ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.162.2005
sp. zn. 5 Azs 162/2005 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: K. V., zast. JUDr. Jaroslavem Dospělem, advokátem se sídlem v Praze, Moskevská
373/37, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 11. 2004,
č. j. 24 Az 1787/2003 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatele JUDr. Jaroslavu Dospělovi, advokátovi se sídlem v Praze,
Moskevská 373/37, se p ř i z n á v á odměna 1000 Kč a náhrada nákladů 75 Kč,
celkem 1075 Kč, které mu budou vyplaceny do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností brojí
proti shora označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta
žaloba stěžovatele na přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2003,
č. j. OAM-2108/VL-10-HA08-2003. Tímto rozhodnutím nebyl stěžovateli udělen v České
republice azyl z důvodu nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a současně bylo vysloveno,
že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona.
Rozsudek napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností.
V kasační stížnosti proti tomuto rozsudku označil stěžovatel jako důvody této stížnosti
„důvody specifikované v §103 odst. 1 písm. a) až d)“ zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“); jinak kasační důvody nekonkretizoval. Navrhl, aby napadený
rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení; kromě toho
požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, o osvobození od soudních poplatků
a o tlumočníka. Požádal též o to, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek;
tato žádost se však – s ohledem na odmítnutí kasační stížnosti – stala bezpředmětnou.
Usnesením ze dne 28. 1. 2005 soud stěžovateli ustanovil advokáta JUDr. Jaroslava
Dospěla jako zástupce pro řízení o kasační stížnosti. Dne 14. 3. 2005 usnesením
č. j. 24 Az 1781/2003 - 45 vyzval zástupce stěžovatele, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne
doručení tohoto usnesení odstranil vady kasační stížnosti, a to tak, že uvede v jakém rozsahu
a z jakých konkrétních skutkových i právních důvodů rozsudek krajského soudu napadá
a dále, aby uvedl návrh výroku rozsudku. Současně byl zástupce poučen o tom, že nebude-li
kasační stížnost ve lhůtě doplněna, soud kasační stížnost odmítne. Výzva byla zástupci
doručena dne 23. 3. 2005. Ustanovený zástupce kasační stížnost v uložené lhůtě nedoplnil.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat a odmítl
ji z následujících důvodů:
Kasační stížnost je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto
rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení domáhá zrušení soudního rozhodnutí.
Jelikož se jí zpochybňuje pravomocné rozhodnutí krajského soudu, stanoví zákon poměrně
přísně její obsahové náležitosti. Jednou ze zvláštních náležitostí kasační stížnosti
(§106 odst. 1 s. ř. s.) je i označení důvodů, pro něž stěžovatel napadá rozhodnutí krajského
soudu – tzv. stížních bodů. Stížní bod musí zpravidla zahrnovat jak skutkové, tak právní
důvody, pro něž stěžovatel považuje rozhodnutí soudu za nezákonné. Důvody uvedené
v §103 odst. 1 s. ř. s. jsou však jen obecně vymezenými kategoriemi, které musí stěžovatel
v kasační stížnosti naplnit konkrétním a jedinečným obsahem, tedy vylíčit, k jakým
konkrétním vadám došlo podle jeho názoru v řízení před správním orgánem či před soudem,
jakými blíže určenými vadami trpí podle něj rozhodnutí soudu, v čem přesně spatřuje
stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky soudem apod. Důvody uvedenými v kasační
stížnosti je pak Nejvyšší správní soud vázán (§109 odst. 3 s. ř. s.)
Požadavek na uplatnění některého z důvodů taxativně vypočtených v §103 odst. 1
s. ř. s. je přitom třeba vykládat v souladu se zásadou, že procesní právní úkon účastníka řízení
(zde: kasační stížnost) se posuzuje podle jeho obsahu. Na jedné straně tedy sice postačí,
že ze znění kasační stížnosti jsou seznatelné důvody, které zákonným kasačním důvodům
odpovídají a není rozhodující, že sám stěžovatel tyto důvody jednotlivým
ustanovením nepodřadil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004,
č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publikované pod č. 161/2004 Sb. NSS). Na straně druhé ale nepostačí,
jestliže stěžovatel v kasační stížnosti pouze ocituje některé z písmen §103 odst. 1 s. ř. s.,
ale nekonkretizuje vady v řízení či vady v právním úsudku, jichž se soud podle stěžovatele
dopustil.
V daném případě stěžovatel pouze označil jako důvody pro podání kasační stížnosti
§103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. a obecně konstatoval, že krajský soud posoudil uvedenou
kauzu v rozporu s platným právním řádem a se zákonem o azylu, a že lze shledat vážná
pochybení všech orgánů v řízení o udělení azylu. Takové tvrzení bez uvedení konkrétních
skutečností, tedy jakou právní otázku soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil, resp.
jakých vad řízení, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé se soud dopustil,
v čem případně spočívala zmatečnost řízení před soudem, nebo jakých vad řízení se dopustil
žalovaný, je však stiženo nemožností jejich přezkoumání kasačním soudem. Jde o námitky jen
formální, bez věcného obsahu. Obecně namítané vady nemůže ani Nejvyšší správní soud
namísto stěžovatele sám aktivně vyhledávat, protože vymezení rozsahu kasační stížnosti
a specifikace jejích důvodů leží na stěžovatelce v důsledku dispoziční zásady, která ovládá
i řízení o kasační stížnosti.
Kasační stížnost stěžovatele tedy zákonné náležitosti neobsahovala, krajský soud
proto správně vyzval stěžovatele k odstranění vad a stanovil k tomu lhůtu odpovídající
zákonu. Neodstranění vad podání (chybějící kasační důvody) brání věcnému vyřízení kasační
stížnosti. Jedná se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn
a v řízení proto nelze pokračovat.
Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl podle §37 odst. 5 ve spojení
s §106 odst. 1 s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením
§60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s, podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta. Krajský osud v Ostravě ustanovil
stěžovateli zástupce advokáta podle ust. §35 odst. 7 s. ř. s. V takovém případě hotové výdaje
a odměnu za zastupování platí stát. Ustanovenému zástupci stěžovatele náleží odměna
za 1 úkon /§11 odst. 1, písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb./ ve výši 1000 Kč /§9 odst. 3, písm. f)
§7 vyhl. č. 177/1996 Sb./ a 75 Kč režijního paušálu (§13 odst. 1, 3 vyhl č. 177/1996 Sb.).
Celkem jí náleží odměna ve výši 1075 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu