ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.335.2004
sp. zn. 3 Azs 335/2004 – 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně:
M. B., zastoupené JUDr. Alenou Novákovou, advokátkou se sídlem Pardubice, Masarykovo
nám. 1484, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 62 Az 11/2004 – 30 ze dne
30. 6. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) nadepsaný
rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí
žalovaného č. j. OAM-5934/VL-07-04-2003 ze dne 8. 12. 2003. Tímto správním rozhodnutím
byla žádost stěžovatelky o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (azylový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“) zamítnuta
jako zjevně nedůvodná. Soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná, neboť stěžovatelka
neopustila Ukrajinu pro pronásledování z azylově relevantních důvodů, žalovaný měl dostatek
podkladů pro posouzení důvodnosti její žádosti o azyl a nepochybil, jestliže tuto žádost zamítl
jako zjevně nedůvodnou. Soud rovněž poukázal na skutečnost, že tvrzení stěžovatelky, že
měla na Ukrajině potíže z důvodu národnosti svého otce, nebylo stěžovatelkou ve správním
řízení uplatněno a uplatnění takové námitky v soudním řízení se tedy jevilo jako účelové.
Vzhledem k těmto skutečnostem krajský soud v souladu s §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobu jako
nedůvodnou zamítl.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu v celém
rozsahu z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud jí měl podle jejího
názoru nesprávně vytknout účelovost tvrzení o potížích způsobených národností jejího otce.
Poukázala přitom, že v žalobě zdůvodnila, že její ekonomické potíže byly důsledkem
národnostních a sociálních hledisek, kdy byla pro svůj původ diskriminována
a pronásledována různými formami. Naplnění důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
spatřuje v nesprávném posouzení právní otázky soudem, a sice že u ní nejsou splněny
podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. b) azylového zákona. Stěžovatelka uvádí,
že má odůvodněný strach z pronásledování pro svou příslušnost k určité sociální skupině
ve smyslu cit. ustanovení ve spojení s §2 odst. 5 (správně odst. 6 – pozn. soudu) azylového
zákona, přičemž tento strach má vyplývat ze skutečností uvedených v její žalobě a v řízení
před krajským soudem. Domnívá se rovněž, že jí tvrzené skutečnosti jsou natolik závažné,
že odůvodňují udělení humanitárního azylu podle §14 azylového zákona. S ohledem
na uvedené důvody stěžovatelka navrhla Nejvyššímu správnímu soudu, aby kasační stížností
napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Zároveň požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť výkon rozhodnutí
by pro ni znamenal nenahraditelnou újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žádost o udělení azylu byla
stěžovatelkou podána dne 9. 11. 2003 a pohovor k žádosti o udělení azylu na území České
republiky byl se stěžovatelkou proveden dne 20. 11. 2003 v p. s. V. L. Pohovor byl na žádost
stěžovatelky veden v ruském jazyce za přítomnosti tlumočníka. Z informací, které
stěžovatelka uvedla v žádosti a jež jsou zaznamenány v protokolu o pohovoru, Nejvyšší
správní soud zjistil, že stěžovatelce zemřela v Rusku matka, stěžovatelka si půjčila peníze na
převoz těla a pohřeb a nyní musí peníze vrátit i s velkým úrokem. Do České republiky si
přijela vydělat peníze, neboť její věřitel vyhrožuje, že pokud peníze nevrátí včas, vezme jim
dům. Na Ukrajině není práce, popřípadě jen sezónní nebo s velmi nízkou mzdou. O azyl
stěžovatelka podle svých slov požádala jednak proto, aby zde mohla pracovat, jednak proto,
aby se zde mohla léčit, neboť když ji na Ukrajině operovali, zapomněli v jejím těle jehlu.
Stěžovatelka potvrdila, že žádné jiné důvody k podání žádosti o azyl neměla a neměla ani
potíže s jinými soukromými osobami. Pro případ návratu se obává pouze věřitele.
Podle §12 azylového zákona se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo b)
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství
má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého
bydliště. Podle §2 odst. 6 cit. zákona se za pronásledování pro účely tohoto zákona považuje
ohrožení života nebo svobody, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná
jednání, pokud jsou prováděna, podporována či trpěna úřady ve státě, jehož je cizinec státním
občanem, nebo státu posledního trvalého bydliště v případě osoby bez státního občanství
nebo pokud tento stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým
jednáním.
Podle §16 odst. 1 písm. g) azylového zákona se žádost o udělení azylu zamítne
jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být
vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12. Podle §16 odst. 2 cit. zákona lze takové
rozhodnutí vydat nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení o udělení azylu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu důvodu uvedeného v kasační stížnosti, avšak shledal, že kasační stížnost není
důvodná.
Podle zjištění Nejvyššího správního soudu totiž v daném případě byly skutečně dány
důvody pro zamítnutí žádosti stěžovatelky jako nedůvodné ve smyslu §16 odst. 1 písm. g)
azylového zákona. Ve správním řízení bylo dostatečným způsobem zjištěno, že stěžovatelka
měla na Ukrajině pouze ekonomické potíže spojené s nemožností včas splatit dluh,
popř. potíže s věřitelem, který pro případ nevrácení půjčené částky vyhrožoval odebráním
jejího domu. Jiné problémy s fyzickými osobami nebo státními orgány na Ukrajině
však stěžovatelka podle svých vyjádření ve správním řízení neměla. Důvodem žádosti o azyl
tak, jak byl stěžovatelkou ve správním řízení formulován, byla snaha získat si v České
republice práci a vydělat peníze na vrácení dluhu, popřípadě se doléčit. Stěžovatelka tak měla
zdravotní a ekonomické potíže, jež nelze bez dalšího považovat za azylově relevantní.
Nejvyšší správní soud tedy zjistil, že stěžovatelka ve správním řízení nejen netvrdila,
že je pronásledována nebo že má důvodné obavy z pronásledování z důvodů uvedených
v §12 azylového zákona, nýbrž netvrdila ani to, že by byla vůbec pronásledována ve smyslu
§2 odst. 6 cit. zákona. Za takových okolností byly ve správním řízení splněny zákonné
podmínky proto, aby žalovaný ve lhůtě 30ti dnů ode dne zahájení správního řízení o udělení
azylu přijal rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g)
cit. zákona.
Jestliže jsou ve správním řízení splněny podmínky pro vydání rozhodnutí o zamítnutí
žádosti o azyl jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) cit. zákona, pak správnímu
orgánu nepřísluší zkoumat, zda by v případě konkrétního žadatele o azyl jinak byly splněny
podmínky pro udělení azylu z důvodů uvedených v §12 cit. zákona, resp. tyto důvody
za žadatele o azyl dovozovat, neboť právě absence tvrzení takových důvodů má za následek
přijetí rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Z dikce §14 azylového zákona pak vyplývá,
že rozhodování o udělení humanitárního azylu připadá v úvahu pouze tehdy, jestliže
se žalovaný ve správním řízení zabýval možností udělit azyl podle §12 cit. zákona, podmínky
tam uvedené však neshledal. V daném případě však správní orgán správně podmínky
pro udělení azylu podle §12 azylového zákona vůbec nezkoumal, a proto nemohl rozhodovat
ani o případném udělení humanitárního azylu. Krajský soud je v řízení o žalobě
proti rozhodnutí správního orgánu vázán právním a skutkovým stavem v době vydání
napadeného správního rozhodnutí (§75 odst. 1 s. ř. s.); jestliže bylo přezkoumáváno
rozhodnutí žalovaného ve smyslu §16 odst. 1 písm. g) s. ř. s., musel se zabývat naplněním
podmínek pro vydání tohoto konkrétního typu rozhodnutí v době vydání tohoto rozhodnutí,
tj. zejména absencí tvrzení o pronásledování z azylově relevantních důvodů ze strany
stěžovatelky a dodržením lhůty pro vydání tohoto typu rozhodnutí podle §16 odst. 2
azylového zákona. Podmínky pro vydání rozhodnutí o zamítnutí žádosti o azyl jako zjevně
nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) cit. zákona podle zjištění Nejvyššího správního soudu,
které je ve shodě se zjištěním učiněným krajským soudem, ve správním řízení splněny byly;
po tomto zjištění nepříslušelo ani krajskému soudu, ani Nejvyššímu správnímu soudu,
aby se zabýval tvrzeními stěžovatelky o národnostních důvodech jejích potíží, která byla
poprvé uvedena až v žalobě, když ve správním řízení nebyla ani naznačena, a nemohla být
tedy správním orgánem jakkoli zohledněna.
Nejvyšší správní soud s poukazem na výše uvedené tedy obdobně jako krajský soud
dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s §16 odst. 1
písm. g) azylového zákona, ve vlastním řízení pak nezjistil naplnění důvodu kasační stížnosti,
a proto kasační stížnost dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Vzhledem k neprodlenému rozhodnutí ve věci samé a rovněž s přihlédnutím k §78b
odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační
stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu
na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu,
nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 17. srpna 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu