ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.29.2004
sp. zn. 3 As 29/2004 – 39
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce
Ing. P. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem Nová Paka,
Masarykovo nám. 16, proti žalovanému Krajskému úřadu Královéhradeckého kraje, se
sídlem Hradec Králové, Wonkova 1142, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2003, č. j. 51 Ca 15/2003 – 15,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2003,
č. j. 51 Ca 15/2003 – 15 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví
nadepsaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
„na zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje v Hradci Králové
č. j. DS/142/03/VV ze dne 19. 12. 2002.“ V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl,
že žalobce žaluje žalovaného o zrušení správního rozhodnutí, kterým mu byla uložena pokuta
3000,- Kč za porušení ust. §4 písm. a), b); §17 odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích. Dle názoru soudu správní orgány provedly řádně
potřebné důkazy, ve věci byl proveden znalecký posudek. Výši pokuty považuje soud
za přiměřenou i vzhledem k záznamu v evidenční kartě řidiče.
V podané kasační stížnosti dovozoval stěžovatel vady, jež by se daly podřadit
důvodům kasační stížnosti uvedeným v ust. §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Tyto vady
spatřoval stěžovatel v tom, že v řízení před soudem vytýkal porušení zákona v ustanoveních
o řízení před správním úřadem, které měl soud zhojit zrušením napadeného rozhodnutí,
avšak neučinil tak, a zároveň rozhodnutí soudu trpí nedostatkem důvodů. Vytýkanou vadou
v řízení před správním orgánem byla skutečnost, že pokuta za spáchání přestupku byla
uložena až po uplynutí roční lhůty stanovené zákonem, nedostatek důvodů pak ve skutečnosti,
že krajský soud nezaujal žádné stanovisko k žalobě a důvodům, které zde předložil stěžovatel.
Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 23. 6. 2003 byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení, event., aby řízení
byla zastaveno.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že rozhodnutím referátu dopravy
a silničního hospodářství Okresního úřadu v Trutnově ze dne 3. 12. 2002 byla stěžovateli
podle ust. §22 odst. 2 zákona č. 200/1990 Sb. uložena pokuta ve výši 3000,- Kč za porušení
ust. §4 písm. a) a b), §17 odst. 5 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích, čímž byla naplněna skutková podstata přestupku proti bezpečnosti a plynulosti
silničního provozu podle ust. §22 odst. 1 písm. c) a přestupku proti občanskému soužití
podle §49 odst. 1 písm. b) zák. č. 200/1990 Sb. Současně byla stěžovateli podle ust. §79
odst. 1 cit. zákona uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušálně stanovené částce
500,- Kč, jež byla zvýšena podle §1 odst. 2 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb.
o částku 500,- Kč. Toto rozhodnutí bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 13. 12. 2002
a stěžovateli dne 12. 12. 2002. Odvolání proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dne
17. 12. 2002. O odvolání rozhodl Krajský úřad Královéhradeckého kraje dne 11. 2. 2003 tak,
že je podle ust. §59 odst. 3 zák. č. 71/1967 Sb. zamítl. Jako den svého rozhodnutí zde úřad
uvedl datum 19. 12. 2002. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo doručeno
stěžovateli dne 17. 2. 2003, zástupci stěžovatele byla zásilka uložena dne 14. 2. 2003 a poté
znovu dne 14. 3. 2003.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba proti rozhodnutí Krajského
úřadu Královéhradeckého kraje byla podána dne 11. 4. 2003. Napadené rozhodnutí
je zde jedno označeno datem 19. 12. 2002 a jednou datem 11. 2. 2002. V žalobních bodech
pak stěžovatel namítá, že rozhodnutí o přestupku vydané prvoinstančním úřadem mu bylo
doručeno 1 rok a 8 dní po spáchání skutku, pro který byl stíhán. Rozhodnutí o přestupku
vydané druhoinstančním úřadem bylo přijato 1 rok a 15 dní po spáchání skutku, pro který byl
stíhán a toto rozhodnutí mu bylo doručeno 1 rok 103 dny po spáchání skutku, pro který byl
stíhán. Podle ust. §20 zák. č. 200/1990 Sb. ve znění účinném v době spáchání skutku, nelze
přestupek projednat, uplynul-li od jeho spáchání 1 rok. Stěžovatel měl za to, že podle ust. §76
odst. 1 písm. f) cit. zákona bylo na místě řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek zastavit.
Podle ust. §109 odst. 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud je vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí bylo-li řízení před soudem zmatečné [§103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li
napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech,
kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
V daném případě krajský soud porušil svojí procesní povinnost vyplývající z ust. §75
odst. 2 s. ř. s. a nepřezkoumal napadený výrok správního rozhodnutí v mezích žalobních
bodů. Stěžovatel v žalobě namítal, že u něj již došlo k zániku odpovědnosti za spáchání
přestupku a správní řízení mělo být zastaveno. K této námitce se soud nijak nevyjádřil. Jedná
se o vadu řízení, k níž by musel Nejvyšší správní soud přihlédnout i z úřední povinnosti,
zde navíc je to jeden z důvodů kasační stížnosti uplatněných stěžovatelem. Jedná se přitom
o vadu, která nepochybně mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí soudu ve věci samé.
Vzhledem k tomu, že jiný žalobní bod v žalobě uplatněn nebyl, způsobuje pochybení soudu
vypořádat se s ním zároveň nepřezkoumatelnost celého rozsudku pro nesrozumitelnost.
Za této situace se proto Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat dalším důvodem
uplatněným v kasační stížnosti a zaujímat samostatně názor, zda došlo v řízení před správním
orgánem k porušení zákona, pro které měl krajský soud rozhodnutí správního orgánu zrušit.
Řízení před krajským soudem pak trpělo ještě další vadou, neboť soud neodstranil nedostatky
žaloby spočívající v nedostatečně jasném označení napadeného správního rozhodnutí.
Ze správního spisu je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo vydáno dne
11. 2. 2003, přičemž poznámka ve výroku o rozhodnutí dne 19. 12. 2002 je v rozporu
s ust. §47 odst. 2 zák. č. 71/1967 Sb. a pro výrok samotný je bez významu. Stěžovatel však
v záhlaví své žaloby uvedl právě toto datum a v textu pak datum 11. 2. 2002, kdy odvolací
správní orgán žádné rozhodnutí nevydal.
Z důvodu nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 23. 6. 2003 podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil
tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu tak, že nejprve odstraní vady žaloby a upřesní proti jakému správnímu
rozhodnutí byla podána a poté toto rozhodnutí přezkoumá v mezích uplatněného žalobního
bodu. V novém rozhodnutí pak podle ust. §110 odst. 2 s. ř. s. rozhodne i o náhradě nákladů
řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 8. února 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu