ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.251.2004
sp. zn. 5 Azs 251/2004 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobkyně: L. S., zastoupená JUDr. Alenou Strnadovou, advokátkou se sídlem v Liberci,
Tovaryšský vrch 1353/1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7,
o udělení azylu, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 26. 4. 2004, č. j. 59 Az 158/2003 – 27,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2004, č. j. 59 Az 158/2003 – 27
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 26. 4. 2004, č. j. 59 Az 158/2003 – 27 zamítl Krajský soud
v Ostravě žalobu žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí žalovaného
ministerstva vnitra ze dne 19. 11. 2003, č. j. OAM-5830/VL-10-08-2003, kterým byla žádost
stěžovatelky o udělení azylu zamítnuta ja ko zjevně nedůvodná dle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka včas kasační
stížnost.
Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje důvod zakotvený v ustanovení §103 odst. 1
písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatelka namítá, že v řízení před soudem byla porušena její zákonná práva, jelikož
jí nebyla umožněna účast na jednání. Stěžovatelka byla přípisem soudu ze dne 6. 1. 2003
v českém jazyce požádána o vyjádření, zda souhlasí s tím, aby bylo ve věci samé rozhodnuto
bez jednání a pokud do dvou týdnů od doručení výzvy nevyjádří svůj nesouhlas, bude udělen
souhlas. Poté soud rozhodl v nepřítomnosti stěžovatelky dne 26. 4. 2004.
Vzhledem ke skutečnosti, že stěžovatelce nebylo poskytnuto poučení v jejím
mateřském jazyce a soud tak nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení §36 s. ř. s.
a vůči ní nepostupoval v souladu s článkem č. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
považuje stěžovatelka rozhodnutí soudu za nesprávné a má za to, že za takové situace
je rozhodnutí soudu stiženo nepřezkoumatelností z důvodů vady řízení před soudem, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.
Navrhuje rozsudek soudu zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Současně žádá o přiznání
odkladného účinku.
Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil dne 2. 7. 2004. Popírá oprávněnost podané
kasační stížnosti a domnívá se, že jeho rozhodnutí, stejně tak i rozsudek soudu byly vydány
v souladu se zákonem. Navrhuje kasační stížnost zamítnout a odkladný účinek nepřiznat.
Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší správní soud zjistil, že žaloba
ke Krajskému soudu v Ostravě byla sepsána a podána v jazyce ruském. Krajský soud
na základě této skutečnosti ustanovil pro toto řízení usnesením ze dne 27. 11. 2003, č. j.
59 Az 158/2003 - 8 tlumočníka z jazyka ruského Mgr. N. K. Tlumočníku uložil ve lhůtě 15
dnů přeložit stěžovatelkou podanou žalobu. Dne 6. 1. 2003 vyhotovil krajský soud přípis č. j.
59 Az 158/2003 - 22, kterým stěžovatelku požádal o vyjádření souhlasu s tím, aby bylo o věci
samé rozhodnuto bez jednání. Předmětný přípis krajský soud neopatřil překladem do ruského
jazyka. Stěžovatelka jej obdržela dne 28. 1. 2004.
S ohledem na skutečnost, že stěžovatelka v soudem uložené lhůtě nevyjádřila svůj
nesouhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud dne 26. 4. 2004 rozhodl
rozsudkem bez toho, aniž by jednání ve věci nařídil.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
kasační stížností, vyšel přitom z právního stavu platného v době vydání napadeného
rozhodnutí (§75 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně. Navíc je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má
nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání
kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu
a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území
po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční
policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká
právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je
rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Stěžovatelka uplatňuje v kasační stížnosti kasační důvod obsažený v ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., když namítá, že jí nebylo poskytnuto poučení v jejím mateřském
jazyce a tím jí nebyla umožněna účast na řízení.
Podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé.
Podle ust. §18 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“), který se použije pro řízení ve správním soudnictví
přiměřeně ve smyslu §64 s. ř. s., mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení.
Podle ustanovení §18 odst. 2 o. s. ř. účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český
jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí,
jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak, než znakovou řečí.
Ve smyslu ust. §36 odst. 1 s. ř. s. má soud povinnost zachovávat rovné postavení
účastníků, zejména poučením o jejich procesních právech a povinnostech. Explicitní
vyjádření principu rovného postavení účastníků řízení, kde zpravidla stojí proti sobě fyzická
nebo právnická osoba a správní orgán, považuje soud ve správním soudnictví za zvlášť
důležité. Tato povinnost soudu je výrazem ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní
ochranu zakotveném v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedené ustanovení
zakládá právo na právní pomoc v řízení před soudy, a to již od počátku řízení.
V posuzované věci má Nejvyšší správní soud za to, že potřeba ustanovit stěžovatelce
tlumočníka v řízení před Krajským soudem v Ostravě najevo vyšla, a to se zřetelem
na skutečnost, že žaloba byla sepsána v jazyce ruském. Krajský soud proto postupoval
v souladu se zákonem, když pro řízení tlumočníka ustanovil. Výzvu ve smyslu ustanovení
§51 odst. 1 s. ř. s. však krajský soud zaslal stěžovatelce pouze v jazyce českém a tuto
překladem neopatřil.
Jak již tento soud judikoval v rozsudku č.j. 5 Azs 5/2003 - 32 ze dne 18. 9. 2003,
„předpokladem k uplatnění zákonného práva účastníka řízení jednat ve svém mateřském
jazyce, resp. právu na tlumočníka (čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), stejně tak
i právu vyjádřit se ke způsobu projednání věci bez jednání (§51 s. ř. s.), je takové poučení,
ze kterého je srozumitelný jeho obsah. Při své poučovací povinnosti má soud vycházet
z okolností případu a volit takové prostředky a způsob, aby účastník nebyl na svých ústavně
zaručených právech krácen.“
Obdržela-li stěžovatelka výzvu soudu, v níž jí byly sděleny skutečnosti rozhodné
k uplatnění jejích práv v řízení před soudem bez dalšího v jazyce, kterému nerozuměla, tudíž
jí nebyl znám její obsah, dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že Krajský soud v Ostravě
nedostál své povinnosti stanovené v ustanovení §36 s. ř. s. a vůči stěžovatelce, nepostupoval
v souladu s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu trpí vadami řízení, které
zakládají jeho nepřezkoumatelnost z důvodu vady řízení před soudem, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a proto podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil rozhodnutí krajského soudu a vrací věc k dalšímu řízení. V dalším řízení se Krajský
soud v Ostravě zaměří na nápravu vytýkaného pochybení, přitom volba prostředků bude
záviset na úvaze soudu s ohledem na další vývoj procesní situace.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud prvního stupně ve svém novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 15. dubna 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu