ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.228.2005
sp. zn. 3 Azs 228/2005 - 54
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: V.
M., právně zastoupený JUDr. Alžbětou Prchalovou, advokátkou se sídlem Brno, Dřevařská
25, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 61 Az 31/2004 - 26 ze dne
15. 10. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-196/VL-10-11-2004 ze dne 28. 1. 2004, kterým byla
zamítnuta žádost stěžovatele o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“ nebo „ZA“). Krajský soud
neshledal důvodnost žaloby, když zjistil, že správní orgán shromáždil dostatek podkladů
pro vydání rozhodnutí ve smyslu §16 odst. 1 písm. g) ZA. Zároveň nebyla ze strany soudu
shledána žádná procesní pochybení žalovaného ve správním řízení. Proto soud žalobu
s odkazem na §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti podané k poštovní přepravě dne 23. 12. 2004 jako její důvody
označil důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Vytýká přitom krajskému soudu,
že při svém rozhodování vyšel ze skutkového stavu zjištěného ve správním řízení, který však
nemá oporu ve spisech. Správní orgán měl pochybit při aplikaci správního uvážení
a subsumpci konkrétní skutkové situace pod neurčitý právní pojem. Dovozuje proto,
že jak rozhodnutí správního orgánu i soudu jsou nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů;
z těchto důvodů stěžovatel požaduje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění kasační stížnosti
pak stěžovatel poukázal na údajnou provázanost ukrajinských státních orgánů s mafií, vyjádřil
své přesvědčení, že je ve státě původu pronásledován ve smyslu azylového zákona
a že splňuje podmínky pro udělení azylu podle §14 ZA. Stěžovatel rovněž požádal Nejvyšší
správní soud, aby jeho kasační stížnosti přiznal odkladný účinek.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že kasační stížností napadený
rozsudek byl stěžovateli doručován do vlastních rukou prostřednictvím držitele poštovní
licence, a to na adresu B., M. 19. Podle úředního záznamu v soudním spise, jakož i podle
informace o pohybu cizince z Evidence žadatelů o azyl založené v soudním spise, byl
stěžovateli ode dne 19. 8. 2004 na uvedené adrese povolen pobyt mimo pobytové středisko.
Zásilka obsahující kasační stížností napadené rozhodnutí krajského soudu však byla soudu
vrácena zpět spolu s přípisem držitele poštovní licence, podle kterého nebyla zásilka v úložné
době vyžádána. Podle záznamu na vrácené zásilce byla zásilka dne 15. 11. 2004 uložena na
provozovně držitele poštovní licence a stejného dne bylo toto oznámení stěžovateli oznámeno
spolu s výzvou k vyzvednutí si zásilky. Dne 25. 11. 2004 měla být stěžovateli učiněna druhá
výzva k vyzvednutí si zásilky. Zásilka s rozsudkem krajského soudu byla na poště uložena
do 30. 11. 2004. Součástí spisu je i doručenka pro doručení soudním doručovatelem, podle níž
si stěžovatel převzal rozsudek dne 22. 12. 2004 od soudního doručovatele. Jako adresa
stěžovatele je na této doručence uvedeno: B., M. 19. Kasační stížnost pak byla stěžovatelem
adresována krajskému soudu a podána k poštovní přepravě dne 23. 12. 2004, což vyplývá
z přiložené obálky.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty podle tohoto ustanovení nelze prominout. Podle §40 odst. 1
s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet
počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2
téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový
den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 3 téhož
ustanovení připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována,
bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele
poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li
tento zákon jinak. V souladu s §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu,
který napadené rozhodnutí vydal, přičemž lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána
u Nejvyššího správního soudu. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. se pro způsob doručování užijí
obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li
tento zákon jinak. Podle §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena
do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát
se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku
do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle §46 odst. 5 o. s. ř. není-li zjištěn opak,
má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. Podle §50e odst. 4 o. s. ř. doručenka,
která splňuje stanovené náležitosti, je veřejnou listinou. Podle §134 o. s. ř. ve spojení s §64
s. ř. s. platí, že listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, potvrzují,
že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak,
i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Podle §133 o. s. ř. ve spojení s §64
s. ř. s. pak skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz pak,
má soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána
opožděně.
V daném případě byl rozsudek krajského soudu doručován držitelem poštovní licence
na adresu, na které byl stěžovateli povolen pobyt a na níž se měl podle evidence pobytu
žadatelů o azyl v době doručování písemnosti zdržovat. Ze záznamu na vrácené zásilce
vyplývá, že zásilka obsahující napadený rozsudek byla uložena dne 15. 11. 2004
na provozovně držitele poštovní licence; ze záznamu naopak nevyplývá, že by se adresát
zásilky v místě doručování v době pokusu o doručení nezdržoval. Podle Evidence žadatelů
o azyl měl stěžovatel v době doručování rozsudku, jakož i po celou úložnou dobu, na uvedené
adrese nahlášen svůj pobyt. Na dokladu o doručení rozsudku prostřednictvím soudního
doručovatele ze dne 22. 12. 2004 je rovněž u stěžovatele uvedena adresa B., M. 19. Stěžovatel
ani v kasační stížnosti netvrdil, že by se na uvedené adrese v době doručování nezdržoval,
když za takové tvrzení nelze bez dalšího považovat uvedení odlišné adresy pobytu v záhlaví
kasační stížnosti. Proto má Nejvyšší správní soud za prokázané, že se stěžovatel v místě
doručování v době pokusu o doručení zdržoval (§46 odst. 5 o. s. ř.). Vzhledem k tomu,
že doručenka, jež je založena v soudním spise, obsahuje všechny náležitosti stanovené
právním řádem, je tato doručenka veřejnou listinou, a jako taková potvrzuje pravdivost toho,
co je v ní potvrzeno, není-li prokázán opak (§50e odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §134 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedenou právní úpravu považuje Nejvyšší správní soud údaje obsažené
v záznamu provedeném držitelem poštovní licence na vrácené zásilce za prokázané.
Z výše uvedeného má tedy Nejvyšší správní soud za prokázané, že zásilka obsahující
rozsudek byla uložena dne 15. 11. 2004 u držitele poštovní licence a že stěžovatel byl
o tomto uložení právním řádem předpokládaným způsobem vyrozuměn. Lhůta 10 dnů
od uložení zásilky podle §46 odst. 4 o. s. ř. tak začala běžet ve čtvrtek 16. 11. 2004 a skončila
v pondělí 27. 11. 2004. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel do tohoto dne přes řádně učiněnou
výzvu zásilku nevyzvedl, je nutno tento den považovat za den doručení napadeného rozsudku
krajského soudu, a to i v případě, že by se stěžovatel o uložení zásilky nedozvěděl (§46
odst. 4 o. s. ř.). Uvedený závěr o nastoupení fikce doručení zásilky platí i přesto, že stěžovatel
v kasační stížnosti jako den doručení uvádí datum 22. 12. 2004, tedy datum, kdy mu bylo
rozhodnutí předáno soudním doručovatelem. K tomu soud v souladu se svou konstantní
judikaturou uvádí, že za den doručení rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání
kasační stížnosti, nelze považovat den, kdy stěžovatel zásilku osobně převzal, pokud se tak
stalo poté, kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den
doručení, i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu č. j. 5 Azs 15/2004 - 34 ze dne 24. 2. 2004). Klíčové pro posouzení
nastoupení fikce je otázka, zda se stěžovatel v místě doručení zdržoval. Vzhledem k tomu,
že v soudním spise jsou založeny podklady svědčící domněnce zdržování se stěžovatele
v tomto místě a stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí nic, co by skutečnosti rozhodné
pro aplikaci uvedené domněnky zpochybňovalo, má Nejvyšší správní soud za prokázané,
že stěžovateli bylo rozhodnutí krajského soudu doručeno na základě uplatnění fikce doručení
dne 27. 11. 2004. Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační stížnosti tedy začala běžet v úterý
28. 11. 2004 a skončila v souladu s výše cit. ustanoveními s. ř. s. v pondělí 10. 12. 2004,
což byl také poslední den, kdy bylo možné předat kasační stížnost buď Krajskému soudu
v Ostravě, nebo Nejvyššímu správnímu soudu, popř. jednomu z uvedených soudů
tuto stížnost zaslat prostřednictvím držitele poštovní licence. Jak Nejvyšší správní soud
ze spisu zjistil, stěžovatel v dané věci adresoval kasační stížnost sice správnému soudu,
tj. Krajskému soudu v Ostravě, avšak podal ji k poštovní přepravě až ve čtvrtek 23. 12. 2004,
tj. po lhůtě k podání kasační stížnosti stanovené v §106 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud byl proto nucen kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou,
aniž by se mohl zabývat její důvodností. S přihlédnutím k §78b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud
samostatně o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. prosince 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu