ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.329.2005
sp. zn. 5 Azs 329/2005 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily
Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní
věci navrhovatelky: D. S., proti Ministerstvu vnitra , Praha 7, Nad Štolou 3, o udělení azylu,
o podání navrhovatelky ze dne 30. 8. 2005,
takto:
I. Podání navrhovatelky ze dne 30. 8. 2005 se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Dne 30. 8. 2005 navrhovatelka sepsala podání v němž se označila za stěžovatelku,
uvedla účastníka řízení Ministerstvo vnitra a podání označila jako kasační stížnost
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. června 2005,
č. j. 5 Azs 359/2004-44. Uvedla, že s rozhodnutím nesouhlasí, nemůže se vrátit
do Mongolska, protože má strach z pronásledování z důvodu svého nesouhlasu s režimem
v Mongolsku a dále z důvodu svého dlouhého pobytu v České republice a podání žádosti
o udělení azylu v České republice. Má za to, že splnila podmínky pro udělení azylu.
Písemnost navrhovatelka podala osobně u Krajského soudu v Brně, ten ji postoupil
Krajskému soudu v Ústí nad Labem a tento soud ji předložil Nejvyššímu správnímu soudu
s tím, že se jedná o druhou kasační stížnost v téže věci a současně předložil svůj spis
sp. zn. 15 Az 624/2003.
Ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Az 624/2003 Nejvyšší správní
soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 25. 6. 2004,
č. j. 15 Az 624/2003-23 zamítl žalobu navrhovatelky proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 20. 2. 2003, č. j. OAM-1994/VL-11-C10-2002, kterým navrhovatelce nebyl udělen
azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb. o azylu a bylo vysloveno,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož zákona. Proti tomuto
rozsudku podala navrhovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud zamítl
rozsudkem ze dne 27. 6. 2005, č. j. 5 Azs 359/2004 - 44. Rozsudek Nejvyššího správního
soudu doručil Krajský soud v Ústí nad Labem zástupci navrhovatelky (JUDr. Ing. J. M.,
advokátovi se sídlem v B., W. 16) a Ministerstvu vnitra. Rozsudek nabyl právní moci dne
12. 8. 2005.
V podání ze dne 30. 8. 2005 navrhovatelka uvedla, že jím podává kasační stížnost
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, avšak datum a označení rozsudku číslem
jednacím se týká rozsudku Nejvyššího správního soudu. Tato nepřesnost však nebránila
v tom, aby Nejvyšší správní soud mohl o podání navrhovatelky rozhodnout. Z předloženého
spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem naprosto přesvědčivě vyplývá, že navrhovatelka
již jednu kasační stížnost proti rozsudku uvedeného soudu podala a že o ní Nejvyšší správní
soud již rozhodl a že věc byla již pravomocně skončena.
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb. podle něhož
Nejvyšší správní soud v této věci za použití ustanovení §120 téhož zákona postupuje, soud
usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl. Tak se stalo v daném případě,
a proto nejsou splněny podmínky řízení, aby Nejvyšší správní soud mohl o podání
navrhovatelky ze dne 30. 8. 2005 věcně jednat, tedy znovu přezkoumávat zákonnost rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem, ale mohl jen podání navrhovatelky ze dne 30. 8. 2005
odmítnout.
O nákladech tohoto řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení
§60 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb. za použití §120 téhož zákona. Žádný z účastníků řízení
nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. prosince 2005
JUDr. Ludmila Valentová
předsedkyně senátu