ECLI:CZ:NSS:2005:3.AZS.87.2005
sp. zn. 3 Azs 87/2005 – 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce D. H. H.,
zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad
Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.
3. 2003, č. j. OAM-1066/VL-18-15-2003, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod
sp. zn. 28 Az 1/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 26. 10. 2004, č. j. 28 Az 1/2004 - 45,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta žádost
žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu v České republice jako zjevně nedůvodná
podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). V odůvodnění
rozhodnutí žalovaný uvedl, že jediným důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly
jeho ekonomické potíže v zemi původu a snaha o legalizaci pobytu na území České republiky.
Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti nasvědčující tomu,
že by mohl být v zemi původu pronásledován z důvodů podle §12 zákona o azylu a proto
byla jeho žádost o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 10. 2004, č. j. 28 Az 1/2004-
45, byla zamítnuta žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění
rozsudku soud konstatoval, že se ztotožnil s posouzením situace ze strany žalovaného
s tím, že výčet důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu je taxativní a důvody
nelze tedy rozšiřovat. Skutečnosti uváděné žalobcem, tedy jeho ekonomické potíže ve vlasti
a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky, nebylo možné pod tyto důvody
pro udělení azylu podřadit. Žalovaný si navíc nad rámec své povinnosti pořídil další podklady
pro rozhodnutí spočívající v informacích o zemi původu žalobce, a sice zprávy Ministerstva
zahraničních věcí USA o stavu dodržování lidských práv ve Vietnamu za roky 2000 a 2001
a aktuální informace ohledně situace ve Vietnamu pocházející z databází ČTK. Soud
dále uvedl, že pro legalizaci pobytu měl žalovaný využít institutů zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů. K námitce žalobce, že žalovaný pochybil, když nerozhodl o překážce vycestování
podle §91 zákona o azylu, soud uvedl, že podle §28 zákona o azylu je žalovaný povinen
o překážce vycestování rozhodnout pouze pokud rozhoduje o neudělení či odnětí azylu.
V daném případě však byla žádost žalobce zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou
zamítl.
Ve včas podané a ve lhůtě doplněné kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že kasační
stížnost podává z důvodu vad správního řízení, tedy z důvodu podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Stěžovatel uvádí, že krajský soud dostatečně nepřezkoumal žalobou napadené
rozhodnutí a řádným způsobem své rozhodnutí neodůvodnil; jeho rozhodnutí je tedy
nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a je dán důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s. Stěžovatel uvádí, že žalovaný porušil ustanovení §3 odst. 3, §3 odst. 4, §32
odst. 1, §46 a §47 odst. 3 spr. ř. Stěžovatel se dále cítí být zkrácen na svých právech
v důsledku porušení §12 a §14 zákona o azylu. Stěžovatel uvedl, že během řízení
před správním orgánem uvedl, že mu je v zemi původu odpíráno jedno ze základních lidských
práv, a sice právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, neboť stěžovateli není
v zemi jeho původu umožněno získat trvalé zaměstnání, pročež se ocitá ve stavu neustálé
nouze. Stěžovatel dále vyslovil přesvědčení, že splňuje podmínky pro udělení humanitárního
azylu podle §14 zákona o azylu, a to z důvodu jeho osobní situace v zemi původu. Proto
je stěžovatel přesvědčen o splnění důvodů pro udělení azylu podle §12 i podle §14 zákona
o azylu. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 26. 10. 2004, č. j. 28 Az 1/2004 - 45, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení. Současně stěžovatel požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v průběhu řízení o udělení
azylu nebyly zjištěny skutečnosti, které by bylo možné podřadit pod taxativně vymezené
důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, proto bylo shledáno naplnění
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta.
Proto se žalovaný nevyjádřil k požadavku žalovaného na udělení humanitárního azylu,
neboť výrok ve vztahu k §14 zákona o azylu by byl v posuzované věci výrokem
nadbytečným. Námitky uvedené v kasační stížnosti podle žalovaného nesouvisejí s azylově
relevantními důvody. Proto žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
odpovídající ustanovením §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační
stížnosti je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvodem podané kasační stížnosti je důvod uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. Tento důvod kasační stížnosti stěžovatel sice výslovně v kasační stížnosti neuvedl,
avšak z obsahu jeho podání vyplývá, že kasační stížností je namítána rovněž nezákonnost
rozhodnutí soudu prvního stupně, který shledal zákonným rozhodnutí žalovaného o zamítnutí
žádosti žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodné. Nesprávné posouzení právní otázky
spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav aplikován nesprávný právní závěr,
popřípadě je aplikován správný právní názor, který je však nesprávně vyložen. Nejvyšší
správní soud taková pochybení v napadeném rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové
neshledal. Stěžovatel je přesvědčen o tom, že splnil podmínky pro udělení azylu podle
ustanovení §12 zákona o azylu i pro udělení azylu podle §14 zákona o azylu. K této námitce
Nejvyšší správní soud uvádí, že posuzování žádosti o udělení azylu žalovaným se sestává
z řady procesních a materiálních hledisek, obsažených v zákoně o azylu, jež je nutno vidět
v jejich vzájemné provázanosti a také souslednosti. Jestliže tedy v daném případě byla žádost
o udělení azylu stěžovateli zamítnuta z důvodu, že stěžovatel neuvedl žádnou skutečnost
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona
o azylu, tedy byla zamítnuta podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, není
možno žalovanému vytýkat, že se již dále nezabýval existencí důvodů pro udělení azylu
podle §12 nebo §14 zákona o azylu, neboť by to bylo nadbytečné. Důvody tvrzené žalobcem
totiž podle názoru žalovaného, soudu prvního stupně i zdejšího soudu nebylo možné posoudit
jako důvody pro udělení azylu na území České republiky. Ani problém žalobce s nemožností
najít zaměstnání v zemi původu, není sám o sobě důvodem pro udělení azylu na území České
republiky. Nejvyšší správní soud závěrem konstatuje, že soud prvního stupně nepochybil,
když shledal zákonným rozhodnutí žalovaného, jímž byla žádost žalobce o udělení azylu
zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. tedy není dán.
Kasační stížnost byla dále podána z důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s. Podle tohoto ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady
řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci
rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. V souzené věci je však zřejmé,
že žalovaný rozhodl na základě skutečností obsažených ve správním spise. V této námitce
Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem krajského soudu sděluje, že skutkový
závěr žalovaného byl učiněn zcela v souladu s podklady a tyto skutečnosti vyplývají
z tvrzení žalobce v průběhu správního řízení o udělení azylu. Žalovaný správní orgán
měl pro rozhodnutí dostatek podkladů, se kterými měl žalobce možnost se seznámit a vyjádřit
se k nim a rozhodnutí žalovaného vycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu
a jako takové bylo žalovaným správním orgánem řádně odůvodněno, když bylo uvedeno,
které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden
při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval,
tedy v souladu s ustanovením §47 odst. 3 spr. ř. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru,
že důvod kasační stížnosti uvedený v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Posledním důvodem kasační stížnosti stěžovatele je tvrzená nepřezkoumatelnost
rozhodnutí krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, tedy důvod
kasační stížnosti vymezený v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nepřezkoumatelnost
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí je třeba spatřovat v tom, že se rozhodnutí
neopírá o důvody, které opodstatňují dospět k určitému výroku rozhodnutí. Vzhledem
k tomu, že stěžovatel v rámci tuto námitku blíže nespecifikoval, a Nejvyšší správní soud
nedospěl ani při přezkumu rozhodnutí krajského soudu v rámci své úřední povinnosti k závěru
o jeho nepřezkoumatelnosti, neshledal Nejvyšší správní soud tuto námitku stěžovatele
důvodnou.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu