ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.324.2004
sp. zn. 4 Azs 324/2004 - 38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: V. K.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004,
č. j. 9 Az 235/2003 – 10,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2003, č. j. OAM-3416/VL-16-P22-2002,
nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu). Současně bylo rozhodnuto, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu, v platném znění.
Ve včas podané žalobě vytýkal žalobce správnímu orgánu nezákonnost rozhodnutí
způsobenou tím, že si nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci před vydáním rozhodnutí,
čímž porušil ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (dále jen správní řád) a v důsledku toho nesprávně právně posoudil jeho žádost o azyl.
Dále žalovanému vytýká, že důkazy, které si opatřil pro své rozhodnutí, nebyly úplné,
a tím došlo opět k porušení §31 odst. 1 správního řádu, neboť správní orgán nemohl náležitě
na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval zodpovědět. Tím porušil
ustanovení §34 odst. 5 správního řádu. Žalobce navrhoval, aby nezákonné rozhodnutí
žalovaného soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání. Současně požádal o ustanovení
zástupce - obhájce.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2004, č. j. 9 Az 235/2003 – 10 návrh
žalobce na ustanovení zástupce zamítl. Poukázal na ustanovení §35 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle něhož může předseda
senátu ustanovit žalobci na jeho návrh zástupce (jímž může být i advokát) pouze tehdy, pokud
splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a dále, je-li to třeba k ochraně jeho
práv. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že druhá z podmínek v případě žalobce splněna
není. Zdůraznil, že žalobce v souladu s poučením správního orgánu využil svého oprávnění
domáhat se přezkoumání rozhodnutí žalovaného soudem, přičemž jeho žaloba má všechny
zákonem stanovené náležitosti, když obsahuje označení napadeného rozhodnutí, vylíčení
důvodů, které žalobce k podání žaloby vedly a dále též návrh výroku rozsudku. Lze tedy
konstatovat, že žalobce se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátil na soud a svým
vlastním úkonem učinil vše, co mohl k ochraně svých práv podle právních předpisů učinit.
Soud dále vzal v úvahu také tu skutečnost, že žalobce v podané žalobě namítal výhradně
porušení konkrétních ustanoveních správního řádu ze strany žalovaného správního orgánu.
Připomněl, že přezkumná činnost soudu, který je žalobními námitkami vázán, bude proto
spočívat v posouzení toho, zda skutečně žalovaný postupoval v řízení v souladu se správním
řádem či nikoliv. Vzhledem k tomu, že žaloba není zatížena vadami, a s přihlédnutím
k žalobcem široce vymezenému rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, kterým se soud
bude zabývat, přičemž žalobce neuvedl jediný důvod, jímž by svou způsobilost hájit
si své zájmy zpochybnil, není dle náhledu soudu zastoupení žalobce právním zástupcem třeba
k ochraně jeho práv jako účastníka řízení. Z toho důvodu návrh na ustanovení zástupce
zamítl, neboť není splněna jedna ze zákonem stanovených podmínek pro vyhovění takovému
návrhu.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
včas kasační stížnost, v níž s rozhodnutím nesouhlasil a poukazoval na to, že v průběhu
azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon a žalobce kvůli špatné znalosti českého
jazyka nemá možnost prostudovat tyto změny. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadené usnesení Městského soudu v Praze a ustanovil mu pro řízení o žalobě právního
zástupce.
Městský soud v Praze poté předložil spis k rozhodnutí o kasační stížnosti Nejvyššímu
správnímu soudu s předkládací zprávou, že v daném případě nebyl stěžovatel již vyzýván
k tomu, aby si zvolil zástupce pro řízení o kasační stížnosti (v němž je zastoupení advokátem
povinné), nebo aby požádal soud o jeho ustanovení. Pokud by totiž žalobce navrhl,
aby mu byl zástupce z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti ustanoven soudem, a soud
by tento jeho návrh dalším usnesením zamítl, žalobce by zřejmě opět podal proti zamítavému
usnesení kasační stížnost, aniž by byl zastoupen advokátem. Ve snaze vyhnout se tomuto
„bludnému kruhu“ opakovaných usnesení o neustanovení zástupce a opakovaných kasačních
stížností, předložil Městský soud v Praze žalobcem podanou kasační stížnost k rozhodnutí
Nejvyššímu správnímu soudu.
Nejvyšší správní soud nejprve zaslal účastníkům řízení poučení o složení senátu
v řízení o kasační stížnosti podle zákona č. 150/2002 Sb., avšak stěžovateli na jím uvedenou
adresu Praha 5, Jeremiášova 41, se toto poučení nepodařilo doručit, neboť podle relace pošty
je na uvedené adrese neznámý. Proto bylo poučení zasláno žalobci do Pobytového střediska
Bělá – Jezová, kde se podle zprávy Ministerstva vnitra – odboru azylové a migrační politiky
zdržuje, opětovně od 16. 2. 2004. Žalobce si však na této adrese zásilku nevyzvedl,
takže je nutno vycházet z fikce doručení, která ve smyslu ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. a §46
odst. 4 o. s. ř. nastala v daném případě dne 21. 11. 2004.
Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci zde uplatněného důvodu (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.),
přičemž neshledal pochybení ze strany uvedeného soudu, které by odůvodňovalo nutnost
se od zásady vázanosti rozsahem kasační stížnosti odchýlit. Dospěl pak k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Ačkoli v kasační stížnosti stěžovatel výslovně nečiní odkaz na příslušné ustanovení
soudního řádu správního, jehož se dovolává při tvrzené nezákonnosti napadeného rozhodnutí,
lze z obsahu kasační stížnosti usuzovat, že se nápravy vydaného rozhodnutí dovolává
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., když má za to, že Městský soud v Praze
nesprávně posoudil právní otázku týkající se jeho žádosti o ustanovení advokáta.
Podle ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s., může předseda senátu navrhovateli (žalobci),
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně
jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Z citace
uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, jak ostatně uvedl v odůvodnění svého usnesení
již soud I. stupně, že účastníku lze ustanovit zástupce tehdy, jestliže jsou splněny
dvě podmínky: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků a 2) jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. V projednávané věci
se Městský soud v Praze před vydáním napadeného usnesení nezabýval splněním první
zákonné podmínky, když shledal, že v projednávané věci není splněna podmínka druhá,
tj. potřeba ochrany práv žadatele o ustanovení zástupce.
Nejvyšší správní soud se s tímto posouzením věci Městským soudem v Praze
ztotožňuje. V řízení, kde není zastoupení advokátem povinné (kam patří i řízení
před Městským soudem v Praze ve věci azylové), bude advokát ustanoven soudem účastníku
k ochraně jeho zájmů tehdy, jde -li o věc po stránce skutkové nebo právní složitou a jestliže
potřeba ochrany práv a zájmů účastníka v soudním řízení vyjde najevo,
např. z jeho nekvalifikovaných podání, jímž se obrací na soud apod. Vzhledem k tomu,
že nejvyšší nároky po stránce odborné klade na účastníka řízení formulování samotného
návrhu (žaloby), kterou je navíc nutno podat v poměrně krátkém časovém úseku, je právě
obsahová a formální úroveň sepsané žaloby kritériem pro závěr soudu o potřebě ochrany
zájmů účastníka. V projednávané věci lze souhlasit s Městským soudem v Praze,
že stěžovatelem podaná žaloba proti rozhodnutí odboru azylové a migrační politiky
Ministerstva vnitra ČR veškeré náležitosti žaloby podle §71 odst. 1 s. ř. s. obsahovala,
neboť kromě náležitostí obecných, tj. především označení účastníků řízení (včetně všech
potřebných údajů o osobě stěžovatele), obsahovala též označení napadeného rozhodnutí,
označení výroku rozhodnutí, které svou žalobou napadá, včetně žalobních bodů, z nichž
je patrno, z jakých důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Označil
též důkazy, jichž se v řízení dovolává. Žaloba obsahovala též perfektní návrh rozsudečného
výroku. Za takové situace neměl Městský soud v Praze důvod k pochybnostem o způsobilosti
stěžovatele hájit si před soudem své zájmy sám. Lze souhlasit s uvedeným soudem,
že stěžovatel svými vlastními úkony učinil vše, co mohl podle právních předpisů k ochraně
svých práv učinit, když se dostatečně kvalifikovaným způsobem obrátil na soud v řízení,
kde není právní zastoupení účastníka povinné.
Kasační stížnost stěžovatele podanou z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení neshledal
tudíž Nejvyšší správní soud za této situace důvodnou, a proto podle §110 odst. 1 s. ř. s.
kasační stížnost zamítl.
Nutno pro úplnost dodat, že Městský soud v Praze poskytl stěžovateli informaci,
že mu nebrání nic v tom, aby v případě, že v dalším průběhu řízení potřeba zastoupení
advokátem vyvstane, podal novou žádost s uvedením důvodů, které ho k takovému návrhu
vedou. Pro vysvětlení nutno připomenout, že v řízení o kasační stížnosti s ohledem
na povinné zastoupení advokátem ve smyslu §105 odst. 2 s. ř. s., odpadne úvaha soudu,
zda je zastoupení advokátem potřebné k ochraně zájmu účastníka.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 1 s. ř. s.
Protože úspěšnému žalovanému v tomto stádiu řízení žádné náklady nevznikly,
přičemž stěžovatel byl v řízení neúspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. 1. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu