ECLI:CZ:NSS:2005:6.AZS.124.2005
sp. zn. 6 Azs 124/2005 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady
Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci
žalobkyně: M. S., zastoupena Mgr. Janou Čížkovou, advokátkou, se sídlem Přechodní
1600/11, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, poštovní
přihrádka 21/OAM, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 10. 11. 2004, č. j. 62 Az 70/2004 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalovanému se ne př iznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně, advokátce Mgr. Janě Čížkové, se ur č uje
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Odměna bude vyplacena do 60 dnů od právní
moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského
soudu v Ostravě č. j. 62 Az 70/2004 - 19 ze dne 10. 11. 2004, kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 2237/VL - 10 - 11 - 2004 ze dne
6. 7. 2004. Tímto rozhodnutím žalovaného byla stěžovatelčina žádost o udělení azylu
zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatelka kasační stížnost, k výzvě soudu řádně doplněnou, opírá o dvě námitky.
První z nich směřuje k nezákonnosti napadeného rozsudku, přitom stěžovatelka tvrdí,
že krajský soud posoudil nesprávně právní otázku. Ta však ani v doplnění kasační stížnosti
není zřetelně specifikována. Z celkového obsahu kasační stížnosti a jejího doplnění je však
zřejmé, že stěžovatelka nutně míří na nesprávné posouzení splnění podmínek pro zamítnutí
stěžovatelčiny žádosti podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Jedině tato hmotněprávní
otázka totiž byla krajským soudem v řízení o stěžovatelčině žalobě řešena. Stěžovatelka
kromě toho namítá, že žalovaný si pro své rozhodnutí neopatřil dostatek důkazů, a tedy
nezjistil spolehlivě a úplně skutkový stav věci. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje,
aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Stěžovatelka rovněž žádá o přiznání odkladného účinku jím podané kasační
stížnosti.
Žalovaný ve svém vyjádření poukazuje na vady kasační stížnosti, konkrétně
na absenci tvrzení rozhodných skutečností a na obecnost stěžovatelčiných námitek, a navrhuje
odmítnutí kasační stížnosti, případně její zamítnutí pro bezdůvodnost.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka
v průběhu správního řízení opakovaně poukazovala na pracovní důvody svého příjezdu
do České republiky, uváděla, že přicestovala poprvé již v říjnu 1998, a to výlučně za prací.
Vydělala si zde totiž podstatně více peněz než v zemi svého původu. Nejprve v České
republice pobývala legálně na základě uděleného víza, poté již nelegálně. Stěžovatelka žádost
o udělení azylu odůvodnila v tom směru, že v takovém případě bude v České republice
několik měsíců pobývat legálně. Kromě toho má zde přítele, s nímž hodlá uzavřít sňatek.
Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky byly dány důvody
pro zamítnutí její žádosti jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 1 písm. g) zákona a v tomto
smyslu vydal dne 6. 7. 2004 své rozhodnutí. Z obsahu soudního spisu pak Nejvyšší správní
soud zjistil, že toto rozhodnutí napadla stěžovatelka žalobou, v níž v obecné rovině namítala
porušení jednotlivých ustanovení správního řádu a zdůraznila své existenční potíže v zemi
původu a svůj pobyt na území České republiky již od roku 1998. Krajský soud její žalobu
zamítl, neboť shodně s žalovaným dospěl k závěru, že v případě stěžovatelky byla žádost
o udělení azylu podána zjevně nedůvodně. Rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce
doručen dne 19. 11. 2004 a ta jej dne 25. 11. 2004 napadla kasační stížností.
Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek krajského soudu
vzešel (§102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále
jen „s. ř. s.“), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla
podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost shledává Nejvyšší správní soud
se značnou dávkou velkorysosti poté, co přistoupil až na samu hranici příznivosti posouzení
jejího obsahu pro stěžovatelku, přípustnou, opírající se o tvrzenou nezákonnost při posuzování
právní otázky důvodnosti aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu (§103 odst. 1 písm. a/
s. ř. s.) a o tvrzené vady řízení spočívající v nedostatcích dokazování ze strany žalovaného,
pro něž mělo být jeho rozhodnutí zrušeno, avšak nestalo se tak (§103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s.).
Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích
kasační stížnosti a z uplatněných kasačních důvodů (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl
k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu se žádost o udělení azylu zamítne jako
zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatelka) neuvádí skutečnosti svědčící
o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12 zákona o azylu.
Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno,
že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení setrvala
na konstataci důvodů, pro které o azyl požádala, směřujících k legalizaci pobytu v České
republice, a na poukazu na špatné životní podmínky v zemi jejího původu společně
s poukazem na známost s přítelem v České republice, s nímž hodlá uzavřít sňatek, pak tato
tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována
za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo
pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat
politická práva, že by jí v tom bylo bráněno a že by dokonce byla za jejich uplatňování
pronásledována. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly
odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti,
příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů.
V takovém případě tedy byly důvody k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu.
Posoudil-li tuto právní otázku Krajský soud v Ostravě shodně, pak v tomto jeho posouzení
Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom krajský soud k závěru,
že aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu byla důvodná, neměl se samostatně zabývat
splněním podmínek podávaných z §14 zákona o azylu, jak stěžovatelka v žalobě požadovala.
Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení
samostatně posuzovány důvody podle §12 zákona o azylu, toliko bylo shledáno,
že stěžovatelka neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena
pronásledování, jak má na mysli §12 zákona o azylu, což je závěr pro aplikaci §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných
z §14 zákona o azylu, a krajský soud tak ani nečinil. Pro rozhodování žalovaného o udělení
azylu z důvodu předvídaného v §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci důvodů
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Tyto důvody však při zamítnutí žádosti
s odkazem na §16 odst. 1 písm. g) zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto krajský soud
nepochybil, pokud se jimi vůbec nezabýval. První z námitek stěžovatelky tedy důvodnou
není.
Pokud jde o námitky nedostatečného zjištění skutkového stavu žalovaným, potom ani
ty nejsou důvodnými. Byla to sama stěžovatelka, kdo v průběhu správního řízení vymezil
důvody, pro které žádal o udělení azylu. Stěžovatelka uváděla toliko potřebu legalizovat
pobyt a účelem další možnosti pracovat v České republice, poukazovala na lepší výdělkové
poměry a na záměr uzavřít manželství s přítelem, který zde žije. Byl-li tedy rozsah
dokazování před žalovaným odvislý od toho, jaká tvrzení a jaké návrhy důkazů na jejich
podporu stěžovatelka žalovanému v průběhu správního řízení předložila, a netvrdila-li
stěžovatelka nic, z čehož by bylo možno alespoň hypoteticky dovodit možnost splnění
podmínek pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, jak je shora uvedeno, pak aniž by bylo
zapotřebí provádět další dokazování, bylo důvodu k aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona,
neboť tam podávané podmínky byly naplněny. Proto se žalovaný nedopustil stěžovatelkou
namítaného porušení správního řádu, neboť pro účely aplikace §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci.
Nejvyšší správní soud tedy na základě shora uvedeného uzavírá, že stěžovatelčiny
námitky důvodnými nejsou. Proto tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní
soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo
na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné
náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež
by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak,
že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační
stížnosti nepřiznává.
Stěžovatelce byla usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 62 Az 70/2004 - 33
ze dne 22. 12. 2004 pro řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupcem advokátka. Nejvyšší
správní soud přiznal podle §35 odst. 7 věty první za středníkem s. ř. s. advokátce Mgr. Janě
Čížkové odměnu ve výši 2150 Kč (dva úkony právní služby po 1000 Kč a dva režijní paušály
po 75 Kč podle §11 odst. 1 písm. b/ zahrnujícího první poradu s klientem i převzetí
zastoupení, §11 odst. 1 písm. d/ a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu).
K vyplacení odměny byla stanovena přiměřená lhůta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nej sou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Milada Tomková
předsedkyně senátu