ECLI:CZ:NSS:2005:5.AS.40.2004
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce: B. S. J. K., zast. advokátem JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, se sídlem AK
Národní 25, Praha 1, proti žalovanému Nejvyššímu státnímu zastupitelství – Kolegiu na
úseku ochrany utajovaných skutečností, se sídlem v Brně, Jezuitská 4, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j.
5 Ca 31/2004 – 16,
takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2004, č. j. 5 Ca 31/2004 – 16,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Výše označeným usnesením soudu byla odmítnuta žaloba, kterou žalobce (nyní
stěžovatel) brojil proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2003, kterým byl zamítnut
opravný prostředek proti rozhodnutí 1. náměstka ředitele NBÚ ze dne 27. 8. 2003,
č. 3225/2003- NBÚ/07 – SO. Městský soud v Praze odmítl žalobu podle ust. §68 písm. e)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.) pro nepřípustnost, když žalobou bylo
napadeno rozhodnutí, které podle ust. §77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně
utajovaných skutečností ve znění pozdějších předpisů, nepodléhá soudnímu přezkoumání.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá nezákonnost napadeného usnesení, když tuto
spatřuje v porušení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud v nálezech
č. 738/2000 a č. 322/2001 Sb., mimo jiné uvedl, že rozhodnutí o nevydání osvědčení ke styku
s utajovanými skutečnostmi představuje citelný zásah do příslušného pracovního (služebního)
poměru, a tedy ve svých důsledcích i do základního práva na svobodnou volbu povolání
dle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny. Tato značně specifická oblast proto spadá pod garance práva
na soudní ochranu. Výše uvedeným rozhodnutím Kolegia na úseku utajovaných skutečností
tedy došlo k porušení stěžovatelova základního práva. Stěžovatel je přesvědčen,
že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících
se základních lidských práv a svobod podle Listiny. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní
soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že není jeho úkolem posuzovat
otázku zákonnosti rozhodnutí žalovaného, nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo
vadami spadajícími pod vymezení v §103 odst. 1 s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti,
popřípadě některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán
v řízení o kasační stížností z úřední povinnosti.
Ze spisového materiálu, který byl soudu postoupen, vyplynulo, že Kolegium na úseku
ochrany utajovaných skutečností rozhodlo o opravném prostředku stěžovatele podle ust. §77j
odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., tak, že jej zamítlo, přičemž se plně ztotožnilo s argumentací
rozhodnutí 1. náměstka ředitele NBÚ týkající se naplnění bezpečnostního rizika
podle ust. §23 odst. 2 písm. d) zákona.
Podle ust. §77k odst. 4 cit. zákona proti rozhodnutí Kolegia není přípustný opravný
prostředek; podle odst. 6 cit. ustanovení rozhodnutí Kolegia v řízení o opravném prostředku
ani jiná rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona, s výjimkou rozhodnutí o pokutách,
nepodléhají soudnímu přezkumu.
Došlo-li v průběhu řízení o žalobě, resp. kasační stížnosti postupem, který Ústava ČR
v čl. 95 odst. 2 upravuje, k návrhu soudu, i když v jiné právní věci, na zrušení ustanovení
zákona, podle něhož měla být zákonnost vydaného rozhodnutí přezkoumávána z důvodu,
že jde o ustanovení protiústavní, musí Nejvyšší správní soud k nálezu Ústavního soudu v této
věci přihlédnout a nemůže pominout tuto zásadní změnu právního stavu a trvat na formálním
naplnění procesního předpisu (§75 odst. 1 s. ř. s.) při vědomí, že tím sice koná podle jeho
textu, nikoli však smyslu. Žalobou napadené rozhodnutí bylo sice vydáno na základě
ustanovení zákona v době vydání účinného, zákonným postupem však bylo dosaženo zrušení
daného ustanovení pro rozpor s Ústavou (srov. nález Pl. US 11/04 ze dne 26. 4. 2005).
I když k prohlášení protiústavnosti ustanovení §77k odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb.,
a k jeho zrušení došlo až následně poté, kdy o žalobě rozhodoval Městský soud v Praze,
je zjevné, že citované ustanovení zákona vykazovalo znaky protiústavnosti již v době
odmítnutí žaloby.
Ústavní soud konstatoval, že zákaz soudního přezkumu stanovený ustanovením §77k
odst. 6 zákona č. 148/1998 Sb. je v rozporu s ústavním pořádkem, protože odporuje ústavně
garantovanému právu na soudní ochranu (čl. 36 odst. 2 Listiny) a dále odporuje principům
právní jistoty a předvídatelnosti práva vyplývajícího z konceptu právního státu. Již v nálezu
Pl. ÚS 11/2000 bylo shledáno, že oblast bezpečnostního prověřování je natolik specifická,
že ani z ústavního hlediska není možné garantovat všechna procesní práva těchto osob
v takové míře, jako tomu je u profesí jiných a u pracovních sporů jejich zaměstnanců.
Na druhé straně však ani specifika ochrany utajovaných skutečností nemohou vést k vědomé
rezignaci na ústavní ochranu práv prověřovaných osob. Jestliže tedy čl. 36 odst. 1, 2 Listiny
a čl. 6 odst. 1 Úmluvy zaručují každému základní právo na spravedlivý proces
a jestliže ze soudního přezkumu nesmí být vyloučen přezkum rozhodnutí týkajících
se základních práv a svobod podle Listiny, musí zákonodárce i v tomto případě garantovat
přezkum správních rozhodnutí nezávislým soudním orgánem, byť nelze vyloučit nikoli běžný
typ řízení, kterým bude jednotlivé případy dostatečně diferencovat.
Ústavní soud dospěl v nálezu ze dne 26. 4. 2005 k závěru, že konstituované řízení
před Kolegiem nedostojí nárokům kritéria způsobilosti naplnění účelu (nebo také vhodnosti),
dle něhož musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle,
jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného zájmu. Jakkoli totiž umožňuje
dosáhnout ochrany zájmu na bezpečnosti, není způsobilé dostát nárokům čl. 36 odst. 2 Listiny
a zajistit soudní ochranu právům, jež mohla být v souvislosti s bezpečnostním prověřováním
dotčena. Tento cíl umožňuje nejlépe dosáhnout soudní přezkum, jehož roli není s to přezkum
prováděný Kolegiem nahradit.
Nejvyšší správní soud nepřihlížel k tomu, že ustanovení na základě něhož bylo
rozhodnutí vydáno, bylo shledáno v rozporu s ústavním pořádkem.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Městského
soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž se soud bude zabývat žalobou
meritorně.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Městský soud v Praze v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné (§53
odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 13. června 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu