ECLI:CZ:NSS:2005:5.AZS.354.2004
sp. zn. 5 Azs 354/2004 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci
žalobce: V. B., zast. advokátem Mgr. Martinem Rybnikářem, se sídlem AK Příkop 4, Brno,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Nad Štolou 3, Praha 7, o udělení azylu v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004 č. j.
55 Az 653/2003 - 23,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2004, č. j. 55 Az 653/2003 - 23
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 4. 2003, č. j. OAM- 23/VL-04-P18-2002 nebyl
stěžovateli udělen azyl podle §13 odst. 1, 2 a §14 zákona. č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“); současně bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování podle §91
téhož zákona. Podanou žalobu proti rozhodnutí Krajský soud v Brně odmítl. Proti usnesení
krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, ve které uplatňuje důvod dle §103 odst.1
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudu,
že jeho podání i přes doplnění nesplňuje zákonem stanovené náležitosti a nebylo je možné
meritorně projednat. Namítá, že jeho původní podání ze dne 29. 4. 2003 nepostrádalo
náležitosti žaloby vymezené v §71 odst. 1 písm. d) až e) s. ř. s. V podané žalobě jednoznačně
určitě označil ta ustanovení správního řádu, která byla rozhodnutím žalovaného porušena,
takže bylo zcela zřejmé, jaké vady jsou rozhodnutí vytýkány a co má soud přezkoumávat.
Zcela jednoznačný důvod je dán tvrzením stěžovatele v doplnění žaloby, že žalovaný porušil
v řízení §33 odst. 2 správního řádu, když stěžovateli nedal možnost se před vydáním
rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popř. navrhnout jeho doplnění.
Tato námitka je zcela jednoznačná a není nutno ji více doplňovat. Stěžovatel na výzvu
krajského soudu žalobu doplnil, tudíž se pokoušel požadavku soudu vyhovět. To, že toto
doplnění žaloby považoval krajský soud za nedostatečné, nelze žalobci přičítat k tíži, neboť
se jedná o osobu, která nemá dostatečné právní znalosti, navíc jde o cizince, pro kterého
je složitější se v právním řádu České republiky orientovat. Viděl-li krajský soud, že mu
působí potíže žalobu doplnit, měl jej poučit o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro toto
řízení; to však soud neučinil. S ohledem na výše uvedené je stěžovatel přesvědčen,
že usnesení krajského soudu je nezákonné, proto požaduje, aby Nejvyšší správní soud
napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Žalovaný v písemném vyjádření popírá oprávněnost podané kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu, tak usnesení krajského soudu byly
vydány v souladu s právními předpisy. V dalším odkazuje na spisový materiál. Navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné předeslat, že není jeho úkolem znovu
komplexně posuzovat otázku, zda stěžovateli měl či neměl být žalovaným azyl přiznán,
nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami spadajícími pod vymezení v §103
odst. 1 s. ř. s. a tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě některými dalšími vadami, k jejichž
přezkumu je tento soud povolán z úřední povinnosti. Úkolem Nejvyššího správního soudu
tedy je přezkoumat správnost postupu krajského soudu.
Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou
dispoziční a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění ruší
nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze
na žalobci, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, v této
žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech
pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§71 s. ř. s).
V důsledku přísně dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního
orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových
a právních důvodů považuje žalobce či žalobkyně napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné [§71 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může
být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá
z citovaného ustanovení §71 odst. 2 s. ř. s. V souzené věci ze spisového materiálu vyplývá,
že žaloba náležitosti, k jejichž doplnění byl stěžovatel vyzván a které jsou vymezeny
v ustanovení §37 odst. 3 s. ř. s. a v §71 odst. 1 s. ř. s., obsahovala . Byla-li žaloba
odůvodněna tím, že rozhodnutí žalovaného nevycházelo ze spolehlivě zjištěného skutkového
stavu, žalovaný neprovedl šetření nezbytná k objasnění okolností rozhodných pro řádné
posouzení věci, přičemž porušil ust. §3 odst. 3 a 4, §32 odst. 1 , §46 a §47 odst. 3 správního
řádu, nelze přisvědčit závěru krajského soudu, že důvody žaloby nebyly uvedeny. Žaloba
rovněž obsahovala specifikaci napadeného rozhodnutí, označení žalovaného, řádnou
identifikaci žalobce. Namítal-li stěžovatel, že neměl možnost vyjádřit se k podkladům
rozhodnutí, navrhnout jejich doplnění, je tato žalobní námitka zcela konkrétní a krajský soud
se jí měl zabývat.
Při shrnutí výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že stěžovatel vymezil meze a rozsah přezkumné činnosti soudu způsobem dostačujícím.
Bylo-li možno z obsahu podané žaloby, jakož i z obsahu správního spisu, který měl soud
k dispozici nepochybné, že žaloba byla podána včas, žalobce byl řádně označen, byly zřejmé
důvody z nichž je žaloba podána, jakož i to, čeho se domáhá, nebyl přístup, který krajský
soud uplatnil, správní Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že byl opravný prostředek
stěžovatele projednatelný a soud mohl napadené rozhodnutí žalovaného přezkoumat.
Přezkum Nejvyššího správního soudu v projednávané věci směřoval k otázce,
zda intenzita nedostatků stěžovatelova podání dosáhla té míry, při níž je veřejný zájem
na co nejširším přístupu ke spravedlnosti převážen zájmem na efektivním fungování této
spravedlnosti, jež je podmíněno také nepřetížeností soudů meritorním přezkoumáváním
podání, u nichž například není patrné, proti čemu směřují, tedy z jakého zákonného důvodu
se spravedlnosti dovolávají. Při takto nastolené otázce nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu
než rozhodnout, že ve světle příslušných ustanovení s. ř. s. posuzované podání této intenzity
nedosáhlo.
Nejvyšší správní soud se však neztotožňuje s výtkou stěžovatele stran povinnosti
krajského soudu ustanovit mu zástupce. Takovou povinnost soud má v případě, vyjde-li
v řízení najevo potřeba ustanovit zástupce, a to zejména tehdy, nemůže–li účastník účinně
hájit svá práva v řízení, ať již proto, že neovládá jazyk v němž je jednáno, anebo z důvodů
sociálních. Za situace, kdy stěžovatel podal žalobu sepsanou v českém jazyce a rovněž
na výzvu soudu v českém jazyce podání doplnil, aniž by uvedl, že výzvě nerozuměl,
nelze soudu vyčítat, že se nezabýval tím, zda stěžovatel může mít potíže s porozuměním
výzvy ani to, že mu neustanovil zástupce.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že usnesení
Krajského soudu v Brně, kterým byl dle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnut návrh stěžovatele,
je nezákonné, a proto podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. napadené rozhodnutí krajského soudu
zrušil a věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí rozhodne Krajský soud v Brně i o nákladech řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné(§53 odst. 3,
§120 s. ř .s.).
V Brně dne 4. dubna 2005
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu