byl žalobci k jeho žádosti ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce – advokát
JUDr. Tomáš Plavec. V tomto případě platí odměnu za zastupování a hotové výdaje zástupce
stát (§35 odst. 7 s. ř. s.).
Odměna advokáta byla určena částkou 500 Kč, a to za dva úkony právní služby
po 250 Kč [§9 odst. 3 písm. f), §9 odst. 2 advokátního tarifu]. Náhrada hotových výdajů byla
určena částkou 150 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Částka celkem 650 Kč bude zástupci
zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. dubna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu