ECLI:CZ:NSS:2005:6.ADS.58.2003
sp. zn. 6 Ads 58/2003 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci
žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Hanou Dleštíkovou, advokátkou, se sídlem Riegrova 16,
Olomouc, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha
5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 17 Ca
156/2002 - 41 ze dne 23. 6. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 29. 7. 2002 byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) o plný invalidní důchod, neboť nesplnil podmínky §38 zákona č. 155/1995 Sb.
Své rozhodnutí odůvodnila posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního
zabezpečení v Olomouci ze dne 10. 7. 2002, podle něhož stěžovatel není plně invalidní,
protože jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti z důvodu nepříznivého zdravotního
stavu poklesla pouze o 50 %.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v souladu s tehdy platnou právní úpravou
opravný prostředek ke Krajskému soudu v Ostravě, ve kterém namítá, že jeho stávající
zdravotní stav mu nedovoluje vykonávat jeho původní zaměstnání - ostrahu u bezpečnostní
služby, ani žádné jiné povolání. Necítí pravou část obličeje a hlavy, má stálé bolesti hlavy
a závratě. K tomu přistoupila okolnost, že mu při operaci byl ustřižen trojklaný nerv.
Proto se nechal vyšetřit v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, kde bylo zjištěno, že nemůže
vykonávat vůbec žádnou práci, další operace by byla riskantní. Proto se domnívá, že jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti poklesla o více než 66 % a splňuje proto zákonné
podmínky pro přiznání plného invalidního důchodu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 6. 2003, č. j. 17 Ca 156/2002 - 41,
opravný prostředek (žalobu) zamítl. V odůvodnění uvedl, že v řízení nebylo prokázáno,
že by pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti u stěžovatele činil nejméně 66 %. Svá
skutková zjištění opírá soud jednak o výpovědi a písemná podání stěžovatele, jednak
o napadené rozhodnutí žalované ze dne 29. 7. 2002, o posudek posudkového lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“) v Olomouci ze dne 10. 7. 2002 a dále
o posudky posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“)
v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2003 a ze dne 11. 4. 2003.
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatel proti tomuto rozsudku Krajského
soudu v Ostravě. V ní kromě popisu svého zdravotního stavu namítá, že nebylo přihlédnuto
k jeho vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a že se v posudku posudkové komise
ministerstva vůbec nepromítá ustřižení trojklaného nervu. Dále namítá, že nebylo vyhověno
jeho návrhu na vypracování znaleckého posudku. V doplnění kasační stížnosti uvádí,
že podává kasační stížnost z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a že jeho schopnost pracovat je prakticky nulová,
neboť s jeho postižením by musel mít vytvořeny zvláštní pracovní podmínky.
Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.).
Stěžovatel namítá důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., podle kterého lze
namítat vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím
zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým
způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud,
který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu
řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost.
Namítaný důvod lze však podřadit i pod §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jenž spočívá
v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonnost
rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu pro nedostatek důvodů
by mohla nastat pouze v případě, že by řízení před soudem trpělo nedostatkem skutkových
zjištění, o něž soud opřel své rozhodovací důvody. Takovou vadou by mohlo být,
pokud by soud opřel své rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, popřípadě
zjištěné v rozporu se zákonem, nebo by pominul některé rozhodné skutečnosti, které byly
v řízení prokázány, anebo případy, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení
provedeny. Skutkové zjištění by mohlo být vadné též za situace, kdy v hodnocení důkazů
je z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor.
Za jinou vadu řízení, jež mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí, by mohl být
považován postup soudu, v jehož důsledku by za podklad rozhodnutí soudu byl vzat neúplný
či nepřesvědčivý posudek posudkové komise ministerstva ve věci rozhodného zdravotního
postižení v dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu, jímž stěžovatel trpěl ke dni vydání
rozhodnutí správního orgánu (žalované). V daném případě oba důvody směřují k nesprávně
zjištěnému skutkovému stavu (zdravotního stavu stěžovatele), a to jednak v řízení
před správním orgánem (žalovanou) a dále v řízení před soudem.
Podle §39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, je pojištěnec plně
invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho
schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 %, nebo je schopen pro zdravotní
postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek. Způsob
posouzení a procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanoví
prováděcí předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 284/1995, kterou se provádí zákon
o důchodovém pojištění, která v příloze č. 2 obsahuje procentní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti. Podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení, Ministerstvo práce a sociálních věcí posuzuje zdravotní
stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech
důchodového pojištění; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.
K námitce nesprávného zjištění skutkového (zdravotního) stavu stěžovatele Nejvyšší
správní soud konstatuje, že posouzení zdravotního stavu a souvisejícího zbytkového
pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou; soud k ní nemá potřebné odborné
znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, jimž tyto znalosti svědčí, aby se o těchto otázkách
vyslovily. Soud pak hodnotí veškeré důkazy v řízení takto získané. V řízení,
které je přezkumným řízením vůči rozhodnutí žalované, soud opatřuje posudek posudkové
komise ministerstva; pokud tento posudek není ve svém obsahu úplný a svými závěry
přesvědčivý, opatří si znalecký posudek znalce v oboru posudkového lékařství.
Zásadní význam pro soudní rozhodnutí tak má posudek posudkové komise
ministerstva. Proto musí z něho vyplývat, že komise se řídila §1 odst. 2 a §3 vyhlášky
č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, nebo-li zasedala
ve stanoveném složení, zda a jak přihlédla při posuzování zdravotního stavu a pracovní
schopnosti k výsledkům vlastního šetření, zda a jak vycházela z lékařských zpráv a posudků
vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzovaného. Posudek musí konečně
obsahovat posudkový závěr o zdravotním stavu posuzovaného a v případě dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu i zdravotní postižení, které je jeho příčinou (§6 odst. 3
vyhlášky č. 284/1995 Sb.) a míru poklesu schopnosti jeho soustavné výdělečné činnosti
vyjádřenou v %.
S tím souvisí skutečnost, že při vypracovávání posudku vystupuje do popředí
požadavek úplnosti a přesvědčivosti posudku a nezbytnost přesné formulace posudkových
závěrů, odpovídající zákonem vymezeným pojmům. Úplnost spočívá v tom, že se komise
vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi podle zákona č. 155/1995 Sb. a vyhlášky
č. 284/1995 Sb. a požadavek přesvědčivosti splňuje posudek obsahující náležité zdůvodnění
posudkových závěrů.
Není v možnostech soudu, aby posoudil věcnou správnost posudku (zdravotní stav
stěžovatele). Proto se přezkumná činnost soudu musí omezit na přezkum výše uvedených
formálních náležitostí posudku, zejména pak jeho úplnosti a přesvědčivosti. Vykazuje-li
posudek nedostatky těchto náležitostí, uloží soud posudkové komisi jeho doplnění či může
ustanovit znalce z příslušného oboru a odvětví zdravotnictví. Nevzbuzuje-li naopak obsah
posudku pochybnosti o své úplnosti, správnosti a přesvědčivosti, není důvodu pro doplnění
dokazování ustanovením znalce z oboru zdravotnictví.
Ze soudního spisu bylo zjištěno, že krajský soud rozhodoval na základě posudku
posudkové komise ministerstva ze dne 17. 1. 2003. Podle něj byl stěžovatel k datu vydání
napadeného rozhodnutí žalované jen částečně invalidní. V jeho případě šlo o pokles
schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu nepříznivého zdravotního stavu nejméně
o 33 %, nedosahoval však 66 % odpovídajících plné invaliditě a nešlo ani o schopnost
vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných
podmínek. Zdravotní stav pro jednání komise byl doložen zdravotní dokumentací ošetřujícího
praktického lékaře v Olomouci, nálezem neurologickým Centra pro léčbu bolesti
při NCH klinice FN Olomouc, nálezem psychiatrickým a psychologickým vyšetřením.
Posudková komise stanovila procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
podle kapitoly VI, odd. A, položky 2, písm. d) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. na 50 %
a konstatovala, že pro užití §6 odst. 4 této vyhlášky (procentní zvýšení horní hranice o 10 %)
nebyly zjištěny posudkově významné skutečnosti. Při tomto zdravotním stavu může
stěžovatel vykonávat psychicky nenáročnou, lehkou fyzickou práci bez nošení a zvedání
těžkých břemen, s možností změny pracovní polohy, bez práce ve vynucených polohách, bez
dlouhých pochodů (v nerovném terénu) a stání, bez nadměrného přetěžování dolních
končetin, v klimaticky vhodném prostředí s možností dodržování pravidelné životosprávy,
bez nočních směn a práce ve výškách.
V podání ze dne 17. 2. 2003 v řízení před krajským soudem se stěžovatel vyjádřil
k tomuto posudku a uvedl, že trvá na své žalobě, že opět nebylo zohledněno ustřižení
trojklaného nervu. Poukazuje v něm na to, že komise úplně přehlédla, že si již po dvou třech
hodinách musí jít lehnout k odpočinku na 45 minut. Posudek byl podle něj vypracován
od zeleného stolu, opírá se výhradně o zdravotnickou dokumentaci. V poslední době upadl
do bezvědomí a při poslední této události si zlomil levou ruku.
Vzhledem k těmto námitkám stěžovatele si krajský soud vyžádal doplnění posudku.
Nového jednání posudkové komise byl účasten i stěžovatel. V doplnění posudku ze dne
11. 4. 2003 posudková komise setrvala na svém původním posudkovém závěru. Komise
se zabývala i námitkami ohledně postižení trojklaného nervu (trigeminu). Učinila v tomto
směru závěr, že nejde o charakteristickou neuralgii trigeminu záchvatového charakteru
s pauzami klidu, proto i terapie používaná při tomto onemocnění je problematická
a nemocného přesunula do péče psychologů a psychiatrů.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že posudková komise se dostatečně vypořádala
se všemi okolnostmi, které stěžovatel uplatňoval v průběhu řízení o žalobě (opravném
prostředku). Ztotožňuje se s názorem krajského soudu, že posudek včetně jeho doplňku
je úplný, přesvědčivý, podrobně odůvodněný, byl vypracován v řádném složení komise
za přítomnosti odborného lékaře, podle stěžovatelova rozhodujícího zdravotního postižení.
Neshledal důvod pro další znalecký posudek znalce v oboru posudkového lékařství.
Podle §39 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění se při určování poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti vychází mj. ze zdravotního stavu doloženého výsledky
funkčních vyšetření. V tomto ohledu posudek nevzbuzuje pochybnosti (vyšel z výše
uvedených vyšetření neurologů, specialistů na chronické bolesti, psychiatrů a psychologa);
stěžovatel polemizuje s posudkovým hodnocením, které procentní míru poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stanovilo na 50 %; tento závěr však přináleží posudkovým
lékařům a názor jiného, byť zdravotnického zařízení či pracoviště (ve stěžovatelově případě
mělo jít o vyšetření z Ústřední vojenské nemocnice v Praze), není pro tento posudkový nález
směrodatný. Charakter stěžovatelova postižení a jeho vliv na schopnost výdělečné činnosti
byl jasně v posudku komise Ministerstva práce a sociálních věcí doložen. Proto existence
vyšetření v Ústřední vojenské nemocnici v Praze (stěžovatel ostatně blíže nikde neuvádí,
co bylo předmětem tohoto vyšetření a kdy mělo proběhnout) samo o sobě pro posudkový
závěr nemohlo mít zásadní význam.
Za této situace, podle názoru Nejvyššího správního soudu, není důvodu pochybovat
o správnosti závěrů posudkové komise a krajský soud proto nepochybil, jestliže z nich
vycházel a posléze jako zákonné důvodně potvrdil přezkoumávané rozhodnutí žalované, jímž
byla stěžovateli zamítnuta žádost o plný invalidní důchod.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl, shledav ji z výše uvedených
důvodů nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 a 2 ve spojení s §120 s. ř. s.,
když stěžovatel ve věci úspěšný nebyl a žalovaná sice ve věci úspěšná byla, avšak zákon
jí právo na náhradu nákladů nezavedl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 22. dubna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu