ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.48.2004
sp. zn. 3 Ads 48/2004 - 162
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové, v právní věci
žalobkyně J. S., zastoupené JUDr. Janem Vydrou, advokátem AK, Černošice II, Mokropeská
688, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o částečný
invalidní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze
dne 23. 6. 2004 č. j. 16 Cad 35/2004 – 127,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 6. 2004 č. j. 16 Cad 35/2004 – 127 zamítl
žalobu jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen s. ř. s.), když dospěl k závěru, že žalobkyní napadené rozhodnutí netrpí vytýkanou
nezákonností a nebyly zjištěny vady řízení, které by odůvodňovaly zrušení napadeného
rozhodnutí. Soud považoval posudkové závěry v doplňujícím posudku Posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen PK MPSV), pracoviště v Plzni ze dne
25. 5. 2004, podle něhož zdravotní stav žalobkyně k rozhodnému datu 11. 1. 2002 neodpovídá
částečné invaliditě, za přesvědčivé a jednoznačné.
Ze spisu Krajského soudu v Plzni 16 Cad 35/2004, předtím evidovaného
pod sp. zn. 16 Ca 38/2002 vyplývají následující skutečnosti.
Rozhodnutím ze dne 11. 1. 2002 Česká správa sociálního zabezpečení (dále ČSSZ)
odňala žalobkyni částečný invalidní důchod od 16. 2. 2002 podle ust. §56 odst. 1 písm. a)
zák. č. 155/1995 Sb. s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení Cheb ze dne 18. 12. 2001 již není částečně invalidní, neboť z důvodů dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné činnosti o 30 %.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 10. 2002, č. j. 16 Ca 38/2002 – 49
rozhodnutí ČSSZ ze dne 11. 1. 2002 potvrdil. Proti tomuto rozsudku žalobkyně podala včas
odvolání a následně dne 28. 1. 2003 kasační stížnost podle ust. §129 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud svým rozsudkem č. j. 5 Ads 10/2003 – 91 zrušil rozsudek
Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2002, č. j. 16 Ca 38/2002 – 49 a vrátil věc tomuto
soudu k dalšímu řízení, v němž měl posoudit, jakým způsobem doplní dokazování pro zjištění
skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu, když považoval posudky
PK MPSV v Plzni ze dne 16. 4. 2002 a 10. 9. 2002 za neúplné a pro soud nepřesvědčivé. Měl
pochybnosti o tom, zda středně těžké postižení páteře zjištěné v době vzniku částečné
invalidity žalobkyně a podle zpráv ošetřujícího lékaře žalobkyně MUDr. J. K. i EMG
vyšetření na Neurologické klinice v Olomouci zjištěné i v červenci r. 2002, neexistovalo
v době vydání rozhodnutí žalované, tj. 11. 1. 2002.
Pro posouzení kasační stížnosti vycházel Nejvyšší správní soud z následujícího
skutkového stavu:
Rozhodnutím ČSSZ ze dne 17. 5. 1999 byl žalobkyni od 16. 9. 1996 přiznán částečný
invalidní důchod podle ust. §44 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění ve výši 3292 Kč
měsíčně. Tímto rozhodnutím byl realizován rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9.
1998 sp. zn. 16 Ca 18/97, který se ztotožnil s hodnocením zdravotního stavu žalobkyně
v posudku PK MPSV v Českých Budějovicích ze dne 12. 1. 1998, v němž komise dospěla k
závěru, že u žalobkyně byl dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsoben souborem
onemocnění, přičemž hlavním onemocněním bylo postižení bederního úseku páteře, které
odpovídalo zdravotním postižením uvedeným v příl. č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. v kap.
XV, odd. E, pol. 3, písm.c), a proto stanovila 40% míru poklesu schopnosti soustavně
výdělečné činnosti a s ohledem na další četná zdravotní postižení komise provedla navýšení o
10 % na celkovou ztrátu schopnosti soustavně výdělečné činnosti ve výši 50 %. Ač měl soud
k dispozici další posudky PK MPSV v Plzni s odlišným hodnocením zdravotního stavu
žalobkyně, přiklonil se ke shora uvedenému posudku zejména z toho důvodu, že i posudek
Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze ze dne 23. 6. 1998 hodnotil zdravotní
stav navrhovatelky shodně s PK MPSV v Českých Budějovicích.
Okresní správa sociálního zabezpečení v Chebu provedla svým lékařem dne
9. 11. 1999 mimořádnou kontrolní lékařskou prohlídku částečné invalidity a po zhodnocení
lékařských nálezů dospěla k závěru, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídal
postižení uvedenému v kap. XV, odd. E, pol. 3, písm. b), přílohy č. 2 vyhlášky a stanovila
míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši 25 %. Vzhledem k dalšímu
postižení zdravotního stavu podle §6 odst. 4 vyhlášky zvýšila tuto hodnotu o 10 %
na celkových 35 %. Uzavřela, že žalobkyně je i nadále částečně invalidní podle §44 odst. 1
zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění, když z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu poklesla u posuzované schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % - uznala
celkem 35 % a kontrolní lékařskou prohlídku stanovila na měsíc prosinec 2001.
Dle záznamu o jednání o posouzení zdravotního stavu ve smyslu ust. §8
zák. č. 582/1991 Sb. v platném znění ze dne 18. 12. 2001 lékař Okresní správy sociálního
zabezpečení v Chebu po zhodnocení neurologické hospitalizace v listopadu r. 2001
ve Vojenské nemocnici v Plzni, neurologického vyšetření v říjnu r. 2001 a hospitalizační
zprávy z očního oddělení Vojenské nemocnice v Olomouci v květnu r. 2001 a po jejich
srovnání s nálezy z předchozího jednání posudkového lékaře dospěl k závěru, že dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav odpovídá postižení uvedenému v kap. XV, odd. F, pol. 2, písm. b),
přílohy č. 2, vyhlášky a stanovil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
ve výši 25%. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle §6 odst. 4 cit. vyhlášky
zvýšil hodnotu o 5 % na celkových 30 %. Lékař konstatoval, že „současný neurologický nález
prokazoval stabilizaci stavu, není výrazných známek kořenového dráždění, subjektivní potíže
nejsou v koleraci s objektivním nálezem, interní nález neprokazuje porušenou funkci ledvin
a krevní tlak je kompenzován. Vzhledem k aktuálním odborným nálezům a s přihlédnutím
ke vzdělání a zaměstnání posuzovanou nepovažoval za částečně invalidní a míru poklesu
schopnosti soustavně výdělečné činnosti ve výši min. 30 % stanovuje i s přihlédnutím
k ostatním chorobám“. Lékař uzavřel, že posuzovaná není již nadále částečně invalidní
podle §44 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění, není ani plně invalidní podle §39 zák.
č. 155/1995 Sb. v platném znění. Pokles schopnosti soustavně výdělečné činnosti z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedosahuje hodnoty ani 33 %, rovněž se nejedná
o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 3 vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném znění,
umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek,
ani se nejedná o zdravotní postižení odpovídající příloze č. 4 vyhl. č. 284/1995 Sb. v platném
znění, značně ztěžující obecné životní podmínky. Na základě tohoto posudku žalovaná
zahájila podle st. §81 odst. 2, zákona č. 582/1991 Sb. řízení o změně poskytování nebo výše
již přiznané dávky důchodového pojištění, neboť je příslušná k rozhodnutí o této změně
a uvedený posudek ze dne 18. 12. 2001 byl podkladem pro její rozhodnutí o odnětí částečného
invalidního důchodu žalobkyni ze dne 11. 1. 2002.
Proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2002, kterým byl odňat částečný invalidní
důchod, podala žalobkyně v zákonné lhůtě opravný prostředek a v řízení evidovaném
pod sp. zn. 16 Ca 38/2002 byly podány posudky s těmito závěry:
PK MPSV v Plzni dne 16. 4. 2002 po zhodnocení lékařských nálezů a vlastním
vyšetření v komisi urologem a neurologem uzavřela, že u posuzované se jedná o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je onemocnění páteře v oblasti krční
a bederní, které je dlouhodobě stabilizované ve smyslu pouze lehkého omezení funkce v obou
úsecích, s občasnými projevy krčně hlavového a krčně ramenního syndromu s lehkým blokem
v krčním úseku páteře, bez kořenové symptomatiky, bez poruch svalových a bez poruch
motoriky na horních končetinách. Nález v bederní oblasti omezuje jen velmi nepatrně funkci
levé dolní končetiny, svalové atrofie nejsou přítomny. Hrudní páteř je pohyblivá bez omezení.
Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí arteriální hypertenze s mírně
kolísavými hodnotami tlaku krevního, převážně však s hodnotami léčbou dobře
kontrolovanými, dosud bez průkazu orgánových komplikací, nezjištěn trvale vzestup
kreatininu ani proteinurie, ani změny na očním pozadí, ani změny na EKG či ECHO srdce.
Na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí i recidivující infekt močových cest
aktuálně s lehkou recidivou leukoplakie v trigonu močového měchýře po opakované
provedené koagulaci, při normalizaci močového nálezu včetně kultivace v naposledy
provedených vyšetřeních. Jiné posudkově závažné zdravotní postižení nebylo prokázáno.
Komise konstatovala postupný zánik částečné invalidity a datum zániku vzhledem k výše
uvedenému stanovila k datu posudkového zhodnocení zdravotního stavu při jednání OSSZ
dne 18. 12. 2001. V době, kdy byla posuzovaná uznána částečně invalidní, byla symptomatika
vertebrální hodnocena jako středně těžká staticko-dynamická insuficience a byla přítomna
atrofie svaloviny lýtka. K rozhodnému datu 11. 1. 2002 zjištěno již jen lehké funkční
postižení páteře bez svalových atrofií na končetinách. Komise stanovila míru poklesu
schopnosti soustavně výdělečné činnosti podle kap. XV, odd. F, pol. 2, písm. b), přílohy č. 2,
vyhlášky 25 % na horní hranici procentního rozmezí, když základní vertebrogenní
onemocnění z hlediska velmi lehkého funkčního omezení dvou úseků páteře s přihlédnutím
k přetrvávající lehké kořenové lézi hodnotila 20%, tj. na středu rozmezí a v rámci rozmezí 5%
zohlednila další výše uvedená, rovněž stabilizovaná onemocnění. Míru poklesu podle písm. c)
a d) téže položky komise nehodnotila, protože nezjistila ani středně těžkou staticko-
dynamickou insuficienci páteře ani silnější projevy nervosvalového dráždění ani poruchu
svalového korzetu a na rozdíl od posouzení OSSZ již stanovené procento nezvýšila,
protože posuzovaná je schopna v pracovním zařazení dosažené vzdělání i kvalifikaci plně
využít vzhledem k tomu, že je schopna i rekvalifikace.
V doplňujícím posudku PK MPSV v Plzni ze dne 10. 9. 2002, vypracovaného
z důvodu námitek posuzované a nově předložených lékařských nálezů interního z Vojenské
nemocnice Olomouc ze dne 11. 7. 2002 a neurologického ze dne 11. 7. 2002 komise
zhodnotila i stanovisko přísedícího neurologa při jednání komise dne 16. 4. 2002,
který provedl vyšetření posuzované v komisi a zjistil, že kořenová léze S1 vlevo je lehkého
stupně a rovněž při funkčním vyšetření krční a bederní páteře zjistil jen lehké omezení funkce
a nebyly přítomny známky svalové atrofie na dolních končetinách. Přihlédla i k tomu,
že ošetřující lékař posuzované neindikoval operační řešení kompresivního kořenového
syndromu S1 vlevo, které by bylo možno očekávat při těžkém objektivním funkčním nálezu.
Komise uzavřela, že mimo oblast bederní je vertebrogenní bolestivý syndrom nekořenový,
v oblasti bederní je rozhodující nález klinický lehký. K rozhodnému datu 11. 1. 2002 žádné
svalové atrofie na levé dolní končetině dle předložené lékařské dokumentace ani při vyšetření
v komisi nebyly zjištěny, funkčně závažné onemocnění ledvin rovněž nebylo prokázáno,
nebyly shledány ani významné změny na očním pozadí ani hypertrofie levé srdeční komory
ani vzestup sérového kreatininu, které by odpovídaly vyššímu stupni hypertenze. Zdůraznila,
že grafická vyšetření páteře nejsou pro hodnocení páteřního onemocnění sama o sobě
rozhodující, rozhodný je klinický funkční nález a v tomto směru je postižení krční a hrudní
páteře lehké, nekořenového charakteru, postižení kořene S1 vlevo dle následně provedeného
EMG vyšetření po rozhodném datu je středně těžkého stupně, ale dle provedených klinických
vyšetření bylo k rozhodnému datu pouze velmi lehkého stupně, neomezující závažněji dobrou
funkci levé dolní končetiny. Posuzovanou uváděné značné subjektivní potíže neměly
v doložené lékařské dokumentaci k rozhodnému datu odpovídající objektivní podklad.
Hypertenzní nemoc je dle dokumentace prvého stupně a ani v nově předloženém nálezu
internisty nejsou objektivně prokázány orgánové změny, které by svědčily pro vyšší stupeň
hypertenze. Komise uzavřela, že se u posuzované jedná o stabilizaci zdravotního stavu,
o čemž svědčí i doba od zjištění hernie disku a dalších degenerativních změn na CT v r. 1996,
aniž by k rozhodnému datu objektivně progredovaly morfologické změny, kořenové postižení
či omezení funkce páteře a setrvala na svém posudkovém závěru ze dne 16. 4. 2002.
V doplňujícím posudku PK MPSV v Plzni ze dne 25. 5. 2004 se posudková komise
vyjádřila k pochybnostem uvedeným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
27. 2. 2004, jež vzbuzovaly lékařské nálezy z července r. 2002, popisující středně těžké
postižení páteře ve vztahu k době vydání napadeného rozhodnutí 11. 1. 2002, kdy takový
stupeň postižení páteře žalobkyně nebyl komisí popsán. Posudková komise popsala průběh
onemocnění páteře posuzované od doby vzniku částečné invalidity, aby ozřejmila, co bylo
skutečně objektivizováno a co bylo pouze v závěrech posudku PK MPSV v Českých
Budějovicích a v hodnocení znalcem hodnoceno jako středně těžké postižení páteře. Komise
shrnula, že ve sledovaném období včetně zjišťovacího řízení je v lékařské dokumentaci
posuzované prokázána prakticky trvale reflexová porucha L5/S2 vlevo, odpovídající
reziduální zánikové lézi kořene S1 vlevo, podle klinického obrazu lehkého stupně s ojediněle
popsanou hypotrofií lýtkového svalstva vlevo, nepřesahující mínus 1 cm v obvodu lýtka
oproti straně pravé, neomezující významněji motorickou funkci levé dolní končetiny.
Posuzovaná je schopna samostatné symetrické chůze bez opory a to i chůze po špičkách
a patách. Opakovaně popsané nenapínací manévry i hybnost páteře odpovídají lehkému,
nikoli středně těžkému omezení funkce bederní páteře a to včetně popsaného nálezu
při jednání PK MPSV v Českých Budějovicích, při jednání posudkových komisí v Plzni
i v poukazovaném nálezu MUDr. K. z 11. 7. 2002. EMG nález sice potvrzuje lézi kořene S1
středně těžkou, ale elektromyografický nález nemusí být co do tíže nervového postižení
v plném souladu s nálezem klinickým, který je pro posouzení rozhodující, což je případ
posuzované. Objektivní nález zjištěný na páteři u posuzované je v podstatě stacionární, bez
větších výkyvů a bez progrese, od zjišťovacího řízení až do doby, kterou je možno
v doložených nálezech vysledovat, tj. do 11. 7. 2002. Pokud jde o přiznání částečné invalidity
při zjišťovacím řízení, komise považuje hodnocení tíže páteřního onemocnění za posudkově
nadhodnocené, o čemž svědčí stacionární nález po řadu let. Komise konstatovala, že
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzované je stabilizovaný dlouhodobě, stabilizace je
dána lehkou funkčně málo významnou reziduální zánikovou lézi kořene S1 vlevo, toto
kořenové postižení je z klinického hlediska po celou dobu sledování stacionární, nezhoršuje
se, nebyla rovněž zjištěna trvale průkazná a svým rozsahem významná či progredující
porucha svalstva na levé dolní končetině posuzované, ani středně těžká staticko-dynamická
insuficience páteře. Nejsou dokladovány opakovaně recidivující silnější projevy
nervosvalového dráždění, které by si vyžádaly hospitalizaci na neurologickém oddělení, ani
patologické projevy v neurologickém nálezu, které by indikovaly nová kontrolní vyšetření
grafická či kontrolní posouzení neurochirurgem. Nepodstatné při posudkovém hodnocení není
ani to, že posuzovaná získala potřebnou kvalifikaci pro výkon administrativního povolání,
které také vykonávala, aniž by bylo dokladováno jeho ukončení ze zdravotních důvodů.
V podané kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2004
č. j. 16 Cad 35/2004 – 127 stěžovatelka namítala, že se soud neřídil závazným právním
názorem Nejvyššího správního soudu, který mu svým rozsudkem uložil, aby na základě
důkazů, jejichž povahu nespecifikoval, přezkoumal a postavil v řízení najisto otázku, zda,
jestliže ve zjišťovacím řízení v roce 1998 bylo u stěžovatelky zjištěno trvalé středně těžké
postižení páteře a toto trvalé středně těžké postižení páteře vyplývá i ze zprávy ošetřujícího
neurologa MUDr. K. a z EMG vyšetření z července r. 2002, toto trvalé středně těžké postižení
páteře skutečně neexistovalo v době vydání napadeného rozhodnutí žalované dne 11. 1. 2002.
Krajský soud v Plzni měl zaměřit dokazování na řešení této otázky a k tomu měl provést
důkazy. Soud se však spokojil s doplněním v posudku PK MPSV v Plzni ze dne 25. 5. 2004,
jehož předmětem však řešení této otázky nebylo a neprovedl jiné důkazy k osvětlení otázky
formulované Nejvyšším správním soudem, ač podle judikatury Nejvyššího správního soudu
posudky PK MPSV mohou v soudním řízení obstát jako jediné důkazy za podmínky, že
soudy věcně dojdou k závěru, že jejich obsah je nepochybný a není nutno provádět jiné
navrhované důkazy, nejde však o formulování výlučnosti posudků posudkových komisí jako
důkazů v řízení soudním. Stěžovatelka dále namítala, že Krajský soud v Plzni polemizoval
s rozsudkem Nejvyššího správního soudu tím, že nemá pochybnosti o posudku PK MPSV v
Plzni, podle kterého pochybnost nemůže existovat, neboť údajně neexistuje premisa zjištění
středně těžkého postižení páteře. Porušil tak ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní
soud po přezkoumání napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni z hlediska této stížní
námitky dospěl k závěru, že posudek PK MPSV v Plzni ze dne 25. 5. 2004 je oním
posudkem, který obstál jako jediný důkaz, protože jeho obsah je nepochybný. Komise
podrobně a přesvědčivě zhodnotila nález MUDr. K. z 11. 7. 2002 ve vztahu k předchozím
lékařským nálezům tohoto lékaře i jiným neurologickým nálezům. V něm popsaný nevýrazný
svalový úbytek a insuficience stoje a chůze po levé špičce jsou nová, protože do té doby byla
vždy ve vztahu ke kořenovému postižení popisována pouze areflexie L5/S2 vlevo a
eventuelní porucha citlivosti bez funkčního, tj. motorického dopadu. K EMG vyšetření z 9. 7.
2002 komise uvedla, že toto specializované vyšetření prokáže i subklinické změny na
periferním nervovém systému, které ale zákonitě nemusí vyvolávat poruchy funkce
odpovídající intenzitě na končetinách, elektromyografický nález nemusí být co do tíže
nervového postižení v plném souladu s nálezem klinickým, který je pro posouzení
rozhodující, jak je tomu v daném případě. Komise shrnula, že k datu vydání rozhodnutí je
dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzované stabilizovaný, dlouhodobě, stabilizace je
dána lehkou funkčně málo významnou reziduální zánikovou lézí kořene S1 vlevo. Toto
kořenové postižení je z klinického hlediska po celou dobu sledování stacionární, nezhoršuje
se, nebyla rovněž zjištěna trvale průkazná a svým rozsahem významná či progredující
porucha svalstva na levé dolní končetině posuzované ani středně těžká staticko-dynamická
insuficience páteře. Nejsou dokladovány opakovaně recidivující silnější projevy
nervosvalového dráždění, které by si vyžádaly hospitalizaci na neurologickém oddělení, ani
patologické projevy v neurologickém nálezu, které by indikovaly nová kontrolní vyšetření
grafická, či kontrolní posouzení neurochirurgem. Nepodstatné při posudkovém hodnocení
není ani to, že posuzovaná získala potřebnou kvalifikaci pro výkon administrativního
povolání a to také vykonávala, aniž by bylo dokladováno jeho ukončení ze zdravotních
důvodů. Nejvyšší správní soud považuje hodnocení namítaných lékařských nálezů ze dne 9. 7.
a 11. 7. 2002 ve vztahu k žalobou napadenému rozhodnutí žalované ze dne 11. 1. 2002 za
vyčerpávající a přesvědčivé a tudíž za přesvědčivý i závěr v posudku PK MPSV v Plzni ze
dne 25. 5. 2004, resp. 16. 4. 2002, že k datu vydání napadeného rozhodnutí ČSSZ posuzovaná
nebyla plně invalidní podle §39 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., nebyla ani částečně invalidní
podle §44 odst. 1, 2 téhož zákona v platném znění. Nešlo o pokles schopnosti soustavně
výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33 %,
nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za
zcela mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ji značně neztěžovat
obecné životní podmínky.
Kasační námitku stěžovatelky ve smyslu §104 odst. 3 písm. a), že se Krajský soud
v Plzni neřídil závazným právním názorem Nejvyššího soudu správního, jak je uveden
v rozsudku 5 Ads 10/2003 – 91, neshledal důvodnou.
Pokud jde o námitku stěžovatelky, že žalovaná rozhodnutím napadeným žalobou
revidovala předchozí rozhodnutí ze dne 17. 5. 1999, kterým jí byl přiznán částečný invalidní
důchod a PK MPSV Plzeň svými posudky ze dne 16. 4. 2002, 10. 9. 2002 a 25. 5. 2004
revidovala předchozí posudky PK MPSV České Budějovice ze dne 12. 1. 1998 a posudek
IKEM ze dne 23. 6. 1998, nebyla shledána důvodnou. K ní Nejvyšší správní soud uvádí,
že žalovaná je oprávněna zjišťovat, zda v době pobírání důchodové dávky podmíněné
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem trvá nárok na tuto dávku, resp. zda jsou splněny
podmínky nároku na dávku. Za tím účelem provádí kontrolní lékařské prohlídky
prostřednictvím okresních správ sociálního zabezpečení podle §8 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb.
Tak tomu bylo i v dané věci, když Posudková komise MPSV v Českých Budějovicích
ve svém posudku ze dne 12. 1. 1998 stanovila lhůtu kontrolní lékařské prohlídky již na měsíc
září 1998, ale z důvodu probíhajícího soudního řízení tato kontrolní lékařská prohlídka
nemohla být provedena v uvedené lhůtě a proběhla až dne 9. 11. 1999 po ukončení řízení.
Lékař OSSZ Cheb posudkově zhodnotil zdravotní stav, že odpovídá postižení uvedenému
v kap. XV, odd. E, pol. 3, písm. b), přílohy č. 2, vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění,
a stanovil míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti 25 % a vzhledem k dalšímu
postižení zdravotního stavu podle §6 odst. 4 cit. vyhlášky zvýšil tuto hodnotu o 10 %
na celkových 35 % a uzavřel, že posuzovaná je i nadále částečně invalidní podle §44 odst. 1
zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění. Další kontrolní lékařskou prohlídku stanovil na měsíc
prosinec 2001. Lékař OSSZ Cheb dne 18. 12. 2001 po zhodnocení zdravotního stavu dospěl
k závěru, že odpovídá postižení uvedenému v kap. XV, odd. F, pol. 2, písm. b), přílohy č. 2,
vyhlášky č. 284/1995 Sb. v platném znění a stanovil míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti 25 % a vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle §6 odst. 4
cit. vyhlášky zvýšil hodnotu o 5 % na celkovou hodnotu 30 % a uzavřel, že posuzovaná
již není nadále částečně invalidní podle §44 zák. č. 155/1995 Sb. v platném znění a není
ani plně invalidní podle §39 téhož zákona. Na základě tohoto posudku žalovaná zahájila
řízení o změně poskytování již přiznané dávky důchodového pojištění ve smyslu ust. §81
odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaná svým rozhodnutím ze dne
11. 1 2002 nerevidovala své předchozí rozhodnutí ze dne 17. 5. 1999 o přiznání částečného
invalidního důchodu ale vydala dne 11. 1. 2002 rozhodnutí, které je v souladu s ust. §56,
odst. 1, písm. a), zák. č. 155/1995 Sb.
Pokud jde o námitku stěžovatelky, že svými posudky ze dne 16. 4. 2002, 10. 9. 2002
a 25. 5. 2004 revidovala PK MPSV Plzeň posudky PK MPSV v Českých Budějovicích ze dne
12. 1. 1998 a Institutu klinické a experimentální medicíny Praha ze dne 23. 6. 1998
tuto rovněž neshledal Nejvyšší správní soud důvodnou. Podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu zánik dříve přiznané částečné invalidity by mohl nastat v důsledku zlepšení
zdravotního stavu posuzované, v důsledku stabilizace zdravotního stavu, v důsledku
posudkového omylu při přiznání částečné invalidity a v důsledku změny právních předpisů.
Podle posouzení zdravotního stavu a schopnosti soustavně výdělečné činnosti žalobkyně
učiněného lékařem OSSZ v Chebu ze dne 18. 12. 2001 i podle posouzení učiněného
v průběhu přezkumného řízení soudního PK MPSV v Plzni dne 16. 4. 2002, 10. 9. 2002
a 25. 5. 2004, částečná invalidita žalobkyně zanikla v důsledku stabilizace jejího zdravotního
stavu. Nic na tom nemění skutečnost, že se Posudková komise Ministerstva práce a sociálních
věcí v Plzni ve svém posledním posudku ze dne 25. 5. 2004 vyjadřovala k posudkovému
hodnocení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobkyně v předchozím řízení zahájeném
na základě žádosti o přiznání dávky. Tento rozbor provedla z důvodu, aby vyčerpávajícím
způsobem posudkově zhodnotila namítané lékařské nálezy z července r. 2002,
které vzbuzovaly pochybnosti o tíži postižení páteře žalobkyně v době vydání rozhodnutí
11. 1. 2002.
Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že Krajský soud
v Plzni napadeným rozsudkem ze dne 23. 6. 2004 revidoval předchozí pravomocný rozsudek
ze dne 30. 9. 1998, když se ztotožnil se závěry doplňujícího posudku ze dne 25. 5. 2004,
v němž se posudková komise vyjadřovala k posudkovému hodnocení Posudkové komise
MPSV České Budějovice ze dne 12. 1. 1998 a posudku IKEM ze dne 23. 6. 1998, z nichž
krajský soud v rozsudku ze dne 30. 9. 1998 vycházel. Ani tuto námitku neshledává Nejvyšší
správní soud důvodnou. V tomto řízení je přezkoumáváno rozhodnutí žalované ze dne
11. 1. 2002, jímž došlo k odnětí dávky částečného invalidního důchodu podle ust. §56,
odst. 1, písm. a), zák. č. 155/1995 Sb. z důvodu, že žalobkyně přestala plnit podmínky nároku
na částečný invalidní důchod ve smyslu ust. §43 zák. č. 155/1995 Sb. tím, že nebyla shledána
při kontrolní lékařské prohlídce částečně invalidní ve smyslu ust. §44 téhož zákona.
Z toho důvodu žalovaná zahájila řízení podle ust. §81, odst. 2, zák. č. 582/1991 Sb. v platném
znění, proto ani v případě soudu se nejedná o revizi jeho pravomocného rozsudku ze dne
30. 9. 1998.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako nedůvodnou zamítl podle ust. §110, odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na nárok nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spoj. s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60
odst. 1 ve spoj. s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu