ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.3.2005
sp. zn. 3 Azs 3/2005 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně: H. K.,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2003 č. j.
46 Az 623/2003 – 26,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 12. 2003 č. j. 46 Az 623/2003 – 26 zastavil
řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2003 č. j. OAM-3061/VL-07-
BE07-2002, kterým nebyl žalobkyni udělen azyl de dle §12, §13 odst. 1, 2 a §14. zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů, a současně bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování dle §91
téhož zákona. Vzhledem k tomu, že pobyt žalobkyně nebyl dlouhodobě znám, krajský soud jí
v souladu s §29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění,
ve spojení s §64 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“), ustanovil
usnesením ze dne 3. 12. 2003 č. j. 46 Az 623/2003 – 22 opatrovnici M. T., soudní tajemnici
Krajského soudu v Praze, které bylo shora citované usnesení o zastavení řízení doručeno dne
5. 1. 2004. Ze soudního spisu vyplývá, že žalobkyně si později písemné vyhotovení usnesení
o zastavení řízení osobně převzala, a to dne 26. 2. 2004.
Dne 1. 3. 2004 podala žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
19. 12. 2003 č. j. 46 623/2003 - 26 kasační stížnost.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek její lhůty a podle odst. 4 citovaného ustanovení je lhůta zachována, bylo-li podání
v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní
licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V daném případě byl dnem určujícím počátek lhůty pro podání kasační stížnosti
počítané podle týdnů den doručení usnesení o zastavení řízení opatrovnici žalobkyně,
tj. pondělí 5. 1. 2004, a posledním dnem dvoutýdenní lhůty tak bylo pondělí 19. 1. 2004.
Kasační stížnost však byla podána žalobkyní osobně u Krajského soudu v Praze teprve dne
1. 3. 2004.
Zákonnost postupu krajského soudu při doručování usnesení žalobkyně v kasační
stížnosti nezpochybnila. Skutečnost, že usnesení si žalobkyně později u krajského soudu
osobně převzala, nemá na běh lhůty k podání kasační stížnosti žádný vliv. Nelze ji tedy
počítat ode dne 26. 2. 2004.
Protože byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. února 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu