ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.65.2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S. K.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
17. 8. 2004, č. j. 10 Az 206/2003 – 41,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 8. 2004, č. j. 10 Az 206/2003 – 41 zamítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 11. 2003, č. j. OAM-2554/AŘ-
2001 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pod bodem
III. výroku rozsudku určil odměnu zástupci žalobce JUDr. Petru Haluzovi částkou 2150 Kč
s tím, že tato částka bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do 60-ti dnů od právní
moci tohoto rozsudku. Napadeným rozhodnutím správního orgánu bylo potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 6. 10. 2001, č. j. OAM-8840/VL-11-04-2001 a rozklad zamítnut,
přičemž tímto rozhodnutím nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky
ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona o azylu) a současně bylo rozhodnuto tak,
že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační stížnost, v níž navrhoval, aby napadený
rozsudek Městského soudu v Praze byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu
řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení
zástupce pro toto řízení.
Poté Městský soud v Praze předložil spis k rozhodnutí o kasační stížnosti.
V předkládací zprávě uvedl, že kasační stížnost je zjevně opožděná, a proto nebyl stěžovateli
zasílán vzor 060 o. s. ř. (potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech),
a nebylo rozhodováno ani o ustanovení právního zástupce stěžovatele a nebyly odstraňovány
vady kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu plyne, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2004,
č. j. 10 Az 206/2003 – 41 byl doručen do vlastních rukou zástupci stěžovatele JUDr. Petru
Haluzovi v pondělí dne 27. 9. 2004, což bylo potvrzeno vlastnoručním podpisem, jak vyplývá
z připojené doručenky. Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační
stížnosti. V poučení napadeného rozsudku je v souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s.
uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí lze podat ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí
kasační stížnost za podmínek §102 a násl. s. ř. s., a to k Nejvyššímu správnímu soudu
prostřednictvím soudu zdejšího, a to ve dvojím vyhotovení.
Podle §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím
soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující
její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2 téhož ustanovení,
lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením
shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta
uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle ustanovení §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta
zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno
prostřednictvím držitele poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost podání
doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl zástupci stěžovatele do vlastních
doručen v pondělí dne 27. 9. 2004. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet
v úterý dne 28. 9. 2004 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v pondělí dne 11. 10. 2004 (§40 odst.
2 s. ř. s.). Uvedený den – pondělí – se svým označením shoduje s označením dne, který určil
její počátek, jímž je den doručení napadeného rozsudku zástupci stěžovatele, tedy pondělí dne
27. 9. 2004. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo proto třeba, aby nejpozději
dne 11. 10. 2004 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím
držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu,
který má povinnost podání doručit. Z obsahu spisu však plyne, že kasační stížnost byla
podána osobně u Městského soudu v Praze dne 12. 10. 2004, tedy opožděně.
Z výše uvedeného tedy zcela jednoznačně plyne, že kasační stížnost byla podána
opožděně. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost směřující proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 17. 8. 2004, č. j. 10 Az 206/2003 – 41 odmítl podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť byla podána opožděně. Za této situace se pak již nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a nezabýval se rovněž nedostatkem
náležitostí kasační stížnosti ani otázkou ustanovení zástupce pro toto řízení.
O nákladech řízení rozhodl soud za použití §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost
byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. srpna 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu