ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.31.2004
sp. zn. 6 Ads 31/2004 - 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce J. H ., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25,
225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 2. 2003, o kasační
stížnosti žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2004, č. j. 12 Ca
18/2004 - 18,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovaná je povinna žalobci uhradit na nákladech řízení 40 Kč do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 21. 2. 2003 u Vrchního soudu v Olomouci žalobu proti výše
označenému rozhodnutí žalované ze dne 14. 2. 2003, ve věci žádosti o přiznání jednorázové
peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb.; vrchní soud postoupil z důvodu věcné
nepříslušnosti tuto žalobu dne 8. 4. 2004 Městskému soudu v Praze. Tento soud dne
15. 4. 2004 usnesením č. j. 12 Ca 18/2004 - 18 vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil
věc Krajskému soudu v Ostravě. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že zákon č. 261/2001 Sb.
je ve vztahu k zákonu č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), zvláštním
zákonem, jenž stanoví odchylku od místní příslušnosti věcně příslušných krajských soudů,
jak je předvídána §7 odst. 2 s. ř. s. - místné příslušným je krajský soud, v jehož obvodu je
obecný soud oprávněné osoby. Poněvadž obecný soud žalobce (jímž je podle §85 odst. 1
občanského soudní řádu - dále jen „o. s. ř.“ - okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, tedy
Okresní soud ve Vsetíně) je v obvodu Krajského soudu v Ostravě, je tento krajský soud
příslušný k rozhodnutí o výše uvedené žalobě.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě
kasační stížnost; v ní uvedla, že od 1. 1. 2003, kdy nabyl účinnosti s. ř. s., se věcná a místní
příslušnost soudů rozhodujících o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů vydaných
podle zákona č. 261/2001 Sb. řídí toliko ustanoveními s. ř. s. Místní příslušnost tak vyplývá
podle názoru stěžovatelky z §7 odst. 2 s. ř. s. a dovozuje, že místně příslušným je krajský
soud, v jehož obvodu se nachází sídlo žalované, tedy Městský soud v Praze. Tuto námitku
stěžovatelka podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 15. 6. 2004 navrhl, aby o věci
rozhodl Krajský soud v Ostravě, zejména s ohledem na důkazní návrhy, které hodlá uplatnit,
tedy soud blízky jeho bydlišti a sídlům orgánů, u kterých se podle něj nacházejí potřebné
listiny.
Nejvyšší správní soud posoudil námitky stěžovatelky jako nedůvodné.
Námitka mířící do právního posouzení věci (§103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.) může být
důvodnou, pokud by soud aplikoval na věc nedopadající ustanovení právního předpisu,
anebo by sice užil právního předpisu případného, leč vyložil by jej (či jeho jednotlivé
ustanovení) nesprávně. Pokud jde o důvody kasační stížnosti vyplývající z písm. d)
§103 odst. 1, pak jimi může být tvrzená nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu
pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů, popřípadě jiná vada řízení, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Žádné takové tvrzení, které by soud mohl
podřadit pod toto ustanovení, se však v tvrzeních stěžovatelky nenalézá. Proto považuje
za důvodně uplatněnou námitku tu, jež míří do právního posouzení věci místní příslušnosti
krajských soudů.
Podle §7 odst. 2 s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení
místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal
rozhodnutí v posledním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá
ochrany. Lex specialis, kterým je v posuzované věci zákon č. 261/2001 Sb., o poskytnutí
jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům
a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních
táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky
příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939
až 1945, stanoví v §7 odst. 4, že proti rozhodnutí správního orgánu lze podat opravný
prostředek k vrchnímu soudu, v jehož obvodu je obecný soud oprávněné osoby.
Dne 1. 1. 2003 nabyl účinnosti s. ř. s., jenž v §129 odst. 1 stanovil, že ve věcech správního
soudnictví, v nichž zvláštní zákon svěřoval soudu rozhodování o opravných prostředcích
proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí o. s. ř., lze ode dne
účinnosti s. ř. s. podat ve lhůtě třiceti dnů od doručení rozhodnutí, nestanoví-li zvláštní zákon
lhůtu jinak, žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního s. ř. s., jsou-li splněny podmínky
tam stanovené. Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, má podání žaloby odkladný účinek. Výše
citovaný zákon č. 261/2001 Sb. tak před účinností s. ř. s. upravoval jako speciální předpis
jednak formu, v níž soud rozhodnutí přezkoumával (opravný prostředek) a dále věcnou
a místní příslušnost soudu – věcně příslušnými byly vrchní soudy, jejichž místní příslušnost
se řídila obecným soudem oprávněné osoby.
Soudní řád správní v několika ohledech tuto úpravu překonal, jedná se o tzv.
nepřímou novelizaci, jež obecně není vhodným nástrojem pro úpravu právních vztahů, neboť
nepřináší do těchto vztahů žádoucí právní jistotu, na druhou stranu je přípustná a obecně
vyplývá ze zásady lex posterior derogat priori. Takto tedy s. ř. s. změnil formu, v níž se lze
domáhat přezkumu správních rozhodnutí (od 1. 1. 2003 pouze žalobní cestou za podmínek
§65 a násl. s. ř. s.), což vyplývá z cit. ust. §129 s. ř. s.; dále je nepochybné, že s. ř. s. změnil
věcnou příslušnost soudů, které jsou povolány věc projednat a rozhodnout. Podle §3 odst. 1
s. ř. s. jednají a rozhodují ve správním soudnictví krajské soudy a Nejvyšší správní soud.
Z toho vyplývá, že ve správním soudnictví již nejsou od 1. 1. 2003 věcně příslušné vrchní
soudy. Věcně příslušnými soudy jsou přitom podle §7 odst. 1 krajské soudy. Druhou
„nepřímou“ změnou, kterou tedy s. ř. s. od 1. 1. 2003 zavedl, je nová věcná příslušnost.
Pokud však ust. §7 odst. 2 s. ř. s. připouští, že zvláštní zákon může upravit místní
příslušnost u věcně příslušných soudů odchylně, pak ustanovení §7 odst. 4 cit. zákona
č. 261/2001 Sb., upravující místní příslušnost soudů odchylně od §7 odst. 2, je právní
normou změnami ve správním soudnictví nedotčenou a tedy v plné míře aplikovatelnou.
Místně příslušným tedy bude krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud oprávněné osoby.
Městský soud v Praze ve své právní úvaze nepochybil, aplikoval právní předpisy, které
na posuzovanou věc dopadají, a proto je stížní námitka nedůvodná. Nejvyšší správní soud
proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud poznamenává, že tímto rozhodnutím je ve smyslu
§7 odst. 6 s. ř. s. vázán i soud, kterému je věc postupována; postup podle §7 odst. 6 věty
druhé s. ř. s. (předložení věci k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu v případě, kdy soud,
jemuž věc byla postoupena, s tím nesouhlasí), tedy již za situace, kdy proti postoupení věci
brojil účastník řízení v řízení o kasační stížnosti, jež byla přípustnou, nelze využít.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 s. ř. s. za použití §120
s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo a náhrada nákladů nenáleží
(nenáleželo by jí ostatně ani v případě úspěchu podle výslovného ustanovení §60 odst. 2
s. ř. s.). Žalobce, který v tomto řízení získal postavení úspěšného účastníka řízení, má právo
na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil, Nejvyšší správní soud ze soudního spisu
zjistil, že žalobce podal ke kasační stížnosti vyjádření a dále se k poučení soudu vyjádřil
k případné námitce podjatosti, přičemž náklady poštovného činily 40 Kč. Tyto náklady
nesporně byly důvodně vynaloženými hotovými výdaji, které žalobce nesl ze svého, proto
soud rozhodl, že stěžovatelka je povinna žalobci uhradit v přiměřené lhůtě po právní moci
tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu