ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.452.2004
sp. zn. 3 Azs 452/2004 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: V.
H. N., zastoupeného Mgr. Alešem Dufkem, advokátem se sídlem Zlín, Bartošova 4341, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 36 Az 753/2003 - 16 ze dne 26. 8. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) nadepsané
usnesení Krajského soudu v Brně, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
ministra vnitra č. j. OAM-1269/VL-07-P17-2002 ze dne 17. 6. 2003, jímž nebyl stěžovateli
udělen azyl pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“). Zároveň žalovaný správní orgán rozhodl,
že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování podle §91 tohoto zákona. Soud
usnesením žalobu stěžovatele odmítl s odkazem na §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Jak je v usnesení
uvedeno, podání stěžovatele nemělo náležitosti žaloby stanovené v §71 odst. 1 písm. d) až e)
s. ř. s. Soud v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval stěžovatele k odstranění vad podání
a stanovil mu k tomu lhůtu. Podání nebylo požadovaným způsobem doplněno, a tedy i nadále
nebylo zřejmé, které výroky stěžovatel napadá a jaké jsou důvody nezákonnosti napadeného
rozhodnutí. Podle soudu tak nebyl jednoznačně dán rozsah přezkumné činnosti soudu
a v řízení nebylo možno pro tento nedostatek pokračovat. Vzhledem k tomuto důvodu soud
usnesením podle cit. ustanovení podání stěžovatele odmítl.
V kasační stížnosti označil stěžovatel důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a e)
s. ř. s. Důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. stěžovatel žádným způsobem v kasační
stížnosti, ani kdykoli poté nekonkretizoval. Ve vztahu k důvodu podle §103 odst. 1 písm. e)
s. ř. s. stěžovatel uvádí, že i ve správním soudnictví má každý právo jednat ve své mateřštině.
Uznává sice, že jeho podání bylo nedostatečné, tuto skutečnost však přičítá své špatné znalosti
českého jazyka. Soud mu měl podle jeho názoru vyjít vstříc a poučení mu zaslat
ve vietnamském jazyce, když bylo zcela evidentní, že stěžovatel nemohl výzvu pochopit.
Celkově je tedy stěžovatel toho názoru, že v řízení před krajským soudem nebyly splněny
podmínky pro odmítnutí jeho žaloby, a proto navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu,
aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Současně navrhl, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podání stěžovatele, jež je datováno
dne 24. 7. 2003 a jež bylo stejný den krajskému soudu doručeno, je psáno v českém jazyce
a je označeno jako žaloba. Z tohoto podání je zřejmé, kdo je podatelem, proti jakému
správnímu rozhodnutí toto podání směřuje a kdy bylo toto rozhodnutí stěžovateli doručeno.
Dále stěžovatel v podání uvádí, že v napadeném správním rozhodnutí nebyly správně
posouzeny jeho argumenty podle §91 azylového zákona, že v jeho státě nejsou respektována
lidská práva, že by byl ve Vietnamu šikanován a těžko by si tam hledal práci. Navíc chce
zabezpečit své rodiče a v České republice má přítelkyni, kterou si chce vzít za manželku.
Žalovaný podle něj nedostatečně zvážil, zda mu lze udělit humanitární azyl podle §14
azylového zákona. Požádal rovněž o shovívavost a opětovné přezkoumání jeho případu.
V podání však podle zjištění Nejvyššího správního soudu chybí označení výroků správního
rozhodnutí, které stěžovatel napadá [§71 odst. 1 písm. c) s. ř. s.], sdělení, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje stěžovatel napadené rozhodnutí za nezákonné nebo
nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.] a jaké důkazy navrhuje stěžovatel provést na podporu
svých tvrzení [§71 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. V podání není uvedeno, že by stěžovatel
neovládal český jazyk, resp. že by žádal o ustanovení tlumočníka do vietnamského
jazyka z tohoto důvodu. Krajský soud v Brně svým usnesením č. j. 36 Az 753/2003 - 7 ze dne
30. 7. 2003 vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil
a upřesnil své podání ze dne 24. 7. 2003 tak, aby bylo zřejmé jméno, příjmení a adresa,
na kterou lze doručovat, označení výroků rozhodnutí, které stěžovatel napadá, označení
žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
stěžovatel napadené výroky za nezákonné nebo nicotné, označení důkazů, které stěžovatel
navrhuje provést k prokázání svých tvrzení, a označení návrhu výroku rozsudku. Stěžovatel
byl rovněž v uvedeném usnesení poučen, že nevyhovění výzvě ve stanovené lhůtě bude mít
za následek odmítnutí řízení o jeho návrhu ve smyslu §37 odst. 5 věta druhá a třetí s. ř. s.
Toto usnesení psané v českém jazyce bylo stěžovateli doručeno dne 3. 11. 2003. Ze soudního
spisu dále Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel na uvedené usnesení ve lhůtě
jím stanovené ani kdykoli poté žádným způsobem nereagoval.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu důvodu uplatněného
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
V daném případě Krajský soud v Brně postupoval v souladu s právní úpravou správního
soudnictví po 1. lednu 2003. Ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. upravuje zvláštní náležitosti
žaloby, které doplňují obecné náležitosti stanovené v §37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Pod písmeny c)
a d) cit. ustanovení jsou jako nutné náležitosti žaloby uvedeny identifikace výroků správního
rozhodnutí, které žalobce žalobou napadá, a identifikace tzv. žalobních bodů, z nichž musí
být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné. Význam uvedení rozsahu napadení správního rozhodnutí
a co nejpřesnější specifikace žalobních bodů v žalobě vyplývá ze zásady dispoziční, kterou
je řízení o žalobách ve správním soudnictví ovládáno a která znamená, že soud se při
přezkumu správního rozhodnutí (s výjimkou taxativně stanovených případů) omezuje pouze
na posouzení existence důvodů nezákonnosti správního rozhodnutí, které žalobce dovozuje,
a to pouze ve vztahu k výrokům správního rozhodnutí, které stěžovatel napadá. Přitom
ze žalobního bodu ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. musí být patrné nejen jakou právní
argumentaci žaloba používá, nýbrž také o jaká skutková tvrzení se opírá. Za situace,
kdy stěžovatel ve svém podání neuvedl, které výroky správního rozhodnutí svou žalobou
napadá, a z jakých konkrétních skutkových a právních důvodů tak činí, neměla žaloba
skutečně všechny zákonem stanovené náležitosti. Pokud není v žalobě uveden řádným
způsobem žádný žalobní bod, resp. pokud v ní nejsou dostatečně přesným způsobem
identifikovány napadené výroky, není v souladu s dispoziční zásadou možné takové podání
ve správním soudnictví projednat a meritorně o něm rozhodnout. Soud totiž není povinen,
ba ani oprávněn za žalobce chybějící rozsah napadení správního rozhodnutí a důvody tohoto
napadení dovozovat. Lze proto uzavřít, že Krajský soud v Brně postupoval správně, jestliže
shledal vady podání stěžovatele, vyzval jej v souladu s §37 odst. 5 s. ř. s. usnesením k jejich
odstranění ve stanovené lhůtě a poučil jej o následcích nevyhovění výzvě. Přestože bylo
uvedené usnesení stěžovateli řádně doručeno, ten žalobu o rozsah napadení správního
rozhodnutí podle §71 odst. 1 písm. c) s. ř. s. ani o řádně formulované žalobní body ve smyslu
§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve stanovené lhůtě ani později nedoplnil. V takovém případě
neměl Krajský soud v Brně jinou možnost, než postupovat podle §37 odst. 5 věta druhá
s. ř. s. a usnesením řízení o takové žalobě odmítnout.
K námitce stěžovatele, že mu bylo usnesení soudu, jímž byl vyzván k odstranění vad
podání, doručeno pouze v českém jazyce Nejvyšší správní soud uvádí, že povinnost ustanovit
tlumočníka účastníkovi, jehož mateřštinou je jiný než český jazyk, soudu vzniká tehdy, pokud
by pro jazykovou bariéru nemohl účinně obhajovat svá práva v řízení před soudem. Musí
se přitom jednat o zjevnou potřebu, která vyjde v řízení sama najevo anebo o ustanovení
tlumočníka účastník sám požádá a okolnosti případu svědčí tomu, že tato žádost
je odůvodněná. V situacích, kde soud věc neprojednává meritorně a nenařizuje jednání, není
zpravidla třeba účastníkovi tlumočníka ustanovovat, neboť v těchto případech obvykle taková
potřeba nevyjde najevo. Tak tomu bylo podle Nejvyššího správního soudu i v řízení před
krajským soudem. Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že žaloba byla stěžovatelem sepsána
v českém jazyce a stěžovatel v ní žádným způsobem neuvedl, že by nebyl schopen
komunikovat v českém jazyce, resp. že by nebyl schopen porozumět česky psanému textu.
Stěžovatel rovněž nepožádal o ustanovení tlumočníka do vietnamského jazyka. Za takových
okolností nebyly v řízení před krajským soudem splněny podmínky pro ustanovení
tlumočníka ve smyslu §18 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „o. s. ř.“) ve spojení s §64 s. ř. s. a krajský soud nepochybil,
jestliže uvedené usnesení stěžovateli zaslal toliko v originálním, tj. v českém znění.
Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění jediného fakticky uplatněného důvodu kasační
stížnosti podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto kasační stížnost proti napadenému
usnesení podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
S přihlédnutím k §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který
předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum
za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 2. listopadu 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu