ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.315.2005
sp. zn. 3 Azs 315/2005 - 63
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
O. K., zastoupeného JUDr. Janem Konečným, advokátem se sídlem Oldřichova 273/13, Praha
2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9.
2003, čj. OAM-2865/VL-10-P21-2002, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 47 Az
924/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12.
2004, čj. 47 Az 924/2003 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Jana Konečného se u r č u je částkou 2150 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně na něj ne byla vztažena překážka vycestování
podle §91 zákona o azylu. Podle žalovaného byly důvodem žádosti žalobce o azyl
jeho problémy s nadřízeným v milici, který požadoval, aby žalobce v úředním styku používal
ukrajinštinu a na podřízených vyžadoval, aby přijímali úplatky. V případě návratu do vlasti
se žalobce obává postihu za to, že požádal v České republice o azyl; rovněž se obává pomsty
osob, na jejichž usvědčení z trestné činnosti se podílel; tyto osoby mu vyhrožovaly a fyzicky
jej napadly. Podle žalovaného není požadavek na používání ukrajinštiny v úředním styku
důvodem pro udělení azylu, neboť se jedná o úřední jazyk na Ukrajině a proto jeho používání
v úředním styku nemůže být vnímáno jako diskriminační. Fyzické napadení žalobce označil
žalovaný za kriminální záležitost nesouvisející s důvody pro udělení azylu podle §12 zákona
o azylu. Žalobce se obrátil se žádostí o pomoc na policii jen při prvním napadení; policie
přislíbila, že pachatele dopadne, nelze jí tedy vyčítat neochotu se věcí zabývat. Po druhém
fyzickém napadení se již žalobce na policii neobrátil a Ukrajinu opustil. Podle žalovaného
tedy žalobce dostatečně nevyužil prostředků, které měl k ochraně svých práv v zemi původu.
Nesouhlas žalobce s politikou bývalého prezidenta Kučmy není pronásledováním ve smyslu
zákona o azylu, neboť žalobce svůj názor veřejně neprojevoval ani neměl v této souvislosti
potíže. Korupce rovněž není důvodem pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. K obavě
žalobce z postihu za to, že požádal o azyl, žalovaný uvedl, že důsledně dbá ochrany osobních
údajů žadatelů o azyl a tyto informace žádným orgánům Ukrajiny ani jiným cizozemským
státním orgánům nesděluje; proto žalobce nemusí mít v tomto směru obavy. Žalovaný se dále
vyjádřil k neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a k neexistenci
překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, když neshledal, že by žalobci hrozilo v zemi
původu nebezpečí mučení, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestu.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2004, čj. 47 Az 924/2003 - 27,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud se ztotožnil se závěry
žalovaného, že žalobce nesplnil důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Podle soudu nelze za pronásledování ve smyslu zákona o azylu považovat vyhrožování
a napadení soukromými osobami, jejichž motivem byla pomsta za usvědčení z trestné
činnosti, přičemž však nebylo prokázáno, že by toto jednání bylo trpěno či podporováno
státními orgány v zemi původu žalobce. Za důvod pro udělení azylu nelze podle soudu
považovat ani nespokojenost s politikou tehdejšího prezidenta, se stavem korupce v zemi
a s poměry u policie. S oud se ztotožnil i s rozhodnutím o neudělení azylu podle §13 odst. 1
a 2 a §14 zákona o azylu s rozhodnutím o neexistenci překážky vycestování podle §91
zákona o azylu. Podle soudu byl skutečný stav věci dostatečně zjištěn, neboť žalovaný
vycházel z výpovědi žalobce, ze zpráv o situaci v zemi jeho původu a v odůvodnění
se podrobně vypořádal se všemi žalobcem uvedenými skutečnostmi. Soud proto žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že ji podává z důvodů podle §103
odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Stěžovatel svá tvrzení specifikoval tím, že podle jeho informací
pocházejících údajně z deníku Mladá fronta Dnes poskytlo Ministerstvo zahraničních věcí
České republiky veškeré údaje o žadatelích o azyl na území České republiky velvyslanectví
Ukrajiny. Stěžovatel je přesvědčen, že se nemůže vrátit do vlasti, neboť tam stále platí příkaz
bývalého prezidenta Kučmy, aby všichni navrátivší se žadatelé o azyl byli potrestáni.
V doplnění kasační stížnosti se soudem ustanovený zástupce ztotožnil s tvrzeními žalobce
a zúžil důvody kasační stížnosti pouze na důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2004,
čj. 47 Az 924/2003 - 27, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost jejího podání,
neboť má za to, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí krajského soudu byla vydána v souladu
s právními předpisy; přitom odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi
žalobce a na vydané rozhodnutí. Stěžovatel podle žalovaného nekonkretizoval rizika hrozící
mu v případě návratu do vlasti. K obavě žalobce z postihu za to, že žádal v České republice
o azyl, žalovaný uvedl, že se s tímto tvrzením vypořádal již v napadeném rozhodnutí.
Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
tedy z důvodu tvrzené vady řízení před správním orgánem, jež byla důvodně vytýkána
již v řízení před krajským soudem a pro niž měl krajský soud napadené rozhodnutí zrušit.
Svým obsahem se však jedná o důvod kasační stížnosti spočívající v tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí o neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, tedy důvod kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě
je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Stěžovatel tento důvod
kasační stížnosti specifikoval tím, že se nemůže vrátit do země původu, jelikož mu tam hrozí
pronásledování za to, že podal v České republice žádost o udělení azylu. Podle názoru
Nejvyššího správního soudu se žalovaný s tímto žalobcovým tvrzením řádně vypořádal
již v řízení o udělení azylu, když žalobce ubezpečil o tom, že důsledně dbá ochrany osobních
údajů a informace o žadatelích o azyl nesděluje státním orgánům jejich domovských zemí
ani jiným cizozemským státním orgánům; policistům na Ukrajině, jejichž pronásledování
se stěžovatel obává, by tedy tyto informace mohly být známy pouze pokud by jim je sdělil
sám žadatel o azyl. S tímto názorem se ztotožnil i Nejvyšší správní soud a jelikož také soud
prvního stupně shledal rozhodnutí žalovaného zákonným ve všech jeho výrocích, dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
není dán. Blíže nespecifikovaným tvrzením stěžovatele v kasační stížnosti o tom,
že o sdělování informací o žadatelích o azyl informoval deník Mladá fronta Dnes, se Nejvyšší
správní soud nezabýval, neboť se jedná o skutkovou novotu ve smyslu §109 odst. 4 s. ř. s.,
podle něhož ke skutečnostem uvedeným po vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní
soud nepřihlíží.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 1000 Kč za dva úkony právní služby – první
poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a doplnění kasační stížnosti ze dne
3. 8. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7,
§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů., celkem
2150 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu