ECLI:CZ:NSS:2005:6.AS.39.2003
sp. zn. 6 As 39/2003 - 55
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobce PhDr. Ing. F. H., zastoupeného JUDr. Dušanem Bláhou, advokátem, se sídlem Na
Příkopě 17, Praha 1, proti žalované Policii České republiky, Správě hlavního města Prahy,
se sídlem Krakovská 11, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované č. j. PSP - 80/OSČ -
2001 ze dne 15. 2. 2001, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze č. j. 38 Ca 156/2001 - 33 ze dne 15. 5. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalované se ne p ři znává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím Policie České republiky, Obvodní ředitelství v Praze 1, služba správních
činností, skupina pro zbraně, střelivo, výbušniny a drogy v Praze 1 ze dne 11. 1. 2001,
č. j. OR1 - 645/OSČ - ZBR - 2000, byl žalobci (dále jen „stěžovatel“) odňat zbrojní průkaz
z důvodu nesplnění požadavku spolehlivosti podle zákona č. 288/1995 Sb., o střelných
zbraních a střelivu (dále jen „zá kon o střelných zbraních“). Konkrétním důvodem bylo,
že stěžovatel neregistroval v zákonné pětidenní lhůtě koupenou zbraň. Proto byl uznán
rozhodnutím Úřadu městské části Praha 1 ze dne 29. 11. 2000 vinným ze spáchání přestupku
podle §42 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, za což mu byla v blokovém
řízení uložena pokuta ve výši 500 Kč. Z tohoto důvodu stěžovatel přestal splňovat podmínku
spolehlivosti ve smyslu §45 odst. 2 písm. b) bod 3 zákona o střelných zbraních.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání k žalované, která je rozhodnutím
ze dne 15. 2. 2001, č. j. PSP - 80/OSČ - 2001, zamítla a rozhodnutí I. stupně potvrdila.
Žalovaná neuznala za důvodnou námitku, že zákon výslovně stanoví, že nespolehlivým je ten,
kdo opakovaně vícekrát poruší povinnosti a nikoli ten, kdo poruší jednu povinnost
jako něco zcela mimořádného. Poukázala, že opakované porušení povinností vyplývající
ze zákona o střelných zbraních předpokládá až §49 odst. 1 písm. c) a odst. 2.
Z toho podle žalované vyplývá, že ke ztrátě spolehlivosti postačuje jediné spáchání přestupku
dle §42 odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích.
Žalobou k Městskému soudu v Praze se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného
rozhodnutí žalované. Opět namítá, že zákon o střelných zbraních vyžaduje ke ztrátě
spolehlivosti porušení více než jedné povinnosti stanovené právními předpisy.
Jestliže zákonodárce v §45 odst. 2 písm. b) bod 3 tohoto zákona použil množné číslo,
je podle něj zcela zřejmé, že pouze jediné porušení povinnosti nemůže být důvodem
k prohlášení za nespolehlivého.
Městský soud v Praze žalobu rozsudkem ze dne 15. 5. 2003, č. j. 38 Ca 156/2001 - 33,
zamítl, s odůvodněním, že §45 odst. 2 písm. b) bod 3 zákona o střelných zbraních
je třeba vykládat tak, že se jedná o porušení některé z povinností stanovených příslušnými
předpisy. Poukazuje na písm. a) tohoto ustanovení, podle kterého by stěžovatel stejným
postupem musel dospět k závěru, že je ke ztrátě spolehlivosti nutné požívání více omamných
látek než jedné, příp. více alkoholických nápojů. Tento závěr dále potvrzuje stejně
jako žalovaná systematickým výkladem §49 odst. 1 písm. c) a odst. 2 zákona o střelných
zbraních.
Včas podanou kasační stížností stěžovatel brojí proti tomuto rozsudku Městského
soudu v Praze. Vytýká především nezákonnost rozsudku, spočívající v nesprávné aplikaci
§45 odst. 2 písm. b) zákona o střelných zbraních. Podle jeho názoru toto ustanovení zákona
ke ztrátě spolehlivosti vyžaduje porušení více než jedné povinnosti, jinak by neužíval
množného čísla. Konstatuje, že výklad soudu považuje za extenzivní, který je v rozporu
se zásadou právní jistoty, když povinnosti mohou být ukládány pouze na základě zákona
a jen v jeho mezích a každý může činit, co není zákonem zakázáno. Požaduje proto zrušení
rozhodnutí Policie ČR, Správy hlavního města Prahy, kterým mu bylo zamítnuto odvolání
a potvrzeno rozhodnutí o odnětí zbrojního průkazu z důvodu nesplnění požadavku
spolehlivosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu námitek
obsažených v kasační stížnosti dle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a dospěl k názoru, že kasační
stížnost není důvodná.
Namítaným důvodem je důvod obsažený v §103 odst. 1 písm. a) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nebo-li nezákonnost spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení
právní otázky může přitom spočívat v aplikaci nesprávného právního předpisu na daný
skutkový stav nebo sice v aplikaci správného právního předpisu, avšak nesprávně
interpretovaného. Interpretace pak musí snést měřítka ústavní konformity.
Skutkový stav zjištěný ve správním řízení a před městským soudem nebyl
mezi účastníky řízení sporný. Nejvyšší správní soud ze správního i soudního spisu zjistil,
že stěžovatel zakoupil dne 12. 6. 2000 v prodejně F. l, s. r. o., kulovnici CZ vzor 24. Žádost o
registraci však podal až 26. 7. 2000 po výzvě policie s tím, že na to zapomněl. Stěžovatel byl
proto v blokovém řízení uznán vinným ze spáchání přestupku podle §42 odst. 1 písm. d)
zákona o přestupcích, kterého se dopustil porušením povinnosti dle §6 odst. 2 zákona o
střelných zbraních.
Nejvyšší správní soud vycházel z dále citovaných ustanovení zákona o střelných
zbraních, účinných ke dni vydání napadeného správního rozhodnutí žalované,
tj. k 15. 2. 2001.
Z §6, podle něhož:
„(1) Každá zbraň musí být zaregistrována, s výjimkou zbraní nepodléhajících
registraci (§17) a zakázaných zbraní (§21), pokud není dále stanoveno jinak.
(2) Fyzická nebo právnická osoba, která vlastní zbraň podléhající registraci, je
povinna podat žádost o zaregistrování zbraně do pěti dnů od jejího nabytí, pokud není dále
stanoveno jinak, u okresního (městského, obvodního) ředitelství Policie České republiky
(dále jen „okresní ředitelství policie“) podle místa trvalého pobytu občana České republiky
nebo cizince, přechodného pobytu občana České republiky trvale žijícího mimo území České
republiky anebo dlouhodobého pobytu cizince (dále jen „místo pobytu“) nebo podle sídla
právnické osoby nebo místa uložení zbraní, je-li toto místo v jiném okrese než sídlo právnické
osoby (dále jen „sídlo právnické osoby“). V případě nabytí vlastnictví ke zbrani děděním
(§78) počíná běh pětidenní lhůty k registraci dnem, kdy usnesení soudu o dědictví nabylo
právní moci.“,
z §45, podle něhož:
„(2) Spolehlivou osobou nemůže být ten, kdo
a) prokazatelně nadměrně požívá alkoholické nápoje nebo prokazatelně požívá omamné
nebo psychotropní látky, anebo
b) v posledních třech letech byl pravomocně uznán vinným z přestupku
1. neoprávněného získání nebo přechovávání výbušniny, nebo
2. použití výbušniny bez povolení k trhacím nebo ohňostrojným pracem, nebo
3. porušení povinností nebo nedodržení zákazu stanoveného obecně závaznými právními
předpisy na úseku zbraní a střeliva.“,
z §48, podle něhož:
„Platnost zbrojního průkazu zaniká
b) rozhodnutím o odnětí zbrojního průkazu (§49)“,
z §49, podle něhož:
„(1) Okresní ředitelství policie, které vydalo zbrojní průkaz, rozhodne o odnětí
zbrojního průkazu, jestliže
b) zjistí, že držitel zbrojního průkazu nesplňuje požadavky spolehlivosti podle tohoto zákona,
c) držitel zbrojního průkazu závažným způsobem porušil nebo opakovaně porušuje povinnosti
vyplývající z tohoto zákona nebo předpisů tento zákon provádějících,
(2) Jestliže byl zbrojní průkaz odňat z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. c), lze
o něj opět požádat po uplynutí pěti let od právní moci rozhodnutí o odnětí zbrojního
průkazu.“.
Dále z §42 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném
k 15. 2. 2001, podle něhož:
„(1) Přestupku se dopustí ten, kdo
d) poruší povinnost nebo nedodrží zákaz stanovený obecně závaznými právními předpisy
na úseku zbraní a střeliva“.
Po posouzení těchto souvisejících ustanovení Nejvyšší správní soud nemá pochybnosti
o závěru Městského soudu v Praze a sdílí jeho stanovisko, že porušení povinností dle §45
odst. 2 písm. b) bod 3 zákona o střelných zbraních, je třeba vykládat tak, že se jedná
o porušení některé z povinností stanovených příslušnými předpisy. Je sice pravdou,
že zákonodárce používá množného čísla („porušení povinností“), avšak z tohoto znění nelze
jednoznačně dovodit, že by jeho význam měl nutně znamenat porušení vícero povinností
a nikoli alespoň jedné z povinností, neboť v obecném jazyku se užívá tohoto výrazu pro obě
možnosti. Obdobně i v další části citovaného ustanovení se hovoří o nedodržení zákazu
stanoveného obecně závaznými právními předpisy. I v tomto případě zákonodárce použil
plurál, ačkoli zcela jistě nevyžaduje, aby jeden zákaz byl stanoven několika právními předpisy
a nikoli pouze jedním. Pro interpretaci předmětného ustanovení je tak třeba použít vedle
jazykového ještě další hlediska, a to zejména systematická a teleologická.
Z hlediska systematického výkladu jak žalovaná, tak i Městský soud v Praze správně
poukazují na §49 odst. 1 písm. c) zákona o střelných zbraních, který stanoví jako důvod
pro odnětí zbrojního průkazu závažné či opakované porušení povinnosti vyplývající
z tohoto zákona; byl-li zbrojní průkaz odebrán z tohoto důvodu, pak lze o něj opět požádat
až po uplynutí pěti let od právní moci rozhodnutí o odnětí. Toto ustanovení tak doplňuje
písm. b), které se tak oproti tomu vztahuje mimo jiné i na prosté porušení povinnosti
stanovené právními přepisy na úseku zbraní a střeliva. Písm. c) tak obsahuje kvalifikovanou
skutkovou podstatu ve vztahu k písm. b). Dle názoru Nejvyššího správního soudu tak z této
úpravy vyplývá, že pod písm. b) chtěl zákonodárce zahrnout i případy, kdy přestupek spočívá
v porušení i jediné povinnosti stanovené právními předpisy na úseku zbraní a střeliva.
I z hlediska posouzení účelu právní normy lze dospět k témuž závěru. Neexistuje
racionální důvod, pro který by nedostatek spolehlivosti způsobovalo nedodržení jediného
zákazu, avšak již nikoli porušení jediné povinnosti ve smyslu §45 odst. 2 písm. b) bod 3
zákona o střelných zbraních. Zákaz představuje formulaci povinnosti v podobě zdržet
se něčeho. Naproti tomu příkaz je pak formulace povinnosti v podobě něco činit (určitým
způsobem jednat). V obou případech se však jedná o formulaci povinnosti, která je vzájemně
zaměnitelná. Zákaz lze formulovat i jako příkaz něco nečinit. Je tedy naprosto bezpředmětné
jinak posuzovat nedodržení zákazu (postačuje jednoho) a porušení - jiné - povinnosti
(je třeba porušení alespoň dvou). Obě dvě varianty je naopak třeba posuzovat shodně,
a to z výše uvedených důvodů tak, že postačuje spáchání přestupku pro porušení jediné
povinnosti stanovené právními předpisy na úseku zbraní a střeliva. Ustanovení §45 zákona
o střelných zbraních je ustanovením preventivního charakteru, jehož účelem je zabránit tomu,
aby střelné zbraně byly v držení osob, které jakýmkoli způsobem nerespektují pravidla
pro manipulaci s nimi. Toto přísné preventivní opatření zvolil zákonodárce s ohledem
na potencionální nebezpečnost střelných zbraní. Stěžovatel, který porušil povinnost uloženou
mu zákonem o střelných zbraních, tak nesplňuje zákonem uloženou podmínku spolehlivosti.
Městský soud v Praze proto nepochybil, jak bylo již uvedeno shora, jestliže §45
odst. 2 písm. b) bod 3 zákona o střelných zbraních interpretoval výše uvedeným způsobem.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost, shledav ji z výše uvedených důvodů
nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.), zamítl.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Protože žalovaná, která měla úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňovala a Nejvyšší správní
soud ani žádné jí vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalované právo
na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne js ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. května 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu