ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.419.2004
sp. zn. 4 Azs 419/2004 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: I. K., zast.
JUDr. Ladou Štarhovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bratislavská 7, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 28. 4. 2004, č. j. 59 Az 259/2003 - 25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla odmítnuta jeho žaloba směřující proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 5. 12. 2003, č. j. OAM-6258/VL-20-17-2003.
Tímto rozhodnutím byla žádost o azyl zamítnuta jako zjevně nedůvodná v souladu s §16
odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Současně s kasační stížností stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
V žalobě, která směřovala proti uvedenému rozhodnutí, pak stěžovatel toliko uvedl,
že nesouhlasí s rozhodnutím o zamítnutí azylu a žádá opětovné projednání. Doplnil,
že na Ukrajině má problémy stran „své bývalé slečny a jejich rodičů a přátel“.
Krajský soud v Ostravě stěžovatele následně usnesením ze dne 21. 1. 2004,
č. j. 59 Az 259/2003 - 15, vyzval, aby v souladu s ustanovením §37 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „s. ř. s.“) odstranil
nedostatky žaloby, tedy zejména označil účastníky řízení, napadané rozhodnutí, uvedl žalobní
body, resp. důkazy k prokázání svých tvrzení. K odstranění těchto vad současně stanovil lhůtu
patnácti dnů od dne doručení, přičemž stěžovatele poučil o tom, že nebude-li žaloba
v této lhůtě doplněna, soud žalobu odmítne.
Přesto, že předmětné usnesení bylo stěžovateli řádně doručeno v přeložené verzi
do jazyka ruského dne 10. 3. 2004, označené vady nebyly ve stanovené lhůtě, a ostatně
ani později, odstraněny, a Krajský soud v Ostravě za této situace žalobu usnesením ze dne
28.4. 2004, č.j. 59 Az 259/2003 – 25, odmítl.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel kasační stížnost, kterou opíral o důvody
podřaditelné pod ustanovení §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. K prvnímu důvodu,
tj. nepřezkoumatelnosti napadaného usnesení, pak zejména uvedl, že z napadaného usnesení
nevyplývá, jaké konkrétní náležitosti žaloba postrádala. Ke druhému důvodu pak zejména
uvedl, že žaloba nevykazovala takové nedostatky, pro které by ji bylo třeba odmítnout.
Podle stěžovatele je žaloba určitá, srozumitelná a je z ní patrno, čeho se stěžovatel domáhá.
Stěžovatel dále pak poukázal na skutečnost, že je cizím státním příslušníkem, nemá právnické
vzdělání a neovládá český jazyk. Stejně tak odkázal na znění §2 s. ř. s., v jehož smyslu mají
soudy ve správním soudnictví poskytovat ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
a právnických osob. Na základě uvedených skutečností pak požadoval zrušení napadaného
rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém toliko uvedl, že souhlasí
se závěry soudu; odkázal na správní a soudní spis. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti
a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s §109 odst. 2 a 3
s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Nejvyšší
správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Po přezkoumání napadeného usnesení Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátkou.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měl být stěžovateli azyl
udělen, nýbrž je jeho úkolem pouze posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvod či důvody
vymezené v §103 odst. 1 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že žaloba byla krajským soudem
odmítnuta, přichází jako důvod kasační stížnosti v úvahu toliko důvod vymezený v §103
odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy nezákonnost usnesení o odmítnutí návrhu.
Takovou nezákonnost však Nejvyšší správní soud v napadaném rozhodnutí neshledal,
přičemž své rozhodnutí opírá o tyto závěry:
Jak vyplynulo ze soudního spisu, v žalobě proti napadanému správnímu rozhodnutí
stěžovatel toliko uvedl, že nesouhlasí s rozhodnutím o zamítnutí azylu a žádá opětovné
projednání a doplnil, že na Ukrajině má problémy stran „své bývalé slečny a jejich rodičů
a přátel“. Podle §71 odst. 1 s. ř. s. však musí žaloba mimo jiné obsahovat žalobní body,
z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, resp. jaké důkazy k prokázání svých tvrzení
žalobce navrhuje provést.
Tyto skutečnosti však nebyly v žalobě uvedeny a Krajský soud v Ostravě
tudíž stěžovatele správně vyzval (v souladu s ustanovením §37 odst. 5 s. ř. s.)
k jejich doplnění, přičemž k jejich doplnění stanovil lhůtu v trvání 15 dnů; současně
stěžovatele řádně poučil, že nebudou-li označené skutečnosti doplněny, bude žaloba
odmítnuta.
Ze spisu stejně tak vyplývá, že označené skutečnosti ve stanovené lhůtě doplněny
nebyly. Krajský soud v Ostravě tak postupoval správně pokud žalobu za označené situace
odmítl; Nejvyšší správní soud se se závěry Krajského soudu v Ostravě ztotožňuje a dospívá
k závěru, že usnesení o odmítnutí žaloby je zákonné.
Stejně tak se nejedná o nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neb označení konkrétních
chybějících náležitostí žaloby bylo uvedeno v shora označené výzvě k doplnění žaloby, která
byla stěžovateli řádně doručena, přičemž krajský soud na tuto výzvu v usnesení řádně
odkázal. Ve výzvě obsažené v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2004,
č. j. 59 Az 259/2003 - 15, která byla stěžovateli doručena přeložená do ruského jazyka, bylo
výslovně uvedeno, aby 1) řádně označil účastníky řízení, 2) aby označil napadené rozhodnutí
číslem a datem rozhodnutí, 3) aby doplnil žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadený výrok rozhodnutí za nezákonný
nebo nicotný, 4) aby byly uvedeny důkazy, které žalobce navrhuje provést k prokázání
svých tvrzení, 5) aby byl učiněn návrh výroku rozsudku, 6) aby byla žaloba předložena
s potřebným počtem stejnopisů a příloh, celkem tedy ve dvou vyhotoveních. Uvedené
konkrétní zákonem stanovené náležitosti žaloby byly tedy stěžovateli z tohoto usnesení
zcela zřetelně sděleny a byly ostatně obsaženy i v odůvodnění napadeného usnesení,
byť bez číselného označení. V této námitce proto Nejvyšší správní soud stěžovateli
nepřisvědčil. Stejně tak nepřisvědčil ani navazujícím námitkám, ve kterých stěžovatel
namítal, že žaloba je určitá, srozumitelná a je z ní patrno, čeho se domáhá, neb žaloba
i podle Nejvyššího správního soudu vykazovala nedostatky, pro které ji bylo třeba, za situace,
kdy nebyla doplněna, odmítnout. Obdobně podle Nejvyššího správního soudu nedošlo
ani k porušení §2 s. ř. s. Nedoplnění náležitostí žaloby navíc za situace, kdy stěžovatele řádně
vyzval, dokonce v ruském jazyce, což činil krajský soud již nad rámec zákonem uložených
povinností, nelze klást za vinu soudu. Proto nelze v souzené věci přiznat relevanci
ani tvrzením o tom, že stěžovatel je cizím státním příslušníkem, nemá právnické vzdělání
a neovládá český jazyk.
Nejvyšší správní soud závěrem uvádí, že přezkoumal i všechny další námitky,
či rozvádějící tvrzení stěžovatele obsažené v kasační stížnosti, avšak neshledal naplnění
ani jednoho z označených stížnostních důvodů.
Nejvyšší správní soud tak neshledal naplnění označených stížnostních důvodů,
tedy §103 odst. 1 písm. d) a e) s. ř. s. Z procesní opatrnosti se Nejvyšší správní soud zabýval
i případným naplněním jiného stížnostního důvodu upraveného v §103 odst. 1 s. ř. s.,
kdy porovnával námitky, tvrzení stěžovatele i s dopady zbývajících ustanovení,
avšak ani naplnění jiného stížnostního důvodu neshledal.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji jako takovou zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
tzv. přednostně, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s.
Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé
náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu