ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.58.2005
sp. zn. 4 Ads 58/2005 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci stěžovatelky:
M. H., proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, sídlem Praha 3, Orlická 4,
v řízení o kasační stížnosti stěžovatelky podané proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 14. 2. 2005, č. j. 12 Ca 17/2005 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2005, č. j. 12 Ca 17/2005 – 24,
byla odmítnuta žaloba stěžovatelky, jíž se domáhala zrušení platebního výměru Všeobecné
zdravotní pojišťovny ČR ze dne 8. 12. 2004, č. 2140417121, ve výši 111 127 Kč,
a č. 4240417122, ve výši 62 357 Kč. Soud dospěl k závěru, že žaloba je nepřípustná
ve smyslu ustanovení §68 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“), neboť žalobkyně před jejím podáním nevyčerpala žádné opravné
prostředky v řízení před správním orgánem; teprve až ve věci nedoplatku pojistného rozhodne
odvolací správní orgán Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (tedy Rozhodčí orgán
této pojišťovny), a pokud žalobkyně nebude s tímto rozhodnutím souhlasit, může podat
žalobu proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
a domáhat se jeho zrušení, příp. i zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Proti citovanému usnesení brojila stěžovatelka jednak podáním nazvaným „Vyjádření
žalobkyně na žalovanou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR – Praha“ ze dne 18. 3. 2005,
které téhož dne osobně doručila na Městský soud v Praze, a jednak přípisem nazvaným
„Kasační stížnost“ zaslaným dne 19. 3. 2005 na adresu Nejvyššího správního soudu.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2005, č. j. 12 Ca 17/2005 – 37,
byla stěžovatelka vyzvána, aby podání ze dne 18. 3. 2005, které uvedený soud
podle jeho obsahu posoudil jako kasační stížnost proti shora v návětí citovanému usnesení,
doplnila o důvody kasační stížnosti ve smyslu §103 odst. 1 soudního řádu správního
a prokázala své zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., které je pro řízení
o kasační stížnosti povinné.
Na výzvu o odstranění vad podání reagovala stěžovatelka přípisem ze dne 20. 4. 2005,
ve kterém Městský soud v Praze žádala o zaslání nového usnesení č. j. 12 Ca 17/2005 – 37,
a to v originálu, neboť jí obdržené usnesení neobsahovalo vlastnoruční podpis předsedy
senátu Mgr. J. T. V přípise dále poukazovala na to, že v usnesení nebyl uveden její obecný
zmocněnec, pan Š. S., a že došlo k nesprávnému označení jejího jména. Stěžovatelka se
rovněž dožadovala nařízení 1. přezkumného jednání ve věci podané žaloby proti žalované a
také toho, aby Městský soud v Praze akceptoval jejího obecného zmocněnce k zastupování ve
věci žaloby č. j. 12 Ca 17/2005 – 37 a přiznal ji osvobození od soudních poplatků.
V reakci na přípis stěžovatelky vydal Městský soud v Praze dne 22. 4. 2005 usnesení
č. j. 12 Ca 17/2005 – 49, jímž stěžovatelku opět vyzval k odstranění vad podání ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. a 105 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatelka byla tímto usnesením
upozorněna na to, že pokud nebude podání řádně opraveno a doplněno, Nejvyšší správní soud
kasační stížnost odmítne.
Poté, co ani opakovaná výzva nevedla k odstranění vad, neboť jedinou reakcí
stěžovatelky bylo zaslání přípisu obdobného obsahu jako tomu bylo v případě jejího podání
ze dne 20. 4. 2005, Městský soud v Praze předložil věc zdejšímu soudu k rozhodnutí.
Podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodu
tvrzené: a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení; b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost; c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly
podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen,
popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce;
d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé; e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení
řízení.
Podle ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon
advokacie. Stěžovatelka v řízení vystupuje jako osoba bez uvedeného právnického vzdělání
a nedokládá (ostatně ani netvrdí), že by její manžel (Š. S.), který ji zastupoval jako obecný
zmocněnec v řízení před Městským soudem v Praze, takové, zákonem předepsané, vzdělání
měl.
Podle ustanovení §106 odst. 1 musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Podle odst. 3 téhož
ustanovení nemá-li kasační stížnost všechny náležitosti již při jejím podání, musí být
tyto náležitosti doplněny ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele
z vážných důvodů prodloužit, nejdéle však o další měsíc.
Protože stěžovatelka nedoložila své zastoupení advokátem pro řízení o kasační
stížnosti, přičemž její kasační stížnost obsahovala toliko některé náležitosti podání podle §37
odst. 3 s. ř. s., nikoliv však náležitosti kasační stížnosti ve smyslu §106 odst. 1 s. ř. s.
a tyto vady nebyly k výzvě soudu odstraněny (vzdor tomu, že výzva obsahovala potřebné
údaje o tom, v čem je podání neúplné a jakým způsobem je třeba doplnění provést), ačkoli jde
o nedostatky bránící věcnému vyřízení kasační stížnosti, musel Nejvyšší správní soud
v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. a), §37 odst. 5 a §120 s. ř. s. kasační stížnost
odmítnout. O tomto následku byla stěžovatelka výslovně poučena.
Nutno dodat, že se stěžovatelka mýlí, pokud ve svém „odvolání“ namítá, že napadené
usnesení Městského soudu v Praze není právoplatné, protože není opatřeno vlastnoručním
podpisem předsedy senátu Mgr. J. T. Podle ustanovení §54 odst. 2 s. ř. s. podepisuje
rozsudek (jeho originál založený ve spise) předseda senátu a nemůže-li tak učinit, jiný člen
senátu. Ve smyslu ustanovení §55 odst. 5 s. ř. s. platí totéž přiměřeně též o podpisu usnesení.
Tento požadavek byl v projednávané věci splněn. Podle vnitřního a kancelářského řádu pro
okresní, krajské a vrchní soudy, stejnopisy rozhodnutí, které jsou doručovány účastníkům, již
nepodepisuje; za správnost vyhotovení odpovídá příslušná pracovnice soudu, která stejnopis
vyhotovila. Tento požadavek je rovněž v projednávané věci splněn. Ostatní členové senátu
podepisují pouze protokol o hlasování, který je k rozhodnutí připojen. Tato povinnost byla
rovněž v projednávané věci splněna, o čemž se členové senátu Nejvyššího správního soudu
přesvědčili otevřením protokolu o hlasování, jak jim to procesní předpisy dovolují.
Podle §60 odst. 3 s. ř. s. a §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. prosince 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu