ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.40.2005
sp. zn. 4 Azs 40/2005 - 55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: N.
Ch., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, pošt. schr. 21/OAM,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
26. 10. 2004, č. j. 46 Az 901/2003 – 31,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 22. 9. 2003 u Krajského soudu v Praze se žalobkyně domáhala
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2003, č. j. OAM-4668/VL-10-P05-2001,
jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutí žalovaného
jí nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen zákona o azylu) a současně bylo vysloveno, že se na žalobkyni nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rozsudkem ze dne 26. 10. 2004, č. j. 46 Az 901/2003 – 31, Krajský soud v Praze
žalobu zamítl a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení.
Kasační stížností podanou podle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. (soudního řádu
správního – dále jen „s. ř. s.“) se žalobkyně (dále jen stěžovatelka) domáhala zrušení shora
označeného rozsudku Krajského soudu v Praze a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Současně žádala, aby jí byl pro řízení o kasační stížnosti ustanoven právní zástupce z řad
advokátů ve smyslu §30 o. s. ř., o osvobození od soudních poplatků a přibrání tlumočníka
jazyka ruského do řízení. Navrhovala též, aby ve smyslu §107 s. ř. s. přiznal Nejvyšší správní
soud podané kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný v písemném vyjádření ke kasační stížnosti navrhoval její zamítnutí s tím,
že bylo dostatečně v řízení doloženo, že stěžovatelka nebyla ve své vlasti pronásledována
z důvodů taxativně vymezených v §12 zákona o azylu. Snažila se zlegalizovat
si prostřednictvím azylové procedury pobyt na území ČR, což je zneužitím institutu azylu.
Žalovaný navrhoval, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou
a stejně tak aby zamítl též návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud se kasační stížností stěžovatelky nemohl zabývat, neboť byla
podána opožděně.
Z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Praze, v němž byla
stěžovatelka řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů od jeho doručení kasační stížnost
k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím soudu podepsaného, byl doručen do vlastních
rukou stěžovatelky dne 1. 12. 2004, jak vyplývá ze záznamu na dodejce od obálky, v níž byl
rozsudek doručován. Číselný záznam o datu doručení je doplněn podpisem stěžovatelky.
V souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána
do dvou týdnů po doručení rozhodnutí. Podle ustanovení §40 odst. 2 s. ř. s. platí, že lhůta
určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, jenž určil počátek lhůty. Připadne-li poslední den lhůtu na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty podle ustanovení §40 odst. 3 s. ř. s. nejblíže následující
pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout (§106 odst. 2 s. ř. s.).
Z uvedeného vyplývá, že dnem doručení rozsudku, jímž byla středa dne 1. 12. 2004,
počala stěžovatelce běžet dvoutýdenní lhůta k podání kasační stížnosti. Ta skončila v souladu
s ustanovením §40 odst. 2 s. ř. s. ve středu dne 15. 12. 2004. Tento den se svým označením –
středa – shoduje se dnem, který určil počátek lhůty, tedy středou 1. 12. 2004. Nejpozději
v tento den (15. 12. 2004) mohla stěžovatelka podat kasační stížnost s účinky zachování lhůty.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost byla u Krajského soudu v Praze podána osobně
až v pátek dne 17. 12. 2004, jak to vyplývá z otisku razítka podatelny uvedeného soudu,
nezbývá než konstatovat, že lhůta pro podání předmětné kasační stížnosti byla zmeškána
a Nejvyšší správní soud ji jako takovou musel podle §46 odst. 1 písm. b) a §120 s. ř. s.
odmítnout.
Nutno poznamenat, že Krajský soud se za této situace, kdy kasační stížnost byla
podána opožděně, již nemohl zabývat (a nezabýval se) žádostí stěžovatelky na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, či přibrání tlumočníka pro řízení o ni.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Jelikož
kasační stížnost byla odmítnuta pro opožděnost, Nejvyšší správní soud se tímto návrhem již
zabývat nemohl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. 2. 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu