ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.451.2004
sp. zn. 3 Azs 451/2004 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce:
L. D. A., zastoupeného Mgr. Antonínem Zralým, advokátem se sídlem Brno, Ponávka 2, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 55 Az 819/2003 - 19 ze dne 31. 5. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátu Mgr. Antonínovi Zralému
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3837,80 Kč, která mu bude
vyplacena do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí z účtu Nejvyššího správního
soudu. Náklady právního zastoupení žalobce nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsané
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
ministra vnitra č. j. OAM-468/AŘ-2002 ze dne 15. 7. 2003, jímž byl zamítnut rozklad
proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-2149/VL-11-P07-2000 ze dne 5. 10. 2001.
Posléze uvedeným rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen azyl pro nesplnění podmínek
uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový
zákon“). Zároveň žalovaný správní orgán rozhodl, že se na stěžovatele nevztahuje překážka
vycestování podle §91 tohoto zákona. Soud usnesením žalobu stěžovatele odmítl s odkazem
na §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „s. ř. s.“). Jak je v usnesení uvedeno, podání stěžovatele nemělo náležitosti žaloby
stanovené v §71 odst. 1 písm. d) až e) s. ř. s. Soud v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval
stěžovatele k odstranění vad podání a stanovil mu k tomu lhůtu. Stěžovatel však podle soudu
doložil do spisu podání, v němž požádal o rychlé projednání věci a dále odkázal ohledně
skutkových důvodů na spisový materiál. Vzhledem k tomu, že podání nebylo požadovaným
způsobem doplněno a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
usnesením podle cit. ustanovení podání stěžovatele odmítl.
V kasační stížnosti uplatňuje stěžovatel důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a e)
s. ř. s., když namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem a nezákonnost rozhodnutí
o odmítnutí návrhu. Stěžovatel se předně domnívá, že jeho žaloba obsahovala žalobní body,
z nichž bylo patrno, z jakých právních důvodů považoval správní rozhodnutí za nezákonné.
Jako důkazy na podporu svých tvrzení uvedl správní rozhodnutí a spisy vztahující
se k jeho žádosti o azyl. Ve vztahu ke skutkovým důvodům stěžovatel podle svých slov
v řízení před krajským soudem odkázal na svou žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru
a ostatní spisový materiál. Z §76 odst. 2 s. ř. s. pak stěžovatel dovozuje, že v jeho případě
měla být prolomena zásada dispoziční, a soud se měl s odkazem na §76 odst. 2 s. ř. s.
z vlastní iniciativy zabývat, zda v daném případě existovaly vady správního řízení uvedené
v §76 odst. 1 písm. a) až c) s. ř. s. Celkově je tedy stěžovatel toho názoru, že v řízení
před krajským soudem nebyly splněny podmínky pro odmítnutí jeho žaloby, a proto navrhuje
Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný
účinek.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba proti správnímu rozhodnutí
má formulářovou podobu a je z ní zřejmé, kdo opravný prostředek podává, proti jakému
rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu ho napadá, kdy bylo rozhodnutí stěžovateli doručeno
a ustanovení azylového zákona a zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád),
ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“), jejichž porušení ze strany žalovaného
je stěžovatelem namítáno. Dále jsou v podání označeny důkazy, kterými jsou napadené
správní rozhodnutí a správní spisy vztahující se k žádosti o azyl, a navržen výrok rozhodnutí.
V podání však chybí sdělení, z jakých skutkových důvodů považuje stěžovatel napadené
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Krajský soud v Brně,
svým usnesením č. j. 55 Az 819/2003 - 9 ze dne 6. 1. 2004 vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě
15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil a upřesnil své podání ze dne 18. 9. 2003 tak,
aby bylo zřejmé označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje stěžovatel napadené výroky za nezákonné nebo nicotné,
a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení stěžovatel navrhuje provést. Stěžovatel byl rovněž
poučen, že nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě bude mít za následek odmítnutí řízení
o jeho návrhu ve smyslu §37 odst. 5 věta druhá a třetí s. ř. s. Toto usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 26. 1. 2003. Podáním doručeným soudu dne 29. 1. 2004 stěžovatel požádal
o rychlé projednání jeho věci a pomoc. K tomuto podání opětovně přiložil původní žalobu.
V podání, jež bylo krajskému soudu doručeno dne 4. 2. 2004, pak stěžovatel zopakoval právní
důvody, pro něž považuje správní rozhodnutí za nezákonné, a pokud jde o skutkové důvody,
odkázal na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru, který s nim byl proveden, a zbytek
spisového materiálu vztahujícího se k jeho případu. Žádné jiné podání stěžovatele nebylo
soudu doručeno, a to ani po uplynutí stanovené lhůty až do vydání kasační stížností
napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodu uplatněného
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
V daném případě Krajský soud v Brně postupoval v souladu s právní úpravou správního
soudnictví po 1. lednu 2003. Ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. upravuje zvláštní náležitosti
žaloby, které doplňují obecné náležitosti stanovené v §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Pod písmenem d)
cit. ustanovení je pak jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace
tzv. žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Význam co nejpřesnějšího
uvedení žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou je řízení o žalobách
ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při přezkumu správního
rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze na posouzení
existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje. Zásada
dispoziční je v řízeních před krajským soudem prolomena výslovně v §76 odst. 2 s. ř. s.
v tom smyslu, že soud je z vlastní iniciativy povinen vyslovit nicotnost správního rozhodnutí,
zjistí-li, že toto rozhodnutí trpí vadami tuto nicotnost způsobujícími. K existenci vad
uvedených v §76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. přihlíží soud z úřední povinnosti na základě
ustálené judikatury. Existence takových vad však nebyla ani Nejvyšším správním soudem
zjištěna. Vady řízení podle §76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. soud zkoumá pouze tehdy,
jestliže odpovídající námitky byly předmětem žalobních bodů (§75 odst. 2 s. ř. s.).
Ze žalobního bodu ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. pak musí být patrné nejen
jakou právní argumentaci žaloba používá, nýbrž také o jaká skutková tvrzení se opírá. To platí
zejména tehdy, je-li žaloba co do důvodů opřena o porušení těch procesních ustanovení
ve správním řízení, která ukládají správnímu orgánu povinnost spolehlivě zjistit skutečný stav
věci. Právě porušení těchto ustanovení správního řádu (in concreto §3 odst. 4, §32 odst. 1
a §46 správního řádu) stěžovatel v opravném prostředku mimojiné namítal. Za situace,
kdy toto své tvrzení nedoplnil příslušnými skutkovými důvody, kterými by svůj závěr doložil,
neměla žaloba všechny zákonem stanovené náležitosti, neboť v ní nebyly řádně definovány
žalobní body. Pokud není v žalobě či v opravném prostředku uveden řádným způsobem žádný
žalobní bod, není v souladu s dispoziční zásadou možné takové podání ve správním
soudnictví projednat a meritorně o něm rozhodnout, neboť soud není povinen, ani oprávněn
za žalobce chybějící skutkové důvody dovozovat. Nelze rovněž souhlasit s námitkou
stěžovatele obsaženou v kasační stížnosti, že skutkové důvody jím byly identifikovány
odkazem na správní spis, kde jsou obsaženy. Stěžovatel se tímto odkazem na správní spis
obsaženým v žalobě domáhal právě toho, co soud činit nemůže; aby samostatně dovozoval
či konkretizoval žalobní body. Obecný odkaz na skutečnosti uvedené v předcházejícím
správním řízení uplatněný v žalobě nelze považovat za řádně formulovaný žalobní bod a soud
se takovým podáním nemůže vůbec zabývat pro jeho neurčitost. Lze proto uzavřít, že Krajský
soud v Brně postupoval správně, jestliže shledal vady podání stěžovatele, vyzval jej v souladu
s §37 odst. 5 s. ř. s. usnesením k jejich odstranění ve stanovené lhůtě a poučil jej o následcích
nevyhovění výzvě. Přestože bylo uvedené usnesení stěžovateli řádně doručeno, ten žalobu
o konkretizaci žalobních bodů ve stanovené lhůtě ani později nedoplnil, resp. ani jeho
dodatečná podání doručená soudu 29. 1. 2004 a 4. 2. 2004 řádné uvedení skutkových důvodů
neobsahovala. V takovém případě neměl Krajský soud v Brně jinou možnost, než postupovat
podle §37 odst. 5 věta druhá s. ř. s. a usnesením řízení o takové žalobě odmítnout.
Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění jediného fakticky uplatněného důvodu kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto kasační stížnost proti napadenému
usnesení podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
S přihlédnutím k §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který předloží
doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum
za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán měl
ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.). Hotové výdaje a odměnu za zastupování soudem ustanovenému
zástupci stěžovatele platí stát (§35 odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci
náleží v souladu s §11 odst. 1 písm. a), d) a f) ve spojení s §11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
odměna za tři úkony právní služby učiněné v řízení o kasační stížnosti, tj. převzetí a přípravu
zastoupení, písemné podání soudu a prostudování spisu, ve výši 3 x 1000 Kč, a dále náhrada
hotových výdajů ve výši paušální částky 75 Kč za tři úkony právní služby podle §13 odst. 3
cit. vyhlášky, celkem tedy 3225 Kč. Protože je ustanovený advokát plátcem daně z přidané
hodnoty, zvyšuje se tento nárok vůči státu o částku odpovídající dani z přidané hodnoty,
kterou je tato osoba povinna z odměny za zastupování a z náhrad hotových výdajů odvést
podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§35 odst. 7 s. ř. s.). Částka daně
z přidané hodnoty vypočtená dle §37 písm. a) a §47 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb.
činí 612,80 Kč. Ustanovenému zástupci se tedy přiznává náhrada nákladů v celkové výši
3837,80 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu