ECLI:CZ:NSS:2005:4.AZS.95.2005
sp. zn. 4 Azs 95/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: H. Q. D.,
zast. Mgr. Jaroslavem Pleskalem, advokátem, se sídlem v Brně, Jakubské nám. 2, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, pošt. schránka 21/OAM, o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2004, č. j. 56
Az 69/2004 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 10. 2004, č. j. 56 Az 69/2004 – 24,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2004,
č. j. OAM-1539/VL-20-05-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Rozhodnutím žalovaného správního orgánu byla zamítnuta žádost žalobce
o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud v Brně dospěl
v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle §78
odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalobce (dále též jen „stěžovatel“).
V kasační stížnosti uvedl pouze to, že má za to, že soud nedostatečně posoudil skutkový stav
věci, a že splňuje důvody pro udělení azylu podle §13 odst. 2 a §14 zákona o azylu.
Důvodem odchodu stěžovatele z vlasti byla jednak obecná nespokojenost se stavem
vietnamské společnosti, a jednak politické názory stěžovatele, které jsou v rozporu s oficiální
vládní politikou jeho země. Vyslovil přesvědčení, že v současné době již patří k ohroženým
osobám, a v případě návratu do vlasti se obává pronásledování z důvodů zastávání
pravicových politických názorů a sympatií k vyspělým demokratickým zemím západní
Evropy. Ekonomické důvody pro odchod z vlasti neměl, jeho životní úroveň byla průměrná
až nadprůměrná. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 11. 2004, č. j. 56 Az 69/2004 – 33,
ve spojení s opravným usnesením ze dne 31. 1. 2005, č. j. 56 Az 69/2004 – 36, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační
stížnost tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí napadá,
kdy mu bylo napadené rozhodnutí doručeno, a aby doplnil návrh výroku rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu. Současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li této výzvě
ve stanovené lhůtě vyhověno, Nejvyšší správní soud v Brně kasační stížnost odmítne.
V odůvodnění usnesení citoval ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s., ustanovení §106 odst. 1
s. ř. s. a konstatoval, že podání stěžovatele náležitosti uvedené ve výroku tohoto usnesení
postrádá. Uvedené usnesení obdržel zástupce stěžovatele Mgr. Jaroslav Pleskal dne
7. 12. 2004. Opravným usnesením výše citovaným pak Krajský soud v Brně opravil usnesení
ze dne 30. 11. 2004, č. j. 56 Az 59/2004 – 33, v záhlaví uvedení čísla jednacího tak,
že správně zní: č. j. 56 Az 69/2004 – 33. Uvedené usnesení obdržel zástupce stěžovatele
Mgr. Jaroslav Pleskal dne 7. 2. 2005. Na výzvu soudu obsaženou v těchto usneseních
však zástupce stěžovatele ve stanovené lhůtě, ostatně ani později, žádným způsobem
nereagoval.
Poté byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že vady kasační stížnosti
byly odstraňovány postupem podle §108 odst. 1 věty první s. ř. s.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37 platí
obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele
k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud
řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Jak vyplývá z výše uvedeného, krajský soud postupoval v souladu s ustanovením
§37 odst. 5 s. ř. s., když zástupce stěžovatele vyzval usnesením ze dne 30. 11. 2004,
č. j. 56 Az 69/2004 – 33, ve spojení s opravným usnesením ze dne 31. 1. 2005,
č. j. 56 Az 69/2004 – 36, k doplnění kasační stížnosti, přičemž v odůvodnění usnesení ze dne
30. 11. 2004 vyčerpávajícím způsobem popsal, jak má být kasační stížnost doplněna.
Přestože zástupce uvedené usnesení obdržel dne 7. 12. 2004 a opravné usnesení dne
7. 2. 2005, na výzvu soudu uvedenou v tomto usnesení žádným způsobem nereagoval.
Za této situace nutno dospět k závěru, že kasační stížnosti nadále nesplňuje náležitosti
předepsané v ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s.
Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelé jsou v souladu s ustanovením §103
odst. 1 s. ř. s. povinni nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení podřazují důvod kasační
stížnosti, který namítají, tedy v rámci §103 odst. 1 písm. a) – d) s. ř. s., ale jsou povinni tento
důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění
označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. Za toto tvrzení však nelze
považovat toliko obecné konstatování, že soud nedostatečně posoudil skutkový stav věci,
a že stěžovatel splňuje důvody pro udělení azylu podle §13 odst. 2 a §14 zákona o azylu,
a dále uvedení důvodu odchodu stěžovatele z vlasti, neboť z výše uvedených skutečností
vůbec nelze dovodit, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je rozsudek Krajského soudu v Brně
napadán.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatele
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měli pro potřeby kasační
stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje
například na usnesení sp. zn. 6 Ads 21/2003, ve kterém uvedl: „Uplatní-li stěžovatel kasační
důvody spočívající v citaci §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., které blíže nekonkretizuje, nelze
vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s. ...“. V posuzované věci
však stěžovatel neuvedl ani důvod ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s., omezil se pouze na sdělení,
že podle svého názoru splňuje důvody pro udělení azylu podle §13 a 14, a dále na to,
z jakého důvodu odešel ze své vlasti. Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší
správní soud za nedostačující ve smyslu §106 odst. 1 se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování
takového požadavku. Přesto však vytýkané vady v zákonné lhůtě, ani později, neodstranil,
a to i přesto, že je zastoupen advokátem. Se zřetelem k tomu, že nedostatečná kasační stížnost
nebyla stěžovatelem doplněna, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu, než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě
doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1. listopadu 2005
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu