ECLI:CZ:NSS:2005:6.AFS.29.2004
sp. zn. 6 Afs 29/2004 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně J. N ., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, se sídlem nám.
Svobody 4, Brno, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j.
30 Ca 509/2000 - 44 ze dne 28. 11. 2003,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Ca 509/2000 - 44 ze dne 28. 11. 2003
se zruš u je a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu
v Brně č. j. 30 Ca 509/2000 - 44 ze dne 28. 11. 2003, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí
č. j. 1989/2000/FŘ/130 ze dne 3. 7. 2000 a jemu předcházející rozhodnutí Finančního úřadu
v Uherském Brodě č. j. 48910/99/338920/4099 ze dne 9. 11. 1999 a věc vrácena stěžovateli
k dalšímu řízení. Důvodem zrušení obou rozhodnutí krajským soudem byla skutečnost,
že přezkoumání rozhodnutí může být podle §55b odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě
daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájeno nejpozději do dvou
let následujících po roce, v němž nabylo přezkoumávané rozhodnutí právní moci. Tím,
že stěžovatel přezkoumával nepravomocné rozhodnutí, porušil §55 odst. 2 a §2 odst. 1
zákona a jeho rozhodnutí je tak nezákonné.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalobkyně ve své žalobě ze dne 15. 10. 2000
neuvedla žádné skutkové důvody, pro které žalobu podávala. Sama si v takto podané žalobě
vyhradila, že návrh doplní. To se stalo až dne 28. 12. 2000. Žalobkyně tedy žalobu doplnila
až po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby a současně i pro vymezení rozsahu a důvodů
napadení. Tuto námitku stěžovatel uplatnil již v řízení před krajským soudem, když
poukazoval na to, že při přezkoumávání nezákonnosti rozhodnutí správních orgánů v řízení
podle hlavy druhé, části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí zásada dispoziční a soud je tak oprávněn
přezkoumat zákonnost napadeného správního rozhodnutí pouze v tom rozsahu, v jakém
žalobce považuje toto rozhodnutí za nezákonné. Krajský soud se však touto stěžovatelem
uplatněnou námitkou ve svém rozsudku nezabýval. To je dle stěžovatele důvodem pro zrušení
napadeného rozsudku krajského soudu. Kromě toho stěžovatel napadá i právní závěr, k němuž
krajský soud dospěl, neboť ze žádného ustanovení zákona nevyplývá, že by institut
přezkoumání daňových rozhodnutí upravený v §55b zákona bylo možné použít výhradně
a pouze pro nápravu rozhodnutí, která jsou již v právní moci. Z těchto důvodů stěžovatel
navrhuje, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Brně byl zrušen a věc vrácena tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že důvody stěžovatelem
uváděné jsou toliko jeho snahou zvrátit pro něj nepříznivé rozhodnutí, které bylo vydáno
po právu. Krajský soud neměl dle žalobkyně jinou možnost, než rozhodnutí stěžovatele zrušit.
Z obsahu vyjádření Nejvyšší správní soud dovozuje, že žalobkyně navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti jako nedůvodné.
Z obsahu soudního spisu zjistil Nejvyšší správní soud následující pro posouzení této
právní věci rozhodující skutečnosti: žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí stěžovatele
k poštovní přepravě dne 17. 10. 2000, jak vyplývá z podacího razítka. V žalobě bylo pouze
specifikováno, jaké rozhodnutí stěžovatele je napadáno, a dále v ní byla obsažena žádost o to,
aby soud toto rozhodnutí i rozhodnutí jemu předcházející přezkoumal. Žalobkyně avizovala
doplnění žaloby společně s doložením plné moci advokáta, který ji bude zastupovat. Dne
24. 11. 2000 byla žalobkyni doručena výzva k zaplacení soudního poplatku, zároveň byla
vyzvána k doložení plné moci advokáta. Dne 8. 12. 2000 byla žalobkyni v reakci na žádost
jejího právního zástupce, který doložil plnou moc, prodloužena lhůta k doplnění žaloby
do 20. 12. 2000. Dne 27. 12. 2000 právní zástupce žalobkyně zaslal zdůvodnění žaloby. Dne
8. 8. 2001 bylo krajskému soudu podáno vyjádření stěžovatele k žalobě, v němž namítal,
že stěžovatelka ve lhůtě pro podání žaloby neuvedla žádný žalobní bod a učinila tak
až po jejím uplynutí. Krajský soud dne 23. 4. 2002 učinil dotaz na podací poštu, které
žalobkyně podala žalobu k doručení, ohledně data jejího podání. Pošta P. krajskému soudu
odpověděla, že se tak stalo dne 2. 10. 2000, a sice v L., kam „poštovna v P. patří“. Po 1. 1.
2003 krajský soud pokračoval v projednávání věci podle právního stavu účinného od tohoto
data, tedy podle zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a
napadené rozhodnutí stěžovatele i jemu předcházející rozhodnutí zrušil, přitom přisvědčil
části námitek žalobkyně obsažených v doplnění žaloby. Rozsudek krajského soudu byl
stěžovateli doručen dne 14. 1. 2004, ten jej dne 27. 1. 2004 napadl kasační stížností.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu vzešel
(§102 s. ř. s.), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a je přípustná, neboť z jejího obsahu je zřejmé, že míří
na nezákonnost napadeného rozsudku a vady řízení z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d)
s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal. Byl
přitom zásadně vázán rozsahem kasační stížnosti a jejími důvody, nad jejich rámec napadený
rozsudek přezkoumával za podmínek podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. Dospěl přitom k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Žalobkyně brojila proti rozhodnutí stěžovatele v říjnu 2000. Podle §249 odst. 2 o. s. ř.
v tehdy platném znění žaloba musela kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení
rozhodnutí správního orgánu, které napadala, vyjádření, v jakém rozsahu se toto rozhodnutí
napadá, uvedení důvodů, v čem žalobce spatřuje nezákonnost rozhodnutí správního orgánu,
a jaký konečný návrh činí. Podle §250b o. s. ř. v témže znění pak žaloba musela být podána
do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni, pokud zvláštní
zákon nestanovil jinak. Zmeškání lhůty nebylo možno prominout. Podle §250h o. s. ř.
v témže znění pak až do rozhodnutí soudu mohl žalobce rozsah napadení správního
rozhodnutí omezit; rozšířit jej však mohl jen ve lhůtě pod le §250b. Obdobnou právní úpravu
obsahuje i s. ř. s. účinný od 1. 1. 2003.
Ze shora uvedeného vyplývá, že za situace, kdy nebylo zvláštním zákonem stanoveno
jinak, musela žalobkyně ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu
v posledním stupni, tedy od doručení rozhodnutí stěžovatele, podat žalobu a uvést důvody,
ve kterých spatřuje nezákonnost rozhodnutí, které napadala, přitom po uplynutí této lhůty
bylo možno rozsah, jímž byla determinována přezkumná činnost krajského soudu ve vztahu
k napadenému rozhodnutí stěžovatele, toliko zúžit, nikoli však rozšířit. Uplatnil -li stěžovatel
již v řízení před krajským soudem, konkrétně ve svém vyjádření k žalobě, námitku v tom
směru, že žalobní bod byl žalobkyní vymezen až po uplynutí lhůty k podání žaloby, což
koresponduje s jeho tvrzeními obsaženými nyní v kasační stížnosti, pak pro posouzení této
námitky Nejvyšším správním soudem je zapotřebí přezkoumat úvahu krajského soudu, z níž
by vyplynulo, z jakého důvodu této zásadní námitce stěžovatele uplatněné v průběhu řízení
před ním nepřisvědčil. Uvádí-li však krajský soud v rozsudku toliko obecné konstatování,
že napadené rozhodnutí stěžovatele přezkoumal „na základě včas podané žaloby“ (str. 3
napadeného rozsudku označená číslem „ - 2 -“, č. l. 45), pak není, čeho by Nejvyšší správní
soud na jeho úvaze ohledně včasnosti podání řádné žaloby mohl přezkoumat. Bez ohledu
na skutečnost, že otázku splnění podmínek pro meritorní projednání žaloby si krajský soud
při přezkumu rozhodnutí správních orgánů musí posoudit sám z moci úřední, byla-li mezi
účastníky řízení tato otázka spornou, musí být z rozhodnutí krajského soudu seznatelné, jak
tato otázka byla posouzena, v daném případě proč byla posouzena v neprospěch stěžovatele,
který právě na této námitce založil svůj procesní postoj k podané žalobě. Opřel-li za shora
uvedeného skutkového stavu krajský soud své rozhodnutí o splnění podmínky včasného
podání řádné žaloby, aniž by z rozhodnutí vyplynulo, na základě jaké úvahy k takovému
závěru dospěl či zda dokonce takovou úvahu podstoupil, nelze nyní dospět k jinému závěru,
než že je napadený rozsudek nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.
Je-li napadený rozsudek nepřezkoumatelným, nemůže jej Nejvyšší správní soud
na základě podané kasační stížnosti přezkoumávat. Tomuto soudu nyní nepřísluší nalézat
odpověď na otázku včasnosti podání řádné žaloby namísto krajského soudu, stejně tak mu
za této situace nepřísluší posuzovat, co krajský soud vedlo k dotazu ohledně data podání
samotné žaloby na poště, je-li z obálky zřetelné, že zásilka byla podána dne 17. 10. 2000,
a jak krajský soud vyhodnotil odpověď, že zásilka byla podána dne 2. 10. 2000, když obsah
zásilky byl datován dne 15. 10. 2000. Nejvyšší správní soud však musí s ohledem na zjištěný
obsah soudního spisu připomenout, že lhůta dvou měsíců podávaná z §250b o. s. ř. není
lhůtou, jež by měla tzv. soudcovský charakter, a že její zmeškání nelze prominout.
Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského
soudu pro jeho nepřezkoumatelnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc vrátil tomuto soudu
k dalšímu řízení. Učinil tak přesto, že stěžovateli jako správnímu orgánu by i při plném
respektování rovného postavení účastníků řízení před soudy rozhodujícími ve správním
soudnictví podávaného z §36 odst. 1 věty první s. ř. s. příslušelo argumentovat zejména
věcnou a právní bezvadností svého postupu, jenž byl u krajského soudu napaden, namísto
obsáhlé argumentace, jíž se dožaduje zrušení pro něj nepříznivého rozsudku z formálních
či procedurálních důvodů a tvrdí, že se soud žalobou neměl vůbec meritorně zabývat. Jen tak
lze totiž naplnit základní smysl správního soudnictví, jímž je obecně ochrana práv osob,
jejichž dotčení se měl dle jejich tvrzení dopustit správní orgán.
Pokud jde o další řízení před krajským soudem, v něm se bude krajský soud předně
řádně zabývat otázkou splnění podmínek meritorní projednatelnosti žaloby a vypořádá se
i s tvrzeními obou stran, jež podaly v průběhu řízení před krajským soudem i nyní v řízení
o kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. krajský
soud ve svém novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu