ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.288.2004
sp. zn. 3 Azs 288/2004 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
Z. M. I., vystupující také pod jménem H. A., zastoupeného advokátem Mgr. Zbyňkem
Stavinohou, se sídlem Joštova 4, Brno, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Az 14/2004,
o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2003 č. j. OAM-1003/LE-04-06-2003,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2004
č. j. 11 Az 14/2004 – 28,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne
18. 5. 2004 č. j. 11 Az 14/2004 - 28 kterým soud odmítl žalobu podanou žalobcem proti shora
uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým žalobci nebyl udělen azyl dle §12, §13 a §14
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a zároveň bylo vysloveno, že se na něj
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Městský soud v Praze shora
uvedeným usnesením odmítl žalobu proto, že byla podána opožděně. Žalobou napadené
rozhodnutí žalovaného bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 19. 8. 2003 v tranzitním
prostoru letiště v R., žalobce byl s jeho obsahem seznámen v arabském jazyce a v tomto
jazyce byl rovněž poučen o možnosti podat proti němu žalobu k soudu ve lhůtě 7 dnů ode dne
jeho doručení. Žaloba adresovaná Městskému soudu v Praze byla však podána k poštovní
přepravě až dne 21. 1. 2004. Městský soud v Praze proto žalobu odmítl jako opožděně
podanou podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“).
Kasační stížnost byla podána z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Žalobce tvrdí, že mu bylo odepřeno efektivní právo podat žalobu proti rozhodnutí o neudělení
azylu. Žaloba má odkladný účinek, takže žalovaný byl povinen vyčkat uplynutí zákonné lhůty
pro podání žaloby proti rozhodnutí o neudělení azylu a nikoli ho nejbližším spojem poslat
do země, která ani není zemí jeho trvalého pobytu. Po návratu do P. (pozn.: žalobce byl
vrácen letecky do Turecka, odkud přiletěl; turecké orgány však odmítly, aby vystoupil
z letadla a obratem leteckého spoje se vrátil do P.) byl umístěn na podlahu tranzitního
prostoru mezinárodního letiště, kde mezi cestujícími a vystavenými automobily strávil 7
měsíců. Žalobce neměl přístup k právní pomoci, neměl přístup ke správnímu orgánu, neměl
přístup k soudu, neměl papír, neumí vůbec česky, rozhodnutí nerozuměl a nikdo nerozuměl
jemu na letišti. I kdyby žalobu včas sepsal, byla by napsána arabsky a patrně by ji býval musel
předat servírce, která byla jeho jediným spojením s okolním světem.
Uvedené skutečnosti nelze považovat za efektivní ochranu práv uprchlíka a proto
žalobce navrhl, aby usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno a věc mu byla vrácena
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popíral její oprávněnost, Žalovaný zastává
názor, že žalobce nebyl na svých procesních právech nikterak zkrácen; po celou dobu běhu
lhůty k podání žaloby byl žalobce zpět na letišti v R. a podle názoru žalovaného žalobci
fakticky nic nebránilo podat žalobu v zákonem stanovené lhůt ě. O možnosti podat žalobu byl
žalobce řádně poučen.
Nejvyšší správní soud v průběhu řízení o kasační stížnosti zjistil od Spolkového úřadu
pro migraci a uprchlíky v Norimberku (SRN), že žalobci a jeho manželce byl na území
Německa udělen azyl rozhodnutím ze dne 26. 10. 2004, které nebylo právní moci dnem
28. 10. 2004.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu nejsou v současné době dány podmínky
ani pro zamítnutí kasační stížnosti, ani pro zrušení napadeného usnesení Městského soudu
v Praze a vrácení věci k dalšímu řízení.
Tvrzení žalobce obsažená v kasační stížnosti jsou závažná, protože tvrdí, že mu byla
upřena některá ze základních lidských práv. Oproti tomu žalovaný ve vyjádření ke kasační
stížnosti tvrdí, že žalobce nebyl na svých právech nijak zkrácen, žalobu k soudu mohl
v zákonem stanovené lhůtě podat.
Za této procesní situace, kdy zde stojí tvrzení proti tvrzení, by bylo nezbytné provést
výslech žalobce, jímž by byly osvětleny bližší okolnosti jeho „pobytu“ v tranzitním prostoru
letiště, a v návaznosti na tato skutková zjištění provést potřebné další důkazy. Tento postup
však není možný, protože pobyt žalobce není znám.
Podle §33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů rozhodnutí
ve věci.
V projednávané věci je místo pobytu žalobce po zákonem stanovenou dobu neznámé
a tato skutečnost brání tomu, aby žalobce mohl být soudem vyslechnut, jak je shora uvedeno,
a v návaznosti na jeho výslech provedeny případné další důkazy. Ostatně v mezidobí byl
žalobci – jak shora uvedeno – udělen azyl na území jiného státu Evropské unie.
Nejvyšší správní soud proto podle §33 zákona o azylu řízení o kasační stížnosti
zastavil.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 s. ř.s.
Podle tohoto ustanovení žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo -li
řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu