ECLI:CZ:NSS:2005:4.ADS.71.2004
sp. zn. 4 Ads 71/2004 – 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce: V. H.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 18. 10. 2004, č. j. 2 Cad 95/2004 – 16,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 10. 2004,
č. j. 2 Cad 95/2004 – 16 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení vydaným dne 5. 5. 2004
byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatele“) o přiznání plného invalidního důchodu
z důvodu nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“).
Proti označenému rozhodnutí žalované podal stěžovatel včasnou žalobu, ve které
zejména uvedl, že rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení ze dne
20. 1. 2004 byl uznán plně invalidním, přičemž však nemohl splnit podmínky §38 zákona
č. 155/1995 Sb., a to z důvodu zdravotních a osobních komplikací. Ve vztahu k souzené věci
pak zejména doplnil, že z důvodů svých majetkových a finančních poměrů žádá o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce z řad advokátů.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 18. 10. 2004,
č. j. 2 Cad 95/2004 – 16, proti kterému i směřuje kasační stížnost stěžovatele, byla zamítnuta
žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a stejně tak žádost o ustanovení
advokáta. Krajský soud v Českých Budějovicích v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že zaslal
stěžovateli za účelem posouzení jeho žádosti tzv. Prohlášení o osobních výdělkových
a majetkových poměrech a vyzval jej, aby označené prohlášení vyplnil a zaslal soudu,
a to „obratem“. Krajský soud v Českých Budějovicích v zamítavém usnesení dále uvedl,
že prohlášení bylo stěžovateli řádně doručeno dne 23. 9. 2004 a do dne rozhodování soudu,
tj. do 18. 10. 2004, jej stěžovatel soudu vyplněné nedoručil. S odkazem na výše uvedené
a na znění ustanovení §35 odst. 7, resp. §36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s“), Krajský soud v Českých
Budějovicích žádost stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta
zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 18. 10. 2004,
č. j. 2 Cad 95/2004 – 16, které bylo stěžovateli doručeno dne 20. 10. 2004, podal stěžovatel
dne 2. 11. 2004, tj. v zákonem stanovené lhůtě, kasační stížnost, ve které zejména ve vztahu
k souzené věci uvedl, že ve výzvě k vyplnění prohlášení o osobních, výdělkových
a majetkových poměrech nebyl uveden přesný termín, do kterého je třeba je soudu zaslat,
jak bývá navíc u soudních písemností obvyklé, a myslel si proto, „že to nespěchá“.
Dále upozornil na svou bytovou situaci a svůj zdravotní stav. S kasační stížností soudu doručil
i vyplněné Prohlášení o osobních výdělkových a majetkových poměrech.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2004,
č. j. 2 Cad 95/2004 – 23 byl stěžovatel vyzván, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil
v jakém rozsahu, a z jakých důvodů, kasační stížnost podává a jaký činí kasační stížností
návrh.
Včasným podáním stěžovatel kasační stížnost doplnil o skutečnost, že podává kasační
stížnost proti zamítnutí označené žádosti, odkázal na své problémy uvedené v předchozím
podání a doplnil, že brojí i proti celému právnímu a důchodovému systému České republiky.
Ve vztahu k souzené věci pak z podání zejména vyplynulo, že stěžovatel „neví,
jak lze definovat pojem „obratem“, v němž měl prohlášení krajskému soudu zaslat,
neboť ze zkušenosti ví, že soudy vždy uvádějí pevný termín“. Závěrem navrhl, aby bylo
vyhověno jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných stížnostních důvodů
(§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Ustanovení §36 odst. 3 s. ř. s. stanoví, že účastník, který doloží, že nemá dostatečné
prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních
poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost
zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození
neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly.
Ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. přitom stanoví, že předseda senátu usnesením vyzve
podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li
podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný
procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Nejvyšší správní soud je toho názoru, že i v případě zamítnutí žádosti o osvobození
od soudních poplatků (a ustanovení zástupce soudem), ač o tom zákon výslovně nehovoří,
je v předchozí výzvě k doložení předpokladů pro takové osvobození třeba stěžovatele poučit
o tom, že pokud nevyplní a nezašle soudu prohlášení o osobních výdělkových a majetkových
poměrech, bude jeho žádost s odkazem na znění §37 odst. 5 s. ř. s. zamítnuta. Takové
poučení však výzva soudu ze dne 1. 10. 2005 neobsahovala. Navíc je třeba souhlasit
se stěžovatelem, že soudem stanovená lhůta pro vyplnění označeného prohlášení není
dostatečně určitá. Smyslem stanovení soudcovské lhůty je vymezení času za účelem
provedení určitého procesního úkonu účastníkem řízení. Lhůta by proto měla být vymezena
tak, aby účastník řízení neměl pochybnosti o tom, do kdy je soudem požadovaný úkon
povinen provést a měla by být vymezena zákonem předpokládaným a obvykle užívaným
způsobem pro počítání času, tedy na hodiny, dny, týdny, měsíce, atd. (viz §40 s. ř. s.).
Neurčitý pojem „obratem“, ač tenduje k bezprostřednímu časovému horizontu (zřejmě
nezbytného minimálního počtu dnů k vyplnění formuláře a jeho vrácení soudu), však výše
uvedenému požadavku nevyhovuje, neboť konec lhůty zde není stanoven dostatečně určitě.
Nutno uzavřít, že při neprovedení úkonu účastníkem řízení v soudem takto předpokládané,
nikoliv však vymezené, lhůtě, nelze s nečinností účastníka spojovat následek,
jímž je zamítnutí žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta,
jak to učinil Krajský soud v Českých Budějovicích. To platí tím více za situace, kdy účastník
řízení nebyl o takovém následku soudem vůbec poučen.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost považuje za důvodnou a napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§110 odst. 1
s. ř. s.).
V dalším řízení soud bude postupovat v souladu s výše uvedeným, tedy stěžovatele
před novým rozhodnutím opětovně vyzve k vyplnění a zaslání prohlášení o osobních
výdělkových a majetkových poměrech (stěžovatelem zaslané prohlášení ze dne 1. 11. 2004
nemusí již odpovídat současné situaci a je tudíž nepoužitelné), a to v souladu se zněním
§37 odst. 5 s. ř. s., kdy jej poučí i o následcích nevyhovění této výzvě. Přitom stěžovateli určí
jmenovitý termín, ve kterém má stěžovatel vyžadované prohlášení soudu zaslat.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne krajský soud i o nákladech řízení o této kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu