ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.48.2003
sp. zn. 4 Ads 48/2003 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně M.
M., zast. Mgr. Romanou Andělovou, advokátkou v Brně, Štefánikova 21, proti žalované
České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.3. 2003, č. j. 33 Ca 244/2002 - 26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Zástupkyni stěžovatelky, Mgr. Romaně Andělové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč, která jí bude vyplacena Nejvyšším
správním soudem do 30-ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, č. j. 33 Ca 244/2002 - 26, kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 10. 2002. Tímto rozhodnutím žalovaná
zamítla žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek §38 zákona č.
155/1995 Sb. (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) z toho důvodu, že podle posudku
posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení v Brně – venkov (dále jen
„OSSZ“) ze dne 8. 10. 2002 žalobkyně nebyla shledána plně invalidní, neboť pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního
stavu činil pouze 40 %.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce s tím,
že kasační stížnost bude doplněna advokátem poté, co bude stěžovatelce ustanoven.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2003, č. j. 33 Ca 244/2002 - 30, byla
stěžovatelce ustanovena zástupkyně – Mgr. Romana Andělová. Následným u snesením
Krajského soudu v Brně ze dne 12. 5. 2003, č. j. 33 Ca 244/2002 - 31, pak krajský soud
vyzval stěžovatelku (její zástupkyni), aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení
doplnila kasační stížnost o údaje o tom, kdy byl napadený rozsudek doručen, v jakém rozsahu
rozsudek napadá, a dále aby uvedla důvody kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že rozsudek jí byl doručen dne
4. 4. 2003, rozsudek napadá v celém rozsahu, a to z důvodu nezákonnosti spočívající
v nesprávném právním posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Konkrétně
namítla, že její zdravotní stav je natolik vážný, že má právo na plný invalidní důchod.
Stěžovatelka trpí celou řadou vážných nemocí, léčí se na neurologii a revmatologii, cítí
se velice špatně, prakticky pořád je unavená. V poslední době přibyly veliké bolesti v oblasti
kotníku, což značně omezuje schopnost pohybu. Dle lékařské zprávy ze dne 28. 4. 2003,
vypracované v psychiatrické ambulanci MUDr. I. P., CSc., se stěžovatelka nachází ve středně
těžké depresivní fázi. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadeného
rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila tak, že nemá žádné výhrady
k provedenému důkaznímu řízení a ani k samotnému rozsudku Krajského soudu v Brně
sp. zn. 33 Ca 244/2002, jímž byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná, když napadené
rozhodnutí ze dne 15. 10. 2002 je věcně správné a zákonu odpovídající. Žalovaná vyjádřila
názor, že Krajský soud v Brně rozhodl v této věci zcela správně, a navrhla, aby kasační
stížnost stěžovatelky byla zamítnuta jako nedůvodná.
Ze soudního spisu krajského soudu a správního spisu žalované vyplývají následující,
pro věc rozhodné, skutečnosti:
Posudková lékařka OSSZ zjišťovala zdravotní stav žalobkyně při jednání dne
8. 10. 2002 v řízení dle §81 – 84 zákona č. 582/1991 Sb. K jednání shromáždila dokumentaci
ošetřující lékařky, potřebné zprávy odborných lékařů, stěžovatelku vyšetřila a dospěla
k závěru, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který odpovídá (je srovnatelný)
postižení uvedenému v kapitole XV oddílu F položce 6 písm. a) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb., s poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti v rozsahu 30%.
Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu (náročnosti povolání) se podle §6 odst. 4
citované vyhlášky zvyšuje tato hodnota o 10 %, takže celková míra poklesu činí 40 %.
Revmatologické a neurologické vyšetření prokazují u pacientky Bechtěrevovu nemoc lehkého
stupně se zánětlivými epizodami periferních kloubů, HLA B27 negativní, potíže potencovány
chronickým vertebrogenním algickým syndromem C a LS páteře, léčena pouze nesteroidními
antirevmatiky. Vzhledem k těmto skutečnostem zvolena horní hranice ve stanovené položce
uvedeného hodnocení, pro hypertenzi, anxiosně-depresivní syndrom a pro hermodynamicky
nevýznamnou získanou chlopenní vadu navýšena tato hodnota o 10 %. Celkově tedy
posudkové hodnocení nadále odpovídá částečné invaliditě. Na základě tohoto posouzení
vydala žalovaná rozhodnutí, kterým zamítla žádost stěžovatelky o plný invalidní důchod
pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona o důchodovém pojištění s odkazem
na zjištěný pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti o 40 %.
Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí žalované podala žalobu (návrh na přezkoumání),
namítala nesprávné vyhodnocení jejího zdravotního stavu. Poukázala na to, že se cítí velice
špatně, bývá moc unavená. S posouzením zdravotního stavu posudkovou lékařkou OSSZ
Brno-venkov nesouhlasila a žádala, aby její zdravotní stav a pracovní schopnost byly
přezkoumány. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
V soudním přezkumném řízení bylo doplněno posouzení zdravotního stavu
stěžovatelky posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, pracoviště
Brno (dále „PK MPSV“), ze dne 13. 2. 2003, se závěrem, že k datu vydání napadeného
rozhodnutí ČSSZ Praha dne 15. 10. 2003 byla stěžovatelka částečně invalidní podle §44 odst.
1 zákona o důchodovém pojištění, a nebyla plně invalidní podle §39 téhož zákona.
Jednání PK MPSV proběhlo dne 13. 2. 2003 v příslušném složení komise, za účasti
odborné lékařky - revmatoložky, stěžovatelka byla jednání přítomna. Při vypracování
posudku PK MPSV vycházela ze stěžovatelčina vyšetření přítomnou odbornou lékařkou,
ze zpráv odborných lékařů (neurologie, revmatologie, včetně RTG LS páteře), měla
též k dispozici další doloženou zdravotní dokumentaci včetně dokumentace praktické lékařky.
PK MPSV konstatovala, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované se u stěžovatelky
jednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou byla ankylosující
spondylitida II. - III. stadia. Jednalo se o postižení lehkého stupně bez prokázaného ztuhnutí
kteréhokoliv úseku páteře, s poruchou dynamiky páteře a občasnými projevy aktivity procesu
v podobě artritidy periferních kloubů. Míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
PK MPSV zařadila v rámci přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. shodně jako lékařka
OSSZ, tj. dle kapitoly XV oddílu F položce 6 písm. a) předmětné přílohy k vyhlášce - 30%.
Vzhledem k ostatním zdravotním postižením a předchozím vykonávaným výdělečným
činnostem PK MPSV zvýšila také toto hodnocení o 10 %, takže celková míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 40 %. Na základě tohoto posouzení dospěla
PK MPSV k závěru, že k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované stěžovatelka nebyla
plně invalidní podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, ale částečně invalidní podle
§44 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění.
Krajský soud nařídil ve věci jednání na den 23. 4. 2003, jehož se stěžovatelka
zúčastnila. Při jednání krajský soud provedl důkaz výše citovaným posudkem PK MPSV
v Brně, dávkovým spisem i posudkovou dokumentací. Napadeným rozsudkem pak žalobu
zamítl jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 s. ř. s. Shledal, že PK MPSV v Brně ve svém
odborném posudku vycházela z lékařských nálezů, které jsou v posudku citovány a i z celé
posudkové dokumentace, v níž jsou založeny lékařské nálezy z doby přiznání částečného
invalidního důchodu. To podle krajského soudu umožnilo zdravotní stav stěžovatelky
posoudit objektivně. Ta také u jednání potvrdila, že posudková komise měla k dispozici
veškeré lékařské nálezy k datu vydání napadeného rozhodnutí. Po zhodnocení uvedených
skutečností dospěl krajský soud k závěru, že posudek PK MPSV lze považovat za úplný,
objektivní a přesvědčivý, vzal tedy za prokázané, že stěžovatelka k datu přezkoumávaného
rozhodnutí žalované nesplňovala podmínky pro uznání plné invalidity dle §39 odst. 1 zákona
o důchodovém pojištění a žalobu tedy nelze shledat důvodnou.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumal v souladu s ustanovením
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila
ve své kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3
s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Neshledal, že by řízení před soudem
bylo zmatečné nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé, a ani neshledal, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné
nebo že by šlo o případ, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné.
Kasační stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně uvádí, že uvedený rozsudek napadá
z důvodu nezákonnosti, spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, což je důvod kasační stížnosti uvedený v §103 písm. a) s. ř. s. Pokud
stěžovatelka namítá, že její zdravotní stav je natolik vážný, že má právo na plný invalidní
důchod, potom při z tohoto konstatování dovoditelném nesouhlasu stěžovatelky se závěry
lékařky OSSZ i PK MPSV tuto námitku nelze označit za důvod kasační stíž nosti uvedený
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení
právní otázky soudem v předcházejícím řízení), ale obsahově tato námitka odpovídá důvodu
uvedenému v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Stěžovatelka tedy ve svém konkrétním případě
fakticky uplatňuje jednak důvod, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, jednak důvod, že při jejím zjišťování
byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem,
že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tyto důvodně vytýkané vady měl soud, který ve věci
rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit.
K této námitce Nejvyšší správní soud uvádí, že zjištěním skutkové podstaty věci
v případě stěžovatelky v řízení o plný invalidní důchod byl její nepříznivý zdravotní stav,
včetně stanovení základní příčiny tohoto stavu. Z podmínek pro nárok na plný invalidní
důchod stanovených §38 zákona o důchodovém pojištění bylo v dané věci sporné,
zda se stala plně invalidní. Pojištěnec je podle §39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění
plně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo je schopen pro zdravotní
postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Způsob
posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a okruh
zdravotních postižení umožňujících soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných
podmínek stanoví prováděcí předpis, kterým je vyhláška č. 284/1995 Sb., včetně příloh k této
vyhlášce č. 2 a 3, (§39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění), včetně příloh k této vyhlášce
č. 2 a 3. Pro stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti jsou v příloze
č. 2 citované vyhlášky uvedeny příslušné procentní míry podle druhů zdravotního postižení,
pro stanovení této procentní míry je nutné určit zdravotní postižení, které je příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, je-li těchto zdravotních postižení více, jednotlivé
hodnoty poklesu se nesčítají. V takovém případě se určí, které zdravotní postižení
je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a procentní míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení,
a to se zřetelem k závažnosti ostatních zdravotních postižení (§6 odst. 2, 3 vyhlášky
č. 284/1995 Sb.).
V řízení o dávku důchodového pojištění posuzuje plnou nebo částečnou invaliditu
lékař okresní správy sociálního zabezpečení [§8 odst. 1 písm. a) zákona č. 582/1995 Sb.],
pro účely přezkumného řízení soudního je tato pravomoc svěřena Ministerstvu práce
a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje posudkové komise (§4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb.).
Z citovaných ustanovení je zřejmé, jakým způsobem a v jakém rozsahu byla žalovaná
povinna zkoumat v případě žádosti o plný invalidní důchod stěžovatelky skutečný stav věci,
přičemž pro soud je v následném přezkumném řízení soudním rozhodujícím důkazem v řízení
o dávce důchodového pojištění podmíněné nepříznivým zdravotním stavem, především
posudek posudkové komise MPSV, pokud z hlediska své úplnosti a přesvědčivosti odpovídá
významu zákonem na něj kladenému.
Dle Nejvyššího správní soudu nelze mít za to, že by skutkový stav, z něhož správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, tedy zejména závěr o zdravotním stavu
stěžovatelky, neměl oporu ve spisech. Jak správní orgán, tak následně krajský soud v řízení
o žalobě podrobily zdravotní stav stěžovatelky řádnému zkoumání za účelem zjištění,
v jaké míře a z jaké příčiny její schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla. Posudek
vyžádaný v řízení před správním orgánem lékařkou OSSZ i posudek PK MPSV se obsahově
shodují, a to ohledně popisu subjektivních zdravotních potíží, jejich objektivního
vyhodnocení i závěru o základní příčině nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky.
Oba posudky byly pořízeny v souladu s příslušnými právními předpisy (zejména §4 odst. 2,
§8 odst. 8 věta druhá, §8 odst. 9, §8 odst. 10 zákona č. 582/1991 Sb., §1 a násl. vyhlášky
č. 182/1991 Sb., §1 a násl. vyhlášky č. 152/1998 Sb.) a shodně dospěly k závěru, že zdravotní
stav stěžovatelky je dlouhodobě nepříznivý pro Bechtěrevovu nemoc lehkého stupně,
resp. ankylosující spondylitidu II. - III. stadia, pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti
způsobený tímto nepříznivým zdravotním stavem však nedosahuje 66 %.
K námitkám stěžovatelky ohledně proměnlivosti intenzity a projevů jejích zdravotních
potíží Nejvyšší správní soud uvádí, že možné změny stability zdravotního stavu samozřejmě
nelze vyloučit, je však nepravděpodobné (a stěžovatelka neuvádí žádné skutečnosti tomu
nasvědčující), že by následkem toho byla nesprávně určena základní příčina dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu. Z výše uvedeného způsobu hodnocení poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti vyplývá, že na základě této základní příčiny je dle přílohy č. 2
k vyhlášce č. 284/1995 Sb. určena procentní hodnota poklesu. V případě stěžovatelky byla
z možného procentního rozmezí, odpovídajícího jejímu dominantnímu onemocnění, zvolena
hranice 30 %, zvýšená o dalších 10 % s přihlédnutím k ostatním potížím. PK MPSV
své rozhodnutí velmi podrobně a srozumitelně odůvodnila a stěžovatelka v kasační stížnosti
neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které by zpochybňovaly toto odůvodnění nebo samotné
stanovení základní příčiny nepříznivého zdravotního stavu.
Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazuje na zdravotní potíže a onemocnění (léčí
se na neurologii a revmatologii, cítí se velice špatně, prakticky pořád je unavená), které byly
posudkovou lékařkou OSSZ i PK MPSV vyhodnoceny, a to na základě odborných lékařských
nálezů, tak i vlastního vyšetření stěžovatelky. Je tedy zřejmé, že o těchto komplikacích
posudkové orgány věděly a ve svých posudcích je neopomněly. Stěžovatelka tedy spíše
než s nesprávnou klasifikací onemocnění nesouhlasila s tím, že její onemocnění není
hodnoceno takovým poklesem schopnosti soustavné výdělečné činnosti, aby zakládalo plnou
invaliditu. K takové námitce lze pouze poukázat na již výše citované ustanovení §39 odst. 3
zákona o důchodovém pojištění, dle kterého způsob posouzení a procentní míru poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví prováděcí předpis, kterým je vyhláška
č. 284/1995 Sb. Posudkové orgány tedy postupovaly v souladu se zákonem, když onemocnění
stěžovatelky hodnotily dle citované vyhlášky; v rámci současné zákonné úpravy neměly jinou
možnost. Krajský soud pak při ověření správnosti závěrů zejména posudku PK MPSV
z ní rovněž vycházel.
Pokud stěžovatelka poukazovala na to, že v poslední době jí přibyly bolesti v oblasti
kotníku a dle lékařské zprávy ze dne 28. 4. 2003, vypracované v psychiatrické ambulanci
MUDr. I. P., CSc., se stěžovatelka nachází ve středně těžké depresivní fázi, pak Nejvyšší
správní soud odkazuje na ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s., dle kterého je povinen vycházet ze
skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Řízení ve
správním soudnictví před krajským i Nejvyšším správním soudem má přezkumný charakter.
Krajský soud se v rozsahu žalobních námitek vyjadřuje k tomu, zda v době rozhodování
správního orgánu byly splněny podmínky řízení, zjištěny všechny potřebné skutečnosti a
odpovídajícím způsobem vyhodnoceny dle tehdy platného práva, Nejvyšší správní soud pak v
mezích důvodů kasační stížnosti hodnotí, zda krajský soud přezkum provedl řádně. Pokud
nastane po rozhodnutí správního orgánu nová skutečnost, která změní skutečný stav věci, pak
k ní správní orgán přihlédne v případném novém řízení, ale nemůže to být důvod pro
vyslovení nezákonnosti či vady řízení přezkoumávaného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud
tedy nemohl provádět důkazy za účelem zjištění nových skutečností, které neexistovaly
v době rozhodnutí správního orgánu. Pokud by se zdravotní stav stěžovatelky podstatně
změnil, pak musí požádat o jeho posouzení v novém správním řízení o přiznání odpovídající
dávky důchodového pojištění.
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2003, č. j. 33 Ca 244/2002 - 26,
tedy netrpí stěžovatelkou dovozovanými vadami dle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.,
a proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zamítl.
O náhradě nákladů kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá
právo na jejich náhradu, neboť stěžovatelka nebyla ve věci úspěšná a správní orgán nemá
na jejich náhradu právo ze zákona (§60 odst. 1, 2 s. ř. s.).
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatel ky, Mgr. Romana Andělová, byla
ustanovena soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 v návaznosti na §120
s. ř. s. označené zástupkyni za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové
výši 2150 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní
služby [á 1000 Kč - §11 odst. 1 písm. b) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky] a dvou
režijních paušálů (á 75 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. května 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu