ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.205.2005
sp. zn. 5 Azs 205/2005 - 59
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobců: a) L. E., b) nezl. Z. P., proti žalovanému Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 3, Praha
7, o udělení azylu v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 23. 11. 2004, č. j. 7 Az 190/2003 – 36, o neustanovení zástupce z řad advokátů,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává .
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 6. 2003, č. j. OAM-4502/VL-10-K04-2002 nebyl
žalobcům udělen azyl z důvodu nesplnění podmínek dle §12, §13 odst. 1, 2, §14 zákona
č. 325/1999 Sb. o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů, a bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování dle §91
tohoto zákona.
Žalobu podanou proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
19. 12. 2003, č. j. 7 Az 190/2003 - 21 zamítl; proti rozsudku podali stěžovatelé kasační
stížnost, přitom požádali o ustanovení právního zástupce z řad advokátů.
Shora označeným usnesením nebyl stěžovatelům zástupce z řad advokátů ustanoven.
V kasační stížnosti, podané proti usnesení o neustanovení zástupce stěžovatelé namítají,
že s tímto rozhodnutím soudu nesouhlasí, neboť v průběhu azylového řízení byl azylový
zákon změněn a oni neměli kvůli špatné znalosti jazyka českého možnost tyto změny
prostudovat.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze
a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Dle §35 odst. 7 s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou dány předpoklady, aby byl
osvobozen od soudních poplatků a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu
na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce
a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát.
Z povahy ustanovení §35 odst. 7 s. ř. s. vyplývá, že jde o ustanovení, které má zmírnit
majetkové rozdíly mezi účastníky řízení a ve smyslu ustanovení Listiny základních práv
a svobod čl. 37 odst. 3 zajistit rovné postavení všem účastníkům řízení a možnost domoci
se ochrany svých práv navzdory různým majetkovým poměrům účastníků, a to zejména
v případech, kdy si stěžovatel nemůže dovolit zaplatit právního zástupce.
Ustanovením zástupce účastníku na jeho žádost soud plní povinnost zajistit
účastníkům stejné možnosti k uplatnění jejich práv dle čl. 37 odst. 2 LZPS, podle něhož
má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to od počátku řízení. Ustanovení
zástupce proto nezávisí na úvaze soudu; jsou-li splněny předpoklady uvedené v odst. 1,
je soud povinen takové žádosti účastníka řízení vyhovět. Žadatel je přitom povinen soudu
prokázat věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry.
Ze spisu vyplynulo, že Městský soud v Praze po podání návrhu na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti vyzval stěžovatele k prokázání jejich majetkových a sociálních
poměrů. Na výzvu soudu, která byla stěžovatelce 1) doručena v souladu s ust. §46 odst. 2
o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2004) dne 3. 9. 2004, stěžovatelé nereagovali a své
majetkové poměry soudu neprokázali. Stěžovatelka korespondovala se soudem vždy česky.
Za situace, kdy nebylo možno ověřit, zda jsou u stěžovatelů dány předpoklady
pro osvobození od soudních poplatků, nezbylo Městskému soudu v Praze než návrh
stěžovatelů na ustanovení zástupce zamítnout.
Protože ani v kasační stížnosti stěžovatelé neuvedli žádné skutečnosti, na základě
kterých by bylo možno postup městského soudu zpochybnit, dospěl Nejvyšší správní soud
k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Uvádí-li stěžovatelka okolnosti, za kterých nemůže sehnat práci a opatřit si finanční
prostředky, činí tak poprvé až v kasační stížnosti; k této námitce Nejvyšší správní soud
ve smyslu ust. §109 odst. 4 s. ř. s. nemůže v řízení o kasační stížnosti přihlédnout.
Stěžovatelé, kteří neměli v tomto soudním řízení úspěch, nemají právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1, §120 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady
řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů
řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 7. prosince 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu