ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.171.2005
sp. zn. 3 Azs 171/2005 - 70
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
A. S., zastoupeného JUDr. Romanem Markuzym, advokátem se sídlem Plzeňská 175/ U
Kavalírky 6, P. O. BOX 30, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a
migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2002, č. j. OAM-3585/VL-10-P11-2000, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 9 Az 111/2003, o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, č. j. 9 Az 111/2003 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku nebyl žalobci
(dále též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně bylo žalovaným rozhodnuto
o tom, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2004, č. j. 9 Az 111/2003 - 38,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Ve včasné kasační stížnosti
stěžovatel uvedl, že žalovaný v řízení o udělení azylu porušil §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34
odst. 1 a §46 spr. ř. Dále se odvolal na čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod a na rozsudky Evropského soud pro lidská práva ve věci Cruz Varas a ve věci
Vilvarajah a odkázal na čl. 53 Příručky postupů a kritérií pro určování právního postavení
uprchlíků s tím, že žádá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze a vrácení věci tomuto
soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Po zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti předložil
stěžovatel soudu plnou moc udělenou pro řízení o kasační stížnosti advokátovi JUDr. Romanu
Markuzymu. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2005, č. j. 9 Az 111/2003-54,
byl stěžovatel vyzván k tomu, aby prostřednictvím advokáta uvedl, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů kasační stížnost podává, na výzvu však nereagoval. Věc byla poté
předložena Nejvyššímu správnímu soudu, jenž ji vrátil Městskému soudu v Praze s tím,
že je třeba stěžovatele vyzvat opětovně a řádně jej poučit o možnosti odmítnutí kasační
stížnosti v případě nedoplnění. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2005,
č. j. 9 Az 111/2003 - 65, byl stěžovatel prostřednictvím svého zástupce vyzván k tomu,
aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení usnesení uvedl, v jakém rozsahu a z jakých
konkrétních důvodů je kasační stížnost podávána, v čem stěžovatel spatřuje porušení §3
odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 spr. ř. žalovaným v řízení o udělení azylu, přičemž
byl poučen o tom, že v případě neodstranění vad kasační stížnosti může být kasační stížnost
odmítnuta. Toto usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele právní fikcí podle §48 odst. 3
o. s. ř. ve spojení s §50c odst. 4 s. ř. s. použitých přiměřeně podle §64 s. ř. s. dne 27. 6. 2005;
kasační stížnost však doplněna nebyla.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl zamítnutí kasační stížnosti
a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že o kasační stížnosti nemůže věcně jednat
a musel ji odmítnout z následujících důvodů.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost nesplňuje náležitosti
pro to, aby na jejím základě bylo možné rozhodnutí krajského soudu věcně přezkoumat.
Pouhý obecný odkaz na §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 spr. ř. a citace některých
mezinárodněprávních dokumentů neumožňují Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost
věcně projednat, neboť v těchto odkazech nelze spatřovat důvody kasační stížnosti.
Stěžovatel, jenž byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, byl soudem vyzván
k odstranění vad kasační stížnosti tak, aby uvedl, v jakých skutečnostech spatřuje porušení §3
odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 spr. ř. Usnesení obsahovalo řádné poučení o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti v případě neodstranění vad podle §37 odst. 5 s. ř. s. použitého
obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. Kasační stížnost však nebyla doplněna.
Podanou kasační stížností se tedy Nejvyšší správní soud nemohl zabývat, neboť
v ní nebyl dán rozsah přezkumu rozsudku soudu prvního stupně. Nejvyšší správní soud
přitom není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné důvody nezákonnosti rozhodnutí
soudu prvního stupně. Pouhá citace ustanovení správního řádu a některých
mezinárodněprávních dokumentů nepředstavuje důvody kasační stížnosti. Zastoupený
stěžovatel byl Městským soudem v Praze vyzván k odstranění vad kasační stížnosti
a řádně poučen o možnosti odmítnutí kasační stížnosti v případě, že tak neučiní. Kasační
stížnost však nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, proto Nejvyšší správní soud konstatuje,
že přes výzvu soudu a poučení o možných následcích nebyly odstraněny vady kasační
stížnosti a tato skutečnost představuje nedostatek, pro který není možné v řízení o kasační
stížnosti dále pokračovat.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatele podle §37 odst. 5 s. ř. s.
použitého obdobně podle §106 odst. 1 poslední věta s. ř. s. odmítl. Za této procesní situace
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. použitého
přiměřeně podle §120 s. ř. s., neboť v případě odmítnutí návrhu – kasační stížnosti nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. září 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu