ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.10.2004
sp. zn. 3 As 10/2004 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové
a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy, v právní věci žalobce: A. p. ž. p., o. s.,
zastoupeného JUDr. Petrem Kužvartem, advokátem se sídlem Praha 4, Za Zelenou
liškou 967/B, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1,
Mariánské náměstí 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2002,
č. j. MHMP/130123/02/OUR/PO/Čr, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2003, č. j. 38 Ca 826/2002-50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti částku 1 075 Kč, a to k rukám jeho právního zástupce do 30 dnů od právní
moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Včasnou kasační stížností ze dne 10. 2. 2004 se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhal
zrušení pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2003,
č. j. 38 Ca 826/2002-50, kterým soud zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2002,
č. j. MHMP/130123/02/OUR/PO/Čr. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání
žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Prahy 10 a toto rozhodnutí potvrdil. Správní úřad
prvního stupně rozhodl tak, že žalobce není účastníkem řízení o umístění stavby „Dva bytové
domy“ na pozemcích č. parc. 2764/32, 2766/2, 2794/291 a 2764/9 v katastrálním území
Strašnice v Praze 10.
Žalobce uvedl v žalobě, že mu bylo příslušné územní řízení oznámeno dne 10. 6. 2002,
doručením oznámení stavebního úřadu, počátek běhu osmidenní lhůty podle §70 odst. 3
zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je nutno počítat ke dni, který následuje
po dni, v němž byl žalobce o řízení informován. Lhůta tak uplynula dne 18. 6. 2002.
Žalobce svoji účast oznámil podáním ze dne 14. 6. 2002, tedy včas.
V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že lhůtu pro přihlášení účastníka správního řízení
je nutné počítat nikoliv ode dne zahájení řízení návrhem strany, ale až ode dne,
kdy je občanské sdružení o tomto řízení informováno. Ustanovení §70 odst. 3 zákona
č. 114/1992 Sb., je tak nutno vykládat ve vzájemné souvislosti s odstavcem 2, neboť zákon
sám nerozlišuje mezi dvěma způsoby zahájení řízení. Je-li řízení zahájeno na návrh,
pak je o jeho zahájení informován vedle toho, kdo návrh podal, pouze správní orgán.
Počátek lhůty není možno opírat o skutečnost, o níž nemá tento účastník povědomost.
Takový výklad by možnost domáhat se svých zákonem přiznaných práv účastníkovi upíral
a ve svém důsledku by byl v rozporu se zákonem.
Žalovaný napadl rozsudek soudu kasační stížností, opírající se o důvod uvedený v §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., a domáhá se zrušení napadeného rozhodnutí soudu. Poukazuje na to,
že okruh účastníků územních řízení upravuje §34 zákona č. 50/1976 Sb., o územním
plánování a stavebním řádu, jako speciální právní předpis ve vztahu k zákonu č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení. Účast občanů na ochraně přírody prostřednictvím občanských sdružení
je přiznána §70 zákona č. 114/1992 Sb. Podle §70 odst. 1 a 2 cit. zákona mohou
tato občanská sdružení požadovat u příslušných orgánů státní správy být předem informována
o zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy
ochrany přírody a krajiny. Jde-li o zamýšlené zásahy, pak tyto vzniknou v budoucnosti.
Znamená to, že se musí jednat o řízení, která teprve zahájená budou, nikoliv o řízení
již zahájená. V §70 odst. 3 zákona je však uvedeno, že občanské sdružení je oprávněno,
za podmínek a v případech podle odstavce 2, účastnit se správního řízení, pokud však svoji
účast oznámí do osmi dnů od zahájení řízení. „Podmínkami“ je ochrana přírody a krajiny
jako hlavní poslání občanského sdružení, a „případem“ podle odstavce 2 skutečnost,
že občanské sdružení již požádalo o informovanost o zahajovaných řízeních.
Občanské sdružení si svou žádostí pouze vyhrazuje, že ho bude správní orgán neprodleně
po zahájení řízení o této skutečnosti informovat. Pak je již na jeho vůli, zda se do osmi dnů
ode dne zahájení řízení k účasti přihlásí a bude s ním jako s účastníkem jednáno, či nikoliv.
Žalovaný napadl i výrok pod bodem II. rozsudku, kterým je žalovanému uložena
povinnost uhradit žalobci částku 4 650 Kč k rukám JUDr. Petra Kužvarta, s tím že není
zřejmý jeho vztah k projednávané věci, neboť žalobce byl zastoupen Mgr. Andreou
Götzovou.
Z uvedených důvodů žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek
zrušil pro nezákonnost a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Žalobce podal ke kasační stížnosti své vyjádření, v němž konstatoval, že ustanovení §70
zákona č. 114/1992 Sb. má zřejmý cíl, tedy uskutečňovat ochranu přírody za přímé účasti
občanů a to prostřednictvím občanských sdružení. V odstavci 2 cit. ustanovení
je formulováno právo občanských sdružení požadovat u orgánů státní správy informace
o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízení, při nichž mohou být dotčeny
zájmy ochrany přírody a krajiny. Nelze proto vyložit předmětné ustanovení zužujícím
způsobem. Pokud však správní orgán osmidenní lhůtu zaručenou občanskému sdružení
k tomu, aby svoji účast v řízení oznámilo, zkracuje svým prodlením s oznámením zahájeného
řízení, pak je občanské sdružení v kontumaci svoje právo přihlásit. Výklad tohoto ustanovení
nemůže podléhat libovůli správních orgánů, ale musí být interpretováno jednoznačně
a transparentně tak, aby občanské sdružení mělo reálnou možnost toto svoje
oprávnění naplnit. V předmětném případě navíc byl žalobce dopisem správního
orgánu ze dne 10. 6. 2002 informován, že řízení bylo zahájeno dne 4. 5. 2002.
Žalobce mu své účastenství v řízení oznámil dne 14. 6. 2002, tedy do osmi dnů od doručení
informace úřadem. Až po více jak měsíci správní orgán informoval žalobce, že se spletl
v datu zahájení řízení. Sám správní orgán vyvolal situaci, že oznámením o správném datu
zahájení řízení by, podle jeho výkladu, již nešlo nikdy zhojit.
Žalobce je přesvědčen, že předmětná právní otázka, týkající se zachování lhůty
pro oznámení účastenství v řízení dle §70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody
a krajiny, byla soudem zodpovězena správně a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační
stížnost zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněného důvodu, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Žalovaným v kasační stížnosti předestřenou právní otázkou, je otázka interpretace
a aplikace §70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.
Účelem tohoto zákona je podle §1 přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy
v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému
hospodaření s přírodními zdroji. Podle §70 se ochrana přírody podle tohoto zákona
uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení
a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody. Místně příslušná organizační
jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody
a krajiny (dále jen "občanské sdružení"), je oprávněna, pokud má právní subjektivitu,
požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech
zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy
ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona. Odstavec 3 cit. ustanovení garantuje
občanskému sdružení oprávnění za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit
se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu
státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka řízení.
Při aplikaci a interpretaci právní normy je vždy nutno šetřit jejího významu.
Záměrem právní normy je zjevně zajistit postavení účastníka řízení občanským sdružením,
a to při zachování podmínek zákonem stanoveným a v případě, že se ke svému účastenství
v řízení přihlásí ve stanovené osmidenní lhůtě. Je-li zákonem stanovená lhůta pro uplatnění
práva, pak musí být možnost uplatnění oprávnění reálná. Protože však správní řízení je možno
zahájit dvěma způsoby (na návrh nebo z podnětu správního orgánu), a v obou případech může
být zahájeno správní řízení, při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny
chráněné podle tohoto zákona, pak právo účasti občanských sdružení na těchto řízeních
bez ohledu na způsob jejich zahájení, při respektování dalších zákonných podmínek,
musí být jistě zachováno.
Je-li řízení zahájeno z podnětu správního orgánu, existuje-li tedy záměr správního orgánu
zahájit správní řízení při němž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny
(správní orgán o takovém řízení dopředu ví), pak oznámí-li občanskému sdružení zamýšlený
termín zahájení správního řízení, je reálné, aby se občanské sdružení v osmidenní lhůtě
ke svému účastenství v řízení přihlásilo. Jiná je však situace, je-li správní řízení zahájeno
z podnětu účastníka. V takovém případě musí být osmidenní lhůta pro přihlášení
se k účastenství počítána od okamžiku, kdy se občanské sdružení o zahájení předmětného
řízení kvalifikovaně dozví. Kdyby tomu bylo tak, jak tvrdí žalovaný, bylo by pouze
na správním orgánu, kdy zahájení řízení občanskému sdružení oznámí a pokud by mu termín
již zahájeného správního řízení sdělil po uplynutí zákonem garantované osmidenní lhůty,
byla by jeho účast v řízení zcela znemožněna. Takový výklad uvedeného ustanovení
by nebyl v souladu se záměrem zákona o ochraně přírody a krajiny a nebyl by rovněž
v souladu s pravidly logiky a rozumného výkladu právních norem.
Nelze rovněž přijmout výklad žalovaného, naznačený v kasační stížnosti,
že totiž pod ochranou zákona jsou pouze ta správní řízení, která jsou vyvolána správním
úřadem samotným („ povinnost informovat o zamýšlených zásazích a zahajovaných správních
řízeních“- §70 odst. 2), neboť pak by správní řízení vyvolaná účastníky, která se rovněž
mohou podstatným způsobem dotknout zájmů ochrany přírody a krajiny, byla z účasti občanů
na takových řízeních vyloučena.
Naopak, uskutečňuje-li se podle §70 zákona č. 114/1992 Sb. ochrana přírody za přímé
účasti občanů, pak se tak děje jak v případech, kdy je správní řízení vyvoláno účastníky,
tak i v případech, je-li zahájeno z podnětu správního orgánu. V obou těchto případech
musí být zachováno právo občanského sdružení na účast v takovém řízení, při zachování
ostatních zákonných podmínek.
Osmidenní lhůta pro písemné oznámení účasti ve správním řízení, se odvíjela
od okamžiku doručení sdělení o zahájení správního řízení příslušným orgánem státní správy.
V souzeném případě byla žalobci dne 10. 6. 2000 doručena písemnost, kterou správní
orgán žalobce informoval o zahájení stavebního řízení, žalobce podal přihlášku k účasti
do dne 18. 6. 2000, tedy včas.
K námitce vadného výroku v kasační stížností napadeného rozsudku, týkajícího
se přiznání náhrady nákladů řízení JUDr. Kužvartovi, Nejvyšší správní soud poznamenává,
že podáním městskému soudu ze dne 10. 6. 2003 byla žalobcem vypovězena plná moc
k zastupování udělená Mg. Andreji Götzové. Současně byla přiložena plná moc k zastupování
udělená žalobcem JUDr. Petru Kužvartovi. Pokud soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobci
a uložil žalovanému tyto zaplatit k rukám JUDr. Petra Kužvarta, není takový postup v rozporu
se zákonem.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Pokud jde o náklady řízení, žalovaný neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Žalobci, který měl ve věci úspěch, soud přiznal podle §60 odst. 1 s. ř. s. proti žalovanému
právo na náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1 075 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f), §11 odst. 1
písm. d), §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 1 x 1000 Kč za jeden úkon
právní služby spočívající v písemném vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 11. 3. 2004,
a 1 x 75 Kč na náhradu hotových výdajů advokáta]. Ke splnění povinnosti byla stanovena
přiměřená lhůta.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. února 2005
JUDr. Marie Žišková
předsedkyně senátu