ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.403.2004
sp. zn. 3 Azs 403/2004 – 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
V. K., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, se
sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 4. 7. 2003, č. j. OAM-2998/VL-07-12-TZ-2003, vedené u Krajského soudu
v Ostravě pod sp. zn. 24 Az 1709/2003, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2004, č. j. 24 Az 1709/2003 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost
žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu na území České republiky jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). V odůvodnění žalovaný uvedl, že před vstupem na území České republiky pobýval
žalobce na území Polska, kde měl možnost se svobodně pohybovat, vejít do kontaktu
se zástupci státních orgánů a požádat o udělení azylu. Sdělení žalobce, že o udělení azylu
v Polsku nepožádal, neboť na území České republiky měl slíbenou lépe placenou práci, nemá
podle žalovaného vliv na skutečnost, že o udělení azylu mohl žalobce požádat již na území
Polska. Proto byla jeho žádost o udělení azylu na území České republiky zamítnuta z důvodu,
že přichází z území, které Česká republika považuje za bezpečnou třetí zemi a nebylo
prokázáno, že v případě žalobce Polsko za bezpečnou třetí zemi považovat nelze.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2004, č. j. 24 Az 1709/2003 - 22,
byla zamítnuta žaloba proti uvedenému rozhodnutí žalovaného. Proti tomuto rozsudku podal
žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení
o kasační stížnosti. Přípisem soudu prvního stupně ze dne 11. 2. 2004 byl stěžovateli na jím
uvedenou adresu zaslán formulář prohlášení o osobních a majetkových poměrech s tím,
aby jej vyplnil a do čtrnácti dnů ode dne doručení zaslal zpět soudu. Zásilku převzala bytná
žalobce paní Š. dne 12. 2. 2004. Stěžovatel soudu ve stanovené lhůtě formulář nezaslal.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2004, č. j. 24 Az 1709/2003 - 38,
bylo rozhodnuto o tom, že se žalobci neustanovuje zástupce z řad advokátů, neboť žalobce
ve stanovené lhůtě ani v přiměřeně prodloužené lhůtě neosvědčil své majetkové poměry
a zůstal vůči soudu nečinný; soud proto nemohl posoudit předpoklady pro osvobození žalobce
od soudních poplatků. Toto posouzení je však nezbytné pro rozhodnutí o ustanovení zástupce
účastníku řízení.
Proti tomuto usnesení podal žalobce v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítá,
že mu nebyla doručena výzva krajského soudu spolu s formulářem prohlášení o osobních
a majetkových poměrech, ačkoliv ostatní písemnosti zasílané mu Krajským soudem v Ostravě
řádně přebíral. Stěžovatel uvádí, že doručení uvedené písemnosti očekával, a v kasační
stížností napadeném usnesení postrádal sdělení o tom, jakým náhradním nebo opakovaným
způsobem se soud pokusil písemnost doručit. Stěžovatel tvrdí, že nebyl v souladu se zákonem
vyrozuměn o uložení zásilky obsahující uvedenou písemnost a v řízení nebylo prokázáno,
že soud splnil svou zákonnou povinnost a vyrozuměl žalobce vhodným způsobem o uložení
písemnosti. Překážka tedy nebyla na straně žalobce, neboť ten se o zaslaném tiskopise
nedozvěděl proto, že nebyl soudem řádně vyrozuměn. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhuje, aby usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 3. 2004, č. j. 24 Az 1709/2003 -
38, bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal
soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Vyjádření žalovaného k této kasační stížnosti nebylo požadováno.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a jejím rozsahem a důvody je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Podle tohoto ustanovení je možné podat kasační stížnost z důvodu nepřezkoumatelnosti
spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě
řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
V daném případě stěžovatel namítá vadu řízení před soudem, jež mohla mít vliv na zákonnost
rozhodnutí o neustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti. Stěžovatel tvrdí,
že krajský soud pochybil, když mu svým rozhodnutím neustanovil advokáta, aniž by předtím
stěžovateli řádně doručil formulář prohlášení o osobních a majetkových poměrech.
Tímto postupem soudu byl stěžovatel podle svých slov zkrácen na svých právech,
neboť bez svého zavinění nemohl na výzvu soudu reagovat a vyplněný formulář prohlášení
o osobních a majetkových poměrech soudu předložit, což mělo za následek rozhodnutí soudu
o neustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud z obsahu soudního spisu předloženého mu Krajským soudem
v Ostravě zjistil, že formulář prohlášení o osobních a majetkových poměrech spolu s výzvou,
aby stěžovatel ve lhůtě 14 dnů ode dne doručení výzvy zaslal soudu tento vyplněný formulář,
byl stěžovateli zaslán dopisem s dodejkou dne 11. 2. 2004. Z doručenky pak vyplývá, že dne
12. 2. 2004 zásilku na uvedené adrese převzala bytná paní Š. Pro doručování písemností
v řízení před správními soudy se podle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. použijí obdobně
předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení. Ustanovení §46 odst. 2 o. s. ř.
pak stanoví, že nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné
dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě, je-li tato osoba ochotna obstarat
předání písemnosti. Pro případ, že není možno takto doručit, stanoví zákon
povinnost písemnost uložit a adresáta o jejím uložení vyrozumět; teprve pak může v případě,
že si adresát zásilku nevyzvedne do tří dnů od uložení, nastoupit tzv. fikce doručení tak,
že se poslední den uložení zásilky považuje za den doručení, a to i v případě, že se adresát
o uložení zásilky nedozvěděl. Z obsahu soudního spisu Krajského soudu v Ostravě Nejvyšší
správní soud zjistil, že paní Š. v průběhu řízení před soudem prvního stupně přebírala i jiné
zásilky určené stěžovateli.
K posouzení otázky, zda byla předmětná výzva soudu žalobci řádně doručena, shledal
soud nezbytným zjištění, zda se stěžovatel v době, kdy mu byla tato písemnost doručována,
v místě doručování zdržoval, a dále pak zda paní. Š., jež zásilku převzala, byla ve smyslu §46
odst. 2 o. s. ř. ochotná obstarat odevzdání písemnosti adresátovi. Proto byl dožádaným
Okresním soudem v Mělníku proveden výslech paní V. Š., která po předestření předmětu věci
uvedla, že stěžovatel je hlášen k pobytu v jejím bytě, kde se denně zdržuje, ráno odchází a
vrací se ve večerních hodinách. Předvolaná osoba dále uvedla, že je ochotna zásilky pro
stěžovatele přebírat a poté mu je předat, pokud se nejedná o zásilku určenou do vlastních
rukou adresáta. Stejně tomu bylo i u předložené zásilky, kterou paní Š. převzala a poté
odevzdala do rukou stěžovatele. V případě doručování zásilek do vlastních rukou si je
stěžovatel na výzvu pošty vyzvedává na příslušném poštovním úřadě. Z výpovědi jmenované
navíc vyplynula skutečnost, že se stěžovatel v době doručování písemnosti v místě doručování
zdržoval; ostatně tuto skutečnost stěžovatel v kasační stížnosti nenamítal, naopak uvedl, že
očekával doručení uvedené zásilky.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. V dané věci
není sporu o tom, že na základě vykázaného doručení předmětné písemnosti osobě bydlící
ve stejném bytě jako stěžovatel a na základě výpovědi této osoby, z které vyplynulo, že stejně
jako v jiných případech byla zásilka odevzdána adresátovi - stěžovateli, byl formulář
prohlášení o osobních a majetkových poměrech žalobci řádně doručen ve smyslu §46 odst. 2
věta první použitého obdobně podle §42 odst. 5 s. ř. s. Tvrzení žalobce o tom, že vinu
na nedoručení této písemnosti nese soud, shledal Nejvyšší správní soud vzhledem ke shora
uvedeným zjištěním účelovým. Byla-li tedy uvedená písemnost stěžovateli řádně doručena,
avšak ten ji v soudem stanovené lhůtě nezaslal vyplněnou soudu zpět, postupoval Krajský
soud v Ostravě správně, když návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti
nevyhověl, neboť za dané situace nebylo možné posoudit, zda stěžovatel splňuje podmínky
pro osvobození od soudních poplatků; toto zjištění je však jedním ze tří kumulativních
předpokladů pro ustanovení zástupce účastníku řízení podle §35 odst. 7 s. ř. s. (dalšími
dvěma podmínkami jsou pak návrh účastníka řízení na ustanovení zástupce a skutečnost,
že ustanovení zástupce je třeba k ochraně práv účastníka řízení).
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 a 7
s. ř. s., neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému
v souvislosti s řízením o kasační stížnosti žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední
činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu