ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.20.2004
sp. zn. 3 As 20/2004 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce A. s. r. o.,
zastoupeného JUDr. Janem Spáčilem, advokátem se sídlem Polní 45, Opava, proti
žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a,
Olomouc, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 10. 2002, č. j. OŽPZ 1765-
2320/02-Ko, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 Ca 573/2002, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2004, č. j. 22 Ca
573/2002 - 35,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2004, č. j. 22 Ca 573/2002 - 35,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo zamítnuto odvolání
žalobce (dále též „stěžovatel“) proti rozhodnutí Okresního úřadu Jeseník ze dne 13. 6. 2002,
č. j. 2534/2002 RŽP/R-134/Pr-231/3 a toto rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění rozhodnutí
žalovaný uvedl, že rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobci podle §47
zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vodách“;
zrušen zákonem č. 254/2001 Sb. – pozn. soudu) za porušení §25 zákona o vodách podle §24
odst. c) a §24c zákona č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 130/1974 Sb.“) uložena pokuta ve výši 20 000 Kč
za nedovolené nakládání s látkami škodlivými vodám, k němuž mělo dojít vniknutím
závadných látek do vodního toku při provádění betonáže ve vodním toku S. v k. ú. L. – L..
Dne 28. 6. 2001 mělo podle sdělení žalovaného činností žalobce při provádění betonáží dojít
ve vodním toku S. vlivem úniku látek škodlivým vodám k havarijnímu zhoršení jakosti vod
s následným úhynem ryb. Porušením povinnosti podle §25 zákona o vodách, podle něhož
měl žalobce učinit opatření, aby látky škodlivé vodám nevnikly do povrchových vod
a neohrozily jejich jakost nebo zdravotní nezávadnost, byla naplněna skutková podstata
správního deliktu podle §24 písm. c) zákona č. 130/1974 Sb. Za tento správní delikt byla
žalobci stanovena pokuta ve výši 20 000 Kč podle §24c zákona č. 130/1974 Sb., tj. při dolní
hranici rozpětí. Žalovaný dále připustil, že zástupci okresního úřadu i Českého rybářského
svazu v postupu hlášení havárie pochybili, žalovaný to však neshledal být důvodem pro
zrušení napadeného rozhodnutí. Názory žalobce k odlovu ryb ze dne 29. 6. 2001, k výsledku
ichtyologického průzkumu ze dne 12. 7. 2001, náčrtu situace otravy ryb a pochybnosti
o objektivitě autorů náčrtu nejsou z hlediska prokázání příčin úhynu ryb rozhodující.
Žalovaný dále uvedl, že závěr o příčině úhynu ryb způsobeným náhlou změnou prostředí
vlivem stavebních úprav toku, byl potvrzen pracovištěm Oddělení vodní toxikologie a nemocí
ryb Opava ze dne 2. 7. 2001, č. j. 180/01, po provedení rozborů vody byl tento závěr potvrzen
stanoviskem stejné instituce ze dne 18. 1. 2002, čj. 248/02. V něm se uvádí, že zjištěné
zvýšené hodnoty jednoznačně potvrzují hypotézu o úhynu ryb vlivem stavebních prací,
konkrétně překročením koncentrace nedisociovaného toxického NH
3
ve vodě. Žalovaný se
neztotožnil s názorem žalobce, že protokol z místního šetření obsahuje v některých bodech
nepřesnosti, tato skutečnost by nebyla podle žalovaného důvodem pro zrušení napadeného
rozhodnutí. Žalovaný dále uvedl, že výsledky provedených rozborů spolehlivě prokázaly
příčinu úhynu ryb, a domněnky možného úniku závadných látek z jiných míst nebyly
prokázány. Žalovaný shrnul, že pokuta byla žalobci uložena za znečištění povrchových vod
látkami škodlivými vodám při provádění betonáže ve vodním toku, jelikož žalobce porušil
povinnost zacházet s látkami tak, aby neohrozily jakost vod. Tuto skutečnost podle
žalovaného potvrzují rozbory vody a uhynulých ryb. Žalovaný zopakoval, že vady správního
řízení spočívající v tom, že nebyl uvědomen správce toku, a že protokol z místního šetření ze
dne 2. 7. 2001 obsahuje nesrovnalosti, nejsou důvodem pro změnu nebo zrušení napadeného
rozhodnutí. Žalovaný z uvedených důvodů shledal, že zde jsou dány důvody pro uložení
pokuty a proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2004, čj. 22 Ca 573/2002-35, bylo
rozhodnuto o zamítnutí žaloby proti uvedenému rozhodnutí žalovaného.V odůvodnění
rozsudku soud uvedl, že podklady pro rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byly zjištěny
v souladu s ustanoveními §32 odst. 1 spr. ř. a §34 odst. 1 a 2 spr. ř. Skutečnost, že havarijní
zhoršení jakosti vod nastalé dne 28. 6. 2001 nebylo nahlášeno též správci vodního toku podle
§10 vyhlášky č. 6/1977 Sb., o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod, nemůže vést
k závěru, že by důkazy provedené žalovaným ve správním řízení vedeném se žalobcem
nebyly v souladu s právními předpisy. Soud uvedl, že z obsahu správního spisu nevyplývají
žádné okolnosti odůvodňující závěr, že by způsob odebírání vzorků vody z vodního toku
a uhynulých ryb byl v nějakém směru vadný nebo nesprávný či že by v negativním směru
ovlivnil výsledky expertíz. Rozbory vzorků byly provedeny v bezprostřední časové
návaznosti po odběru dne 28. 6. 2001, způsob odběru vzorků je popsán v protokole z místního
šetření provedeném správním orgánem prvního stupně dne 2. 7. 2001. Z §20 vyhlášky
č. 6/1977 Sb. nevyplývá, že by si správní orgán nemohl sám pro účely dokazování opatřit jako
jeden z důkazů vzorek vody. Z obsahu správních spisů podle soudu vyplynulo, že správní
orgány měly dostatek skutkových podkladů pro závěr, že žalobce porušil povinnosti týkající
se ochrany povrchových a podzemních vod a proto je rozhodnutí o uložení pokuty
za toto jednání podle §25 zákona o vodách, §24 písm. c) a §24c zákona č. 130/1974 Sb.
v souladu se zákonem. Soud dále uvedl, že odkaz žalobce na vyjádření podaná v odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nepředstavuje sám o sobě žalobní bod
ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s., totéž platí o odkazu žalobce na jednotlivé listiny
založené ve správních spisech, které údajně potvrzují „nedůvěryhodnost“ rozhodnutí
správního orgánu, neboť z tohoto tvrzení nejsou zřejmé konkrétní skutečnosti, v nichž žalobce
spatřuje nezákonnost. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedl,
že již od počátku řízení vytýkal porušení vyhlášky č. 6/1977 Sb., neboť havárie nebyla
nahlášena správci vodního toku s. p. Ostrava. Dále byl porušen §20 citované vyhlášky,
neboť došlo k neodbornému odběru vzorku vody i vzorku uhynulých ryb, čímž byly
k expertízám předloženy znehodnocené vzorky. Žalovaný ani správní orgán prvního stupně
však nedospěly k závěru, že by bylo namístě provádět další dokazování. Žalobce dále napadl
nepřesnosti protokolu o místním šetření ze dne 2. 7. 2001, jenž je kusý a nesrozumitelný
a zjevně neodpovídá zjištěným skutečnostem. Správní orgány pak pouze konstatovaly,
že stěžovatel porušil povinnost podle §25 zákona o vodách tím, že nedovoleně manipuloval
s látkami škodlivými vodám. Stěžovatel sděluje, že učinil vše pro to, aby při stavebních
pracích nic nezanedbal a nebyla mu vytknuta žádná pochybení. Stěžovatel je přesvědčen
o tom, že jsou v jeho případě dány důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spatřuje v bagatelizaci porušení §10 a §20
vyhlášky č. 6/1977 Sb., přičemž tato porušení způsobila veškeré další komplikace. Stěžovatel
dále uvádí, že nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci, neboť správní orgán prvního
stupně nevěnoval vůbec pozornost možnostem zjištění dalších znečišťovatelů vod a dělbě
odpovědnosti při úhynu ryb. Tím byl porušen §32 odst. 1 spr. ř. Dále soud nesprávně
nekonstatoval ani porušení §46 spr. ř., ačkoliv správní orgány při rozhodování nevycházely
ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci. Krajskému soudu v Ostravě pak žalobce vytkl
to, že se tento soud nezabýval dalšímu skutečnostmi, na které stěžovatel v žalobě sice pouze
poukázal, ale které byly předmětem řízení v předcházejících rozhodnutí a byly součástí
materiálů, které měl soud k dispozici. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel žádá,
aby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel porušil ustanovení §25
zákona o vodách a proto mu byla uložena v souladu s §24 písm. c) zákona o státní správě
ve vodním hospodářství pokuta. K opakované námitce žalobce týkající se porušení §10 a §
20 vyhlášky č. 6/1977 Sb., plně odkazuje na své žalobou napadené rozhodnutí, který se těmito
námitkami podrobně zabývá. Pochybení spočívající v neoznámení havárie správci vodního
toku není důvodem provádění dalšího dokazování nebo zrušení napadeného rozhodnutí, navíc
když toto pochybení již není možné zhojit. Vodní tok S. je nadto vodohospodářsky
významným tokem v úseku 1, tj. pouze v tom úseku, který končí před místem havárie (příloha
č. 2 vyhlášky č. 28/1975 Sb.). Povinnost podle §20 vyhlášky č. 6/1977 Sb. neukládá správci
toku zajišťovat v případě havárií zajištění vzorků a provedení jejich rozboru. V odběru vzorků
bez přítomnosti správce vodního toku nelze spatřovat nezákonnost získání důkazů pro správní
řízení ani nezákonnost rozhodnutí správního orgánu. Žalovaný považuje rozbory odebraných
vzorků za dostatečně prokazující příčinu úhynu ryb a činností žalobce v toku S. v k. ú. L. – L.
v dané době. K namítaným porušením §32 odst. 2, §46 a §59 spr. ř. žalovaný uvedl, že je
neshledal, neboť po spolehlivém zjištění, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo
vydáno v souladu se zákonem, bylo odvolání stěžovatele zamítnuto a toto rozhodnutí
potvrzeno. V ostatních tvrzeních odkazuje žalovaný na žalobou napadené rozhodnutí. Návrhu
na přiznání odkladného účinku žalovaný navrhuje nevyhovět, neboť ani usnesením Krajského
soudu nebyl žalobě přiznán odkladný účinek a žalobce je tedy v prodlení s placením uložené
pokuty. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Ze správního spisu, který soudu předložil žalovaný, vyplynuly následující pro souzenou
věc podstatné skutečnosti:
Dne 28. 6. 2001 byl ve vodním toku S. v k. ú. L. – L. zjištěn výskyt uhynulých ryb.
Dne 2. 7. 2001 se konalo místní šetření, při němž byl konstatován únik nezjištěné
chemické látky do vody. Z protokolu vyplývá, že dne 29. 6. 2001 byl na místě proveden odběr
vzorků vody do laboratoře spol. A.
Dne 2. 7. 2001 provedlo pracoviště Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb v Opavě
laboratorní vyšetření uhynulých ryb, a to z důvodu podezření na znečištění vody vlivem
betonování při úpravě toku. Bylo konstatováno, že úhyn ryb nastal náhlou změnou prostředí,
pravděpodobně stavebními úpravami toku. Příčiny úhynu by měly odhalit rozbory vody.
Dne 12. 7. 2001 se konalo na Obecním úřadě Lipová - Lázně ústní jednání a téhož dne
byly za účelem rozboru odebrány vzorky říčního sedimentu.
Dne 2. 8. 2001 byl společností E., a. s., vydán protokol o zkoušce analýzy říčního
sedimentu, z jehož hodnocení vyplynulo, že vysoký obsah dusitanů, hliníku a vápníku může
být způsoben přítomností betonové směsi.
Dne 16. 8. 2001 byl Technickým a zkušebním ústavem stavebním Praha vyhotoven
protokol rozboru vzorku říčního sedimentu, jehož závěrem bylo, že na základě provedených
rozborů nelze přítomnost malého podílu cementu a dalších složek betonové směsi v říčním
sedimentu potvrdit ani vyloučit.
Dne 12. 10. 2001 bylo se žalobcem zahájeno správní řízení o uložení pokuty. Správní
orgán prvního stupně seznámil žalobce s důkazními materiály představujícími podklady
pro rozhodnutí, se skutkovou podstatou správního deliktu, jehož se měl žalobce dopustit
a stanovil žalobci lhůtu k tomu, aby se seznámil s podklady pro rozhodnutí a vyjádřil
se k nim, případně navrhl jejich doplnění.
Dnes 25. 10. 2001 zaslal žalobce správnímu orgánu prvního stupně vyjádření,
v němž vyslovil svůj nesouhlas s tím, že by způsobil havarijní zhoršení kvality vod.
V tomto vyjádření žalobce uvedl další skutečnosti, jež zpochybňují předběžné závěry
správního orgánu prvního stupně o tom, že by zhoršení kvality vody a úhyn ryb způsobil
žalobce. Závěrem žalobce navrhl, aby se další řízení zaměřilo na prokázání původu vzniku
olova v odebraných vzorcích, a zejména zbytků rozbitého skla, neboť teprve po takovém
zjištění bude možné určit odpovědný subjekt.
Dne 27. 11. 2001 bylo správní řízení přerušeno za účelem provedení dalšího šetření.
Dne 18. 1. 2002 zaujalo pracoviště Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb v Opavě
k žádosti správního orgánu prvního stupně, aby se vyjádřilo k možnosti vlivu koncentrace
olova a přítomnosti skla na úhyn ryb stanovisko, že hladina olova nepřesáhla nepřípustnou
koncentraci pro lososovité ryby. K otázce skla bylo uvedeno, že úlomky skla patrně pocházejí
ze sedimentů; nebylo však shledáno mechanické poškození žáber pitvaných ryb.
Ode dne 8. 4. 2002 pokračoval správní orgán prvního stupně v řízení o uložení pokuty
s tím, že dodatečná zjištění nepřinesla do řízení žádné nové poznatky, jež by změnily původní
názor správního orgánu prvního stupně. Žalobci bylo umožněno se ve lhůtě vyjádřit
k podkladům pro rozhodnutí.
Dne 15. 4. 2002 zaslal žalobce vyjádření, v němž namítl porušení ustanovení §14, 15
a §20 vyhlášky č. 6/1977 Sb. Žalobce dále zaslal vlastní laboratorní protokoly a barevné
fotografie s komentářem dosvědčující přítomnost skla na žábrách uhynulých ryb. Žalobce
uvedl, že nepřijatelné jsou pro něj neurčité formulace v laboratorních protokolech, jež není
možné považovat za podložená fakta a proto nelze žalobce objektivně označit za původce
havarijního znečištění vod. Proto žalobce navrhl, aby byl prověřen způsob hospodaření
s odpadními vodami spol. M., a. s., B., závod L.– L., prověření technologie odčerpání fekální
jímky z hotelu U K. dne 28. 6. 2001 a vzhledem k odchylkám v názorech odborných
stanovisek žalobce navrhl přizvání znalce z oboru.
Dne 13. 6. 2002 vydal Okresní úřad Jeseník rozhodnutí čj. 2534/2002 RŽP/R-134/Pr-
231/3, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 20 000 Kč. V odůvodnění se správní orgán
vyjádřil rovněž k námitkám žalobce. K námitce žalobce, že nezpůsobil havarijní zhoršení
kvality vody, správní orgán prvního stupně uvedl, že po zhodnocení všech získaných důkazů
dospěl k závěru, že znečištění toku a úhyn ryb bylo způsobeno činností žalobce. K námitce
žalobce, že hodnota vápníků byla v rozborech silně pod předepsanou hodnotou a tudíž nebyla
způsobena cementem, správní orgán prvního stupně sdělil, že i toto „nepatrné“ zvýšení
ukazatele pH mohlo způsobit úhyn ryb. K námitce týkající se toho, že závěry o úhynu ryb
byly učiněny bez znalost rozborů vod, žalovaný uvedl, že za tímto účelem bylo správní řízení
přerušeno a Jihočeská univerzita, pracoviště Oddělení vodní toxikologie a nemocí ryb
v Opavě, vyzvána k doplnění stanoviska v souladu s příslušnými rozbory. K žalobcem
předloženému posudku vodohospodářské laboratoře Povodí Odry s. p., podle něhož ve vzorku
uhynulé ryby nebyla potvrzena přítomnost cementů, ale naopak byla konstatována přítomnost
skla, správní orgán prvního stupně konstatoval, že tento posudek nebylo možné využít,
neboť skutečnosti v něm uvedené mají pouze charakter konstatující výskyt něčeho
(uhynulá ryba, sklo); ani tato skutečnost není v posudku uvedena jako příčina úhynu ryby.
Příčinou úhynu ryb byla náhlá změna pH ve vodním prostředí. Správní orgán prvního
stupně uvedl, že nepovažuje za potřebné ve věci provádět další šetření, jak navrhl žalobce,
jelikož nashromážděné podklady jsou dostatečné pro vydáno správního rozhodnutí.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovením §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za významné připomenout zásadu materiální
pravdy, jež představuje jednu ze základních zásad správního řízení. Účelem této zásady
je, aby správní řízení posilovalo důvěru účastníků řízení ve správnost rozhodování. Podle
této zásady lze po správních orgánech oprávněně požadovat, aby jejich rozhodnutí byla
zákonná, správná a především aby vycházela ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu věci.
Přitom není možné, aby se správní orgány zprostily odpovědnosti za vadná či nekvalitní
rozhodnutí poukazem na chybné postupy jiných osob; spolehlivě zjištěný skutkový stav
je podmínkou perfektnosti vydaných rozhodnutí. Zásada materiální pravdy je zakotvená
v ustanoveních §3 odst. 4 spr. ř., resp. §46 spr. ř. a úzce souvisí i se zásadou vyhledávací
podle §32 odst. 1 spr. ř. a se zásadou volného hodnocení důkazů (§34 odst. 5 spr. ř.).
V případech, kdy správní akt může zasahovat do právních poměrů osob, musí být spolehlivě
a přesně zjištěna skutková podstata, takové zjištění je povinen správní orgán provádět
ze své úřední povinnosti a není vázán jen podklady účastníků řízení. To platí bez ohledu
na to, zda bylo správní řízení zahájeno podle zásady oficiality nebo v souladu ze zásadou
dispoziční. Podle §32 odst. 1 spr. ř. je správní orgán povinen zjistit přesně a úplně skutečný
stav věci a za tím účelem si opatřit potřebné podklady pro rozhodnutí, přitom není vázán
jen návrhy účastníků. Povinnost, aby rozhodnutí vycházelo ze spolehlivě zjištěného stavu
věci, vyplývá i z ustanovení §46 spr. ř.
Nejvyšší správní soud se podrobně seznámil s průběhem správního řízení a dospěl
k závěru, že v jeho průběhu došlo k porušení ustanovení správního řádu, konkrétně ustanovení
§32 odst. 1 spr. ř. a §33 odst. 1 spr. ř. neboť před vydáním rozhodnutí o uložení pokuty
nebyl správním orgánem prvního stupně zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci. Výsledky
provedených laboratorních rozborů totiž neprokázaly to, že by se žalobce dopustil správního
deliktu za porušení ustanovení §25 zákona o vodách a že by mu mohla být podle §24 odst. c)
a §24 c) zákona č. 130/1974 Sb., uložena pokuta. Žalobci bylo vytýkáno, že při provádění
betonáží u vodního toku S. v k. ú. L.– L. neučinil taková opatření, aby látky škodlivé vodám
nevnikly do povrchových vod a neohrozily jejich jakost nebo nezávadnost. Tuto skutečnost
však spolehlivě neprokázalo žádné z provedených laboratorních vyšetření. Vágní formulace
obsažené v protokolech, např. v protokole ze dne 16. 8. 2001 vyhotoveném Technickým a
zkušebním ústavem stavebním Praha, v němž je mj. uvedeno, že „přítomnost malého podílu
cementu a dalších složek betonové směsi v říčním sedimentu nelze potvrdit ani vyloučit“ nebo
v protokole ze dne 2. 8. 2001 vypracovaném společností E, a. s., z něhož vyplývá, že „vysoký
obsah dusitanů, hliníku a vápníku může být způsoben přítomností betonové směsi“, nesvědčí
o hodnověrnosti provedených zjištění a o tom, že by žalobce byl jednoznačným viníkem
úhynu ryb. Nejvyšší správní soud je přesvědčen o tom, že za dané situace nebylo možno
konstatovat, že by jediným viníkem správního deliktu byl právě žalobce. Správní orgán
prvního stupně nepostupoval v souladu se zásadou objektivního zjištění skutkového stavu,
neboť za situace, kdy zde byly důvodné pochyby o spolehlivosti závěrů vedoucích k tvrzení,
že odpovědnost za havarijní zhoršení jakosti povrchových vod je možné přiřknout žalobci,
vydal napadené rozhodnutí o uložení pokuty. S námitkami žalobce, jenž ve vyjádření
k podkladům pro rozhodnutí zpochybňoval hodnověrnost zjištění, se správní orgán prvního
stupně ve svém rozhodnutí ze dne 13. 6. 2002, čj. 2534/2002 RŽP/R-134/Pr-231/3,
nedostatečně vypořádal prostým tvrzením, že „po zhodnocení všech důkazů a jejich posouzení
dospěl správní orgán k závěru, že znečištění toku a úhyn ryb byl způsoben činností firmy
(míněno žalobce – pozn. soudu)“. Nashromážděné podklady shledal správní orgán prvního
stupně za dostačující pro rozhodnutí, že zde byla příčinná souvislost mezi jednáním žalobce
a havarijním zhoršením jakosti povrchové vody, které způsobilo úhyn ryb.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu byl v daném případě dán důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Krajský soud v Ostravě měl zrušit rozhodnutí
žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro vady řízení spočívající
v tom, že rozhodnutí žalovaného ani správního orgánu prvního stupně nevycházela
ze spolehlivě zjištěného stavu věci, neboť ze shromážděných důkazních materiálů nebylo
možné s jistotou konstatovat, že původcem havarijního znečištění vody byl žalobce. Správní
orgány se dopustily porušení §3 odst. 4 spr. ř., §32 odst. 1 spr. ř. a §46 spr. ř. Nejvyšší
správní soud je rovněž přesvědčen o tom, že tato vada řízení důvodně vytýkána v žalobním
řízení. Žalobce totiž v žalobě namítal skutečnost, že se napadená rozhodnutí byla postavena
na analýzách neodborně zajištěných vzorků vody. Z obsahu bylo zřejmé, že brojí rovněž proti
nelogičnosti jednotlivých zjištění v průběhu správního řízení a proti zjištěním, která svědčila
o porušení vodohospodářských předpisů i jinými subjekty. K odkazu žalobce na rozpornost
jednotlivých laboratorních protokolů, k němuž krajský soud nepřihlédl, Nejvyšší správní soud
konstatuje, že neshledal problém v tom, aby se krajský soud s obsahem protokolů mohl
seznámit, neboť tyto důkazy, na něž žalobce v žalobě poukázal, byly součástí správního spisu.
Povinností žalobce ve smyslu §71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. není osobně předložit soudu
důkazy, ale navrhnout, které důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje žalobce provést,
a tak stěžovatel v daném případě učinil. Pokud by se soud prvního stupně neomezil
na konstatování, že „z obsahu spisů vyplývá, že podklady pro rozhodnutí byly zjištěny
v souladu s ustanoveními správního řádu“, a s obsahem žalobcem navrhovaných listin
se skutečně seznámil, byl by nucen konstatovat jejich vzájemnou rozpornost a s tím spojenou
neprůkaznost toho, že by původcem havarijního znečištění povrchových vod byl pouze
žalobce. Podle názoru Nejvyššího správního soudu jedná o vadu řízení takové intenzity,
že by byla důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného podle §76 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
Skutkový stav, z něhož správní orgán prvního stupně i žalovaný vycházely, tedy závěr,
že žalobce je původcem havarijního zhoršení jakosti vod, které způsobilo úhyn ryb, nemá
oporu ve spise, neboť v něm založené výsledky laboratorních vyšetření nejsou takovému
závěru dostatečnou oporou a s ohledem na jejich rozporuplnost vyžaduje věc rozsáhlé
doplnění.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že Krajský soud v Ostravě pochybil, když pouze
v obecné rovině konstatoval, že správní orgány měly dostatek skutkových podkladů pro závěr,
že žalobce porušil povinnosti o ochraně povrchových a podzemích vod, neboť toto zjištění
nemá oporu ve správních spisech. Nejvyšší správní soud považuje za vhodné zdůraznit,
že se nezabýval věcně zjištěním, zda žalobce ono zhoršení jakosti povrchových vod skutečně
způsobil či nikoliv, toto posouzení přísluší správnímu orgánu. Je však nezbytné, aby skutkový
stav byl zjištěn řádně a jednotlivé důkazy o odpovědnosti žalobce za tento správní delikt
nebyly ve vzájemném rozporu.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná, a proto
kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil, a to pro vady řízení před správním orgánem; současně věc vrátil Krajskému soudu
v Ostravě k dalšímu řízení, v němž je tento soud podle odst. 3 téhož ustanovení vázán
právním názorem Nejvyššího správního soudu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. Krajský
soud v Ostravě v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu