ECLI:CZ:NSS:2005:4.AS.26.2003
sp. zn. 4 As 26/2003 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce O. s. S. M.,
zast. JUDr. Karlem Rujbrem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 2, 678 01 Blansko, proti
žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeský kraj, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370
76 České Budějovice, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 21. 2. 2003, č. j. 10 Ca 305/2002 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 31. 10. 2002, č. j. ODSH/2049/02/V1, žalovaný správní orgán,
zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresního úřadu Jindřichův Hradec, referátu
dopravy a silničního hospodářství ze dne 9. 8. 2002, č. j. RD-6781/8202/179/02-B, a toto
rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutím správního orgánu první instance byla zamítnuta žádost
žalobce o provedení změny v registru silničních vozidel, a to u nákladního automobilu tov. zn.
Karosa ŠL 11 PN ČSAO, VIN 8030, registrační značky (SPZ) NBA XX - YY. Změna měla
spočívat v převodu tohoto vozidla na jiného majitele do jiného okresu. Žalovaný správní
orgán i správní orgán prvního stupně odůvodnily své rozhodnutí především tím, že výše
uvedené vozidlo bylo dočasně vyřazeno z registru silničních vozidel podle §13 odst. 3 zákona
č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a proto po dobu
dočasného vyřazení z registru, t. j. do doby, než podle §13 odst. 4 citovaného zákona bude
režim dočasného vyřazení z registru silničních vozidel ukončen, nelze v registru silničních
vozidel ohledně tohoto dočasně vyřazeného vozidla provádět změny.
Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke krajskému soudu,
v níž argumentoval především tím, že právní názor, který zaujal žalovaný, a sice, že po dobu
dočasného vyřazení silničního vozidla z registru podle §13 odst. 3 zákona č. 56/2001 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, nelze ohledně tohoto vozidla
v registru provádět změny zapisovaných údajů, je nesprávný. Nemožnost zapsat v době
dočasného vyřazení vozidla z registru vozidlo na nového vlastníka považoval žalobce
za omezení výkonu vlastnických práv (nového) vlastníka vozidla.
Krajský soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl. Ztotožnil se s právním názorem
žalovaného, že po dobu dočasného vyřazení vozidla z registru silničních vozidel nelze
ohledně tohoto vozidla provádět změny údajů v registru, neboť ty lze provádět pouze
u vozidla zaregistrovaného. Podle krajského soudu není občanskoprávní dispozice vozidlem
předpisem veřejného práva, kterým zákon č. 56/2001 Sb. je, dotčena a přechod vlastnického
práva k vozidlu ze žalobce na jinou osobou není podmíněn zaznamenáním této skutečnosti
do registru silničních vozidel.
Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační
stížnost, přičemž stran jejích důvodů poukázal na ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Poukázal na to,
že krajský soud zaujal nesprávný právní názor, pokud dospěl k závěru, že po dobu dočasného
vyřazení vozidla z registru silničních vozidel nelze ohledně tohoto vozidla provádět změny
údajů v registru, neboť ty lze provádět pouze u vozidla zaregistrovaného. Podle žalobce
při dočasném vyřazení vozidla z registru zůstávají – jak podle žalobce plyne z §3 odst. 3
vyhlášky č. 243/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 56/2001 Sb. – údaje o vozidle ve své
podstatě v registru zachovány, byť v jiné jeho části než údaje o vozidlech registrovaných,
jelikož se počítá s tím, že vozidlo může být opět registrováno poté, co bude režim dočasného
vyřazení vozidla z registru ukončen. I v případě trvalého vyřazení vozidla z registru jsou
údaje o něm ještě 5 let uchovávány, byť již nikoli v registru silničních vozidel. To podle
žalobce znamená, že fakticky lze změny údajů v registru u vozidel z něho dočasně vyřazených
bez problémů provádět, neboť údaje o vozidle jsou v registru fakticky zaznamenány,
byť v jiné jeho části než údaje o vozidlech v registru vedených. Podle žalobce je sice
nesporné, že záznam o vlastníku vozidla v registru nemá občanskoprávní důsledky stran
přechodu vlastnického práva, a že registrace má pouze účinky z hlediska možnosti vozidlo
provozovat na pozemních komunikacích. Žalobce však je podle svého názoru omezen
rozhodnutím správního orgánu tím, že on sám nemůže již vozidlo znovu registrovat (není
již jeho vlastníkem), a ani nemůže provést změny v registru v části týkající se vlastníka
vozidla tak, aby vozidlo mohl registrovat či ukončit režim dočasného vyřazení z registru nový
vlastník. Kolizí norem soukromého a veřejného práva tak podle žalobce dochází k tomu,
že je vlastníku vozidla bráněno plně s vozidlem nakládat v tom smyslu, že nemůže provést
různé úkony předpokládané zákonem č. 56/2001 Sb., které by buď směřovaly k trvalému
odhlášení vozidla z registru, anebo k obnovení možnosti opět vozidlo provozovat
na pozemních komunikacích.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nelze akceptovat názor
žalobce, že při dočasném vyřazení vozidla z registru vlastně toto vozidlo v registru zůstává
evidováno, a sice v jeho jiné části. Podle žalovaného formálně právně není vozidlo
při dočasném vyřazení v registru evidováno, neboť je vyřazeno a není u něho jistota, že bude
znovu do registru zaneseno; pouze existuje taková možnost, a právě proto se v registru
z praktických důvodů technicky „uchovávají“ pro případ, že by k opětovné registraci došlo.
V registru může být vozidlo znovu evidováno za splnění podmínek §13 odst. 4 zákona
č. 56/2001 Sb., jestliže o to vlastník vozidla nejpozději před uplynutím doby dočasného
vyřazení vozidla z registru požádá. Okresní úřad pak podle žalovaného na žádost vlastníka
silničního vozidla ukončí režim dočasného vyřazení motorového vozidla nebo přípojného
vozidla z registru silničních vozidel; vlastník vozidla je povinen k žádosti přiložit doklady
o splnění podmínek pro provoz vozidla na pozemních komunikacích. Dnem splnění těchto
podmínek pak podle žalovaného okresní úřad vlastníkovi vozidla vrátí osvědčení o registraci
vozidla a tabulku s přidělenou registrační značkou, a tyto skutečnosti vyznačí v technickém
průkazu vozidla a v registru silničních vozidel.
Podle žalovaného není pravda, že by neprováděním změn údajů v registru po dobu
dočasného vyřazení vozidla z registru byla dotčena práva vlastníka vozidla v souvislosti
s jeho užíváním. Při dočasném vyřazení z evidence si aktuální vlastník musí být vědom,
že správnímu úřadu odevzdává státní poznávací značky a také určité klíčové doklady
k vozidlu, bez nichž nelze vozidlo legálně provozovat na pozemních komunikacích,
a že předtím, než by vozidlo opět v registru zaevidoval, by musel předložit v rámci procedury
registrace správnímu úřadu protokol o evidenční kontrole vozidla, t. j. o technické kontrole
v rozsahu stanoveném zákonem, spočívající v porovnání údajů v technickém průkazu vozidla
a v osvědčení o jeho registraci se skutečným stavem. Pokud tedy nový vlastník nabyl
od původního vlastníka vlastnictví k vozidlu v době jeho dočasného vyřazení z evidence
v registru, mohl a měl si být vědom toho, jakým způsobem je možnost užívání vozidla, včetně
možnosti provádění změn údajů o něm v registru, v důsledku jeho dočasného vyřazení
z registru omezena.
Nejvyšší správní soud napadené soudní rozhodnutí přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti,
a neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Důvody, které stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, je nutno podřadit pod ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť ze stěžovatelových námitek vyplývá, že vytýká krajskému
soudu nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení, a sice otázky, zda správní orgán je či není povinen provést změny
údajů ohledně určitého vozidla v registru silničních motorových vozidel v době dočasného
vyřazení tohoto vozidla z registru. Z obsahu kasační stížnosti naopak neplyne,
že by stěžovatel tvrdil a namítal důvody kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
jakkoli je v podání zmiňováno též toto ustanovení.
Podle §4 a násl. zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2002 (viz §75 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.),
se zřizuje registr silničních vozidel jako evidence silničních motorových vozidel, přípojných
vozidel a provozovatelů těchto vozidel (§4 odst. 3 citovaného zákona). Až na určité velmi
omezené výjimky je každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky silniční
motorové vozidlo nebo přípojné vozidlo, povinen takováto vozidla přihlásit k registraci
na předepsaném tiskopisu u příslušného okresního úřadu (§6 odst. 1 citovaného zákona).
Registrovat lze jen vozidla splňující zákonem předepsané podmínky, zejména na úseku
technické způsobilosti a na úseku pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, přičemž splnění
těchto podmínek je nutno stanoveným způsobem doložit (viz §6 odst. 2 až 4 citovaného
zákona). Zákon č. 56/2001 Sb. tedy vytváří veřejnoprávní systém evidence silničních
motorových vozidel, jehož hlavním účelem je zajistit, aby na pozemních komunikacích byla
provozována pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a s uzavřeným
pojištěním odpovědnosti z jejich provozu. Registrace vozidla nemá sama o sobě žádné právní
následky v oboru soukromého práva, především práva vlastnického, třebaže osoba vlastníka
vozidla se v registru eviduje [§4 odst. 4 písm. a) citovaného zákona], a údaje mj. i o vlastníku
vozidla musí být v případě jejich změny uvedeny v předepsané lhůtě do souladu se skutečným
stavem (§11 a §12 citovaného zákona), přesněji řečeno musí být v předepsané lhůtě
povinnou osobou požádáno o provedení změny údaje o vlastníku v registru.
Zákon č. 56/2001 Sb. obsahuje legální definice víceméně všech základních pojmů jím
užívaných, zejména definuje různé typy silničních vozidel a jejich technické prvky a osoby
vozidlo provozující, dovážející či vyrábějící (viz §2 citovaného zákona), takže např. definuje
provozovatele silničního vozidla registrovaného v registru silničních vozidel České republiky,
jímž se rozumí fyzická osoba s místem trvalého pobytu nebo s místem povoleného pobytu
v České republice nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která vlastním jménem
provozuje silniční vozidlo a je současně vlastníkem silničního vozidla a nebo je vlastníkem
silničního vozidla oprávněna k provozování silničního vozidla. Pojem vlastníka vozidla,
třebaže jej zákon č. 56/2001 Sb. na řadě míst užívá jako jeden z klíčových pojmů, v něm však
legálně definován není, takže nutno mít za to, že i pro obor působnosti zákona č. 56/2001 Sb.
platí v tomto ohledu příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku,
t. j. zejména jeho §123 a násl. Vlastníkem vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného
či nikoli, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského (viz zejména §132
občanského zákoníku), nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto nepozbyla. Pro nabývání
a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku
nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla
jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní
předpis nestanoví jinak. Při nabývání vlastnictví na základě smlouvy tedy platí ustanovení
§133 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož v takovém případě vlastnictví přechází
převzetím věci, není-li účastníky dohodnuto jinak. Možný rozpor mezi skutečným stavem
věci ohledně toho, kdo je vlastníkem vozidla registrovaného v registru vozidel, a údaji
evidovanými v registru řeší zákon č. 56/2001 Sb. – jak již zmíněno – tím, že příslušným
osobám ukládá (v relativně krátké lhůtě od doby, kdy nastanou skutečnosti rozhodné
pro změnu osoby vlastníka), iniciovat provedení změny údajů o vlastníkovi v registru.
Zákon č. 56/2001 Sb. zná ve vztahu ke skutečnosti, zda je určité vozidlo v registru
silničních vozidel evidováno či nikoli, dvě základní kategorie – evidenci vozidla v registru
a jeho neevidování v registru. Kvůli usnadnění přechodu mezi těmito dvěma režimy zákon
v případě vyřazení vozidla z registru rozlišuje mezi vyřazením trvalým (§13 odst. 1 a 2, §14
citovaného zákona) a dočasným (§13 odst. 3 a 4 citovaného zákona). Podstatou institutu
dočasného vyřazení z registru silničních vozidel je, že zákon předvídá zjednodušený režim
jeho opětovné evidence v registru v podobě ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla
z registru (§13 odst. 4 citovaného zákona); smyslem a účelem této úpravy je umožnit
vlastníkovi, aby po dočasnou dobu, t. j. s perspektivou opětovného návratu do režimu
evidence vozidla v registru silničních vozidel, mohl vozidlo nechat z registru vyřadit, takže
toto pak zejména nemusí splňovat předepsané podmínky pro jeho provoz na pozemních
komunikacích (a samozřejmě na nich nesmí být po dobu vyřazení z registru provozováno).
Perspektiva pravděpodobné opětovné evidence vozidla v registru je zohledněna tím, že pokud
vlastník vozidla požádá ve lhůtě trvání režimu dočasného vyřazení z provozu (viz §13 odst. 1
věta třetí citovaného zákona) o ukončení tohoto režimu, vozidlo se znovu registruje
za zjednodušených podmínek. Jiné podstatné odlišnosti mezi dočasným a trvalým vyřazením
vozidla z evidence nelze vysledovat. V obou případech je jednoznačné, že vozidlo
je z evidence v registru vyřazeno, takže se na jeho vlastníka na jedné straně nevztahují
oprávnění, jež jsou evidencí v registru podmíněna (provozovat vozidlo na pozemních
komunikacích), na druhé straně se na něho ovšem nevztahují ani povinnosti spojené
s evidencí vozidla v registru (zejména povinnost podat ve stanovené lhůtě od vzniku
skutečnosti, která zakládá změnu zapisovaného údaje, žádost o změnu údajů zapisovaných
do registru, viz §12 odst. 1 citovaného zákona).
Evidence vozidla v registru je v první řadě aktem správního orgánu provedeným
na základě zákona za splnění zákonem předepsaných podmínek; je samozřejmé, že vedle
tohoto rysu má evidence v registru též povahu faktického zanesení a uchovávání určitých
údajů v určité systematicky vedené evidenci. Není-li však ze striktně právního hlediska
vozidlo v registru evidováno, neboť je (trvale či dočasně) vyřazeno, nelze – právně
- ani provádět v registru změny evidovaných údajů, třebaže fakticky (úpravou údajů
v evidenci) by tak jistě činit šlo. Skutečnost, že fakticky zůstávají údaje o dočasně vyřazeném
vozidle v registru uchovány (jak je – zcela v souladu se zákonem – upraveno v §3 odst. 3
větě druhé vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel), a sice pro případ, že by došlo
k ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru, na věci nic nemění – účelem
zachování údajů o dočasně vyřazeném vozidle v registru je zde jen a pouze to, aby případné
ukončení režimu dočasného vyřazení bylo možno provést z evidenčně-technického hlediska
co nejjednodušším způsobem, za využití již shromážděných a do evidence zanesených údajů.
Z obdobných důvodů, a zejména pak z důvodů archivačních, se v registru též uchovávají,
a sice po dobu pěti let, údaje o vozidlech vyřazených z registru trvale (viz §3 odst. 3 věta třetí
vyhlášky č. 243/2001 Sb., o registraci vozidel).
Pokud dojde v průběhu doby dočasného vyřazení vozidla z registru k přechodu
vlastnického práva k vozidlu z původního na nového vlastníka, je tato skutečnost z hlediska
evidence v registru silničních vozidel irelevantní, neboť zákon nepředepisuje, že by se měla
takováto změna údaje o vozidle jakkoli do registru zapisovat, když se – právně vzato
- o vozidle žádné údaje neevidují. Nový vlastník vozidla má, stejně jako vlastník původní,
v době trvání režimu dočasného vyřazení vozidla z registru možnost žádat o ukončení tohoto
režimu. Ustanovení §13 odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb. žádným způsobem nerozlišuje
mezi „původním“ či „novým“ vlastníkem, nýbrž hovoří toliko o vlastníku vozidla. Jelikož
- jak shora podrobně vyloženo – pojem vlastníka vozidla není v tomto zákoně autonomně
definován, takže jím je nutno rozumět vlastníka ve smyslu předpisů občanského práva, musí
správní úřad vyhovět žádosti o ukončení režimu dočasného vyřazení motorového vozidla
z evidence podané každou osobou, která spolu s podáním žádosti doloží, že se v době
dočasného vyřazení vozidla stala jeho vlastníkem. Jakkoli by dikce §13 odst. 4 zákona
č. 56/2001 Sb. snad připouštěla sama o sobě i takový výklad, že „vlastníkem“ ve smyslu
tohoto ustanovení musí být vždy jen „původní“ vlastník, t. j. osoba, která požádala o dočasné
vyřazení vozidla z evidence, je nutno takovýto výklad odmítnout z důvodu, že jej nelze
považovat za ústavně konformní. Takovýto výklad implikuje připuštění citelného zásahu
do vlastnického práva „nového“ vlastníka silničního vozidla, který by spočíval v tom,
že „nový“ vlastník nemůže bez součinnosti vlastníka „původního“ realizovat podstatu svého
vlastnického práva, a sice svoji věc legálně užívat způsobem, k němuž je tato věc určena.
Proto je nutno přiklonit se k prvnímu z obou popsaných výkladů, a sice, že žádat o ukončení
režimu dočasného vyřazení z registru silničních vozidel může podle §13 odst. 4 zákona
č. 56/2001 Sb. ten, kdo je v době podání žádosti vlastníkem vozidla, i když jím nebyl v době,
kdy bylo vozidlo z registru dočasně vyřazeno.
Jestliže tedy žalobce převedl své vozidlo na nového vlastníka v době jeho dočasného
vyřazení z registru silničních vozidel, měl tento nový vlastník, chtěl-li opět vozidlo
provozovat na pozemních komunikacích, požádat příslušný okresní úřad o ukončení režimu
dočasného vyřazení vozidla z registru, tedy vozidlo opětovně registrovat; samozřejmě byl
povinen přiložit doklady o splnění podmínek pro provoz vozidla na pozemních komunikacích
(§13 odst. 4 věta druhá zákona č. 56/2001 Sb.).
Nad rámec odůvodnění nutno poznamenat, že problematické může být určení,
který správní orgán (t. j. podle právního stavu účinného do 31. 12. 2002 okresní úřad, nyní
obecní úřad obce s rozšířenou působností) je ve výše uvedeném případě místně příslušným
k ukončení režimu dočasného vyřazení vozidla z registru a k jeho opětovné registraci.
Výslovná úprava místní příslušnosti pro takovéto zvláštní případy v zákoně č. 56/2001 Sb.
chybí, nicméně i zde lze užít obecné ustanovení o místní příslušnosti k registraci (§4 odst. 1
zákona č. 56/2001 Sb.). Podle této úpravy byl příslušným pro registraci silničního motorového
vozidla a přípojného vozidla okresní úřad (nyní obecní úřad obce s rozšířenou působností),
v jehož správním obvodu měl provozovatel silničního motorového vozidla a přípojného
vozidla bydliště nebo místo podnikání, lišilo-li se od bydliště, nebo sídlo. Provozovatel
v registru neevidovaného vozidla není zákonem č. 56/2001 Sb. definován, neboť citovaný
zákon ve svém §2 odst. 13 definuje toliko provozovatele silničního vozidla, registrovaného
v registru silničních vozidel České republiky, jímž se rozumí fyzická osoba s místem trvalého
pobytu nebo s místem povoleného pobytu v České republice, nebo právnická osoba se sídlem
v České republice, která vlastním jménem provozuje silniční vozidlo a je současně vlastníkem
silničního vozidla, a nebo je vlastníkem silničního vozidla oprávněna k provozování
silničního vozidla. Pojem provozovatele neregistrovaného vozidla zákon č. 56/2001 Sb.
neužívá a hovoří pouze o jeho vlastníku. Vzhledem k tomu, a též vzhledem k povaze věci
(je nepochybné, že je nutno určit místní příslušnost podle zásad vyplývajících ze zákona
č. 56/2001 Sb. tak, aby to odpovídalo rozumnému uspořádání věcí), je nutno mít za to,
že „provozovatelem“ ve smyslu §4 odst. 2 věty druhé zákona č. 56/2001 Sb. je právě vlastník
vozidla, takže místní příslušnost správního orgánu se i v těchto případech řídí bydlištěm
resp. místem podnikání, liší-li se od bydliště, nebo sídlem vlastníka vozidla. Je pak
samozřejmě věcí správního orgánu, aby si dokumenty, které jsou případně uloženy u jiného
správního orgánu (u toho, který byl příslušný, vzhledem k odlišnému bydlišti, místu
podnikání či sídlu „původního“ a „nového“ vlastníka, k dočasnému vyřazení vozidla
z registru), od tohoto správního orgánu za účelem ukončení režimu dočasného vyřazení
vozidla z registru opatřil, a aby i jinak při ukončování režimu dočasného vyřazení vozidla
z registru a jeho opětovné registraci v těchto zvláštních případech postupoval tak, aby bylo
možno naplnit smysl a účel zákona při šetření všech práv vlastníka vozidla. Nelze mít za to
(jak se zřejmě žalovaný správní orgán domnívá, soudě alespoň z jeho vyjádření ke kasační
stížnosti), že v případech, kdy se prodává vozidlo v době jeho dočasného vyřazení z registru,
je možno po „původním“ a „novém“ vlastníku vozidla požadovat, aby si problémy a případné
poskytování vzájemné součinnosti při případné opětovné registraci vozidla smluvně upravili,
či jinak vyřešili způsoby, jež lze považovat za problematické (například tím, že vozidlo,
třebaže již jeho vlastníkem ve skutečnosti není, opětovně registruje „původní“ vlastník,
kterého správní úřad za vlastníka bude na základě údajů v registru považovat,
neboť se nedozví, jelikož mu to „starý“ ani „nový“ vlastník nesdělí, o tom, že vozidlo
vlastníka změnilo, a teprve poté se v registru postupem podle §12 zákona č. 56/2001 Sb.
provede změna údaje o vlastníkovi). Zákon č. 56/2001 Sb. „starému“ ani „novému“
vlastníkovi povinnosti tohoto druhu neukládá, a proto je třeba tento zákon vyložit tak,
že uvedené povinnosti a problematické postupy po nich nelze požadovat, a že opětovnou
registraci vozidla musí být oprávněn v těchto specifických případech iniciovat „nový“
vlastník vozidla bez jakékoli součinnosti vlastníka „původního“.
Lze tedy uzavřít, že správní orgán (právní předchůdce žalovaného) nepochybil,
rozhodl-li o zamítnutí žádosti žalobce o zápis změn údajů v registru silničních vozidel, jestliže
se žádost týkala vozidla, které bylo v době podání žádosti dočasně vyřazeno z registru
silničních vozidel. Ani krajský soud tedy nepochybil a naopak správně posoudil
pro rozhodnutí ve věci samé klíčovou právní otázku, pokud výše uvedený právní názor
správního orgánu shledal správným, a na základě toho žalobu žalobce zamítl a napadené
rozhodnutí správního orgánu nezrušil.
Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost neshledal důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že žádnému
z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti,
neboť stěžovatel nebyl ve věci úspěšný a správní orgán náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti nepožadoval, a zjevně mu ani žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti
ani nevznikly (§60 odst. 1 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. 1. 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu