ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.29.2005
sp. zn. 3 Ads 29/2005 - 118
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Novákem, advokátem se sídlem Zábřežská 27,
Šumperk, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 1998, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 21 Ca 276/98, o kasační stížnosti (původně dovolání) žalobce proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, č. j. 2 Cao 79/99 - 35,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Vítězslava Nováka se u r č u je částkou 650 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 25. 9. 1998, byla žalobci (dále též „stěžovatel“) od 2. 7.
1998 v souladu s nařízením vlády č. 104/1998 Sb. upravena výplata částečného invalidního
důchodu tak, že částečný invalidní důchod žalobce činil od tohoto data 3882 Kč měsíčně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 2. 1999, č. j. 21 Ca 276/98 - 23,
bylo rozhodnutí žalované potvrzeno. Soud uvedl, že předmětem přezkumu v dané věci je výše
uvedené rozhodnutí žalované, soud se tedy nemůže zabývat tím, zda je žalobce plně invalidní;
tato otázka byla předmětem jiného soudního řízení. Podle soudu odpovídá v souzené věci
zvýšení částečného invalidního důchodu nařízení vlády č. 104/1998 Sb., a proto bylo
rozhodnutí žalované jako věcně správné potvrzeno.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, č. j. 2 Cao 79/99 - 35, byl
na základě žalobcova odvolání citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě potvrzen.
Vrchní soud uvedl, že rozhodnutím žalované byla toliko upravena výplata částečného
invalidního důchodu v souvislosti s účinností nařízení vlády č. 104/1998 Sb., o zvýšení
důchodů v roce 1998. Krajský soud podle názoru odvolacího soudu správně konstatoval,
že žalovaná provedla úpravu žalobcova částečného invalidního důchodu v souladu s tímto
nařízením vlády; navíc výše vypláceného částečného invalidního důchodu nebyla žalobcem
rozporována. Soud prvního stupně se podle vrchního soudu rovněž správně vypořádal
s námitkou žalobce týkající se základu, od něhož se odvíjí výše částečného invalidního
důchodu, přičemž správně konstatoval, že podkladovým rozhodnutím bylo nyní jíž
pravomocné rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 1993. Proto soud rozsudek soudu prvního
stupně potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 30. 6. 1999 včasné dovolání, v němž žádal
zrušení rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Pochybení spatřoval v nespojení více svých
důchodových věcí vedených u Krajského soudu v Ostravě ke společnému projednání
a rozhodnutí. Konkrétně se mělo jednat o věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod
sp. zn. 17 Ca 411/96, sp. zn. 19 Ca 117/94, sp. zn. 43 Ca 287/97, sp. zn. 21 Ca 276/98
a sp. zn. 38 Ca 177/97, jež se týkají té samé důchodové věci. Stěžovatel uvedl, že je dán
dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, neboť
je dána překážka věci zahájené řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
18 Ca 131/93. Stěžovatel namítl porušení čl. 1, čl. 3 odst. 3, 30 odst. 1, 2, 3, čl. 31, čl. 32
odst. 1 a 5 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 4 a čl. 10 Ústavy.
Stěžovatel navrhl zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 1999, sp. zn.
2 Cao 79/99-35 a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení a požádal soud o ustanovení
zástupce.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 1999, č. j. 21 Ca 276/98 - 60,
byl žalobci ustanoven zástupcem advokát JUDr. Vítězslav Novák, jenž byl soudem vyzván
k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil podání žalobce o uvedení,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů se rozhodnutí napadá, označil důkazy, které by měly být
provedeny, a uvedl, čeho se domáhá; současně byl soudem poučen o tom, že v případě
neodstranění vad podání může být dovolací řízení zastaveno. Přípisem ze dne 9. 6. 2000
zástupce žalobce soudu sdělil, že neshledal důvody pro podání, resp. doplnění dovolání
žalobce. Na základě pokynu Nejvyššího soudu byl zástupce žalobce Krajským soudem
v Ostravě opětovně vyzván k tomu, aby uvedl, ze kterého z důvodů uvedených v §237 odst. 1
písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 se dovolává, zda z toho, že v téže věci bylo
již dříve pravomocně rozhodnuto, nebo z toho, že v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,
případně z obou těchto důvodů; dále měl zástupce označit soud a spisovou značku, pod níž
bylo již dříve zahájeno řízení, popřípadě bylo pravomocně rozhodnuto a kterým rozhodnutím
se tak stalo. Přípisem ze dne 20. 10. 2000 zástupce žalobce soudu sdělil, že nelze říci, kterého
z důvodů podle §237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 1999 se žalobce
dovolává. Krajský soud v Ostravě poté provedl prostřednictvím dožádaného Okresního soudu
v Olomouci výslech žalobce, jenž uvedl, že ve stejné věci bylo již v roce 1993 zahájeno řízení
u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ca 131/93, ve věci plného invalidního důchodu,
řízení podle stěžovatele nyní pokračuje jako dovolací řízení. Souběžně stěžovatel údajně vede
několik řízení o částečná invalidní důchod, což podle §83 o. s. ř. není přípustné.
Vyjádření žalované nebylo podáno.
Věc nebyla skončena do 31. 12. 2002, proto je podle právní úpravy účinné od
1. 1. 2003 k dokončení řízení příslušný Nejvyšší správní soud (§129 odst. 4 s. ř. s.), přičemž
účinky procesních úkonů zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení
soudního řádu správního (Nejvyššímu správnímu soudu byla věc předložena dne 24. 3. 2005 –
pozn. soudu). Nejvyšší správní soud se nejdříve musel zabývat otázku, zda kasační stížnost
stěžovatele, jež byla původně dovoláním, mohla být přípustná podle příslušných ustanovení
občanského soudního řádu o dovolání. V souzené věci byl uplatňován dovolací důvod podle
§237 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000, konkrétně proto, že podle
stěžovatele bylo ve stejné věci již dříve zahájeno řízení, a sice u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 18 Ca 131/1993. Dovolání bylo tedy podle citovaného ustanovení přípustné,
přípustná je tedy i kasační stížnost a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší správní soud podle
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109
odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel je přesvědčen o tom, že je dán dovolací důvod spočívající v tom, že v téže
věci bylo již dříve zahájeno řízení, konkrétně se mělo podle názoru stěžovatele jednat o řízení
o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 3. 2003, jež bylo vedeno u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 18 Ca 131/93. Toto tvrzení je podřaditelné pod důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož může být důvodem kasační stížnosti mj. vada
řízení před soudem, pokud mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Uvedeným rozhodnutím
žalované, jež bylo přezkoumáváno v stěžovatelem uváděném řízení, byl žalobci odňat plný
invalidní důchod a současně mu byl přiznán částečný invalidní důchod s tím, že podle
posudku posudkové komise Okresní správy sociálního zabezpečení v Šumperku není žalobce
nadále plně invalidní, nýbrž toliko částečně invalidní. Nejvyšší správní soud tuto námitku
stěžovatele neshledal důvodnou, jelikož se v dané věci nejednalo o dvě totožná řízení, kde by
zahájení druhého z nich bránila překážka věci zahájené. V citovaném řízení vedeném u
Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 Ca 131/93 šlo o přezkum rozhodnutí, jímž byl
žalobci odňat plný invalidní důchod a přiznán invalidní důchod částečný, zatímco v řízení
vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 21 Ca 276/98 se jednalo o přezkoumání
rozhodnutí žalované, jímž byla žalobci v souvislosti s nařízením vlády č. 104/1998 Sb.
upravena výše tohoto částečného invalidního důchodu; zjevně se tedy nejednalo o totožná
řízení, jak tvrdil stěžovatel. Obě řízení nemohou být skutkově totožná také proto, že v souzené
věci jde o přezkum rozhodnutí, jímž byla žalobci upravena výše částečného invalidního
důchodu podle nařízení vlády č. 104/1998 Sb. vydaného v roce 1998, jež nemohlo být již ze
své podstaty předmětem přezkumu v soudním řízení zahájeném v roce 1993. Nejvyšší správní
soud proto neshledal tuto námitku stěžovatele důvodnou, neboť zahájení řízení ve věci sp. zn.
21 Ca 276/98 vedeného u Krajského soudu v Ostravě nebránila překážka věci zahájené.
Ostatní obecně formulované námitky stěžovatele uvedené v dovolání nebyly ani přes výzvu
soudu a poučení o možných následcích doplněny a proto se jimi Nejvyšší správní soud
nemohl zabývat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Přitom nepřihlédl k opožděně podané námitce podjatosti. Dne 20. 5. 2005 bylo
zástupci stěžovatele doručeno poučení o složení senátu Nejvyššího správního soudu, jenž má
věc rozhodovat; stěžovatel byl vyrozuměn o možnosti namítnout ve lhůtě jednoho týdne
od doručení tohoto poučení podjatost soudců. Lhůta pro vznesení námitky podjatosti tedy
uplynula dne 27. 5. 2005; až dne 23. 6. 2005 zaslal zástupce stěžovatele soudu stanovisko
stěžovatele o podjatosti soudců. Sám stěžovatel podal námitku podjatosti k poštovní přepravě
dne 21. 6. 2005. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí účastník námitku podjatosti uplatnit do jednoho
týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží.
Jelikož byla námitka podjatosti v souzené věci uplatněna opožděně, Nejvyšší správní soud
k ní podle §8 odst. 5 věty třetí s. ř. s. nepřihlédl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované v dané věci
náhradu nákladů řízení nelze podle zákona přiznat. Stěžovateli byl pro toto řízení před
soudem ustanoven zástupcem advokát; v takovém případě platí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátovi
částkou 2 x 250 Kč za dva úkony právní služby – první poradu s klientem včetně převzetí
a přípravy zastoupení a podání ve věci ze dne 20. 10. 2000 a 2 x 75 Kč paušální náhrady
hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 2, §7, §11 odst. 1 písm. b) a d) a §13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Odměnu za ostatní přípisy advokáta
soud nepřiznal, neboť se nejednalo o písemná podání soudu ve věci samé podle §11 odst. 1
písm. d) citované vyhlášky. Celkem tedy odměna advokáta činí 650 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu