ECLI:CZ:NSS:2005:6.AS.52.2003
sp. zn. 6 As 52/2003 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: H. D. K. n.Č. L., občanské sdružení, zastoupen Mgr. Pavlem Douchou, bytem
Tábor, Klokotská 126, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem
Praha 5, Zborovská 11, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského
soudu v Praze č. j. 28 Ca 296/2001 - 29 ze dne 25. 6. 2003,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepř i znává.
Odůvodnění:
Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadá kasační stížností rozsudek Městského soudu
v Praze č. j. 28 Ca 296/2001 - 29 ze dne 25. 6. 2003, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí
č. j. ÚPS/4002/01 ze dne 16. 5. 2001 a jemu předcházející rozhodnutí Okresního úřadu
Nymburk č. j. 070/vl.56/2001 - So ze dne 6. 4. 2001, a věc byla žalovanému vrácena
k dalšímu řízení.
Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že Městský soud v Praze v napadeném rozsudku
nesprávně právně posoudil otázku běhu lhůty pro oznámení účasti v územním řízení
podle §70 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon“). Stěžovatel ve správním řízení potvrdil předchozí rozhodnutí
Okresního úřadu Nymburk, kterým byl žalobce vyloučen jako účastník územního řízení
o vydání rozhodnutí o umístění stavby „Dálnice D11 - stavba 1104 L. n. C. - Ch“. Obě
rozhodnutí byla opřena o úvahu, podle níž občanské sdružení může mít postavení účastníka
řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy,
který řízení zahájil. Žalobce však tuto svoji povinnost nesplnil. Podle §35 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „stavební zákon“), se řízení zahajuje na návrh účastníka nebo z podnětu správního
orgánu. Pokud se zahajuje na návrh účastníka, je zahájeno dnem, kdy podání účastníka došlo
správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. Správní orgán nemůže územní řízení o
umístění stavby zahájit z vlastního podnětu, neboť se jedná o realizaci práva právnické osoby,
a proto nemůže informovat občanské sdružení předem. V případě, že se řízení zahajuje
z podnětu správního orgánu, je zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníkům první
úkon, a nic nebrání tomu, aby výše uvedené ustanovení splnil. Ve správních spisech je
doloženo, že přezkoumávané územní řízení bylo zahájeno dne 8. 4. 1998, tedy dnem, kdy
správní orgán I. stupně obdržel návrh Ředitelství silnic a dálnic ČR. Žalobce oznámil svou
účast v zahájeném územním řízení až dopisem ze dne 3. 6. 1998, který byl u správní orgánu
evidován dne 5. 6. 1998. Nebyla tak splněna podmínka podle §70 odst. 3 zákona. Kromě toho
stěžovatel tvrdí, že není stanovena lhůta, ve které je správní orgán povinen po obdržení
písemného návrhu na zahájení územního řízení oznámit jeho zahájení všem známým
účastníkům řízení. Je stanovena pouze lhůta, ve které má o věci rozhodnout. Správní orgán I.
stupně ve svém dopise ze dne 28. 5. 1998 pouze reagoval na žádost žalobce o poskytnutí
informací doručenou dne 14. 5. 1998. Kromě toho stěžovatel namítá, že závěr Městského
soudu v Praze „... je velmi obecně opřen o pouhý názor ...“ ve prospěch žalobce.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhuje zamítnutí kasační stížnosti;
z obsahu vyjádření vyplývá, že kasační stížnost nepovažuje za důvodnou.
Z obsahu správního spisu zjistil Nejvyšší správní soud zejména následující
pro posouzení věci rozhodující skutečnosti: žalobce požádal dne 14. 5. 1998 o poskytnutí
informací podle §70 zákona, správní orgán I. stupně dne 28. 5. 1998 žalobce informoval,
že 8. 4. 1998 mu byl doručen návrh na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby
„Dálnice D11 - stavba 1104 L. n. C. – Ch.“, žalobce dopisem odeslaným dne 3. 6. 1998 a
doručeným správnímu orgánu I. stupně dne 5. 6. 1998 uvedl, že se přihlašuje jako účastník
uvedeného správního řízení, dne 15. 3. 2001 správní orgán I. stupně zahájil řízení o postavení
žalobce v řízení a dne 6. 4. 2001 vydal rozhodnutí, kterým vyslovil, že žalobce není
účastníkem řízení, neboť nesplnil podmínku podávanou z §70 odst. 3 zákona, tj. nedodržel
osmidenní lhůtu pro oznámení své účasti v řízení. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce
odvolání, které stěžovatel zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Z obsahu soudního spisu
pak Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce napadl rozhodnutí stěžovatele žalobou,
jíž Městský soud v Praze vyhověl, když se ztotožnil s jím podávaným výkladem §70 odst. 3
zákona, a napadené rozhodnutí stěžovatele rozsudkem ze dne 25. 6. 2003 a jemu
předcházející rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil. Rozsudek byl stěžovateli doručen
dne 26. 6. 2003, ten jej napadl kasační stížností dne 4. 7. 2003.
Stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“); kasační stížnost je tak podána osobou
oprávněnou. Stěžovatel výslovně žádný z kasačních důvodů, pro které lze kasační stížnost
podat a jež jsou taxativně uvedeny v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s., v kasační stížnosti
neuvádí. Z obsahu kasační stížnosti je však pro Nejvyšší správní soud nepochybným,
že všechna tvrzení v kasační stížnosti lze koncentrovat do zpochybnění výkladu §70 odst. 3
zákona ohledně splnění tam podávané osmidenní lhůty ze strany žalobce; kasační stížností
je tedy dle Nejvyššího správního soudu namítána nezákonnost rozsudku Městského soudu
v Praze spočívající v nesprávném posouzení právní otázky v předcházejícím řízení, která měla
konkrétně spočívat v nesprávném výkladu §70 odst. 3 zákona, a z těchto důvodů stěžovatel
požaduje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Městskému soudu v Praze. Kasační
stížnost tak Nejvyšší správní soud shledává přípustnou.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek Městského soudu v Praze v mezích
uplatněného kasačního důvodu přezkoumal a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Míří-li kasační stížnost na nezákonnost napadeného rozsudku spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky uplynutí lhůt podle §70 odst. 3 zákona (kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.), pak Nejvyšší správní soud předesílá, že nesprávným
posouzením právní otázky je omyl soudu při aplikaci právní normy na zjištěný skutkový stav,
přitom o mylnou aplikaci právní normy jde tehdy, pokud soud na zjištěný skutkový stav
použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jinou právní normu (jiné
konkrétní pravidlo) jinak správně použitého právní předpisu, než kterou měl za daného
skutkového stavu správně použít, anebo aplikoval správný právní předpis (správnou právní
normu), ale dopustil se nesprávnosti při výkladu. V posuzované právní věci šlo o územní
řízení o umístění stavby podle stavebního zákona. V tomto řízení může být účastníkem řízení
i občanské sdružení, tedy i žalobce. Podle §70 odst. 3 zákona byl tedy žalobce oprávněn
za podmínek a v případech podle odst. 2 téhož ustanovení účastnit se správního řízení,
pokud oznámil svoji účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy,
který řízení zahájil; v takovém případě by žalobce získal postavení účastníka řízení.
Podle §70 odst. 2 zákona je žalobce oprávněn požadovat u příslušných orgánů státní správy,
aby byl předem informován o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních
řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné
podle zákona. Systematickým a logickým výkladem celého §70 zákona dospívá Nejvyšší
správní soud k závěru, že toto ustanovení dopadá na správní řízení zahajovaná z podnětu
správního orgánu, ale též na řízení zahajovaná na návrh. Proto je třeba §70 odst. 3 zákona
interpretovat ve vzájemné souvislosti s §70 odst. 1 a 2 zákona. Počátek běhu osmidenní
lhůty, která je zákonem stanovena pro uskutečnění úkonu, jímž se občanské sdružení
ve skutečnosti „přihlašuje“ do správního řízení coby účastník, je dle názoru Nejvyššího
správního soudu nutno počítat od okamžiku, kdy se občanské sdružení o zahájeném řízení
dozvědělo. V opačném případě by totiž účastenství občanského sdružení tehdy,
když je správní řízení zahajováno přímo podáním návrhu některého z účastníků řízení, bylo
fakticky vyloučeno, neboť by postačilo, aby správní orgán informoval občanské sdružení
o zahájeném správním řízení s určitou časovou prodlevou, tedy až po uplynutí osmidenní
lhůty. Stěží by takový výklad odpovídal zákonodárcově záměru a stěží by mohl být opřen
o jakoukoli běžně používanou interpretační metodu. Tu Nejvyšší správní soud poukazuje
na skutečnost, že ke shodnému závěru již v minulosti dospěl ve svém rozsudku
č. j. 2 As 13/2003 - 60 ze dne 13. 11. 2003.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že byl-li žalobce o zahájení řízení informován dne
28. 5. 1998 a oznámil-li žalobce svoji účast na řízení podáním, jež bylo prokazatelně předáno
k poštovní přepravě dne 3. 6. 1998, pak osmidenní lhůta podle §70 odst. 3 zákona zůstala
zachována. Pokud tedy Městský soud v Praze dospěl k témuž závěru a pokud z tohoto důvodu
zrušil rozhodnutí žalovaného i předchozí rozhodnutí správního orgánu I. stupně, pak použil
správný právní předpis, v jeho rámci správnou právní normu, přitom jím podaný výklad
Nejvyšší správní soud aprobuje. Proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalovaného jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. Protože Nejvyšší správní soud žádné náklady,
jež by v souvislosti s řízením o kasační stížnosti vznikly žalobci, ze spisu nezjistil, a žalobce
ostatně ani jejich náhradu nepožadoval, rozhodl tak, že žalobci, přestože měl ve věci plný
úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu