ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.38.2004
sp. zn. 4 Ads 38/2004 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci
žalobkyně: E. U., zast. JUDr. Otto Walachem, advokátem, se sídlem v Třinci, 1. Máje 493,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25,
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2004,
č. j. 41 Cad 9/2004 – 21,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2004, č. j. 41 Cad 9/2004 – 21
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) vča s podanou kasační stížností napadá shora
označený rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým byla zamítnuta její žaloba směřující
proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 11. 2003, č. X.
Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod, a to z důvodu
nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“) a ve smyslu Smlouvy o
sociálním zabezpečení mezi ČR a SR č . 228/1993 Sb.. Zamítnutí žádosti Česká správa
sociálního zabezpečení zdůvodnila skutečností, že podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Prachaticích ze dne 4. 8. 2003 poklesla schopnost soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky „pouze“ o 50 % a nedosáhla tudíž nejméně 66 %, s nimiž
uvedený zákon spojuje vznik nároku na plný invalidní důchod.
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka dne 12. 1. 2004 podání (žalobu) nazvané
„odvolání“, ve kterém toliko uvedla (ve slovenském jazyce), že žádá o jeho přezkoumání
soudem. Toto podání pak následně na výzvu soudu doplnila, a to zejména o skutečnost,
že Okresní správa sociálního zabezpečení v Prachaticích nezohlednila její skutečný zdravotní
stav, který ve Slovenské republice byl posuzován jako stav plné invalidity; svůj závěr
podpořila lékařskými nálezy z let 1997 až 2001 a tvrzenými zdravotními těžkostmi.
Krajský soud v Brně následně požádal o posouzení zdravotního stavu a schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních
věcí ČR, pracoviště Brno, která v posudku ze dne 14. 4. 2004 došla k závěru, že výsledná
míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatelky činí 40 %. Vycházela
ze zjištění, že stěžovatelka se dlouhodobě léčí pro bolesti celé páteře, zejména krčního úseku,
vertebrogenní onemocnění hodnotila jako středně těžké postižení jednoho úseku páteře,
recidivující silnější projevy nervového a svalového dráždění prokázané EMG vyšetřením,
se středně těžkou statickodynamickou insuficiencí. Posudková komise dále uvedla,
že zdravotní postižení hodnotila odlišně od lékaře OSSZ (který zařadil rozhodující zdravotní
postižení stěžovatelky sice pod kapitolu XV, oddíl F, položka 2, avšak písm. d) přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb., s mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti ve výši
50 %), a to podle písm. c) téže položky (s mírou uvedeného poklesu ve výši 40 %), která lépe
vystihuje funkční postižení organismu. U stěžovatelky se n ejedná se o trvalé těžké postižení
funkce více úseků páteře a výraznou poruchu svalového korzetu s podstatným snížením
celkové výkonnosti organismu. Dovodila, že zdravotní stav je dlouhodobě stacionární,
nedochází ke zhoršování. Lehké snížení sluchu nesnižuje podstatněji výkonnost organismu.
Nosné klouby jsou bez omezení. Ostatní onemocnění uvedená v diagnóze jsou uváděna
anamnesticky a nesnižují výkonnost organismu. Se zjištěným zdravotním stavem
je stěžovatelka schopna vykonávat lehčí dělnické profese dle situace na trhu práce s využitím
osvojených pracovních návyků a dovedností. Je schopna se k těmto činnostem dokvalifikovat
i zaučit. Není schopna práce nadměrně fyzicky těžké, s přenášením nadlimitních břemen,
práce v předklonu, trvale vynucené poloze, v nepříznivých klimatických podmínkách.
Soustavnou výdělečnou činnost za předpokladu uvedených omezení může vykonávat
bez nebezpečí vážného zhoršení zdravotního stavu, bez nutnosti vytváření zcela mimořádných
podmínek. Zdravotní stav stěžovatelce značně neztěžuje obecné životní podmínky.
S odkazem na výše uvedené pak posudková komise MPSV, pracoviště Brno, dospěla
k závěru, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti podle přílohy č. 2 k vyhlášce
č. 284/1995 Sb. kapitoly XV, oddíl F, položka 2, písm. c) činí 40%. Doplnila, že samotné
vertebrogenní postižení odpovídá písmenu c) a nikoliv d), jak předpokládal ve svém posudku
lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Prachaticích ze dne 4. 8. 2003. Horní hranice
v položce uvedeného rozpětí byla zvolena s ohledem na ostatní onemocnění a předchozí
vykonávané činnosti a pro zvýšení této hodnoty nebyly shledány objektivní důvody.
Krajský soud v Brně rozsudkem 19. 5. 2004, č. j.41 Cad 9/2004 – 21, následně žalobu
zamítl. Ve svém rozhodnutí vycházel ze závěrů z posudku posudkové komise MPSV,
pracoviště v Brně ze dne 14. 4. 2004 a dovodil, že nejzávažnějším zdravotním postižením
stěžovatelky je algický syndrom celopáteřní s klinickými projevy oboustranného
cervicobrachiálního syndromu s chronickou radikulopathií C6 dx., syndrom zadního krčního
sympatiku a chronická cephalea při hernii disku C5-6 s kompresí míchy dle MRI,
a proto je odůvodněné hodnocení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podle přílohy č. 2 k vyhlášky č. 284/95 Sb. kapitoly XV, oddíl F, položka 2, písm. c).
Tato položka je určena pro degenerativní změny na páteři a ploténkách - středně těžké
postižení zpravidla více úseků páteře, recidivující silnější projevy nervového a svalového
dráždění prokázané EMG, středně těžká statickodynamická insuficience, kde možný pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti je udán v rozmezí 30 – 40 %. Samotné vertebrogenní
postižení odpovídá písmenu c) a nikoliv písmenu d) uvedené položky a bylo by hodnoceno
na dolní hranici daného procentního pásma. Horní hranice byla zvolena s ohledem na ostatní
onemocnění a předchozí vykonávané výdělečné činnosti. Pro další zvýšení hodnocení
posudková komise neshledala jiné závažné objektivní důvody. Krajský soud s odkazem
na výše uvedené, stejně jako správní orgán, dovodil, že zjištěný pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti ve výši 40 % neodpovídá plné invaliditě, neboť je nižší než 66 % zákonem
požadovaných, a u stěžovatelky se nejedná ani o zdravotní postižení podle přílohy č. 3
k vyhlášce č. 284/1995 Sb.(umožňující soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek – podmiňující plnou invaliditu podle §39 odst. 1 písm. b) zákona
č. 155/1995 Sb.). Krajský soud v Brně proto uzavřel, že stěžovatelka k datu vydání
napadeného rozhodnutí v souhrnu nesplňovala žádnou z podmínek plné invalidity
dle ustanovení §39 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č. 155/1995 Sb.. Žalobu
proto jako nedůvodnou zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka včasnou kasační stížnost,
v níž se dovolávala důvodu vymezeného pod písm. b) ustanovení §103 odst. 1 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dál jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka označený důvod podepřela tvrzením, že zdravotní stav byl v posudku posudkové
komise ze dne 14. 4. 2004 posuzován toliko na základě neaktuální zdravotní dokumentace,
když bylo vycházeno z nálezů, z nichž nejaktuálnější byl pořízen 14 měsíců
před vypracováním posudku, přičemž žádné další odborné vyšetření provedeno nebylo.
Stěžovatelka s odkazem na výše uvedené dovodila, že označený posudek nemá oporou
v provedeném dokazování. Dále doplnila, že posudek téže komise ze dne 13. 4. 1999
(vypracovaný pro účely předchozího přezkumného soudního řízení) zhodnotil míru poklesu
výdělečné schopnosti na 50 %, pokud je v posudku ze dne 14. 4. 2004 uvedeno, že stav
stěžovatelky je dlouhodobě stacionární, dochází tak k rozporu v závěrech komise. Rovněž
upozornila na skutečnost, že podle posudku posudkové komise ve Zvoleni ze dne
20. 11. 2002, tedy podle posudku slovenských lékařů, je plně invalidní. Doplnila,
že uvedeným postupem Krajského soudu v Brně došlo i k porušení zásad s. ř. s., konkrétně
pak zásady materiální pravdy. Konečně pak závěrem uvedla, že její správné křestní jméno
je E. a nikoliv E., místo jejího bydliště se nazývá Z. nikoliv Z., jak je nesprávně uvedeno
v rozsudku (usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2004, č. j. 41 Cad 9/2004 – 28
bylo opraveno toliko bydliště stěžovatelky - pozn. Nejvyššího správního soudu).
Z výše uvedených důvodu stěžovatelka navrhla zrušení napadeného rozsudku
Krajského soudu v Brně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Česká správa sociálního zabezpečení podala ke kasační stížnosti stručné vyjádření,
ve kterém uvedla, že se ztotožňuje s právním názorem Krajského soudu v Brně a že nemá
námitky proti dosavadnímu způsobu řízení.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná a stěžovatelka je zastoupena advokátem.
Nejvyšší správní soud dále přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných stížnostních důvodů (§109 odst. 2 a 3
s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Z hlediska anamnézy pracovní Nejvyšší správní soud zjistil z obsahu spisu,
že stěžovatelka je vyučena servírkou, pracovala u různých zaměstnavatelů v tomto oboru,
nebo jako kuchařka, naposledy ONV P. do roku 1990. Poté byla tři roky na mateřské
dovolené, od roku 1997 je nezaměstnaná – vedena jako uchazečka o zaměstnání v evidenci
ÚP Z. Od 15. 1. 1997 jí byl přiznán částečný invalidní důchod ve Slovenské republice a od
1. 3. 1998 tamtéž jí byl přiznán plný invalidní důchod. Plně invalidní byla uznána opakovaně
PKSZ Sociální pojišťovny, pobočky ve Z., a to podle §29 odst. 3 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., ve znění zákona č. 194/1994 Zb. a zákona č. 107/1999 Zb., neboť pro trvalé bolesti hlavy
spojené s těžkou poruchou hybnosti krční páteře s předpokladem už jen operačního zákroku,
není schopna vykonávat jakékoliv soustavné zaměstnání.
Stěžovatelka (dle záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení
v Prachaticích ze dne 4. 8. 2003) podala k datu 29. 4. 2003 žádost o přiznání plného
invalidního důchodu.
Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 11. 2003,
č. X byla tato žádost zamítnuta, s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Prachaticích ze dne 4. 8. 2003 poklesla schopnost soustavné
výdělečné činnosti stěžovatelky „pouze“ o 50 %. V označeném posudku bylo přitom uvedeno,
že při posuzování zdravotního stavu stěžovatelky měl lékař OSSZ též posudek Sociální
pojišťovny Zvolen ze dne 20. 11. 2002 a též předchozí posudky téhož orgánu, jimiž byla
stěžovatelka uznána plně invalidní. Lékař Okresní správy sociálního zabezpečení uzavřel, že u
stěžovatelky se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který je uveden v kap. XV,
odd. F, pol. 2, písm. d) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a při němž míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činí 50 % a dovodil, že stěžovatelka je i nadále toliko
částečně invalidní a není plně invalidní dle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. Konstatoval,
že u stěžovatelky nejde o schopnost vykonáva t pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou
činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Proti označenému rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení podala
stěžovatelka dne 12. 1. 2004 podání nazvané odvolání (dále posuzované jako „žaloba“),
které na výzvu soudu doplnila. Zejména namítala, že Okresní správa sociálního zabezpečení
v Prachaticích nezohlednila její skutečný zdravotní stav a nepřihlédla ke skutečnosti,
že ve Slovenské republice byla posudkovými orgány uznána plně invalidní.
Posudková komise MPSV ČR, pracoviště Brno, v posudku ze dne 14. 4. 2004
(vypracovaného bez přítomnosti stěžovatelky), uvedla, že vycházela též ze Zápisnice
o rokovaní č. 406-87-5106/2002, pobočka Zvolen ze dne 20. 11. 2002, spisové dokumentace
Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice, nálezu MUDr. L. z FN Bratislava ze dne
17. 10. 1996; nálezu MUDr. J. z Nemocnice Lučenec ze dne 11. 6. 1996; nálezů MUDr. J. z
8. 11. 1999 a 21. 8. 2002 a EMG nálezu ze dne 2. 11. 1999. V posudkovém hodnocení uvedla
následující skutečnosti: Stěžovatelka se dlouhodobě léčí pro bolesti celé páteře, zejména
krčního úseku. Dle doložených nálezů na podkladě hernie disku krční páteře s útlakem krční
míchy. Toto potvrzuje také EMG vyšetření. Objektivní neurologický nález popisuje omezení
hybnosti krční páteře středního stupně, na horních končetinách je nález v normě. Stoj a chůze
v normě. Posudková komise hodnotí vertebrogenní onemocnění u stěžovatelky jako středně
těžké postižení jednoho úseku páteře, recidivující silnější projevy nervov ého a svalového
dráždění prokázané EMG vyšetřením, se středně těžkou statickodynamickou insuficiencí.
Posudková komise dále uvedla, že hodnotí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odlišně od
lékařky OSSZ podle položky, která lépe vystihuje funkční postižení organismu. Nejedná se
totiž o trvalé těžké postižení funkce více úseků páteře a výraznou poruchu svalového korzetu
s podstatným snížením celkové výkonnosti organismu; zdravotní stav je dlouhodobě
stacionární, nedochází ke zhoršování. Lehké snížení sluchu nesnižuje podstatněji výkonnost
organismu. Nosné klouby jsou bez omezení. Ostatní onemocnění uvedená v diagnóze. jsou
uváděna anamnesticky a nesnižují celkovou výkonnost organismu. S odkazem na výše
uvedená pak dospěla k závěru, že pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatelky činí podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. kapitoly XV, oddíl F, položka
2, písm. c) činí 40 %. Doplnila, že samotné vertebrogenní postižení odpovídá zařazení pod
písmeno c) a nikoliv d) označené položky, a to na samé dolní hranici daného procentního
pásma. Horní hranice téhož pásma byla zvolena s přihlédnutím k ostatním onemocněním a
k charakteru předchozí vykonávané činnosti. Pro další zvýšení uvedené hodnoty (podle §6
odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb.) nebyly shledány objektivní důvody. Stejně tak doplnila, že
se zjištěným zdravotním stavem je stěžovatelka schopna vykonávat lehčí dělnické profese dle
situace na trhu práce s využitím osvojených pracovních návyků a dovedností. Je schopna se k
těmto činnostem „dokvalifikovat“ i zaučit. Není schopna práce nadměrně fyzicky těžké, s
přenášením nadlimitních břemen, práce v předklonu, trvale vynucené poloze, v nepříznivých
klimatických podmínkách. Soustavnou výdělečnou činnost za předpokladu uvedených
omezení může vykonávat bez nebezpečí vážného zhoršení zdravotního stavu, bez zcela
mimořádných podmínek. Zdravotní stav jí značně neztěžuje obecné životní podmínky.
Stěžovatelka dne 10. 5. 2004 zaslala Krajskému soudu v Brně podání,
ve kterém vyjádřila nesouhlas s označeným posudkem a požádala o nový zdravotní posudek.
Jedním z předpokladů pro vznik či trvání nároku na dávku plného invalidního důchodu
je existence plné invalidity v souladu s ustanovením §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb.
Proto bylo třeba zjistit, zda stěžovatelka, a to ke dni vydání napadeného rozhodnutí, splňovala
podmínky plné invalidity ve smyslu tohoto ustanovení, tj. zda pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti u ní činil nejméně 66 %, nebo zda byla schopna pro zdravotní postižení
vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek.
Nutno zdůraznit, že v daném případě se jedná o nárok na důchod podmíněný
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu proto závisí především
na odborném lékařském posouzení. V přezkumném soudním řízení ve věcech důchodového
pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů podle §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., v platném znění, Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny nejen
k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti občanů,
ale též k posouzení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti, ale i k zaujetí
posudkových závěrů o plné či částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku , třebaže jde
především o pojmy právní. Nicméně i tyto posudky hodnotí soud jako každý jiný důkaz,
podle zásad upravených v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. Z hlediska dokazování prováděného
soudem je tedy třeba, aby posudky obsahovaly potřebné náležitosti a odpovídaly
tak požadavkům plynoucím pro ně právě z jejich významu. Zejména tu vystupuje do popředí
požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku, přičemž úplnost spočívá v tom,
že se v něm komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, zejména skutečnostmi
účastníky namítanými. Nicméně, nevzbuzuje-li posudek z hlediska své úplnosti
a přesvědčivosti jakékoliv pochybnosti, bývá v řízení zpravidla důkazem rozhodujícím.
Z uvedené zákonné úpravy vyplývá, že krajský soud nepochybil, když si pro účely
tohoto řízení vyžádal posudek posudkové komise MPSV místně příslušné pro obec,
v níž stěžovatelka bydlí. Nicméně Nejvyšší správní soud nesdílí přesvědčení uvedeného
soudu o úplnosti tohoto posudku. Uvedená komise se sice v posudku vypořádala s tím,
z jakého důvodu hodnotí zdravotní stav a pracovní schopnost stěžovatelky odlišně od závěru
posudku lékaře OSSZ, nicméně v posudku ponechala zcela bez povšimnutí,
ačkoli to stěžovatelka opakovaně namítala, závěr posudkových orgánů Slovenské republiky,
jimiž byl zdravotní stav a pracovní schopnost stěžovatelky hodnocen jako odpovídající plné
invaliditě, a to již nepřetržitě od r. 1998. Absence stanoviska k této skutečnosti snižuje
nepochybně úplnost a přesvědčivost uvedeného posudku. Nejvyšší správní soud si je vědom
toho, že kritéria pro posouzení plné (i částečné) invalidity jsou v obou státech odlišná
s ohledem na rozdílnost právní úpravy, nicméně, pokud ve Slovenské republice
je stěžovatelka hodnocena pro dominantní zdravotní postižení, jímž je porucha hybnosti krční
páteře, jako neschopna výkonu jakéhokoliv soustavného zaměstnání, tudíž se zcela nepatrným
a pracovně nevyužitelným potenciálem a posudková komise PK MPSV pracoviště Brno
odhaduje ztrátu schopnosti její výdělečné činnosti jen na 40 %, pak je tu v hodnocení
tak výrazný rozdíl, který nemůže zůstat bez posudkového vysvětlení. Přitom oba posudkové
orgány vycházely z týchž lékařských nálezů, avšak jejich obsah vyhodnotily posudkově zcela
odlišně. Například z některých lékařských nálezů neurologických a neurochirurgických
(neurochirurgického oddělení Nemocnice s poliklinikou v Bánské Bystrici) vyplývá,
že pacientka trpí polytopními a polymorfními potížemi krční páteře, přičemž stav je natolik
závažný, že doporučovaným řešením je operace. Z toho posudkový orgán slovenský dovozuje
plnou invaliditu, posudková komise MPSV však nikoliv, aniž by k této skutečnosti zaujala
ve svém posudku jakékoliv stanovisko. Soud sám přitom nemá dostatek medicínských
znalostí, aby svou úvahou mohl tento rozpor odstranit či překlenout. Není přitom vyloučeno,
že závěr posudku o nesplnění zdravotních předpokladů stěžovatelky pro nárok na plný
invalidní důchod zůstane nezměněn, nicméně takový závěr musí být zcela vyčerpávajícím
způsobem a přesvědčivě odůvodněn.
Pokud jde o námitku stěžovatelky, týkající se neaktuálnosti zdravotní dokumentace
z níž uvedená posudková komise vycházela, je třeba připomenout, že rozhodující
pro posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti stěžovatelky není datum vypracování
posudku, ale datum vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované, v daném případě
4. 11. 2003 (§75 odst. 1 s. ř. s.). Proto nelze zcela souhlasit se stěžovatelkou, že lékařské
nálezy, které měla komise k dispozici byly zastaralé, neboť posudek byl vypracován
s časovým odstupem šesti měsíců od vydání napadeného rozhodnutí.
Především medicínsky a posudkově neodstraněný rozpor mezi závěry posudku PK
MPSV pracoviště v Brně, se závěry slovenského posudkového orgánu (s přihlédnutím k tomu,
že jednotná ve svém závěru o míře poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nebyla
uvedená posudková komise ani se závěrem posudku lékaře OSSZ) vede Nejvyšší správní
soud k potřebě doplnění dokazování vyžádáním si dalšího posudku téže posudkové komise,
jímž by zmíněný rozpor byl odstraněn. Uvedená komise po vyhodnocení veškeré zdravotní
dokumentace, popř. i té, kterou stěžovatelka předloží z doby blíže předcházející datu vydání
přezkoumávaného rozhodnutí, znovu uzavře, zda k uvedenému datu byla stěžovatelka plně
či toliko částečně invalidní.
Nutno tudíž uzavřít, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nebyla zjištěna úplně, což mohlo ovlivnit zákonnost napadeného
rozhodnutí a bylo tudíž na krajském soudu, aby k této vadě přihlédl ve smyslu §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s..
Nejvyšší správní soud se opírá i o dosavadní judikaturu, např. rozsudek ze dne
30. 1. 2004, sp. zn. 5 Ads 34/2003, ve kterém bylo uvedeno, že za účelem zjištění skutkového
stavu, který tu byl v době rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti
o plný invalidní důchod (§75 odst. 1 s. ř. s.), může soud uložit posudkové komisi Ministerstva
práce a sociálních věcí, aby – na podkladě lékařských zpráv o zdravotním stavu pocházejících
převážně z období přiměřeně předcházejícího dni rozhodnutí správního orgánu – vypracovala
posudek o zdravotním stavu a schopnosti soustavné výdělečné činnosti ke dni vydání
rozhodnutí správního orgánu.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost považuje za důvodnou a napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1
s. ř. s.).
V dalším řízení je krajský soud vázán výše uvedeným závěrem Nejvyššího správního
soudu ve smyslu §110 odst. 3 s. ř. s..
V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu