ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.119.2005
sp. zn. 6 Azs 119/2005 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava
Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci
žalobkyně: N. P., zastoupena Mgr. Faridem Alizeyem, advokátem, se sídlem Masná 8,
702 00 Moravská Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3,
170 34 Praha 7, adresa pro doručování: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, poštovní přihrádka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí ministra
vnitra ze dne 12. 6. 2003, č. j. OAM – 1865/AŘ – 2002, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 1845/2003 – 25 ze dne 23. 9. 2004,
takto:
I. Řízení se v části, ve které stěžovatelka napadá výrok ad I) usnesení Krajského
soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, č. j. 24 Az 1845/2003 – 25, zas t avuj e .
II. Kasační stížnost se v části, ve které stěžovatelka napadá výrok ad II) usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, č. j. 24 Az 1845/2003 – 25, odmítá .
III. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Mgr. Faridu Alizeyovi, advokátovi, se sídlem Masná 8, Moravská Ostrava,
se př i zná vá odměna za zastupování žalobce ve výši 2558,50 Kč. Tato částka bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
Ministr vnitra rozhodnutím ze dne 12. 6. 2003, č. j. OAM – 1865/AŘ – 2002, zrušil
rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 10. 2001, č. j. OAM – 5274/VL – 07 – OL6 – 2001, kterým
byla zamítnuta žádost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) o udělení azylu jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Současně požádala o ustanovení právního zástupce, který jí byl také usnesením uvedeného
soudu ze dne 8. 9. 2003, č. j. 24 Az 1845/2003 – 11, ustanoven.
Krajský soud v Ostravě řízení usnesením č. j. 24 Az 1845/2003 – 25 ze dne
23. 9. 2004 ve výroku ad I) zastavil podle §33 zákona o azylu ve spojení s §47 písm. c)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť podle něj v dané věci
nebylo možno zjistit místo pobytu stěžovatelky a tato skutečnost bránila nejméně po dobu
90 dnů rozhodnutí ve věci. Současně soud výrokem ad II) rozhodl, že žádný z účastníků nemá
právo na náhradu nákladů řízení.
Včas podanou kasační stížností brojí stěžovatelka proti shora uvedenému usnesení
Krajského soudu v Ostravě, a to proti oběma výrokům napadeného usnesení. Uvádí,
že se od počátku azylového řízení až do současnosti zdržuje na území České republiky, a to na
adrese Č. V. 169, Č. V. Jelikož rozhodnutí o zastavení řízení považuje za nezákonné, má za
to, že náhrada nákladů řízení by měla stěžovatelce, resp. jejímu právnímu zástupci, v souladu
s vyhláškou č. 177/1996 Sb., být přiznána.
Dne 14. 12. 2004 bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno zpětvzetí kasační
stížnosti, a to v té části, ve které se napadá výrok o zastavení řízení (ad I).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 1. 2005 přiznal právnímu zástupci
stěžovatelky odměnu za zastupování ve výši 2150 Kč. Následně vyzval stěžovatelku zda
s ohledem na §104 odst. 2 s. ř. s. setrvává na rozsahu zpětvzetí kasační stížnosti. Na tuto
výzvu reagovala stěžovatelka podáním, ve kterém výslovně uvádí, že na rozsahu zpětvzetí
kasační stížnosti trvá.
Podle §37 odst. 4 ve spojení s §120 s. ř. s. může navrhovatel vzít svůj návrh zcela
nebo z části zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Jelikož Nejvyšší správní soud ve věci dosud
nerozhodl, řízení o přezkumu napadeného rozhodnutí, týkající se rozhodnutí I. výroku,
podle §47 písm. a) s. ř. s. zastavil.
Ohledně druhé části kasační stížnosti, která nebyla vzata zpět, tzn. té části, ve které
stěžovatelka napadá výrok rozsudku, podle kterého nemá žádný z účastníků řízení právo
na náhradu nákladů řízení, uvádí Nejvyšší správní soud následující. Podle §57 s. ř. s. tvoří
náklady řízení také odměna zástupce. Podle §35 odst. 7 s. ř. s. platí hotové výdaje zástupce,
který byl účastníkovi soudem ustanoven, a odměnu za jeho zastupování stát. Odměna
za zastupování se v takovém případě nepřiznává zastupovanému účastníkovi, nýbrž přímo
ustanovenému zástupci. Podle §104 odst. 2 s. ř. s. není přípustná kasační stížnost, která
směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že poté, co vzala stěžovatelka
shora uvedenou část kasační stížnost zpět a brojí nadále jen proti rozhodnutí o nákladech
řízení, je kasační stížnost v zbylé části podle tohoto ustanovení nepřípustná.
Podle §46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s. soud návrh (kasační stížnost)
odmítne, je-li podle soudního řádu správního nepřípustný. Jelikož je z výše uvedených
důvodů kasační stížnost po částečném zpětvzetí ve zbylé části, tzn. v části, ve které
stěžovatelka brojí proti rozhodnutí o nákladech řízení, nepřípustná, nezbylo Nejvyššímu
správnímu soudu, než kasační stížnost v této části odmítnout.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením §60 odst. 3 ve spojení s §120
s. ř. s., podle kterého nemá při zastavení řízení nebo při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Odměna zástupci stěžovatelky, který byl stěžovatelce ustanoven k její žádosti
usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2005, č. j. 24 Az 1845/2003 – 44, byla
stanovena za dva úkony právní služby na základě §9 odst. 3 písm. f) ve spojení s §7
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), ve výši 2000 Kč. Výše hotových výdajů byla stanovena
podle §13 odst. 3 advokátního tarifu za dva úkony právní služby ve výši 150 Kč. Tato částka
byla podle §35 odst. 7 s. ř. s. zvýšena o částku odpovídající 19 % dani z přidané hodnoty
na výslednou částku 2558,50 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. dubna 2005
JUDr. Bohuslav Hnízdil
předseda senátu