ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.121.2005
sp. zn. 6 Azs 121/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobce: Y. S., zastoupen JUDr. Martou Čihákovou, advokátkou, se sídlem Ústí nad Labem,
Masarykova 43, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j.
14 Az 294/2003 - 25 ze dne 2. 9. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení ne př iznává .
III. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátce JUDr. Martě Čihákové, se určuj e
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Odměna bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 294/2003 - 25 ze dne 2. 9. 2004, kterým byla
zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 5801/VL - 07 - C10 - 2002 ze dne
22. 7. 2003, kterým nebyl stěžovateli udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel v kasační stížnosti nejprve namítal porušení procesních ustanovení v řízení
před žalovaným, konkrétně §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb.,
správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přitom se omezil toliko
na parafrázi části textu uvedených ustanovení a doplnil, že je v zemi svého původu ohrožen
na životě, že se nemá kam obrátit a že jsou v jeho případě splněny i důvody humanitární.
K výzvě soudu byla kasační stížnost doplněna. Byť některé námitky nejsou v tomto doplnění
kasační stížnosti formulovány jazykově zcela zřetelně („... splňuji podmínky udělení jak
politického charakteru, tak potom shledávám pochybení potud, pokud nebyly zkoumány
podmínky udělení humanitárního azylu ...“), podle obsahu stěžovatel míří na splnění
podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, na odmítnutí názoru krajského soudu,
podle něhož se měl stěžovatel nejprve obrátit se žádostí o pomoc na příslušené orgány v zemi
svého původu, na nedostatečný přezkum neudělení azylu z humanitárních důvodů podle §14
zákona o azylu a na porušení procesních ustanovení v řízení před žalovaným, před nímž
stěžovatel neměl možnost jednat ve svém jazyce. Stěžovatel tu namítá, že poskytnutá pomoc
prostřednictvím tlumočníka nebyla pro odlišnost stěžovatelova jazyka dostačující a stěžovateli
bránila v tom, aby mohl podrobně rozvést důvody, které jej vedly k opuštění země původu.
Z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení
věci témuž soudu k dalšímu řízení, kromě toho žádá přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na omezený soudní přezkum rozhodnutí
o neudělení azylu podle §14 zákona o azylu, pokud jde o jazyk, v němž byl pohovor
se stěžovatelem veden, tu stěžovatel poukazuje na skutečnost, že stěžovatel požadoval vést
řízení v jazyce ruském, proto byl v tomto jazyce veden pohovor, byl přítomen tlumočník,
přitom stěžovatel během pohovoru ani po jeho skončení žádné námitky proti tlumočení
neuplatnil, a tedy tato jeho tvrzení jsou nyní účelovými. Žalovaný navrhuje zamítnutí kasační
stížnosti jako nedůvodné.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatel
v průběhu správního řízení poukazoval na své potíže se soukromými osobami poté, co jako
policista na hranici zadržel kamion převážející pohonné hmoty z Ukrajiny do Moldavska.
Řidič kamionu stěžovateli nabízel úplatek, on jej nepřijal a řidiče předal na policejní stanici.
Ten byl následně propuštěn a stěžovateli začal vyhrožovat neznámý člověk, unesl mu dítě,
které stěžovateli vydal až po vydání jeho automobilu a pod příslibem platby dalších peněz.
Poté začal mít problémy se svým nadřízeným, ten mu údajně vytýkal špatnou práci
a nedostatečné výsledky, a proto podal stěžovatel výpověď. Politické problémy stěžovatel
v zemi svého původu neměl, pro případ svého návratu se obává vydírání neznámými osobami.
Žalovaný ve správním řízení rozhodl o neudělení azylu, neboť dospěl k závěru, že skutečnosti
uváděné stěžovatelem nejsou skutečnostmi azylově relevantními. Z obsahu soudního spisu
pak zejména vyplývá, že stěžovatel brojil žalobou proti neudělení azylu z humanitárních
důvodů podle §14 zákona o azylu, a to v důsledku své mimořádně tíživé životní situace;
výslovně uvedl, že si je vědom toho, že nesplňuje jiné azylové důvody. Krajský soud žalobu
zamítl, vyjádřil se přitom ke všem azylovým důvodům (podle §12, §13 i §14 zákona
o azylu) i k překážce vycestování (§91 zákona o azylu). Rozsudek krajského soudu byl
stěžovateli doručen dne 29. 9. 2004.
Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) osobou oprávněnou, neboť stěžovatel
byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Pokud jde o důvody,
z nichž je kasační stížnost podávána, Nejvyšší správní soud o nich uvážil následovně:
namítá-li stěžovatel porušení procesních ustanovení v řízení před žalovaným, konkrétně §3
odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 a tvrdí-li, že poskytnutá pomoc prostřednictvím
tlumočníka nebyla pro odlišnost stěžovatelova jazyka dostačující a stěžovateli bránila v tom,
aby mohl podrobně rozvést důvody, které jej vedly k opuštění země původu, pak jde o důvody
směřující proti dodržení procesních pravidel v řízení před žalovaným, které však nenalézají
své opory v žalobě, kterou stěžovatel vymezil rozsah přezkumu, jak jej měl krajský soud
uskutečnit. Tyto námitky tedy stěžovatel neuplatnil v řízení před krajským soudem, ač mu
v jejich uplatnění objektivně nic nebránilo. Kasační stížnost je opravným prostředkem proti
rozhodnutím vydaným ve správním soudnictví krajskými soudy, který směřuje proti způsobu
a rozsahu, v jakém přezkum rozhodnutí správních orgánů krajské soudy uskutečňují. Není
tedy přípustné uplatnit námitku proti postupu správního orgánu poprvé až v kasační stížnosti.
Pokud se tak v daném případě stalo a stěžovatel brojí v části kasační stížnosti proti postupu
žalovaného ve správním řízení, aniž by tyto námitky uplatnil již v řízení před krajským
soudem, přitom mu v tom nic nebránilo, je v této části kasační stížnost podle §104 odst. 4
s. ř. s. nepřípustná a těmito námitkami se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat. Obdobně je
tomu v případě námitky směřující do splnění podmínek pro udělení azylu z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu. Tuto otázku stěžovatel rovněž neučinil předmětem
přezkumu krajského soudu, ač tak učinit mohl, a tedy i v této části je kasační stížnost
podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná a Nejvyšší správní soud se ani touto námitkou nemohl
zabývat. Proto se nelze zabývat ani tvrzením stěžovatele, podle něhož nesouhlasí se závěrem
krajského soudu, podle něhož se měl stěžovatel nejprve obrátit se žádostí o pomoc
na příslušené orgány v zemi svého původu; tato otázka totiž souvisí se splněním podmínky
pronásledování, jak je podávána z §2 odst. 6 zákona o azylu ve znění účinném v době
rozhodování žalovaného, neboť jen jde-li o takový druh pronásledování, jaký je v tomto
ustanovení podán, jsou splněny podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tu za rozhodující nemůže pokládat skutečnost, že krajský soud
se nad rámec žaloby ke splnění podmínek podávaných z §12 zákona o azylu (stejně jako
podmínek podle §91 zákona o azylu) vyjadřoval, byť způsobem obecným zacházejícím
na samu hranici přezkoumatelnosti.
Kasační stížnost je však přípustná ve zbylé části, tj. tam, kde stěžovatel namítá,
že krajský soud nepřezkoumal dostatečným způsobem neudělení azylu z humanitárních
důvodů podle §14 zákona o azylu; tuto otázku totiž stěžovatel předmětem přezkumu
ze strany krajského soudu učinil.
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v rozsahu
kasační stížnosti a na základě řádně a přípustně uplatněného kasačního důvodu (§109 odst. 2
a 3 s. ř. s.), tj. na základě poslední ze shora uvedených námitek, a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Tzv. humanitární azyl podle §14 zákona o azylu může být správním orgánem udělen
pouze v případě hodném zvláštního zřetele. Na udělení humanitárního azylu není právní nárok
a posouzení důvodů v každém konkrétním případě je otázkou správního uvážení žalovaného.
Rozhodnutí správního orgánu, které je založeno na zákonem stanoveném správním uvážení,
pak podléhá soudnímu přezkumu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek
stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického uvažování a zda premisy
takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Úsudek správního orgánu
pak musí najít řádný odraz v odůvodnění rozhodnutí, aby bylo zřejmé, z jakých podkladů bylo
vycházeno, jak tyto podklady byly vyhodnoceny a k jakému závěru správní orgán dospěl.
Za situace, kdy krajský soud takto vymezil meze svého přezkumu tak, že mu nepřísluší věcně
posuzovat, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení tzv. humanitárního azylu či nikoli,
kdy z napadeného rozhodnutí žalovaného vyplývalo, z jakých podkladů žalovaný vycházel,
jak tyto podklady byly vyhodnoceny a k jakému závěru žalovaný dospěl, a kdy nadto
stěžovatel nenamítal žádné konkrétní procesní vady, jež by s neudělením azylu
z humanitárních důvodů bezprostředně souvisely, toliko žádal krajský soud, aby on sám
posoudil, zda stěžovatel podmínky podle §14 zákona o azylu splňuje či nikoli, pak není, čeho
by měl Nejvyšší správní soud z hlediska rozsahu přezkumu této otázky a způsobu,
jakým se krajský soud s touto námitkou vypořádal, napadenému rozsudku vytýkat. V této
části tedy kasační stížnost důvodnou není.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1
s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto mu právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly
a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Stěžovateli byla usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 11. 2004,
č. j. 14 Az 294/2003 - 34, pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka.
Nejvyšší správní soud přiznal podle §35 odst. 7 věty první za středníkem s. ř. s. advokátce
JUDr. Martě Čihákové odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč a dva
režijní paušály po 75 Kč podle §11 odst. 1 písm. b/ a d/ a §13 odst. 3 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu). K vyplacení odměny byla stanovena přiměřená lhůta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu