ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.492.2004
sp. zn. 3 Azs 492/2004 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně:
V., Y., zastoupená Mgr. Marcelou Valtrovou, advokátkou se sídlem Černošice, Školní 1238,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 129/2004 - 28 ze dne
2. 8. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla kasační stížností nadepsané usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla odmítnuta její žaloba, jíž se domáhala
přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-558/VL-07-P11-2003 ze dne 21. 1. 2004.
Rozhodnutím správního orgánu stěžovatelce nebyl udělen azyl pro nesplnění podmínek
uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový
zákon“). Zároveň žalovaný rozhodl, že se na stěžovatelku nevzta huje překážka vycestování
podle §91 téhož zákona. Žaloba stěžovatelky podle krajského soudu postrádala jakékoli
žalobní body, z nichž by bylo patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje
stěžovatelka napadené výroky krajského soudu za nezákonné či nicotné, tedy náležitost
žaloby ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatelka podle soudu původním podáním obecně
namítala nesouhlas se správním rozhodnutím, aniž by konkrétním způsobem uvedla, jak byla
zkrácena její hmotná nebo procesní práva či jaké vady v postupu žalovaného spatřuje. Soud
žalobu odmítl podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., aniž by se zabýval doplněním žaloby, které
bylo učiněno až po lhůtě 15 dnů ode dne převzetí napadeného rozhodnutí.
V kasační stížnosti stěžovatelka za důvod jejího podání označila důvod podle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. nesprávné posouzení právní otázky soudem. Stěžovatelka poukázala
na skutečnost, že podáním, které bylo soudu zasláno 24. 2. 2004, doplnila žalobu o konkrétní
důvody, z nichž vyplývá, z jakých příčin považuje napadené výroky za odporující zákonu.
Z tohoto doplnění tedy vyplývají žalobní body, v důsledku čehož je její žaloba kompletní,
když splňuje všechny náležitosti podle §71 odst. 1 s. ř. s. Domnívá se tedy, že v jejím případě
nebyly splněny podmínky pro aplikaci §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť jestliže žalobní body
doplnila 5 dnů po lhůtě pro podání žaloby, nejednalo se o neodstranitelný nedostatek podání,
pro nějž by nebylo možné v řízení pokračovat. Stěžovatelka dodala, že při doplňování
své žaloby postupovala v dobré víře podle tehdejší soudem akceptované praxe týkající
se doplňování žalob. Vzhledem k těmto skutečnostem stěžovatelka navrhla Nejvyššímu
správnímu soudu, aby napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala, aby byl její kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že v podání stěžovatelky označené
jako žaloba proti správnímu rozhodnutí, které bylo doručeno žalovanému dne 4. 2. 2004,
je uvedeno pouze to, kdo je podatelem, jaké správní rozhodnutí je napadáno a v jakém
rozsahu. Je v něm vyjádřen nesouhlas s tímto rozhodnutím a žádost o kladné rozhodnutí
soudu. Podle této žaloby bylo správní rozhodnutí stěžovatelce doručeno 4. 2. 2004.
Stěžovatelka dále uvedla, že odůvodnění žaloby doplní dodatečně. Doplnění žaloby, které
obsahuje skutková tvrzení, z nichž lze zjistit, z jakých důvodů je správní rozhodnutí
žalovaného stěžovatelkou napadáno, bylo soudu zasláno 24. 2. 2004 a doručeno 26. 2. 2004.
Ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti uvádí, že uplatňuje důvod podle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., ve skutečnosti namítá nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v rozsahu
skutečně uplatněného důvodu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Ustanovení §71 odst. 1 s. ř. s. upravuje zvláštní náležitosti žaloby. Pod písmenem d)
cit. ustanovení je pak jako jedna z nutných náležitostí žaloby uvedena identifikace
tzv. žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů
považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Krajský soud podání
stěžovatelky odmítl s odkazem na neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který spatřoval
v tom, že její žaloba ze dne 4. 2. 2004 neobsahovala žalobní body. Uvedl přitom,
že nepřihlédl k doplnění žaloby, neboť toto podání bylo učiněno až po uplynutí zákonné lhůty
pro podání žaloby.
Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích opakovaně uvádí, že neexistuje zákonná
povinnost soudu v případech, kdy žaloba neobsahuje žádný žalobní bod, vyzývat žalobce
k odstranění těchto vad ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost
soudu by odporovala zásadě dispoziční a zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž
je řízení o žalobě koncipováno (viz např. judikát publikovaný pod 113/2004 Sb. NSS).
Na straně druhé §71 odst. 2 věta třetí s. ř. s. stanoví lhůtu pouze pro rozšíření žaloby na dosud
nenapadené výroky rozhodnutí nebo o další žalobní body, a tedy v souladu se shora
uvedeným judikátem i pro doplnění žalobního bodu do podání, které dosud žádný žalobní bod
neobsahovalo, a kterému tedy chybí i povinné tvrzení o zkrácení na právech dle §65 odst. 1
s. ř. s., nikoliv však na odstranění jiných vad žaloby. Vady žaloby, mezi něž patří i skutečnost,
že žalobní bod je formulován nedostatečně přesně či podrobně, jsou odstranitelné postupem
podle §37 odst. 5 s. ř. s., podle kterého předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Teprve v případě, že podání není
ve stanovené lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení není možno pro tento nedostatek
pokračovat, odmítne soud usnesením řízení o takovém podání, přičemž o tomto následku
musí být podatel ve výzvě poučen.
V dané věci je tak rozhodující otázka, zda stěžovatelka splnila podmínky žalobní
legitimace spočívající v tvrzení nezákonnosti správního rozhodnutí a v důsledku toho zkrácení
na svých právech a zda byl v původní žalobě následně uveden alespoň jeden žalobní bod
či nikoliv. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka v žalobě vyjádřila
pouze svou nespokojenost s rozhodnutím a požádala o zrušení napadeného rozhodnutí.
Tyto skutečnosti však žádným způsobem nerozvedla ani blíže neupřesnila. Formulace žaloby
podle zjištění Nejvyššího správního soudu nesplňuje ani ty nejnižší požadavky na formulaci
žalobního bodu, neboť z ní nelze bez dalšího dovodit jakoukoliv právní argumentaci
či skutková tvrzení. Nejvyšší správní soud se tak s krajským soudem shoduje v tom, že žaloba
žádný žalobní bod, byť nedokonale formulovaný, neobsahovala, a dodává, že žaloba zároveň
neobsahovala ani povinné tvrzení o zkrácení na právech v důsledku nezákonnosti rozhodnutí
dle §65 odst. 1 s. ř. s.
Je-li tomu tak, pak jakékoliv doplnění žaloby o tvrzení o zkrácení na právech
a o žalobní bod ze strany stěžovatelky je třeba v souladu s výše uvedeným judikátem
Nejvyššího správního soudu považovat za rozšiřování žaloby, které je přípustné pouze
ve lhůtě pro podání žaloby a které je naopak po uplynutí této lhůty vyloučeno (§71 odst. 2
věta třetí s. ř. s.). Stěžovatelka v dané věci sice žalobu doplnila o žalobní body, učinila
tak však až po uplynutí patnáctidenní lhůty pro podání žaloby proti správním rozhodnutím
ve věcech azylových. Krajskému soudu tedy lze přisvědčit, že žaloba v původní podobě
nebyla projednatelná. K doplnění žalobního bodu, které by umožnilo projednání žaloby, však
nebylo možno přihlédnout, neboť bylo učiněno po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Nejvyšší
správní soud proto dospěl k závěru, že se Krajský soud v Ústí nad Labem nedopustil
nezákonnosti ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., když žalobu stěžovatelky podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl, neboť původní žaloba stěžovatelky bez příslušného tvrzení
nezákonnosti a na něj navazujících žalobních bodů způsobuje nedost atek podmínek řízení,
jež po marném uplynutí lhůty ve smyslu §71 odst. 2 s. ř. s. již nemohl být účinně odstraněn.
Nejvyšší správní soud tedy neshledal naplnění důvodu kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., a proto ji jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
S přihlédnutím k §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který
předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum
za účelem strpění pobytu, nerozhodoval již Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů ř ízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 16. listopadu 2005
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu