ECLI:CZ:NSS:2005:3.AS.52.2004
sp. zn. 3 As 52/2004 – 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce
Č., a.s., zastoupeného advokátem JUDr. Františkem Knollem se sídlem Runářov 16,
Prostějov – Konice, proti žalovanému Katastrálnímu úřadu v Pelhřimově, se sídlem U
Stínadel 1316, Pelhřimov, v řízení o žalobě o výmaz zástavního práva, vedeném u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 30 Ca 145/2004, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2004 č. j. 30 Ca 145/2004 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
31. 5. 2004 č. j. 30 Ca 145/2004 – 9, jímž byla odmítnuta jeho žaloba na výmaz zástavního
práva a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že žalobce se žalobou domáhal výmazu
zástavního práva k nemovitostem. Krajský soud považoval projednávanou věc výmazu
zástavního práva k nemovitostem za věc vyplývající z občanskoprávních vztahů. Výmazu
zástavního práva se domáhá žalobce, jenž je vlastníkem nemovitosti (budovy), když v rozporu
se zněním smlouvy o zřízení zástavního práva došlo k zástavě budovy, která předmětem
zástavní smlouvy nebyla. Zástavní právo je jako věcné právo k cizí věci upraveno občanským
zákoníkem; věcná práva k cizí věci jsou evidentně právem soukromým, který vyžaduje vyšší
stupeň soudní ochrany. Proto je v §68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“) stanoveno, že žaloba ve správním soudnictví je nepřípustná, jde-li
o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci vydané v mezích zákonné pravomoci
správního orgánu. Takové věci do 1. 1. 2003 projednávají a rozhodují soudy v občanském
soudním řízení v řízení podle nové části páté občanského soudního řádu ve znění zákona
č. 151/2002 Sb. Krajský soud vyšel z ust. §68 písm. b) s. ř. s. a podle §46 odst. 2 s. ř. s.
žalobu odmítl; žalobce současně poučil ve smyslu §46 odst. 2 věta druhá s. ř. s.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že žaloba byla podána na adresu
„Krajský soud v Brně, Správní oddělení, Pracoviště Brno, Masarykova 31, Brno“. Žaloba
byla označena jako žaloba na výmaz zástavního práva a důvodem žaloby bylo, že došlo
k zástavě budovy, jejímž vlastníkem je žalobce.
V kasační stížnosti žalobce zopakoval skutkový stav a důvody, které jej vedly
k podání žaloby na výmaz zástavního práva. Nově uvedl, že podal návrh na výmaz zástavního
práva u žalovaného; tento návrh však žalovaný zamítl. K tomuto tvrzení žalobce připojil kopii
návrhu na výmaz zástavní smlouvy ze dne 23. 4. 2004 adresovanou žalovanému, a přípis
žalovaného ze dne 12. 5. 2004, v němž se uvádí, že výmaz zástavního práva se provádí
po předložení listin vyhotovených věřitelem v souladu s §170 občanského zákoníku a §36
vyhlášky č. 190/1996 Sb. Předložená listina tyto náležitosti nesplňuje, takže ji nelze zapsat
do katastru nemovitostí.
V kasační stížnosti žalobce uvedl, čeho se domáhá
takto:„Vzhledem k výše uvedeným
skutečnostem navrhujeme, aby Krajský správní soud projednal tuto kasační stížnost,
která se týká nikoli občansko – právních vztahů, ale správního práva, kdy katastrální úřad
v Pelhřimově se dopustil procesní chyby, kdy chybně zapsal zástavní právo. Námi podaný
návrh na výmaz zástavního práva byl pouze administrativního charakteru. Tímto žádáme
o zpětné projednání naší kasační stížnosti Krajským správním soudem v Brně.“
Usnesením ze de 23. 8. 2004 č. j. 30 Ca 145/2004 – 25 krajský soud vyzval žalobce,
aby do jednoho měsíce od doručení usnesení doplnil kasační stížnost tak, že uvede řádné
označení rozhodnutí, proti kterému kasační stížnost směřuje, datum, kdy mu bylo kasační
stížností napadené rozhodnutí doručeno, v jakém rozsahu a z jakých důvodů kasační stížnost
podává, a čeho se kasační stížností domáhá. Žalobce byl současně poučen ve smyslu §37
odst. 5 věta druhá s. ř. s.
Žalobce ve stanovené lhůtě kasační stížnost doplnil tak, že za důvod podání kasační
stížnosti považuje ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
K výzvě, aby uvedl, čeho se kasační stížností domáhá, žalobce uvedl: „Vzhledem
k výše uvedeným skutečnostem navrhujeme, aby Krajský správní soud v Brně, v souladu
s ust. §110 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, rozhodl ve věci kasační
stížnosti
takto:zpětně projedná naši stížnost s tím, že se uvedená kasační stížnost se týká
nikoli občanskoprávních vztahů, ale správního práva, kdy katastrální úřad v Pelhřimově
se dopustil procení chyby, kdy chybně zapsal zástavní právo a tudíž námi podaný návrh
na výmaz zástavního práva byl pouze administrativního charakteru. Žaloba na výmaz
zástavního práva k nemovitostem se schvaluje.“
Nejvyšší správní soud, který je věcně příslušný o kasační stížnosti rozhodnout (§12
odst. 1 s. ř. s.), posoudil kasační stížnost
takto:
Podle §106 odst. 1 s. ř. s, kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle §37 odst. 3 věta právní s. ř. s., z každého podání musí být zřejmé,
čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí
být podatel ve výzvě poučen.
Podle §12 odst. 1 s. ř. s., Nejvyšší správní soud jako vrcholný soudní orgán ve věcech
patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost
rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených
tímto zákonem.
Postup krajského soudu po podání kasační stížnosti upravuje §108 s. ř. s.
Podle §110 odst. 1 s. ř. s., dospěje-li Nejvyšší správní soud k tomu, že kasační stížnost
je důvodná, rozsudkem zruší rozhodnutí krajského soudu a věc mu vrátí k dalšímu řízení;
jestliže již v řízení před krajský soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí návrhu
nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu
Nejvyšší správní soud. Není-li kasační stížnost důvodná, Nejvyšší správní soud ji rozsudkem
zamítne.
Slovy „co navrhuje“ v §37 odst. 3 s. ř. s. je třeba rozumět to, čeho se žalobce
po soudu domáhá, co žádá (žalobní petit). Žalobní petit má být logickým vyústěním
argumentů, které jsou v podání (zde v kasační stížnosti) uvedeny.
Žalobní petit obvykle nemá ve správním soudnictví onen klíčový význam
jako v občanském soudním řízení, zejména v řízení sporném. Neznamená to však, že by bylo
možno akceptovat petit kasační stížnosti, který i po výzvě podle §37 odst. 5 s. ř. s. předložil
zástupce žalobce – advokát, který jako profesionál poskytuje právní služby.
Z petitu lze dovodit, že požaduje, aby krajský soud v řízení o kasační stížnosti provedl
jakousi autoremeduru. Takový požadavek je zcela v rozporu se zákonem, jak je uvedeno
shora. Obsahově je petit nesrozumitelný a je v naprostém rozporu se zákonem, aby Nejvyšší
správní soud v rámci rozhodnutí o kasační stížnosti schválil žalobu o výmaz zástavního práva.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu tyto nedostatky petitu, které nebyly
odstraněny ani po výzvě krajského soudu podle §37 odst. 5 s. ř. s., brání pokračování v řízení
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost usnesením odmítl, aniž by posuzoval další
okolnosti věci (např. neexistenci pravomocného správního rozhodnutí, které by bylo možno
napadnout žalobou ve správním soudnictví). Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce se může
domáhat výmazu zástavního práva žalobou podanou u příslušného soudu.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 3 s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
žaloba (kasační stížnost) odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu