ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.277.2005
sp. zn. 4 Azs 277/2005 – 73
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
N. T. M. T., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
poštovní schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Praze ze dne 8. 6. 2004, č. j. 46 Az 831/2003 – 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2004, č. j. 46 Az 831/2003 – 38, zamítl
žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 6. 2003, č. j. OAM-
333/LE-01-14-2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Současně žalovaný
vyslovil, že se na žalobkyni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Krajský soud dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba žalobkyně
ze dne 16. 7. 2003 není důvodná, a proto žalobu v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen stěžovatelka) dne 24. 6. 2005
kasační stížnost, ve které namítala, že s rozhodnutím soudu nesouhlasí, do Vietnamu
se nemůže vrátit, protože má strach z pronásledování za to, že nesouhlasí s tamním
režimem, a je přesvědčena, že splňuje zákonné důvody pro udělení azylu. Stěžovatelka
navrhovala, aby rozhodnutí Krajského soudu v Praze bylo zrušeno a věc byla vrácena
k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je nepřípustná z důvodu neodstranitelné vady řízení spočívající
v překážce rei iudicatae.
Proti témuž rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004,
č. j. 46 Az 831/2003 – 38, podala stěžovatelka kasační stížnost již dne 13. 8. 2004.
Tuto kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2004,
č. j. 4 Azs 382/2004 – 63, zamítl. Rozsudek Nejvyššího správního soudu byl stěžovatelce
a žalovanému doručen dne 17. 12. 2004 a doručením nabyl právní moci.
Překážka věci pravomocně rozsouzené je pro účely správního soudnictví upravena
v ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., které současně stanoví i následky
této neodstranitelné vady řízení. Dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nestanoví-li tento zákon
jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci
již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti stěžovatelky
podané dne 13. 8. 2004 proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004,
č. j. 46 Az 831/2003 – 38 rozhodl již rozsudkem ze dne 29. 10. 2004, č. j. 4 Azs 382/2004 -
63, je nutno vycházet z toho, že o téže věci již rozhodl, když totožnost věci spatřuje
ve stejném předmětu řízení (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004,
č. j. 46 Az 831/2003 – 38) a v téže osobě, tedy v osobě stěžovatelky.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky ze dne 24. 6. 2005
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004, č. j. 46 Az 831/2003 – 38,
v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. Za této situace se Nejvyšší
správní soud nezabýval ani opožděností této kasační stížnosti, ani odstraňováním jejích vad.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu