ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.67.2005
sp. zn. 3 Azs 67/2005 - 96
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce V. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Bugárem, advokátem se sídlem Žitná 45, Praha 1,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
10. 7. 2003, čj. OAM-8924/VL-20-P15-2001, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.
7 Az 194/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
28. 5. 2004, č. j. 7 Az 194/2003 - 43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Pavla Bugára se u r č u je částkou 2150 Kč. Tato částka
mu bude vyplacena z účtu Ne jvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně bylo rozhodnuto o tom, že se na žalobce
nevztahuje překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že důvodem
žalobce pro udělení azylu byly jeho ekonomické problémy spojené s nezaměstnaností a potíže
z důvodu ruské národnosti žalobce; žalobce však neudal žádný případ svého pronásledování.
Ekonomické problémy spojené s nedostatkem pracovních příležitostí postihují bez rozdílu
značnou část obyvatelstva a jejich dopad na jednotlivce tedy nelze považovat
za pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Ani obava ze zhoršení zdravotního stavu
v případě návratu do vlasti není důvodem pro udělení azylu. Žalovaný proto konstatoval,
že u žalobce není dán žádný důvod pro udělení azylu podle zákona o azylu a není dána
ani překážka vycestování podle §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2004, čj. 7 Az 194/2003 - 43, byla
zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění soud uvedl, že žalobce
v řízení o udělení azylu netvrdil žádný důvod podle §12 zákona o azylu. Soud se ztotožnil
se závěry žalovaného o tom, že žalobcovy důvody nejsou zákonnými důvody pro udělení
azylu. Soud uvedl, že ani známost s občankou České republiky a plánování založení rodiny
nejsou důvody pro udělení azylu. Soud nedospěl k závěru, že by u žalobce byla dána překážka
vycestování, neboť žalovaný se touto otázkou řádně zabýval, opatřil si zprávy o situaci
na Ukrajině ze zdrojů Ministerstva zahraničních věcí USA a Velké Británie a ze zpráv
ČTK a závěr o nevztažení překážky vycestování na žalobce soud shledal důvodným. Ohledně
správního řízení, soud uvedl, že žalovaný řádně provedl pohovor podle §23 odst. 1 zákona
o azylu, o němž byl sepsán protokol, jenž byl žalobcem jako správný podepsán. Žalovaný
podle soudu řádně zjistil skutkový stav věci a námitka žalobce týkající se vad správního řízení
nebyla shledána důvodnou. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že hlavními důvody
pro udělení azylu jsou jeho ruská národnost a pravoslavné vyznání, tedy skutečnosti negativně
vnímané na území Ukrajiny, dále pak ekonomické potíže způsobené vysokou
nezaměstnaností. Stěžovatel se cítí být v případě návratu do země původu ohrožen na životě,
neboť z vnitřního přesvědčení odmítl splnit vojenskou službu a jejím případným nástupem
by byl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu ohrožen na životě. Nevztažením překážky
vycestování byl podle stěžovatele porušen čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod, neboť návratem na Ukrajinu by došlo k ponižujícímu zacházení pro stěžovatelem
zastávané názory a přesvědčení; stěžovatel je přesvědčen o splnění podmínek pro vyslovení
překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. Stěžovatel uvedl, že kasační stížnost
podává také z důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., jejichž zákonný text
ocitoval. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2004,
čj. 7 Az 194/2003 - 43, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně
stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí a nepřiznání
odkladného účinku. K zaslanému doplnění kasační stížnosti se žalovaný nevyjádřil.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a cituje ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d)
s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s.
ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti explicitně uvedl, že kasační stížnost podává
také z důvodů podle §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s., nepodložil to však žádnými
konkrétními skutečnostmi ani důkazy. Pouhá citace ustanovení právního předpisu přitom není
řádně uplatněným důvodem kasační stížnosti. Jelikož se jednalo již o doplnění kasační
stížnosti, k němuž byl stěžovatel soudem vyzván, Nejvyšší správní soud k této pouhé citaci
ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. nepřihlédl.
Řádně uplatněným důvodem kasační stížnosti je tedy důvod kasační stížnosti
uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr, popřípadě
je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. V námitce týkající
se ruské národnosti a špatné ekonomické situace žalobce způsobené nezaměstnaností Nejvyšší
správní soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí žalovaného i soudu prvního stupně,
s nimiž se ztotožnil, neboť se nejedná o důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
K obavě žalobce, že bude po návratu na Ukrajinu nucen vykonat vojenskou službu, Nejvyšší
správní soud konstatuje, že v protokolu o pohovoru žalobce uvedl, že ze zdravotních důvodů
vojenskou službu nemusel nastoupit; proto není jeho obava z nelidského nebo ponižujícího
zacházení důvodná. Nejvyšší správní soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně,
na odůvodnění jehož rozhodnutí zde odkazuje, k závěru, že rozhodnutí o překážce
vycestování žalovaný posoudil v souladu se zákonem, neboť situaci žalobce nebylo možné
podřadit pod žádný z důvodů podle §91 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud proto dospěl
k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven zástupcem advokát. V případě
ustanovení zástupce účastníku řízení platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35
odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.). Soud proto určil odměnu advokátovi částkou 2 x 1000 Kč za dva
úkony právní služby – spočívající v první poradě s klientem včetně převzetí a přípravy
zastoupení a v doplnění kasační stížnosti ze dne 9. 5. 2005 a 2 x 75 Kč paušální náhrady
hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7 a §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem 2150 Kč. Tato částka mu bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. září 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu