ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.367.2005
sp. zn. 3 Azs 367/2005 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
T. M. D., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského
soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 Az 327/2003, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 14. 8. 2003 č. j. OAM-5177/VL-10-C10-2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2005 č. j. 14 Az 327/2003 –
24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou osobně u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 9. 5. 2005
se žalobce domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 2. 2005
č. j. 14 Az 327/2003 – 24, kterým byla zamítnuta žaloba směřující proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 14. 8. 2003 č. j. OAM-5177/VL-10-C10-2002 o neudělení azylu žalobci
dle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, a nevztažení na něj překážky
vycestování dle §91 téhož zákona.
Z předloženého soudního spisu plyne, že citovaný rozsudek Krajského soudu v Ústí
nad Labem, ve kterém byl žalobce řádně poučen o možnosti podat ve lhůtě dvou týdnů
po jeho doručení kasační stížnost, byl žalobci doručen ve smyslu §46 odst. 3, §50b odst. 1
a §50c odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen
“o. s. ř.“) ve spojení s §42 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen
“s. ř. s.“) dne 14. 3. 2005.
Podle ustanovení §46 odst. 1 o. s. ř. soud předá písemnost určenou fyzické osobě
k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa,
kde se zdržuje. Podle odst. 3 téhož ustanovení nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese
uvedené v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán
písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou uloží.
Ustanovení §50b odst. 1 o. s. ř. stanoví, že doručovaná písemnost, kterou doručující
orgán uložil, se považuje za uloženou dnem, v němž se bezvýsledně pokusil písemnost
adresátu doručit, neboť v místě doručování nebo, jde-li o doručování fyzické osobě, ani jinde
nezastihl příjemce. Byla-li však doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb,
platí za den uložení písemnosti den, kterým je připravena v místě uložení pro adresáta
k vyzvednutí.
Ustanovení §50c odst. 1 o. s. ř. uvádí, že pokud byla písemnost uložena, zanechá
se v místě doručování adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl. Podle §50c odst. 4 o. s. ř.
nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být
doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
V projednávaném případě byla zásilka s rozsudkem Krajského soudu v Ústí
nad Labem doručována do vlastních rukou žalobce na adresu M., A. 639/568 (místo, na
kterém se žalobce v době řízení o žalobě zdržoval) prostřednictvím provozovatele poštovních
služeb. Jelikož žalobce nebyl na této adrese zastižen a jiné místo pro doručování nebylo
známo, byla písemnost uložena u provozovatele poštovních služeb dne 3. 3. 2005 a žalobci
byla v místě doručování zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Žalobce si písemnost určenou
do vlastních rukou v úložní době nevyzvedl, proto je ze den doručení rozsudku považován
den 14. 3. 2005.
Z předloženého soudního spisu také vyplývá, že žalobce předmětný rozsudek osobně
převzal u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 2. 5. 2005.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta
určená podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
který určil počátek její lhůty; připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek,
je posledním dnem lhůty dle odst. 3 citovaného ustanovení nejblíže následující pracovní den.
Podle §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno
soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní
licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V daném případě byl dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů den doručení
rozsudku, tj. pondělí 14. 3. 2005 a posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační
stížnosti bylo úterý 29. 3. 2005 (pondělí 28. 3. 2005 byl svátek). Kasační stížnost však byla
žalobcem podána u krajského soudu teprve dne 9. 5. 2005.
Zákonnost postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem při doručování rozsudku
žalobce v kasační stížnost nezpochybnil. Skutečnost, že si žalobce rozsudek, který již byl
doručen, později osobně u krajského soudu vyzvedl, nemá na běh lhůty k podání kasační
stížnosti žádný vliv.
Protože byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud
ji podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu