ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.550.2004
sp. zn. 4 Azs 550/2004 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. R.,
zast. JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 2. 8. 2004, č. j. 14 Az 300/2004 – 18, a o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobce JUDr. Martě Čihákové, se p ř i z n á v á odměna ve výši
2150 Kč, která jí bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 30-ti dnů od právní
moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 3. 2003, č. j. OAM-3612/VL-07-P27-2003 žalovaný rozhodl,
že se žalobci neuděluje azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákona o azylu“), a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu
§91 téhož zákona. Žalovaný správní orgán po provedeném řízení dospěl k závěru, že žadatel
nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu,
neboť nebylo prokázáno, že by v zemi svého původu (na Ukrajině) byl pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, nebo že má opodstatněnou obavu z pronásledování
pro některý z důvodů vyjmenovaných v §12 písm. b) uvedeného zákona, tj. z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má. Neshledal též, že by žadatel o azyl splňoval
podmínky pro udělení azylu podle ustanovení §13 téhož zákona (za účelem sloučení rodiny),
ani podmínky pro udělení tzv. humanitárního azylu ve smyslu §14 téhož zákona.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce včas opravný prostředek (žalobu),
ve které žalovanému správnímu orgánu bez bližší konkretizace vytýkal nezákonnost
spočívající v porušení ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb.,
neboť podle jeho přesvědčení nebyl zjištěn přesně a úplně skutečný stav věci
a dále mu vytýkal, že důkazy, které si opatřil pro rozhodnutí nebyly úplné a tím došlo
opětovně k porušení ustanovení §32 odst. 1 a §34 odst. 1 správního řádu, neboť žalovaný
nemohl správně usuzovat na skutkové a právní otázky, které pro své rozhodnutí potřeboval
zodpovědět. Konečně pak mu vytýkal nesprávné zhodnocení provedených důkazů, čímž byla
porušena zásada uvedená v ustanovení §34 odst. 5 správního řádu. Žalobce dodal,
že další důvody uvede po seznámení s celým obsahem spisového materiálu. Navrhoval,
aby rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2004, č. j. OAM-3612/VL-07-P27-2003 bylo
zrušeno a věc vrácena tomuto orgánu k dalšímu projednání. Současně žádal, aby mu soud
ustanovil obhájce.
Usnesením ze dne 2. 8. 2004, č. j. 14 Az 300/2004 – 18, Krajský soud v Ústí
nad Labem žalobu odmítl s odkazem na ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Poukázal na ustanovení §71 s. ř. s.,
podle něhož žaloba musí obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno,
z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí
za nezákonné nebo nicotné. Podáním žalobce však žádné žalobní body neobsahovalo,
neboť v něm žalobce jen obecně namítal nesouhlas s rozhodnutím, aniž by uvedl,
jakým konkrétním způsobem byl zkrácen na svých hmotných či procesních právech
nebo které důkazy žalovaný nesprávně zhodnotil, či mu vytýkal jiné konkrétní vady
v postupu. Tato vada způsobuje podle soudu nedostatek podmínek řízení, pro nějž nelze
v řízení pokračovat, a proto podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. musela být žaloba odmítnuta.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce (dále jen stěžovatel) včas kasační stížnost,
v níž uvedl, že směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem,
č. j. 14 Az 300/2004 – 18, ze dne 2. 8. 2004 (ačkoliv jde o usnesení téhož čísla jednacího
a téhož data) a v níž vyslovil nesouhlas se „zamítnutím“ žaloby. Dovolával se důvodů kasační
stížnosti specifikovaných v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., přičemž krajskému
soudu vytýkal nesprávné právní posouzení věci. Žádal o ustanovení bezplatného právního
zástupce z řad advokátů, osvobození od soudních poplatků a přibrání tlumočníka jazyka
ukrajinského. Současně požádal ve smyslu §107 s. ř. s. o „odklad vykonatelnosti napadeného
rozhodnutí“, s odůvodněním, že současný stav řízení mu může přivodit značnou újmu
na jeho právech za situace, kdy by byl nucen vycestovat z České republiky na Ukrajinu. Tam
mu totiž z politických důvodů hrozí vážné nebezpečí. Odkladu vykonatelnosti se domáhá
proto, že ze strany příslušných orgánů, které rozhodovaly o jeho žádosti o azyl došlo
k porušení právních předpisů, žádost nebyla projednána zákonným způsobem. Poukazuje
na neznalost českých zákonů, které se za dobu řízení o udělení azylu několikrát změnily,
což mu znemožnilo kvalitně obhájit svá práva před soudem. Navrhoval, aby Nejvyšší správní
soud zrušil „napadený rozsudek“ a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu
řízení.
Usnesením ze dne 5. 11. 2004, č. j. 14 Az 300/2004 – 25 ustanovil Krajský soud v Ústí
nad Labem stěžovateli právní zástupkyni JUDr. Martu Čihákovou, které uložil,
aby stěžovatele v řízení o kasační stížnosti zastupovala. V doplňku kasační stížnosti,
sepsaném jmenovanou právní zástupkyní, stěžovatel uvedl, že se domáhá přezkumu usnesení
Krajského soudu v Ústí nad Labem, jímž byla odmítnuta jeho žaloba na přezkum
rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu. Nesouhlas s usnesením o odmítnutí žaloby,
(v němž je mu vytýkáno, že žalobu nedostatečně odůvodnil a neposkytl konkrétní důvody,
které jej k jejímu podání vedly), vysvětlil tím, že v rámci svých omezených komunikačních
schopností se snažil řádně odůvodnit své negativní stanovisko k zamítnutí žádosti
o poskytnutí azylu, když uvedl, že pro své politické postoje se cítil ve své vlasti ohrožen
vzhledem k nevyjasněné politické situaci. Vyslovil přesvědčení, že obraz dění v jeho zemi,
který poskytují média, není zcela přesvědčivý, neboť realita je zcela jiná. Vládnou
nesmiřitelné rozpory mezi zastánci soupeřících politických stran a vzhledem
k jeho angažovanosti mu bylo opakovaně vyhrožováno, ohrožováni jeho příbuzní,
což jej nutilo ze země původu odejít. Ohrožování a výhrůžky byly zcela konkrétní povahy
a vzbuzovaly u něho obavu z jejich splnění, zejména proto, že politická situace na Ukrajině
neposkytuje záruku bezpečnosti občanů a jsou tudíž dány důvody pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Zdůraznil, že kasační stížností napadá i procesní řízení od podání
žádosti o azyl, a to pro nedostatečné zajištění možnosti obrany s přibráním tlumočníka
jeho rodné řeči a odmítá proto závěr soudu, že své důvody předestřel pouze jako obecné,
neboť pokud se tak stalo, tak právě proto, že neměl možnost komunikace za přítomnosti
tlumočníka ukrajinštiny. Má za to, že se soud měl zabývat posouzením, zda u něho nejsou
dány důvody pro udělení politického azylu ve smyslu ustanovení §12, eventuelně důvody
udělení tzv. humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Připomíná, že trvá obava,
že při návratu na Ukrajinu bude vystaven nebezpečí násilí a politického pronásledování, stejně
jako jeho rodina. Je tudíž dán důvod kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Stěžovatel proto navrhuje, aby napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo
zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že s ohledem na její obsah
se ke kasační stížnosti nebude vyjadřovat. Odkázal na správní spis. K přiznání odkladného
účinku neshledal důvod a tento návrh proto nepodporoval.
Krajský soud v Ústí nad Labem předložil kasační stížnost k rozhodnutí Nejvyššímu
správnímu soudu. Ten poučil účastníky o složení senátu, který je podle rozvrhu práce povolán
věc projednat a rozhodnout a rovněž o možnosti namítnout podjatost soudců. Účastníci řízení
podjatost soudců ani jiných osob nenamítli.
Dříve než mohl Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodnout, postoupil
mu Krajský soud v Ústí nad Labem přípisem ze dne 19. 8. 2005 podání stěžovatele ze dne
16. 8. 2005, jímž výslovně beze zpět podanou kasační stížnost ze dne 6. 9. 2004 ve věci
14 Az 300/2004 Krajského soudu v Ústí nad Labem (týkající se rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 19. 3. 2003, č. j. OAM-3612/VL-07-P27-2003) a žádá o ukončení řízení ve věci
udělení azylu v České republice. Podání je stěžovatelem podepsáno.
Poněvadž projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
nevzbuzuje z hlediska svého obsahu pochybnosti, že jde o výslovné zpětvzetí
a že jím stěžovatel míní ukončit řízení o podané kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud
v souladu s ustanovením §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů („s. ř. s.“), za použití §120 s. ř. s. řízení zastavil.
Za této procesní situace, kdy vzal stěžovatel svou kasační stížnost zpět, se Nejvyšší
správní soud již nemohl zabývat návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
a také se jím nezabýval.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, za použití ustanovení §60 odst. 3 věty
prvé s. ř. s. a §120 s. ř. s.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatele JUDr. Marta Čiháková, byla stěžovateli
ustanovena pro řízení o kasační stížnosti soudem, přiznal Nejvyšší správní soud
podle §35 odst. 7 s. ř. s., za použití §120 s. ř. s. uvedené zástupkyni za zastupování odměnu,
a to v celkové výši 2150 Kč, sestávající z odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.
(advokátního tarifu) za dva úkony právní služby – příprava a převzetí zastoupení, sepis
doplňku kasační stížnosti [á 1000 Kč - §11 odst. 1 písm. b), §11 odst. 1 písm. d) ve spojení
s §9 odst. 3 písm. f) citované vyhlášky a dvou režijních paušálů á 75 Kč - §13 odst. 3
téže vyhlášky].
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. srpna 2005
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu