ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.56.2005
sp. zn. 4 Ads 56/2005 - 91
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. V.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005,
č. j. 2 Cad 7/2004 – 80,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 4. 2005, č. j. 2 Cad 7/2004 – 80, zamítl
žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 7. 2003, č. X, a rozhodl dále,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a soudem ustanovené zástupkyni
žalobkyně JUDr. Martě Beránkové, advokátce přiznal odměnu ve výši 975 Kč. Napadeným
rozhodnutím žalované byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů.
Žalobkyně ve svém podání ze dne 12. 5. 2005 vyjádřila nesouhlas s rozsudkem a vůli
pokračovat v soudním sporu, neboť je přesvědčena, že právo je na její straně.
Toto podání považoval Městský soud v Praze za kasační stížnost, žalobkyni
(dále jen stěžovatelku) však nevyzval k doplnění podání dle §106 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), neboť dospěl k závěru,
že kasační stížnost byla podána opožděně. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem
městského soudu, že podání stěžovatelky je nutné zejména v kontextu s poučením v rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005, č. j. 2 Cad 7/2004 – 80, považovat za kasační
stížnost.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu plyne, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005,
č. j. 2 Cad 7/2004 – 80, byl zástupkyni stěžovatelky doručen v úterý dne 26. 4. 2005,
což zástupkyně stěžovatelky potvrdila svým podpisem, jak vyplývá z připojené doručenky.
Dle §42 odst. 2 s. ř. s. má-li účastník nebo osoba zúčastněná na řízení zástupce,
doručuje se pouze zástupci. Má-li však účastník nebo osoba zúčastněná na řízení něco osobně
vykonat, doručí se i jim. Stěžovatelce byla na její žádost usnesením Městského soudu v Praze
ze dne 23. 9. 2004, č. j. 2 Cad 7/2004 – 58, ustanovena zástupkyně JUDr. Marta Beránková,
advokátka, se sídlem Praha 5, U Starého židovského hřbitova 6, PSČ: 150 00. Rozsudek
Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2005, č. j. 2 Cad 7/2004 – 80, byl v souladu s §42
odst. 2 s. ř. s. doručen pouze zástupkyni stěžovatelky, a to dne 26. 4. 2005.
Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti.
V poučení napadeného rozsudku je v souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. správně
uvedeno, že proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu
v Praze.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení,
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené rozhodnutí bylo zástupkyni stěžovatelky
doručeno v úterý dne 26. 4. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet
ve středu dne 27. 4. 2005 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v úterý dne 10. 5. 2005 (§40 odst. 2
s. ř. s.).
K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne
10.05.2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost
podání doručit. Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost byla stěžovatelkou podána
doporučeně k doručení Městskému soudu v Praze na poště P. 98, pod č. X, až dne 13. 5. 2005,
tedy opožděně.
Z výše uvedeného tedy zcela jednoznačně plyne, že kasační stížnost je opožděná.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
6. 4. 2005, č. j. 2 Cad 7/2004 – 80, odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písmeno b) s. ř. s.,
neboť byla podána opožděně. Za této situace nebyla stěžovatelka vyzvána k odstranění vad
podání dle §106 odst. 3 s. ř. s., ani k předložení plné moci udělené advokátovi k zastupování
v řízení o kasační stížnosti dle §105 odst. 2 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu