ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.243.2005
sp. zn. 4 Azs 243/2005 - 86
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobkyně: N. P.,
zast. JUDr. Tomášem Absolonem, advokátem, se sídlem Ke Kašně 272/24, Praha 4, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně podané proti usnesení Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 10. 9. 2004, č. j. 14 Az 212/2003 – 47,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatelky, advokátu JUDr. Tomáši Absolonovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1279 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším
správním soudem do 30-ti dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou dne 14. 10. 2004 u Krajského soudu v Ústí nad Labem
se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí uvedeného soudu ze dne
10. 9. 2004, č. j. 14 Az 212/2003 – 47, jímž byla odmítnuta žaloba stěžovatelky
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 5. 2003, č. j. OAM-2478/VL-10-P08-2002, kterým bylo
rozhodnuto tak, že se žalobkyni neuděluje azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu) a současně bylo vysloveno, že na se na žalobkyni nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 tohoto zákona.
Stěžovatelka současně požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
V této věci podala stěžovatelka ještě podání ze dne 10. 1. 2005, v němž opakovaně
požadovala ustanovení zástupce z řad advokátů.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 5. 2005,
č. j. 14 Az 212/2003 – 62, bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatelce k zastupování v řízení
o kasační stížnosti v této věci ustanovuje advokát JUDr. Tomáš Absolon, se sídlem Ke Kašně
272/24, Praha 4.
Krajský soud v Ústí nad Labem předložil dne 16. 6. 2005 věc k rozhodnutí
Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud poučil dne 14. 7. 2005 účastníky řízení
o složení senátu Nejvyššího správního soudu, který je podle rozvrhu práce povolán věc
projednat a rozhodnout, a rovněž o možnosti namítnout podjatost soudce. Účastníci řízení
podjatost soudců nenamítli.
V podání ze dne 9. 11. 2005, doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne
11. 11. 2005, stěžovatelka uvedla, že kasační stížnost podanou proti usnesení Krajského
soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 14 Az 212/2003, bere zpět a z rodinných důvodů žádá
zastavit řízení o kasační stížnosti (Stopazyl), neboť chce rychle odjet domů. Současně uvedla
že tímto podáním „vzdává odkladný účinek“.
Podle ustanovení §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů („s. ř. s.“) soud řízení zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
Řízení o kasační stížnosti je plně ovládáno zásadou dispoziční. Stěžovatel,
jehož procesní úkon vůči soudu spočívající v podání kasační stížností vyvolává řízení
o přezkoumání rozhodnutí krajského soudu, tak zpětvzetím kasační stížnosti zakládá
povinnost soudu v tomto řízení nepokračovat.
Jelikož stěžovatelka vzala svou kasační stížnost zpět, a projev vůle, jímž došlo
ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti, Nejvyšší správní soud řízení o kasační
stížnosti zastavil, jak mu to ukládá ustanovení §47 písm. a) ve spojení s §120 s. ř. s.
Za této procesní situace, kdy vzala stěžovatelka svoji kasační stížnost
proti napadenému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem o odmítnutí žaloby ve věci
neudělení azylu zpět v celém rozsahu, se Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, podle ustanovení §60 odst. 3 věty prvé
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
S ohledem na to, že zástupce stěžovatele, JUDr. Tomáš Absolon, byl ustanoven
soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 v návaznosti na §120 s. ř. s.
označenému zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši
1279 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby
[á 1 000 Kč - §11 odst. 1 písm. b) ve spojení s §9 odst. 3 písm. f) cit. vyhlášky] a jednoho
režijního paušálu (á 75 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky), plus 19 % DPH, jelikož je advokát
plátcem daně z přidané hodnoty. Zástupce stěžovatelky současně požadoval přiznání náhrady
za použití osobního vozidla k cestě Praha – Brno a zpět dne 2. 5. 2005. Tuto náhradu Nejvyšší
správní soud zástupci stěžovatelky nepřiznal, neboť tento den byla Nejvyššímu správnímu
soudu toliko předložena substituční plná moc, k žádnému úkonu ve věci ze strany zástupce
nedošlo a ani nemohlo dojít, protože k tomuto dni se spis stále ještě nacházel u Krajského
soudu v Ústí nad Labem, což bylo možno předem ověřit telefonicky (Nejvyššímu správnímu
soudu byla věc předložena až 16. 6. 2005), a cesta k Nejvyššímu správnímu soudu z Prahy
do Brna v této věci tak byla dne 2. 5. 2005 nepřípadná.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu