ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.310.2005
sp. zn. 3 Azs 310/2005 - 93
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
A. K., zastoupeného JUDr. Stanislavem Stunou, advokátem se sídlem Počernická 3225/2c,
Praha 10, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 6. 2. 2003, čj. OAM-366/VL-10-P08-R2-2001, vedeného u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 5 Az 39/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze
ze dne 29. 4. 2005, č. j. 5 Az 39/2004 - 73,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl v České r epublice z důvodu nesplnění podmínek podle §12,
§13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb.,
o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně nebyla
na žalobce vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný uvedl,
že důvodem odchodu žalobce ze země původu byly jeho potíže s neznámými osobami, které
po něm požadovaly finanční prostředky za možnost podnikat v autodílně a problémy
s příslušníky policie, kteří jej bezdůvodně kontrolovali a vydírali. Žalovaný nedospěl
k závěru, že by následkem uvedeného jednání žalobce v zemi původu pociťoval odůvodněný
strach z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu. Navíc mezi příjezdem
žalobce na území České republiky v roce 1998 a podáním žádosti o azyl v roce 2001 uplynula
natolik dlouhá doba, že stěžovatel měl pro legalizaci pobytu využít spíše institutů zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle §13 odst. 1
a 2 a §14 zákona o azylu a k neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Proti citovanému rozhodnutí podal žalobce správní žalobu; řízení o ní bylo zastaveno
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 1. 2004, č. j. 5 Az 118/2003 - 32, podle §33
zákona o azylu, neboť soud měl za to, že stěžovatel je neznámého pobytu. Toto usnesení bylo
jako nezákonné zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2004, č.j. 3 Azs
58/2004 - 57, a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Po zrušení původního rozhodnutí byla rozsudkem Městského soudu v Praze
ze dne 29. 4. 2005, č. j. 5 Az 39/2004 - 73, zamítnuta žaloba výše uvedenému rozhodnutí
žalovaného. Soud konstatoval, že problémy žalobce nebyly pronásledováním za uplatňování
politických práv a svobod nebo odůvodněným strachem z pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických
názorů. Žalobce nebyl vystaven pronásledování ze strany kazašských úřadů, měl pouze
problémy s jednotlivými příslušníky policie, na jejichž postup si však u nadřízených orgánů
nestěžoval; podle soudu tedy dostatečně nehájil svá práva v zemi původu, když se neobrátil
se žádostí o pomoc na státní orgány v zemi původu. Soud také upozornil na to, že žalobce
přicestoval do České republiky v červenci roce 1998 a o azyl požádal až v lednu roku 2001.
Soud shledal zákonným rovněž rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu podle §13 odst. 1
a 2 a §14 zákona o azylu a rozhodnutí o neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona
o azylu. Podle soudu byla skutková zjištění žalovaného úplná; žalobci bylo umožněno
seznámit se s podklady pro rozhodnutí, vyjádřit se k nim, navrhnout jejich doplnění, takto
však žalobce neučinil. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel namítl, že soud nesprávně posoudil právní
otázku. Žalobce vypovídal, že jako Armén, tedy příslušník jiné národnostní skupiny,
je v Kazachstánu pronásledován mafií a policií. Aby mohl provozovat dílnu na repasi
brzdových destiček, musel platit výpalné policii, tak i mafii, která je policií i jinými státními
orgány často podporována. Na tuto situaci v Kazachstánu poukazuje mnoho nevládních
organizací (např. Amnesty International). V důsledku příslušnosti k národnostní menšině byl
stěžovatel v Kazachstánu vystavován psychickému tlaku, fyzickému a verbálnímu násilí,
které bylo motivováno národnostní nesnášenlivostí k žalobci jako příslušníku etnické
menšiny. Jako Armén nemohl sehnat zaměstnání a i v podnikání byl vystaven perzekuci.
Stěžovatel je přesvědčen, že je pronásledován z důvodu příslušnosti k národnostní menšině,
čímž je dán důvod pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu. Stěžovatel navrhl,
aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, č. j. 5 Az 39/2004 - 73, byl zrušen,
a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání a vyslovil
přesvědčení, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
se zákonem. Žalobce podle žalovaného požádal o azyl z důvodu potíží s osobami, které
po něm požadovaly finanční prostředky za možnost podnikat. Žalovaný v tom neshledal
důvod pro udělení azylu a navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvod
odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné
posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován
nesprávný právní závěr, popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně
vyložen. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že vyhověl důvodu pro udělení azylu podle §12
písm. b) zákona o azylu; ačkoliv je jeho vlastí Kazachstán, národností je Armén. Podle §12
písm. b) zákona o azylu se azyl udělí cizinci, u něhož bude mj. zjištěno, že má odůvodněný
strach z pronásledování z důvodu národnosti. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem
soudu prvního stupně, že žalobce nemohl naplnit tento důvod pro udělení azylu, neboť
se s problémy, jež měl v zemi původu a které ventiloval v řízení o udělení azylu, neobrátil
před opuštěním vlasti na státní orgány v zemi původu. Právě takový postup je však
nezbytným předpokladem pro to, aby mohla nastoupit subsidiární mezinárodní ochrana
formou udělení azylu. Teprve pokud byly bezúspěšně vyčerpány vnitrostátní prostředky
nápravy a je tedy postaveno najisto, že žadatele o azyl není schopná před jednáním
soukromých osob ochránit země jeho původu, může být posuzována relevance tvrzení
žadatele o azyl z hlediska taxativně vymezených důvodů pro udělení azylu. V daném případě
si stěžovatel na jednání zmíněných osob nikde nestěžoval; jednání policistů lze označit spíše
za soukromý exces, ohledně něhož se měl stěžovatel také obrátit na orgány těmto policistům
nadřízené. Problémy způsobené arménskou národností navíc stěžovatel ve zvýšené míře
akcentoval teprve v řízení o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud dospěl z uvedených
důvodů k závěru, že Městský soud v Praze nepochybil, když shledal rozhodnutí žalovaného
v souladu se zákonem; důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovan ému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu