ECLI:CZ:NSS:2005:3.ADS.54.2005
sp. zn. 3 Ads 54/2005 - 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
S. M., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu
376/1, Praha 2, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2005, č. j.
2005/12810/21, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cad 19/2005, o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, č. j. 1 Cad
19/2005 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí bylo zamítnuto
odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje, odboru sociálních
věcí, ze dne 8. 2. 2005, čj. KUOK/1436/05/OSV-DS/7025/SD-16, jímž nebyla žalobci
povolena obnova řízení ve věcech zamítnutí žádostí o přiznání dávek sociální péče, a toto
rozhodnutí bylo potvrzeno.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce správní žalobu a požádal o ustanovení zástupce
pro toto řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2005, č. j. 1 Cad 19/2005 -
13, byl tento návrh zamítnut s odůvodněním, že rozhodnutím České správy sociálního
zabezpečení ze dne 27. 10. 2003 byla žalobci zastavena výplata částečného invalidního
důchodu, neboť se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu, přestože byl na možnost zastavení
výplaty dávky upozorněn; kromě toho žalobce spoluvlastní rodinný domek. Soud proto
nedospěl k závěru, že žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků,
což je jedním z předpokladů pro ustanovení zástupce, a zástupce žalobci neustanovil.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost téměř
nečitelného obsahu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2005, č. j. 1 Cad
19/2005 - 31, byl stěžovatel vyzván k tomu, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení
usnesení doplnil kasační stížnost tak, aby uvedl, z jakých důvodů ji podává s tím, že kasační
stížnosti bude odmítnuta v případě jejího nedoplnění ve stanovené lhůtě. Stěžovatel byl
soudem poučen o tom, že v řízení o kasační stížnosti směřující proti neustanovení zástupce
není důvodem pro odmítnutí kasační stížnosti nedostatek zastoupení stěžovatele advokátem.
V přípise ze dne 2. 8. 2005 stěžovatel uvedl, že kasační stížnost podává podle §103
odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Dále obecně odkázal na §39 odst. 1 a §64 s. ř. s., čl. 3, čl. 4,
čl. 10 a čl. 96 odst. 1 a 2 Ústavy, čl. 36 odst. 1, 2 a 3, čl. 37 odst. 2 a 3, čl. 38 odst. 1 a 2,
čl. 30 odst. 2, čl. 31, čl. 6 odst. 1, čl. 1 a čl. 3 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo podáno.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o kasační stížnosti nemůže věcně jednat
a musel ji odmítnout z následujících důvodů.
Kasační stížnost nesplňuje náležitosti pro to, aby na jejím základě bylo možné
rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat. Stěžovatel byl vyzván k odstranění vad
kasační stížnosti tak, aby uvedl, v jakém rozsahu a z jakých důvodů podle §103 odst. 1 s. ř. s.
napadá rozhodnutí krajského soudu. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého
obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. Přípis, který soudu zaslal stěžovatel, však
nelze považovat za řádné doplnění kasační stížnosti, k němuž byl stěžovatel soudem vyzván.
Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť
v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Pouhý odkaz na ustanovení
soudního řádu správního, Ústavy a Listiny základních práv a svobod nepředstavuje důvody
kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat
možné důvody nezákonnosti rozhodnutí soudu prvního stupně. Stěžovatel byl Městským
soudem v Praze vyzván k odstranění vad kasační stížnosti a řádně poučen o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní. Kasační stížnost však nebyla doplněna
v rozsahu, který by umožnil zdejšímu soudu přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí
krajského soudu nebo přezkoumat vady řízení před tímto soudem. Nejvyšší správní soud
proto konstatuje, že přes výzvu soudu a poučení o možných následcích nebyly odstraněny
vady kasační stížnosti a tato skutečnost představuje nedostatek, pro který není možné v řízení
o kasační stížnosti dále pokračovat. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele
podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. použitého
přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu